Ústí nad Labem – 27. července
Aby se už potřetí za sebou postavil na nejvyšší stupínek českého juniorského šampionátu, chyběl v sobotu v libereckých Pavlovicích už jen kousíček. Přesněji řečeno o něco více než půldruhého okruhu, jenž jej v rozjížďce s číslem sedmnáct dělil od šachovnicové vlajky v rukou startmaršála Karla Matějíčka. Místo toho přišel pád a transport do nemocnice s otřesem mozku. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že nyní prožívá pocit podobný kocovině, avšak další následky se u něho naštěstí neprojevují.
„Vůbec netuším,“ kroutí Zdeněk Holub nad otázkou, co se mu vlastně v oné sedmnácté jízdě přihodilo. „Tu rozjížďku si vůbec nepamatuju. Ale je to vždycky tak, když už o nic nejde, takhle to dopadne.“
Místo cesty na nejvyšší stupínek pódia musel v depu čekat, až se pro něj přiřítí houkající sanitka rychlé záchranné pomoci. Když se váhající jury nakonec přece jen rozhodla odebrat dva body Michalu Škurlovi dva body, protože na rezervním stroji neměl označenou hranu pneumatiky, skončil Zdeněk Holub třetí. Na stupně vítězů však místo něj vyrazil bratranec Jan Vondrášek.
„Včera večer mě pustili domů,“ informuje Zdeněk Holub o svém aktuálním zdravotním stavu. „Ležím, ale nic mi není. V nemocnici si mě chtěli nechat na pozorování kvůli otřesu mozku. Hlava trošku bolí, jak kdybych si dal pár panáků.“
Při vší smůle přišel jeho pád do červencové okurkové sezóny, kdy se na našich oválech neděje prakticky vůbec nic. „Dám si pauzu asi tejden,“ plánuje Zdeněk Holub. „Pak do toho zase vlítnu a budu trénovat. Naštěstí odložili extraligu ve Mšeně, tak další závod bude asi až Žarnovica.“
Liberec – 25. července
V žádném případě se nedá konstatovat, že by úvodní fáze dnešního čtvrtého dílu české juniorky v Liberci byly nudné. Zpestřila jej nejen kratší průtrž mračen, ale také třeba Filip Hájek, který v rozjížďce s číslem jedna vodil Ondřeje Smetanu. Anebo Michal Tomka, jenž si hned vzápětí vyšlápl na Zdeňka Holuba. Nicméně správné závodní tempo přinesla až třetí série. Protože oba přihlášení Poláci nepřijeli a Patrik Búri musel odstoupit kvůli poranění kolene, v deváté jízdě se poprvé postavili na start čtyři závodníci. Adam Fencl a Martin Mejtský ji okořenili skvělým soubojem o prvenství. Největší pozornost však na sebe poutala rozjížďka s číslem jedenáct. Zdeněk Holub si v ní nedopřál klidu, dokud nezbavil Eduarda Krčmáře vedení. Pro rozjížďku s číslem dvanáct nezbyl už nikdo, ale boj o pódium začal gradovat ve čtvrté pětině. Jako první z něj bohužel vypadl Michal Škurla. Jury po šestnácté jízdě přestala předstírat váhavé střelce, když pražský závodník narychlo měnil před startem rozjížďky s číslem osm zadřený motocykl a náhradní stroj měl obutý do sjeté, leč neoznačené pneumatiky. Dva body proto byly Michalu Škurlovi odebrány. V sedmnácté jízdě měl Zdeněk Holub na dohled triumf s patnácti body, avšak ve třetím okruhu upadl, když jezdil první s náskokem délky letadlové lodě před Josefem Novákem. S otřesem mozku skončil v nemocnici a na pódiu za něho musel zaskakovat jeho bratranec Jan Vondráček. Stoupl si ovšem až na nejnižší stupínek, protože pražského juniora přeskočili Ondřej Smetana a Eduard Krčmář.
