Racková – 20. ledna
Patří do generačně silného ročníku 1985. Loni tím pádem uzavřel své působení v juniorské kategorii. Mezi seniory vstupuje nejen s titulem mistra a vicemistra republiky, ale i s nepříjemnými vzpomínkami na vleklá zranění. Právě ta ho nasměrovala do univerzitních učeben spíše než do dep profesionálních lig. I když je pro Martina Málka prioritou vzdělání, s plochou dráhou nehodlá končit. V uplynulé sezóně ji však začal brát spíše jako koníček. O tom se ostatně mohou naši čtenáři přesvědčit sami v exkluzivním rozhovoru, který březolupský závodník poskytnul magazínu speedwayA-Z. Také tentokrát došlo rovněž na naše čtenáře, kteří se mohou těšit na další podepsanou fotografii do své sbírky.
speedwayA-Z: „Na podzim jsi řešil dilema o své klubové příslušnosti pro letošní rok. Osciloval jsi mezi Březolupy a Slaným. Jak to dopadlo?“
Martin Málek: „Dodneška opravdu nic nevím. Můžu jen říct, že jde o můj úplný přestup do Slaného. Problém je na dohodě klubů. A jak to nakonec dopadne, si fakt netroufnu říct. Nezasahoval jsem do toho a ani se o to nezajímal. Mám spíš starosti, abych dodělal zkoušky. Ve škole mi začíná týct do bot. Nejpozději do půlky února mám v hlavě jenom školu. Potom teprve začne příprava na sezónu. Zatím mě ta plochá dráha tolik nevzrušuje. Počítám, že mezitím se to vyvrbí. Slaný mě podporuje v technice a chtěli by mě za kmenového závodníka. A Březolupy nechtějí. Martin Gavenda je v Praze, zůstal jsem tam jenom já s Ríšou Frištenským a Vladem. Ten ale asi bude hostovat za Liberec.“
speedwayA-Z: „Loni v srpnu jsi oslavil své jednadvacáté narozeniny a stal jsi se, bráno plochodrážními měřítky, seniorem. Jak budeš řešit problémy s nižším počtem závodů? S tvým studiem na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně to bude lepší, ale na druhou stranu nebudeš tolik v sedle.“
Martin Málek: „Já už se na tuto věc připravoval dva roky, protože mi bylo jasné, jak to dopadne. Proto se stala prioritní škola, proto jsem taky vynechával některé juniorské závody. Jak to půjde dál, nevím. Těžko říct. Je mi taky jasné, že ta moje úroveň bude postupovat směrem dolů než nahoru. Bude míň závodů, budu na tom méně sedět. Taky nevím, jak dlouho u toho vydržím. To se bude odvíjet od této sezóny, jak to půjde nebo nepůjde. Těch zranění jsem v minulosti měl už hodně. A zdraví je taky už někdy znát. Loňská sezóna byla první, co jsem se tomu začal věnovat se zábavou a brát plochou dráhu jako koníček. Dřív jsem chtěl být profesionální jezdec, ale jak člověk dospívá, hodnoty přehodnotí. Sport taky není až do důchodu a když skončí, musíš se něčím živit. Kdybys do té doby jen jezdil a neuměl nic 
jiného, než přidávat plyn a pouštět spojku, živobytí se pak shání těžko. Jednou bych taky chtěl mít rodinu a živit ji plochou dráhou je dost riskantní. To potom stačí jedna rána a nechtěl bych někomu skončit na krku, aby se o mě musel starat. V loňské sezóně toho bylo víc než dost. Když vzpomenu třeba Tondu Švába, Bohumila Brhela, Drymlovy, Patrika Linharta nebo Michala Matulu. A to raději nevzpomínám zraněné jezdce ze zahraničí. Tak to někdy spíš víc odrazuje.“
speedwayA-Z: „Když už hovoříme o seniorech, jak bys okomentoval novou podobu kolektivních šampionátů? Extraliga se rozšířila na pět celků, první liga zanikla a juniora v extralize může nahradit jedině junior.“
