Mladá Boleslav – 13. ledna
Poprvé vystrčil výrazněji své růžky zkraje června 2003 v Březolupech. V sedle nové Jawy od svého dědečka Miloslava skončil těsně pod pódiem juniorského šampionátu. Tehdy se už vědělo, že další jablko úrodného stromu klanu Vernerových nepadne daleko od stromu. Křivka jeho výkonnosti nabrala vzestupný trend hned v následující sezóně. Připsal si tituly vicemistrů v devatenáctkách, dvojicích i juniorských týmech. Předloni mi křídla přistřihly technické problémy, které se mu podařilo v zásadě eliminovat. A pak přišel zlatý rok 2005 se čtyřmi tituly doma, jedním venku a mnoha dalšími úspěchy. O tom však hovoří Filip Šitera sám v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl. A ti z vás, kteří mu položili svou otázku, se vedle odpovědi dočkají i podepsané fotografie.
speedwayA-Z: „Filip Šitera letí k protinožcům. Podobné titulky se na stránkách našeho magazínu objevují už třetí podzim po sobě. Nepřijde někdy senzace v podobě nadpisu Filip Šitera stráví zimu lyžováním, koulováním a stavěním sněhuláka?“
Filip Šitera: „Nevím, jestli si zimu tady užiju. Přiletěl jsem a zatím nezačala. Ale třeba loni jsem na Zéland letěl ze zimy. Teď na ni čekám. Chci si zasnowboardovat. Jedu se svým polským týmem WTS Wroclaw do olympijského střediska ke Gdaňsku. Ne na koulování, ale na makání. Hned, jak se vrátím, odjíždím s Plzní na Šumavu. Doufám, že na Kvildě bude sníh. Pak začne stavění motorek. Měl jsem opožděnou přípravu. A pak snad přijde už nějaký ježdění. Nevím, jestli Polsko nebo Itálie. Uvidím, co bude, ale teď je první fyzička. Rád jezdím na snowboardu. Když jsem byl menší, jezdili jsme s dědečkem a babičkou do Alp. A tak přemýšlím, že kdyby byl trénink v Itálii, jel bych tam o dva dny dřív. Určitě bych se na snowboardu chtěl svýzt i letos. Ale spíš si na něj budu muset přidělat kolečka jak na skateboard. A sněhuláka můžeš stavět z kamenů nebo uplácat z hlíny.“
speedwayA-Z: „Předloni Austrálie, loni Nový Zéland a na podzim zase Austrálie. Jak se ti na druhé straně Zeměkoule závodilo tentokrát?“
Filip Šitera: „Sice jsme nebyli na stejnejch stadiónech, ale věděl jsem, do čeho jdu. Snažil jsem se podat co nejlepší výkony. Bohužel mi to v jednom závodě nevyšlo a skončil jsem druhej. V Renmarku byla jedna rovinka a jedna obrovská zatáčka. Startovalo se z výjezdu, jelo se pět deset metrů a pak už přišla ta zatáčka. A bylo to tvrdý jako beton. Tvrdší dráhu jsem nezažil a Pardubice jsou proti tomu hlubina. Koleje se nevyjely ani na startu. Jinak závody probíhaly v klidu. Měl jsem třeba problémy s motorkou, ale vždy ji dokázal na finále naladit. Doufám, že jsem si tím udělal ve světě jméno a že to bude mít dopad. Byl to i relax a hlavně dovolená spojená se závoděním. Ale v den závodů jsem se soustředil jen a jen, abych 
podal co nejlepší výsledek. Jako bylo po nich, oddech‘ sis, že to máš za sebou a můžeš pokračovat v dovolený. Největší problém byl, že v prvních závodech jsme neměli svý motorky. Naštěstí Vašek Verner sehnal po svejch známejch náhradní. Na mě ale padnul černej Petr, že jsem se musel s jedním klukem střídat. Dojel z jízdy, dolil se metyl a já tam jel s rozpálenou spojkou. Nakonec to dobře dopadlo a motorky jsme dostali. Myslím si, že Zéland byl lepší z důvodu přípravy na novou sezónu. Bylo to v lednu a únoru. Když pak v březnu chytneš počasí, v Čechách se už jezdí. Po sezóně tě přejde chu asi na měsíc a Austrálie je dobrá, že tě to tam zase chytne. A ještě se do novýho roku snažíš něco dokázat.“