Osm úvodních rozjížděk mělo jen čtyři vítěze
Ještě včera nad ránem bylo reálné, že se čtrnáct přihlášených závodníků rozšíří ještě o dalšího Poláka. Však po příjezdu do Pavlovic se začaly šířit chmurné zvěsti. Nejenže se neobjeví nikdo další na sedmičku, avšak svou účast stáhli rovněž Bartosz Kibala a jeho jmenovec Hassa.
Nicméně česká elita se sešla kompletní. Avšak ani tento fakt nemusel být brán za bernou minci. Eduarda Krčmáře čekal zítra domácí druholigový duel s Krosnem, proto se chtěl vydat do Gdaňku již ve čtvrtek. Nakonec však zvítězila alternativa s dnešním Libercem. Jeho tým opustil dlouholetý mechanik Jakub Růžička a nad modrobílými motocykly se skláněl jen Slaňákův otec.
Obloha zešedla hrozbou dešťových mraků, když závod startoval. Největší pozornost se samozřejmě upírala na rozjížďku s číslem jedenáct, v níž se měla utkat nejlepší čtyřka průběžné klasifikace. Avšak ani úvodní fáze nebyly prosty dramatických momentů.
V rozjížďce s číslem jedna vystřelil dopředu Filip Hájek. Ondřeje Smetanu za sebou vodil až takřka na konec druhého kola. V jeho druhé zatáčce Ondřej Smetana protáhl nájezd a po spodní straně se posunul do čela. Hned vzápětí zase Michal Tomka odvedl Zdeňka Holuba.
Pražan se sápal dopředu po vnější straně úvodního oblouku, leč slovenský mladík jej před sebe nepustil. Zdeněk Holub se ovšem nenechal zlomit počátečním neúspěchem a v první zatáčce druhého kola se dostal dopředu. Michal Tomka dopadl poněkud hůř, když v závěrečné zatáčce předposledního kola upadl. Sice blikala červená světla, nicméně Zdeněk Holub už projel cílem třetího okruhu, takže se nemuselo opakovat a mohly být přiděleny technické body.
Kryštof Rybář vysvětluje své odstoupení z rozjížďky s číslem tři:
„Nejdřív píchlý kolo o tréninku, teď karburátor.“
Ve zbývajících jízdách úvodní pětiny se favorité prosadili bez větších problémů. V rozjížďce s číslem tři nedal Eduard Krčmář ani náznak šance Michalu Škurlovi. Vzápětí vystřelil dopředu Patrik Búri. Patrik Mikel se dral před něho dopředu, avšak ve výjezdu z první zatáčky se oba octili na zemi.
Březolupský závodník došel do depa pěšky, ale pro Slováka musela sanitka. Po chvíli se ocitl na palubě rychlé ambulance směřující do nemocnice, ale konec mítinku jej zastihl už zpátky na pavlovickém závodišti.
„Vypadá to na vnitřní kolenní sval,“ líčil své zranění. „Asi je to bouchnuté, snad to není natržené. Do dvou týnů to musí být v pořádku, abych mohl jet závody v Žarnovici.“ Než mohl Patrik Mikel v repete porazit Martina Mejtského, otevřela se nebeská stavidla a začala průtrž mračen. Naštěstí záhy ustala a na oblohu se brzy vrátilo zase sluníčko.
Ve druhé sérii úvodní sérii připisovali další tři body. Jako první tak v páté jízdě učinil Eduard Krčmář. Michal Tomka v posledním oblouku upadl a poklusem zachránil alespoň body, když mu druhou příčku sebral Josef Novák. Filip Hájek nezopakoval svůj předchozí excelentní start, takže se na výfuk Patrika Mikela díval už od vylétnutí pásky. V sedmé jízdě se Ondřeji Smetanovi postavil jen Kryštof Rybář v sedle dvěstěpadesátky.
Rozjížďka s číslem osm však nabídla drama, ještě než začala. Michal Škurla musel na jejím startovním roštu odložit motocykl se zadřeným motorem a vrátit se pěšky pro náhradní do depa. Tady už jeho otec Tomáš, mechanik Lukáš Hásek a Radek Smetana chystali rezervní stroj.