Martin Málek: „Ty nové pravidla mě hodně zklamaly. Když se vrátím k extralize, co se týče juniorů, bych dřív uvítal. Ale teď nás hodně odchází mezi seniory a juniorů není tolik. Ještě v loňském roce by to dávalo smysl. Teď si myslím, že po roce se od toho rychle upustí. Myšlenka je to dobrá, ale v dnešní situaci se mi to zdá jako blbost. Junioři nejsou a těch, co mají výkonnost pro extraligu, je ještě míň. Taky jsem nepochopil, proč vznikal nějaký přebor. Mohla se jet první liga. Kdyby to tak aspoň nazvali. Když jsem se ptal, proč to tak je, argumentovali tím, že nejsou jezdci, co by první ligu mohli jezdit. S tím nesouhlasím. Zavedením tříčlenných družstev ubyli jenom čtyři závodníci. Jeden z každého týmu. Ale jinak podoba přeboru ve stylu závodů dvojic se mi zdá docela zajímavá. A extraliga v pěti? To ani jinak dopadnout nemohlo. Aby Pardubice nejely extraligu, by bylo velice zvláštní. Ale jsem 
velice zvědavý, jak to s tím pravidlem o juniorech v pěti týmech dopadne. Myslím, že velkým fiaskem.“
speedwayA-Z: „Loni jsi řekl, že škola bude tvou prioritou, plochá dráha koníčkem. Ale on je to spíš pořádný kůň, soudě dle tvého nasazení loni na podzim. S pochroumaným ramenem ses kvalifikoval do finále jednotlivců v Březolupech. Ale tam přišla srážka s Janem Jarošem…“
Martin Málek: „Když se vždycky naskytla příležitost, že bych mohl zazářit, zkoušel jsem to. Za pokus nikdy nic nedáš. Ale bral jsem to tak, že kdyby to nevyšlo, zase se nic neděje. Taky jsem víc hleděl na svoje zdraví, protože to vykloubené rameno jsem fakt nečekal. To mě překvapilo. Ukázalo se, že je to ještě horší, než to vypadalo. Asi bych se možná tomu v minulé sezóně věnoval s větší vervou, kdybych postoupil do mistrovství světa juniorů. To byl takový jeden poslední velký sen, který se mi nepodařilo uskutečnit. Všichni jsme dostali na jaře ze tří šancí nakonec jen jednu jedinou, která se zohledňovala na nominaci, a to bylo v Pardubicích. Nerad svádím vinu na někoho jiného, ale tady řeknu, že jsem měl v Pardubicích prostě smůlu. A tak jsem to potom bral letem světem podle nálady. Ale to mistrovství světa mě zklamalo, byla to taková rána hned v úvodu sezóny. O tom jsem snil celou zimu, že bych to rád na jaře zajel a dostal se tam. Tak snad v příštím životě. V Březolupech ve finále jednotlivců jsem trpěl až do konce závodu. Snad poprvé v životě jsem byl rád, že jsem nemusel jet finále. Asi bych tu motorku už neudržel. Byl jsem hodně pobouchaný. Po tom pádu s Honzou Jarošem se mi to mezi rozjížďkama rozleželo a poslední tři rozjížďky jsem dojížděl jen silou vůle. Po závodě jsem nemohl pomalu zvednout ani ruku. A druhý den mi doktor našel ještě prasklé žebro. To byl první podnět, abych zbytek sezóny nedojel. A šel radši na operaci, abych to měl co nejdřív z krku. Už by to mělo být v pořádku. Do třetice všeho dobrého. Snad… Teď ještě chodím na rehabilitace, trochu cvičím. Moc to nepřeháním, snažím se přibrat, ale vůbec mi to nejde (smích).“
speedwayA-Z: „Předloni jsi v boji o mistra republiky juniorů porazil Filipa Šiteru. Loni tě po Pardubicích a Praze řada lidí předčasně odepsala. Ty sis ale dobře spočítal, že dva nejhorší výsledky se škrtají, a znovu bojoval o zlato s plnou parádou. Byl jsi hodně zklamaný, když to nevyšlo?“
Martin Málek: „Hlavně jsem to možná vzdal už trošku dopředu. Přestal jsem do toho jít s takovým odhodláním jako předloňský rok. Z toho titulu jsem byl spíš zklamaný. Myslel jsem, že se něco závratného změní. Že se najdou sponzoři a bude to lepší. Ale nic moc se nezměnilo. Užil jsem si chvilku slávy. Asi jsem si to představoval jinak a ono se nic tak extra nestalo. Loni se rozhodlo po závodech v Žarnovici, když jsem v poslední jízdě spadl. Byl jsem hrozně nervózní a nechtěl přijít o vedení. Taky jsem neměl nikoho, kdo by mě krotil. A špatně si to spočítal. Do poslední jízdy jsem šel s tím, že buď vyhraju nebo to bude v háji. Spadnul jsem a bylo to