speedwayA-Z: „Spoustu zážitků ti musela přinést také polská extraliga v barvách Wroclawi. Nepodělíš se o ně s našimi čtenáři?“
Filip Šitera: „Zážitky byly. Ale už bych nechtěl opakovat takovej vstup do polský ligy. V sobotu jsem byl na tréninku v Itálii. A dostal jsem telefon, že v neděli mám bejt na sparingu v Gniezně. S Kubou Hejralem jsme jeli celou noc a do Gniezna přijeli těsně před závodem. V Polsku je to jiný než u nás. Máš tam třeba deset tisíc lidí na ligu. Atmosféra na tebe působí. Závod má svůj řád a nikdo si nedovolí nic říct, ani mistr světa. Ve Wroclawi jsem byl párkrát na tréninku. Mám výhodu, že to není daleko. A pro ně není problém udělat mi trénink, když něco potřebuju. Je to tam těžký, v týmu jsou dva lidi z Grand Prix. Bohužel jsem vždycky 
chytnul jízdu s nima kromě jedný juniorský. Ale jak se dostaneš do polský ligy, jsi v podvědomí promotérů jinejch týmů. A když máš výsledky, v zimě přijdou jejich nabídky. Jezdit v Polsku je dobrá příprava do budoucna. Poznáš, jak dělat motorky, jaký věci do toho dát. Pak to musíš doladit se svým ladičem. Měl jsem výhodu, že Olda Řezníček jezdil se mnou. A skloubil to tak, že v extralize se dalo stačit těm nejlepším. To se povedlo v posledním závodě ve Wroclawi. Dvě tři kola jsem jezdil před Andersenem. To pak na tebe psychika působí úplně jinak. Teď bych se chtěl svýzt víckrát. Ve Wroclawi vědí, co ode mě očekávat. Věřím, že dopadne víc závodů než loni. Měl jsem to štěstí přijít do týmu, co udělal polskýho mistra. Nebo že by to bylo tím, že jsem tam přišel já, ostatní se báli konkurence a vzali za plyn (smích)?! Oslavy tituly byl nezapomenutelnej zážitek. Ve Wroclawi bylo osmnáct tisíc diváků. Po závodech jsme byli půl hodiny zavřený v depu, protože diváci naskákali na dráhu a ochranka dělala pořádek. Lidi tam jsou super a maj‘ rádi plochou dráhu. Pak se ti doma jezdí dobře. Horší je, když venku uděláš něco domácímu. To se pak ani nemůžeš ukázat na dráze.“
speedwayA-Z: „Jako zahraniční junior máš v polské extralize možná větší šanci na uplatnění. Nicméně nebyla by ještě větší v nižších ligách?“
Filip Šitera: „Určitě by šance byla. Měl jsem nabídky i z jinejch extraligovejch týmů. Když jezdíš extraligu, dá ti to víc. Před sezónou jezdíš test matche nebo tréninky a jseš v kontaktu s jezdci Grand Prix Crumpem a Andersenem. A jako mladýmu ti pomůžou. To jsou ohromný 
zkušenosti. V nižší lize bych dělal možná víc bodů. Ale bavil jsem se o tom s lidma jak v Čechách, tak v Polsku. Je lepší dělat dva body v extralize než pět v první lize. Uvidím v týhle sezóně. Musíš riskovat. A když neriskuješ, nic nezískáš. Kdo by loni před sezónou řek‘, že mě budou chtít i na další sezónu? A že o tebe projeví zájem i z jinejch klubů? I to tě potěší.“
speedwayA-Z: „Po rozpačitějších Pardubicích přišla v juniorce tvá velká sóla ve Slaném a Praze. A pak následovala strhující bitva s Martinem Málkem. Jak se ti líbila a jak Martina Málka hodnotíš jako svého takřka jediného vážného rivala v boji o titul?“