Ovšem Michal Škurla si ještě nemohl oddechnout. Druhý motocykl totiž ne a ne nastartovat. Nakonec si dal říct, avšak Zdeněk Holub hrál sólo. Michal Škurla se studeným motorem motocyklu s nedotaženým nastavením inkasoval dva body. Aby toho nebylo málo, měl obutou ojetou, avšak neoznačenou pneumatiku, protože si při přejímce nechal pomalovat barvou dvě hrany na svém prvním stroji. Jenže jury se zatím k problému zachovala jako pštros při spatření nebezpečí.
Překvapení může přijít kdykoliv
V prvních dvou sériích triumfovali jen čtyři závodníci, kteří se měli utkat v jedenácté jízdě, takže se seznam vítězů měl záhy rozšířit. Rozjížďka s číslem devět byla vůbec první, k jejímuž startovnímu roštu dnes dorazili čtyři závodníci. Podruhé vyjela sanitka, avšak naštěstí se do boxů vracela naprázdno, protože ani Josef Novák, ani Kryštof Rybář po svém pádu v první zatáčce pomoc zdravotníků nepotřebovali.
Opakovaný start zvládl nejlépe Martin Mejtský. Proti jeho prvnímu vítězství v české juniorce se ale postavil Adam Fencl, který už tři body jedním šmahem bral minulý měsíc v Pardubicích. Celé kolo se tlačil na pardubického závodníka, dokud jej v nájezdu do první zatáčky druhého okruhu nepodjel. „Věděl jsem, že to nikdy nezavře na vnitřek, tak jsem to zkoušel, dokud jsem nebyl rychlejší,“ popisoval Adam Fencl.
Dalším vítězem třetí série se stal Michal Škurla, který vyhrál desátou jízdu stylem start – cíl. A pak už přišel vrchol v podobě souboje čtyř nejlepších. Na pohyb pásky nejlépe zareagoval Zdeněk Holub, avšak do vedení se dostal Eduard Krčmář. Suverénně projel první zatáčkou a odkázal Pražana za svá záda.
Jenže Zdeněk Holub zůstával ve střehu a nedopřál vedoucímu Slaňákovi ani chvilku oddechu. Jeho chvíle přišla v nájezdu do posledního kola. Nasunul se před Eduarda Krčmáře a o chvilku později projížděl pod šachovnicovou vlajkou v rukou Karla Matějíčka už potřetí jako vítěz. „Nakonec to vyšlo dobře,“ svěřoval se na mikrofon Romana Hájka. „Od startu moc nic, ale pak mi to jelo o trošku víc než Edovi a o tom to bylo.“
Ve dvanácté jízdě se podle původní rozpisu měli střetnout pouze oba Poláci. Ale protože nepřijel ani jeden z nich, nezbyl vůbec nikdo. Ovál se dočkal úpravy a závod pokračoval rozjížďkou s číslem třináct. V ní se Michal Škurla bez větších problémů vypořádal s Patrikem Mikelem a Josefem Novákem.
Jenže prozatím netušil, jestli může kalkulovat s deseti body, nebo zda mu byly dva body z osmé jízdy škrtnuty. Z depa se ozvaly hlasy upozorňující na jeho prohřešek stejně tak argumenty z jezdcova týmu, že anulovat jeho body z osmé jízdě po případném rozjezdu by nebylo zrovna optimální.
Než se jury sešla na mimořádném zasedání, Zdeněk Holub vypálil do čtrnácté jízdy jako blesk. Vzápětí si obdobně počínal Ondřej Smetana a hned po něm v rozjížďce s číslem šestnáct. A pak se konečně jury sešla a odhlasovala dodatečné vyloučení Michala Škurly.