už tak trochu dopředu před Plzní rozhodnuté. Pak jsem žil v domnění, že to nechám náhodě. Buď to vyjde nebo nevyjde. Mohl jsem pro to udělat víc. Ale nechal jsem to tak, takže jsem to svým způsobem vzdal dopředu. V Plzni jsem sice pokoušel štěstěnu, ale myslím, že už ta první jízda rozhodla. Nemoh‘ jsem si totiž dovolit ztratit ani jeden bod. Po tom závodě mě to začalo mrzet, že jsem měl poslední šanci, kterou jsem nevyužil. Taky jsem nebyl tak dokonale připravený po technické stránce jako Filip. Nechal jsem to tak a neudělal nic navíc. Nemám ale rád slovo kdyby. Je to tak, jak to dopadlo. Čas se 
vrátit nedá. Nejlíp vzpomínám na Mšeno. Docela jsem se na to připravil a dobře mi to vycházelo.“
speedwayA-Z: „Tvé nejhorší výsledky v juniorském šampionátu přišly v Pardubicích a v Praze. Tam se jelo ve všední den ve školním roce. Nabízí se hypotéza, že to spolu souvisí. A nebo ne?“
Martin Málek: „V Pardubicích mě zradila technika. A v Praze jsem se nemoh‘ chytit. Nějak jsem neměl den. A jsem v Praze udělal cokoliv, nic nefungovalo. Škrtaly se dva výsledky, bylo to dobré. Jediná věc, co mě na Pardubicích štvala, byla, že po druhé rozjížďce mi v motoru, co jel velice hezky, praskla pružina na ventilu. Tak jsem musel sednout na druhou motorku. Než jsem našel ten správný převod, byl už konec závodu. Potom přišel memoriál a tam jsem vyhrál. To bylo asi poprvé, co jsem byl naštvaný na to, že jsem vyhrál. Protože to jsem potřeboval v šampionátu a ne v memoriálu.“
speedwayA-Z: „Nesmírně vyrovnaná extraliga přinesla Slanému už druhý titul v řadě. Jak vnímáš možnost být v takovém týmu?“
Martin Málek: „Hlavně jsem tolik bodů v extralize neudělal. Většinou to bývala místa na zadních pozicích. I když jsem se snažil, bodů nebylo tolik, než jsem si myslel. Ale zase na druhou stranu, extraliga je úplně jiná soutěž než první liga nebo juniorské mistráky. Ti nejlepší jezdci tam jsou znát. Slanému jsem titul přál. A prožíval ho stejně jako ostatní jezdci a manažeři. Letos si myslím, že se kvůli těm novým pravidlům moc nesvezu. Nebo těch šancí nebudu mít tolik jako minulý rok.“
speedwayA-Z: „Naproti tomu se Březolupy v první lize dost trápily. Nedostáli jste svým ambicím porazit Mšeno, navíc jste ani nakonec neudrželi útočící Markétu a skončili až třetí…“
Martin Málek: „Vyhrát jsme určitě nemohli, ale obhájit to druhé místo ano. Bohužel se všechno rozhodlo v posledním závodě, kde nepřijeli jezdci, kteří měli závodit. Nemohl jsem přijet já, nepřijel ani Patrik Linhart a Mirda Fencl se na to taky vykašlal. Vím kde byla hlavní chyba, ale to si raději nechám pro sebe. Ale nejvíc mi bylo líto pana Vozára. Ten si to za celý rok, co se tomu věnoval a obětoval svůj čas, nezasloužil. Hodně velký handicap bylo, že se nám hned v prvním závodě zranil Patrik Linhart. A taky, že Mirda dával přednost polské lize a jiným závodům. Taky mě štvalo, že jsem nedokázal udělat víc než třináct bodů. Na každý další závod jsem se nemohl dočkat a chtěl to svoje maximum vylepšit. Ale nepodařilo se mi to.“
speedwayA-Z: „A co juniorská družstva? Myslím, že dvojice Martin Málek – Martin Gavenda mohla potrápit konkurenci mnohem víc. Titul by se ti do sbírky dozajista hodil.“
Martin Málek: „To jsme sice mohli, ale rozhodovala finanční stránka, protože juniorská družstva bych si musel platit ze svého. To bych měl dva tisíce jenom za naftu na každý závod a když se to vynásobí osmi, nebo kolik těch závodů bylo, k tomu přidám ještě motor, který bych na tom ojel, tak to není zrovna zanedbatelná částka. Šetřil jsem peníze a proto jsem se na 