Filip Šitera: „Po Pardubicích hodně lidí říkalo, že mám po titulu. Snažil jsem se to zvrátit. V Pardubicích mi to nesedlo. Nevyšel mi celej den. Ve Mšeně to zrušili a nastaly komplikace s reprezentací. Pak to probíhalo dobře s výjimkou Mšena. Všechny závody máš v plochý dráze hlavně o štěstí. Martin je dobrej jezdec. To ukázal, že udělal titul. Ale jak to dokážeš v Čechách, musíš i ve světě. Aby trochu brali s respektem, když někdo z Čech přijede do světa na závody. Martin byl dobrej ve všech závodech a nedělali jsme si žádný prasárny. Po Mšenu jsem se začal bát, jestli po ztrátě bodů titul dopadne nebo ne. Žarnovica pak byla dobrá a poslední závod se jel doma v Plzni. Vyšli mi vstříc a pomohli mi maximálně. Dopadlo to a já udělal radost sobě i Plzeňákům. První titul je dobrej, ale doufám, že není poslední. Chci překonat Pepeho. Loni rozhodlo asi štěstí. V plochý dráze je nezbytný a když chceš vyhrávat, musíš ho mít.“
speedwayA-Z: „V jednadvacítkách ses musel o zlato prát. Zato tituly v devatenáctkách a juniorských družstvech přišly docela hladce, že?“
Filip Šitera: „V devatenáctkách jsem měl oproti předloňsku šastnej den. Vše se mi vynahradilo. Když jsem se dozvěděl, že to bude v Pardubicích, nebyl jsem nadšenej. Dráha se mi líbí, ale vůbec mi to tam nejede. Už jsem tam vyzkoušel hodně věcí, ale pořád to nejde. Problémem bude asi váha. S tím se snažím něco dělat. Sportuju víc než minulý rok a doufám, že to bude lepší. Na devatenáctky to ale sedlo. Byl jsem spokojenej. Dařily se mi starty a vše probíhalo v pořádku. Neměl jsem defekt a přišlo štěstí. V juniorskejch družstvech to s Věrouškem vždycky jde. Dařilo se nám od začátku. Občas jsme měli problém, že nás někdo předjel, ale vytáhli jsme to v jinejch jízdách. Jak jsem říkal před sezónou, jsme na sebe zvyklí. Dokážeme si pomoct. Při závodech nebyly žádný nervy a měli i srandu i s jeho mechanikem Romanem Dolečkem. Viděl jsi, že s Věroušem nebyl problém, že by se někdo přes něj dostal. To jsi viděl i při první lize v Březolupech. Nebál ses ho nechat za sebou. To byla výhoda, že se nebojí. Nečekal jsem, že vyhrajeme všechny závody. Věřil jsem ale v titul. Hodně nám zvedlo sebevědomí, že jsme první dva závody vyhráli s plným počtem. Letos nevím, jak to dopadne. Čekám, co kluci dostanou, ale určitě bych s Věroušem rád jel. Snažím se něco dohadovat, ale uvidím, co bude.“
speedwayA-Z: „V čem je však problém, že na mezinárodní juniorské scéně se prosazuješ pomaleji? Pravda do Sheffieldu jsi odcestoval na poslední chvíli, v Kumle jela družstva, ale v Goričanu se s tebou počítalo jako s jedním z hlavních favoritů. Obzvláš po tvém triumfu v semifinále v Ostrowě.“
Filip Šitera: „Sheffield přišel dva dny před závodem. Měl jsem motor u Oldy a musel zařídit licenci, loď a pojistky. Všechno bylo narychlo. Nebyl čas ani zajet motor. Pršelo a mně nevyšlo přilepit zadní kolo na dráhu. Dělal jsem maximum, ale nešlo to. Před Kumlou jsem měl v Čechách problémy s motorem. Byla tam jedna věc, kde mohla bejt závada. A bylo riziko dát ji do mistrovství světa družstev. Dva dny předem jsem v Olchingu. Neměl jsem jistotu, takže jsem tu věc musel použít. Nebyl jsem na to zvyklej. Byly to setrváky, když se ptáš. Neuměl jsem nastavit tu motorku do Olchingu a tak