Michal Škurla komentuje své dodatečné vyloučení z rozjížďky s číslem osm:
„Moje chyba, že jsem jel na neoznačené hraně. Po tý jízdě za mnou přišel technik, vysvětlil jsem mu to a on, že je to v pohodě. A že mi označí novou gumu, která byla stejně sjetá po tréninku. Ale pak proběhla diskuze a změnil názor.“
Michal Škurla tak měl jasno, že místo vyjetých deseti bodů může kalkulovat jen s osmi. A sen o zopakování pódia z Pardubic se mu rozplynul před očima. V průběžné klasifikaci vedl neporažený Zdeněk Holub, Eduard Krčmář ztrácel bod, Ondřej Smetana dva. Za nimi byla až osmibodová trojice Michal Škurla, Patrik Mikel a Adam Fencl.
Zdálo se, že je prakticky rozhodnuto. Jenže hrot průběžné klasifikace se ulomil tak rychle, jak by nikdo nečekal. Zdeněk Holub si v sedmnácté jízdě vypracoval obrovský náskok na Josefa Nováka. Zvyšoval jej až do první zatáčky předposledního kola, kde zničehonic upadl. S otřesem mozku skončil v nemocnici, zatímco osamocený Josef Novák v opakovačce snadno zvýšil své individuální skóre.
Eduard Krčmář se rychle vyhoupl na koně. V rozjížďce s číslem osmnáct nepustil Filipa Hájka s Martinem Mejtským vůbec ke slovu a se čtrnáctkou v kolonce svého celkového bodového zisku vyhrál celý závod. Hned poté nejlépe odstartoval Ondřej Smetana.
Avšak Michal Škurla potrestal jeho chyby a ještě během úvodního kola převzal vedení. Ondřej Smetana vyrovnal zisk Zdeňka Holuba. Jenže ten byl už hospitalizován v nemocnici a na rozjezd nemohlo být ani pomyšlení. O skvělou tečku za mítinkem se tak postaral Patrik Mikel svým předjetím Michala Tomky v úvodním oblouku dvacáté jízdy.
Hlasy z depa
„Dobrý, akorát ta jízda s Holubínem,“ bilancoval Eduard Krčmář. „Jel jsem lajnu a on to dal hned na venek. Ale dobrý, chybama se člověk učí.“
„Z těch hodně lepších jsem neporazil nikoho,“ uvědomoval si Ondřej Smetana. „Měl jsem štěstí. Holubín spadnul a Škurlič s tou gumou… Je to sport, spokojenej‘ nejsem, ale druhý místo je výborný.“
„Hele, ani nevím,“ krčil rameny Zdeněk Holub. „Závody pěkný, co si pamatuju. Škoda, že jsem je nedokončil. S Edou to vyšlo pěkně. Zkoušel jsem různý stopy, chtěl jsem ho vycukat a naštěstí to vyšlo. Pak jsem vyhrál a pak nevím. Vůbec si tu poslední jízdu nepamatuju. To je vždycky, když o nic nejde, takhle to dopadne!“
„Já to tady mám rád,“ neskrýval Patrik Mikel. „Už o tréninku mi to sedlo, už ty starty měly úroveň. Pecka, je to trochu rozbité, ale mám to tady rád. Zase mi vyšla nejsilnější jízda, ale nevadí. Snad v ní příště už někoho změřím.