všech závodech neukázal. A v těch, co jsem jel, to bylo spíše z povinnosti. Ale stejně jsem na tom prodělal, protože co závod, to jsem zničil motor. V Praze mi nezůstala ani jedna motorka a do rozjezdu jsem šel na Ríšově. Nepovedený závod byl ve Slaném, kdy v poslední rozjížďce kolem mě začaly lítat kousky motoru. Defekty mě trápily taky v Březolupech. Ta největší smůla, co jsem si mohl vybrat, byla na těch pravých závodech. Takže to bylo taky k něčemu dobré. Ve zkratce řečeno, co jsem chtěl na juniorských družstvech ušetřit, jsem třikrát prodělal. A možná i víc.“
speedwayA-Z: „Zjara jsi podepsal kontrakt s polským Krosnem. Ve dvou případech jsi oblékl jeho vestu. Proč to nebylo častěji? A jak na tebe druhá polská liga působila?“
Martin Málek: „V prvním závodě jsem se moc nepředvedl. Udělal jsem jediný bod. Pak se dlouho neozvali a zavolali až později. Ve druhém závodě se mi dařilo víc. Měl jsem pět bodů. Jenže další závody mi už nevycházely. Jednou jsem jel tady, podruhé chtěl jet radši Zlatou přilbu v Žarnovici a jednou jsem onemocněl. Taky jsem neměl pevně dané termíny, protože mi to tak vyhovovalo kvůli škole. Sám jsem si mohl říct, kdy chci jet. Atmosféra a závody byly úplně super. Ale jinak v takové špíně jsem snad ještě nikdy nikde nejel. Po závodě tam všichni vypadali jak kominíci. Ale v tom Polsku je to úplně něco jiného než tady v Čechách. Hodně dělají fanoušci. Polsko plochou dráhou žije.“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Věroslav Kollert st.: „Ahoj, chtěl bych se zeptat, jsi jeden z mála závodníků, který používá hlavu i na něco jiného než závodění. To, co bude po škole, je asi brzo se ptát. Plochá dráha by určitě uvítala někoho dalšího, kdo má všech pět pohromadě. Z Vašeho regionu bys nebyl první. Uvažoval jsi o něčem podobném? Samozřejmě o teplém a dobře placeném místě se za této situace nedá mluvit.“
Martin Málek: „Samozřejmě jsem uvažoval, co bude po škole. Proto jí dávám přednost, abych se potom mohl poohlídnout po nějaké dobré a dobře placené práci. Jak už jsem říkal, plochá dráha mě nebude živit napořád. Jednou bych chtěl mít určitě i rodinu. A plochá dráha není vhodné živobytí. Vždycky tam je riziko zranění. Teď jsme se školou byli na pár zajímavých exkurzích. Dnes už můžu tvrdit, že bych se nechtěl věnovat stolařině a nedělat nic ve slévárně. Celkem zajímavé to bylo v kovárně. To co studuju je zaměřeno na konstrukci, tak jestli se mi podaří dostudovat, rád bych se tomu potom taky věnoval.“
Milan Hajný: „Ahoj Mao, taky jdu s otázkou. Za koho letos pojedeš, a zda jsou nějaké nabídky ze zahraničí nebo z české extraligy.“
Martin Málek: „Nadále bych měl spolupracovat se Slaným. Jak to nakonec dopadne, je v jednání. Taky jsem podepsal druhou polskou ligu v Lodži, protože první je na mě asi moc náročná. Ale jedno jsem věděl, že do Prahy nejdu. Tam neví, co je to šufánek, ryna , dýnko ani co je trnka. Ví enom co je slivovica. Tož, jak se s takovýma možu bavit (smích)?!“
Roman: „Čau, chtěl bych se zeptat jaký máš názor na pana Ječmínka? A klidně vypus všechny vulgární výrazy, který znáš. Podle mě je tenhle pán zodpovědný za momentálně žalostný stav ploché dráhy v ČR. Nejenže nepomáhá, on chce tenhle krásný sport poslat úplně na zcestí. Zajímalo by mě proto, jak se díváš obecně na mládežnickou úroveň a jak by sis představoval, že by měla vypadat (čili co by se mělo do dalších let zlepšit). Děkuji za odpověď.“
Martin Málek: „Pana Ječmínka osobně neznám. Nerad bych někoho urážel, ale každý si 
preferuje něco jiného. U někoho to jsou silnice, u někoho motokros, někdo by radši plochou dráhu. Momentálně se nejvíc preferuje motokros a silnice, takže asi tak.“