jsem v Kumle zkoušel obě dvě. Velká rána byla, že vyřadili Luboše. Hodně by nám pomoh‘. Ale bylo to těžký. Švédové byli s Lidbäckem a Lindgrenem a Rusové jeli taky dobře. Dělali jsme chyby jako družstvo. Tenhle rok musíme udělat maximum, abychom postoupili do finále. A devatenáctky? Ostrow jsem se dozvěděl na poslední chvíli. Byl jsem nominovanej do Togliatti, ale neměl důvod tam jet, když se stanoví pravidla, který nebyly vůči mně dodržený. Nejde o kilometry, ale že Rusko neznáš. Komunikoval jsem s Klatovákama. Cesta by vyšla na strašný peníze. Dát je za závody, kde můžeš v první jízdě vypadnout, je špatný. Semifinále jsem pak jel úplně bez nervů. Neměl jsem co ztratit. Naštěstí vyšlo líp, než jsem předpokládal. Bylo tam sedm 
Poláků a víš, jak Poláci jedou doma. Po vítězství jsem cejtil velkou šanci na finále. Všechno bylo připravený. V první jízdě mi nevyšel start. Nerad čekám a tak jsem ve druhý zatáčce chtěl předjet hned dva. Nepodařilo se to. Spadnul jsem, ale měl štěstí, že přede mnou upad´ ještě Dán. Jenže nejlepší motorku mi museli táhnout do depa čtyři lidi. Celý závody jsem dojížděl s bolestmi hlavy. A nakonec zjistil, že tři body mi chyběly na vicemistra. Teď mě v devatenáctkách čeká poslední rok. Troufám si říct, že chci jet o titul. Ale nejdřív musíš postoupit a teprve pak uvažovat, co chceš získat.“
speedwayA-Z: „Plzeň měla ve své druhé sezóně po návratu do extraligy skvělou sezónu zakončenou druhým místem. Převažuje v tvých vzpomínkách radost ze stříbra nebo je tam i kousek zklamání, že ti šestý letošní titul unikl doslova jen o vlásek?“
Filip Šitera: „Určitě radost. Když Plzeň postoupila do extraligy, každej ji považoval za outsidera. Tuhle sezónu jsme chtěli udělat moc. Já bych v extralize potřeboval stabilizovat výsledky. Občas se daří, občas ne. Uvidíme, co bude tuhle sezónu. A jaký budeme mít hosty. Myslím, že nás při nějakejch závodech zklamali. Ale to nikdo nemůže tušit. Ví se, že moc Polákům nesedí pardubická dráha. Ale doufám, že vědí, co na to. děláme maximum, abychom zaútočili na titul. Bude to těžší, je pět týmů, ale nemusíš se zase bát baráže. Titul moh‘ bejt už letos, ale chceme to dělat napínavý (smích). Nejlepší to bylo v Plzni, kdy jsme získali první vítězství a před domácím publikem. Byla velká radost a zvětšila se šance na titul. Musíme si ještě počkat. Ale doufám, že ne dlouho.“
speedwayA-Z: „Vedle extraligy jsi závodil také v první lize. Ve mšenském válci ambicí konkurentů jsi rozhodně nepatřil k pasivním pasažérům. Jak je možné, že jste to soupeřům tolik naložili?“
Filip Šitera: „Myslím si, že jsme měli dobrej tým. Ten by si nemoh‘ dovolit prohrát. Byl tam Aďa, Věrouš, já, Kuba. Snažili jsme se a drželi jako parta. Navzájem jsme si pomáhali. Aďa nám jako zkušenej se vším poradil. Splnili jsme to, co se od nás čekalo. Rozhodně nechci říct, že soupeři byli špatní. Jezdíš s nima junioráky, extraligu a volný závody. Znáš je všechny, ale tohle jsou družstva. Nestačí, když tahá jeden nebo dva, tady musej‘ aspoň tři a čtvrtej dodávat body. Nechci podceňovat soupeře, ale náš tým neměl výkyvy. A pokud je měl jeden závodník, ostatní to dohnali. Při každým závodě měl někdo z nás nouzi, ale ty druhý se pak snažej za něj, aby se vyhrálo. V první lize byli kvalitní jezdci, škoda, že se tam neobjevoval Mário nebo Pavel Ondrašík a další zkušený. Myslím si, že by první liga měla bejt o mladých a těch, co po juniorech nemůžou sehnat závody. To je nejlepší, aby šli vejš.“