„Na hovno,“ nebylo Michalu Škurlovi do řeči. „Kleknul mi motor a pak ta obštrukce s tou gumou…“
„Pěkný závody, bavilo mě to,“ pochvaloval si Adam Fencl. „Konečně jezdím pořádně na pětistovce, doufám, že to bude lepší. S Mejťákem jsem bojovali, já jsem nakonec byl lepší. Věděl jsem, že to nikdy nezavře na vnitřek, tak jsem to zkoušel, dokud jsem nebyl rychlejší.“
„První jízda dobrý,“ hodnotil Filip Hájek. „Dobrej‘ start, moh‘ jsem to dotáhnout do konce, ale udělal jsem chybu. Dráha pěkná, kdyby byla ale trojka z první jízdy, bylo by to ještě lepší. Jsou to závody, příště to snad bude lepší.“
„Nestartoval jsem, nejel jsem, blbej‘ den jako obvykle v Liberci,“ říkal Josef Novák. „Když přijedu do Liberce, jako by se některý moje zkušenosti ztratily. Prostě to stálo za nic.“
1. Eduard Krčmář, Slaný
3 3 2 3 3
14
2. Ondřej Smetana, Praha
3 3 1 3 2
12
3. Zdeněk Holub, Praha
3 3 3 3 X
12
4. Patrik Mikel, Březolupy
3 3 0 2 3
11
5. Michal Škurla, Praha
2 ex 3 3 3
11
6. Adam Fencl, Slaný
2 1 3 2 1
9
7. Filip Hájek, Praha
2 2 1 2 2
9
8. Josef Novák, Pardubice
1 2 1 1 3
8
9. Martin Mejtský, Pardubice
2 1 2 1 1
7
10. Kryštof Rybář, Divišov (250 ccm)
E 2 0 1 2
5
11. Michal Tomka, SK
X 1 2 2 F
5
12. Patrik Búri, SK
F/R – – – –
0
Poznámka: vzhledem ke zranění Zdeňka Holuba nemohl být uskutečněn rozjezd o druhé místo; Michalu Škurloiv byly dodatečně odebrány dva body z osmé jízdy, jelikož nastoupil v sedle náhradního motocyklu bez označené pneumatiky; z původně přihlášených nedorazili Bartosz Hassa a Bartosz Kibala
Liberec – 24. července
Český juniorský šampionát prožívá personálně nejchudší období své čtyřicetileté historie. A před každým z jeho závodů je to v zásadě stejné. Petr Moravec, šéf VV SPD, se za pomoci dalších lidí snaží sehnat cizince na doplnění deseti aktivních českých plochodrážních teenagerů. Nicméně navzdory jejich úsilí se zítra v zeleném pavlovickém depu pod stříbřitým Ještědem sejde jen čtrnáct závodníků.
„Jeden Polák má logistické problémy a je dost možné, že by se závodu mohl zúčastnit,“ nevzdává se český plochodrážní šéf naděje mít ve startovní listině dalšího borce. „V tom případě bude zapsán do startovní listiny s číslem sedm.“
Na hrotu průběžné klasifikace šampionátu se hřeje Zdeněk Holub. Pražský borec vyhrál dva ze tří závodů a na dráze jej prozatím porazili jen Michael Härtel ve Slaném a Michal Škurla v Pardubicích. Německý juniorský šampión do Liberce nepřijede a s Michalem Škurlou se Zdeněk Holub utká stejně jako v Pardubicích ve druhé sérii.
Michal Škurla totiž vinou zranění ruky z dubnového Prague Open musel vynechat Slaný. A protože oficiální průběžné pořadí nezohledňuje škrtání nejhoršího výsledku, je prozatím pátý. Top čtyři, tedy Zdeněk Holub, Ondřej Smetana, Eduard Krčmář a Patrik Mikel tradičně změří své síly v třetí pětině.
V Liberci to konkrétně bude v rozjížďce s číslem jedenáct. Právě v ní a v osmé jízdě se zmiňovaných duelem Michala Škurly a Zdeňka Holuba se s největší pravděpodobností bude lámat chleba v otázce postavení na stupních vítězů. Nicméně překvapení nejsou v juniorce rozhodně vyloučena.
Bílá – 21. července
Triumf v předloňské Ceně vydavatele magazínu speedwayA-Z by ve čtvrtek na pražské Markétě nemohl ohajovat, ani kdyby už nezanechal stopětadvacítky ve své závodnické minulosti. Ortéza zavěšená na rameni dávala najevo, že se pád při divišovském soustředění bohužel neobešel bez následků. Nicméně Kryštof Rybář se magazínu speedwayA-Z svěřil, že chce být zpátky již při sobotní juniorce v Liberci, protože světový pohár dvěstěpadesátek už klepe na dveře.