Pisatel: „Zdravim! plochá dráha je podle mě hloupej a špinavej sport. to můžou dělat jenom nevzdělaný zoufalci, co si myslej, že nahoněj na slávu holky a podobný záležitosti včetně sexu. jako malý jardové ve školce!!! aspon martin málek má maturitu a má něco v hlavě srovnaný. jinak všichni plochodrážníci jsou nevzdelaní burani, co se pořád vytahujou a nic vlastně neumí jen jezdit doleva! co si o mláděži na ploché dráze myslíš, martine.“
Martin Málek: „Určitě bych netvrdil, že kdo má maturitu, je vzdělaný a inteligentní. Je taky fakt, že klukům v depu občas ulítne nějaké to sprosté slovíčko. I chování se jim občas vymkne kontrole. To se občas stane i mě. Akorát ještě nevím, jak na ty holky. Na to že jezdím jsem ještě žádnou nesbalil a na mistra republiky se taky žádná nechytla. Ale určitě bych kluky na ploché nepřirovnával k buranům a zoufalcům. Ale jedno by mě přece jen zajímalo. Kdo se doopravdy ptá, „pisatel“ mi moc neříká.“
Michal Jirka: „Ahoj, jaký máš názor na trest pro Hynka Štichauera a Věroslava Kollerta, je to podle Tebe moc přísné, nebo naopak. Děkuji za odpověď.“
Martin Málek: „K tomu pozitivnímu dopingu jsem se vyjadřoval už na fóru. Nakonec jsem z toho vyšel jako feák. I když to nekouřím. Nepopírám, že jsem to nezkusil, ale nijak mě to 
nezaujalo. Já si raděj dám tu „našu“ (slivovicu). Ale rozhodně si myslím, že kvůli marihuaně je stop stav docela přísný trest. Ty kluky znám, odjel jsem s nimi hodně závodů. Nejsou to jenom tyhle dva, co si někde tu trávu dají. Nemyslím si, že by něco takového dělali před závodem. Myslím si a oni to taky vědí, že jim to při závodech v ničem nepomůže. Spíš by tím naopak nahrávali soupeřům. Nějaký distanc na delší dobu je přísný. Stačilo by určitě napomenutí.“
Miroslav Popelka: „Po celou dobu Vašich plochodrážních aktivit se kolem Vás a to nejen v závodním depu točil nejpohlednější mechanik plochodrážních dep. Všimnul jsem si, že v druhé polovině loňského roku tomu tak již nebylo. Mám tomu rozumět tak, že se Váš mechanik rozhodl věnovat jiným aktivitám nebo je v tom něco jiného, před sportovní veřejností utajovaného? Mně například napadá varianta, a již plánovaného nebo neplánovaného mateřství. Za odpověď na mou zvídavou otázku děkuji a přeji Vám do následujících sezón hodně sportovních úspěchů, minimum pádů, žádné úrazy, stálé zdraví, stálý klid a vše, jak má být.“
Martin Málek: „Můj hlavní mechanik se začal věnovat jiným aktivitám. Může to zatím vypadat jako mateřství, s tím rozdílem, že sestra zatím dává pozor na cizí děti. Teď začne studovat švédštinu na univerzitě ve Stockholmu. Do června by chtěla získat státnice a pak v Örebro studovat mezinárodní právo. Snad jí to vyjde, držím jí palce!“
Mirek: „Chtěl sem se tě zeptat na Hynka a Věrouše, ale už mě předběhli, tak aspoň:už máš mechanika? Jestli ne, tak ti rádi pomůžeme. Pozdravuj doma nejen rodiče a Verču, ale taky Arnika, a mě nekouše, čauky Mirek. Držim ti palce pro letošní sezonu.“
Martin Málek: „Díky moc! Jinak ke klukům a jejich „dopingu“ jsem se už vyjádřil… Mechaničku ještě nemám, ale doufám, že se Veverka přijede aspoň na pár závodů mrknout. Jinak vy jste mi pomohli loni hodně a vaši pomoc vždycky rád přivítám!“
Martin Málek děkuje:
„Hlavně bych chtěl poděkovat rodině. Sestře, takovi, mamce a taky strejdovi. Taky pro mě hodně dělá pan Němec, tak doufám, že firmě NC Power, nebudu dělat ostudu . Nesmím zapomenout ani na pana Švába. Chtěl bych poděkovat i panu Vozárovi. A za pomoc děkuju i panu Rosůlkovi. Ten mě hlídal a krotil skoro ve všech závodech. Ale můj dík patří taky všem, na které jsem zapomněl, takže děkuju!“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