speedwayA-Z: „Mšeno se nakonec vrátilo do extraligy. Měl jsi dilema zamířit zpátky do jeho sestavy nebo jsi ani chvilku neuvažoval o opuštění Plzně?“
Filip Šitera: „Plzeň mi určitě pomohla k tomu, jak teď jezdím. Do Mšena bych měl chu. Mám to sem blíž. Ale na druhou stranu jsem počítal, že pojedu Super Prix. A nakonec nejel. Taky na baráž si sehnali lepšího hosta. To jsou jedny z hlavních důvodů, proč tam nebudu pokračovat. V Plzni jsem spokojenej. S tréninkem mi vyjdou vstříc. Neříkám, že by to ve Mšeně nebylo taky tak, ale jsou tady ty důvody. Ve Mšeně jezdím rád, určitě tu budu pořád rád jezdit. Vyrůstal jsem tady a pořád to beru za svou druhou domácí dráhu.“
speedwayA-Z: „Letošní kolektivní soutěže letos doznaly vpravdě historických změn. Poprvé od roku 1956 nebudeme mít dvoustupňovou soutěž. Jak se díváš na rozšíření extraligy a vznik šampionátu tříčlenných družstev?“
Filip Šitera: „Vidím to tak, že to musí mrzet kluky, co se nedostanou do extraligy. Jsou tu tříčlenný družstva, ale první liga byla motivující, že můžou jet baráž. Mělo se udělat pravidlo pro pět týmů v extralize, ale jet to až od roku 2008. Zdá se mi to nefér vůči Plzni. Když chtěli jet v pěti, nešlo to. Teď by bylo lepší, a jede pět závodníků v jedný jízdě. Na dráhu se to vejde. Musí se to nějak udělat. A kdy nechceš, nejezdi. To ti řeknou v Austrálii nebo na Novým Zélandu na každý rozpravě. A ty můžeš klidně bez udání důvodu odstoupit. Ve čtyřech se týmy bály sestupu. Teď není kam sestoupit. Když nebudeš mít šanci na titul, vypustíš to. Doteď tady jezdili Gapinski a Adams a to lákalo diváky. Pokud se stanoví tak zásadní pravidla, měly by platit až od následující sezóny. Jenže v tom jako jezdec nic nezmůžeš. Už se to rozhodlo, nemá cenu si nad tím lámat hlavu. Prostě to tak je. Jako jezdci budeme jezdit extraligu dál. Tříčlenná družstva nevím. Možná je to krok k lepšímu, možná ne. To se může říct až po sezóně. To je risk. A je to prostě o tom něco změnit. To vidíš v Grand Prix, každej rok se přijde s něčím jiným, aby se přitáhli diváci. Doufám, že tříčlenný družstva pojedu. Máš to dalších osm závodů. Nabídka tady je, přemejšlím o ní, uvidím. V nejbližších dnech se rozhodnu.“
speedwayA-Z: „Jak v šampionátu jednotlivců, tak dvojic jsi patřil k favoritům na medaile. Ale okolnosti chtěly evidentně jinak. Ve dvojicích jste s Věroslavem Kollertem skončili těsně pod pódiem, v jednotlivcích tvé motocykly postihla nějaká zhoubná nemoc…“
Filip Šitera: „Ve dvojicích jsem byl rád, že jsem moh‘ jet s Věroušem. Díky panu Vildemu a jeho partnerům. Vyhráli jsme těžkou skupinu, ale v semifinále to nevyšlo. Neodstartovali jsme oba. A v malým finále to taky nedopadlo. Určitě jsme chtěli po vítězství ve skupině na bednu. Ale byli tam kvalitnější a zkušenější jezdci. Nevyšlo to a musíme doufat, že to dopadne v nadcházejících letech. A jednotlivci? K tomu není moc co říct. Když jsem závody nezkazil já, byla to technika. Problém byl v elektrice. Záhada ale byla proč obě motorky. Byl smolnej den. Těšil jsem se a byl bez