„No, v Divišově bylo soustředění SCM, sobota a neděle,“ vypráví, kterak přišel ke zdravotní pomůcce. „A v sobotu při poslední tréninkové jízdy s Filipem Hájkem mi uprostřed zatáčky spadl sekundární řetěz. Takže mě to ze smyku narovnalo a já šel přes řidítka. Pak už nevím, jak to bylo. Akorát, že jsem jel sanitkou do depa. Mám naštěstí jen natažený vazy v rameni a naražený rameno. Nosím ortézu, v sobotu jsem už začal rehabilitovat a za pár dní to bude dobrý. Chystám se na mistrovství světa do Francie na dvěstěpadesátky. A uvidíme, jak to dopadne. Doufám, že dobře.“ Poté, co dal vale stopětadvacítkám, nabídly mu čtvrtlitry závodní program i před oslavou patnáctých narozenin. VV SPD mu totiž umožnil absolvovat juniorské mistrovství republiky v sedle dvěstěpadesátky. Nicméně Kryštof Rybář ve Slaném chyběl a objevil se až ve druhém díle seriálu osmý květnový den ve Svitavách.
„Začali jsme trochu později než všichni a nestihl jsem mistrovství republiky juniorů do jednadvaceti let ve Slaným,“ ujímá se opět slova. „Ale zanedlouho jsme si jeli poprvé zatrénovat do Pardubic, kde jsem se seznamoval s motorkama po zimě. Následovaly junioři ve Svitavech, kde jsem tu dráhu moc neznal. Ale jeden trénink před závodem musel stačit. Hlavně mi už od začátku strašně pomáhá Adrian Rymel. Jezdí se mnou po závodech, tréninkách a pomůže i u nás v garáži, takže bych mu chtěl strašně moc poděkovat za to, co pro mě dělá.“
Otázka, jak velkou nevýhodou je poloviční zdvihový objem oproti půllitrům se nabízí úplně sama. „Zezačátku ty první trénink nebyly nic moc,“ líčí Kryštof Rybář duel obou kubatur. „Ale postupem času jsme na tom s Jawou zamakali a teď ty motory podle mě letěj‘ úžasně. Jinak dvěstěpadesátka je o trochu pomalejší od startu, ale pak když to jedu čistě a bez chyb, na kratších dráhách mi o tolik pětistovky neujedou. Když jdu s někým do souboje, on na pětistovce může ještě trochu přidat, já nikoliv. Ale i tak si zazávodím. Jde tu i o to abych se dostal s klukama do toho koloběhu závodů a na pětistovce už by to měla být brnkačka. Třeba v Pardubicích je to na dvěstěpadesátce trošku něco jiného proti pětistovkám.“
Kryštof Rybář nešetří vděkem:
„A jinak chci poděkovat celé rodině, tátoj‘, dědům, babičkám, ségře, tetám, strejdům a prostě celý rodině. A taky sponzorům: Pitcha za brýle, Meatfly za oblečení, Jerky za energii, Magicam za kameru, Tapi Tea za drinky a samozřejmě Rykonad za peníze.“
Stopětadvacítky letos prožívají opět nevídaný boom. „Stopětadvacítka mi rozhodně nechybí,“ vytuší Kryštof Rybář další dotaz. „Byl jsem na to už hodně těžkej‘ a úplně tolik jsem si nezazávodil a už ani nebylo tolik věcí, v čem se zlepšovat a jít dopředu. Rozhodně mě už lákaly silnější kategorie. Ale jinak když mám chuť se podívat na stopětadvacítkáře, jezdím občas s Dany Šilhánem, za což mu děkuju.“
Jenže juniorských závodů, které by mohl absolvovat není moc… „Junioráků není tolik,“ souhlasí. „Ale my se tento rok hlavně připravujeme na mistrovství světa na dvěstěpadesátkách, kde se je snažíme vyladit. Ale už je půlka sezóny za mnou, a kolik těch junioráků je, to moc neřešíme. Jsem strašně rád, když se svezu, a jsem rád za každou jízdu nebo trénink.“