nervů. Prohrát to technikou je velká smůla. Doufám, že to bude jako v devatenáctkách! Předloni byl pech s motorem a hned na to jsem byl mistr (smích)! Smůla byla, že rovnou z Březolup jsem jel do Polska na jejich finále juniorskejch dvojic. Měl jsem nervy, protože jsem nemoh‘ zklamat trenéra. Musím poděkovat Staszkovi Burzovi, že jsem si u něho moh‘ umejt motorky. Olda musel rozdělat motor a něco vymyslet, abych mohl jet. Ke všemu přišla smůla, že mi to jednou zastavili a Nicolai měl dvakrát defekt. Tyhle body nám pak chyběly na titul. Ale jsem spokojenej, že jsem vůbec startoval a skončil třetí.“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Roman Beneš: „Já bych měl otázku. Docela by mně zajímalo, jaké jsou podmínky na plochou dráhu v Novém Zélandě. Tím myslím kvalita a počet drah (případně nějaké zajímavosti o nich), co se tam jezdí za soutěže družstev a jednotlivců, kolik tam existuje cca jezdců, jakou používají techniku, jaká je návštěvnost závodů atd.“
Filip Šitera: „Předpisy tam jsou, ale zase na druhou stranu, že třeba mantinely mají být dřevěný a laky svisle dolů, to neexistuje. Při závodech jezdí stock cars, motokrosový motorky, sajdkáry, čtyřkolky a je to jako show. Chodí poměrně dost diváků. Družstva tam nemají. Jezdí se šampionáty jednotlivců a juniorů Severního a Jižního ostrova. A pak je finále pro všechno dohromady. Techniku používaj‘ stejnou jako my. Většinou je Jawa. Jsou tam její dealeři a kluci se snaží shánět techniku z Evropy. Kdo má peníze, má novou motorku, kdo ne, koupí ji po někom. Jsou tam třeba lidi, co vyvíjej blatníky a šijou kombinézy. Jinak je ale problém tam něco sehnat. Musí se vědět, za kým jet. Jezdců je tam hodně. Přesnej počet nevím, ale třicet jich bude určitě. Možná víc.“
Terry a Katka: „Dodatečně gratuluju k úspěšné sezoně 2006 a přeju ještě lepší 2007. Všimla jsem si, že se opravdu snažíš ze závodů na ploché udělat trochu show pro diváky. Tvoje projíždění na zadním kole cílem se stává pomalu součástí závodů. Připravuješ něco nového do příští sezony? Pokud to má být překvapení, ráda si počkám…“
Filip Šitera: „Asi se budu od Věrouše muset naučit tahání za motorkou a dojezd do cíle vleže vedle motorky (smích). Při jízdě můžu dělat minimální show. Musím dělat body a soustředit se. Když člověk ale chytne lehčí rozjížďku, může se projíždět po zadním kole. Musí to ale zvládnout a nesmí spadnout. Myslím si, že show by měl spíš dělat pořadatel jako je to v jinejch státech. Třeba v Polsku tím natáhnou lidi a v Německu to umí taky. Něco podobnýho bychom měli dělat tady taky. A hlavně propagaci.“
Michal Jirka: „Ahoj, gratuluji k velmi úspěšné sezóně, už Ti chybí asi jen seniorské tituly. Myslíš, že máš šanci v další sezóně zaútočit na vítězství v MČR seniorů nebo třeba ve dvojicích? Děkuji za odpověď a přeji mnoho úspěchů.“
Filip Šitera: „Určitě šance je. Uvidíme. Teď jednotlivci nedopadli smůlou, kterou jsem zmiňoval. A ve dvojicích nezáleží jen na mně, ale i na partnerovi. Tím nechci říct, že to zkazil Věrouš. Jsme ještě mladý, tak jsme to chtěli pustit těm starším, protože k nim musíme mít nějakej respekt (smích). A všechny tituly nemůžu sbírat jenom já (smích)!“
Kiril Janačkov: „Zajímavé otázky mě napadnou vždy po zveřejnění rozhovorů, tak se zeptám rovnou na několik věcí. Kdo a co Vás přivedlo v ploché draze – rád bych věděl, jak začíná závodník? Máte velice odvážný a osobitý styl jízdy. Je to intuitivní záležitost nebo Vám trenér a tým pomáhají? V Polsku jste ve společností J. Crumpa, jel jste s ním? Jaká je s ním komunikace, popř. spolupráce? Jinak moc Vám přeji úspěšnou sezonu a předem děkuji za odpovědi.“
Filip Šitera: „Když ukecáte šéfredaktora speedwayA-Z, třeba udělá dodatečné rozhovory. Zeptejte se po rozhovoru by se to mohlo jmenovat (smích). K plochý dráze mě přived‘ děda, protože to máme v rodině. Začátky jsou těžký. Pro závodníka je nejhorší sehnat techniku, na který by se naučil jezdit. Sponzory nikdo nezíská na to, že chce začít. Když už člověk umí je ve smyku, je zase těžký sehnat závody. Když je má a chce do ciziny, aby musí mít konkurenceschopnou techniku. Začátek je tak nejtěžší. Když si už člověk umí vydělat nějakou korunu, co tam zpátky vrazí, je to lepší. Všimnou si ho v zahraničí. Bude mít další příjem, co tam bude muset zase vrazit, ale už bude mít sponzora. Styl jízdy je věc závodníka a kdo má jaký srdce. Trenér a tým to můžou trošku ovlivnit, ale nemaj‘ vliv na to, když člověk 
v krizové situaci nepodrží. A v jinej zase jo. A jakej kdo má styl, podle toho ho berou jiný závodníci. To je prostě plochá dráha. Každej zná riziko. Tak se to jezdí v celým světě. V Grand Prix taky nikdo nedostane žádnej centimetr. Spíš ani milimetr. S Jasonem jsem jel. Je to super chlap. Maximálně pomáhá mladejm, který má v týmu. Je to jeden z nejlepších lidí z Wroclawi. Komunikace je s ním však snadnější, než ho porazit (smích). Spolupráce je dobrá. Když něco potřebuju, není problém.“
Antonín Vilde: „Ahoj Filipe, tví rodinní předchůdci děda Miloslav, strýcové Václav a Jan Vernerové nasadili svými sportovními výsledky laku hodně vysoko. Chci se tě zeptat, jak je tato skutečnost pro tebe motivující a zavazující. Děkuji a přeji mnoho úspěchů v roce 2007.“
Filip Šitera: „To, co dokázali, je určitě motivující. Jejich rekordy se dají překonat. Až na ten Honzův, protože dostat se do všech finále se dokázat už nedá. Ke krátký dráze se dá jezdit dlouhá, ale ledy už ne. V Rusku třeba jo, ale tady ne. A nejde jen o finance.“
Lukáš Jirka: „Dobrý den chtěl bych se zeptat,jaký máte nejoblíbenější stadion?“
Filip Šitera: „Nejoblíbenější stadión je asi Wroclaw. Myslím tím stadión, ne dráhu. Tu oblíbenou nemám. V Čechách jsou taky pěkný stadióny. Každý má svý kouzlo. Je to o penězích, kdo jaký má. Dráhu můžeš mít oblíbenou, ale třeba ti to zrovna nesedne a co pak můžeš dělat?!“
Filip Šitera děkuje:
„V první řadě dědovi za všechno. Je to můj hlavní sponzor. Taky Vaškovi Vernerovi, že mi pomoh‘ svými radami výkonnostně i technicky. Oldovi Řezníčkovi, že mi maximálně pomohl. Co jsem potřeboval, udělal. Taky Josefu Suchánkovi. Bez něho bych neměl takový výsledky, co jsem měl. Chci taky poděkovat klubu Atlas Wroclaw, že mi dal možnost startovat v extralize, poznat nový lidi a získat zkušenosti. A udělat si jméno v Polsku. Firmám Rimini, Kohút, SPS Bakov nad Jizerou, Gardinia, Autokomplex Menčík, SýS, ČSOB pojišovna, Grepl, Emerge a Přikryl s.r.o. A taky pánům Mizerovi a Plzákovi.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
