AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 15. října
Jason Crump vyhrál dnes odpoledne osmapadesátý ročník Zlaté přilby města Pardubic. Úřadující mistr světa opanoval čtvrtfinále a navzdory jednomu semifinálovému zaváhání hladce pronikl do velkého finále. Tady naměřil dánské dvojici Hans Andersen – Nicki Pedersen. Nejlepší z českých závodníků se stal domácí Marián Jirout. Jeho úspěšná pou závodem od vylučovacích skupin se zastavila v malém finále. Pardubický borec v něm dojel třetí za Kennethem Bjerre a Fredrikem Lindgrenem. Filip Šitera s Lubošem Tomíčkem se dokázali probít do čtvrtfinálové úrovně, kde vypadli stejně jako nasazení Hynek Štichauer a Richard Wolff s Matějem Kůsem zaskakující za Simona Steada, resp. Andrease Jonssona. Mezi smolaře závodu patřili Josef Franc a Jaroslav Petrák. Pražan vypadl ve vylučovací skupině kvůli přetrženému řetězu. A domácí závodník, který naskočil do závodu za zraněného Martina Smolinskeho, před svým prvním nedělním startem zadřel motor.

Splněné i nesplněné naděje
Sobotní program nemohl začít z českého úhlu pohledu lépe. Filip Šitera hned na úvod vyhrál, Josef Franc a Luboš Tomíček jej vzápětí následovali druhými místy a Marián Jirout byl třetí. Do úspěšného konceptu nezapadl prakticky jen Jaroslav Petrák. V rozjížďce s číslem jedna jej šachovnicový praporek přivítal na posledním místě.

To měl ještě pardubický matador na svých zádech náhradnické číslo R1. Nicméně už se vědělo, že jej v neděli vymění za sedmnáctku. Martin Smolinski totiž při tréninku upadl ve zrádné koleji v zatáčce u depa a byl v bezvědomí převezen do nemocnice. Tomografické vyšetření naštěstí neodhalilo žádné zranění, nicméně Němec musel na svou účast ve Zlaté přilbě rezignovat.

Jenže Jaroslavu Petrákovi nebyl závod evidentně souzen. Před pátou jízdou sjel pouze z kopečka z depa na ovál. Pohledem přivolal svého otce v roli mechanika. Společně chvilku laborovali nad motorem, aby nakonec pardubický závodník jen rezignovaně mávnul rukou.

„Asi čep na pístu, jsou tam dírky,“ vysvětlil Jaroslav Petrák, co stálo za jeho technickou smůlou. „Je to škoda. Víc uvidíme, až to rozděláme. Ladilo se, ladilo, až se přeladilo.“

Zatímco Jaroslav Petrák ve svém depu mudroval nad ztichlým GM, Filip Šitera se stal vítězem první vylučovací skupiny. Zatímco v sobotu se musel do čela prodírat vnitřní stranou první zatáčky, tentokrát úřadoval ve stylu start – cíl. „Vůbec to nekropěj‘,“ stěžoval si po svém návratu do boxu, aby vzápětí magazínu speedwayA-Z popsal své vítězství. „Myslel jsem si, že start byl zkurvenej. Ale z tý jedničky jsem tam s nima byl. Udělal jsem jim, co oni mně včera při semifinále Zlatý stuhy!“

Filip Šitera předčasně vyhrál, Jaroslav Petrák musel balit, ale jinak mohl před poslední jízdou postoupit kdokoliv. Díky triumfu v rozjížďce s číslem devět skončil druhý zkušený Slovinec Izak Šantej. Attila Stefani se v první zatáčce dostal před Roberta Haupta. Nakonec mu to však nebylo pranic platné. Němce hned v dalším oblouku předčil i Alessandro Milanese. A v Italův prospěch hovořil lepší výsledek nezapočítané jízdy.

Ve druhé vylučovací skupině byl jediný Čech Marián Jirout. V sobotní druhé jízdě se během třech kol probil na třetí příčku. Své nedělní účinkování pak rozehrál suverénním vítězstvím. Vzhledem ke slabším výkonů Zbigniewa Sucheckeho, Fritze Wallnera a Jannicka de Jonga si s osmi body mohl dovolit luxus vynechání třetí jízdy.

Podobně na tom byl i Fredrik Lindgren, dvakrát druhý. Zato Stanislaw Burza, vítěz úvodní jízdy, v rozjížďce s číslem osm o kousíček zaostal za švédským juniorem. A tudíž musel na dráhu do třetice potvrdit svůj postup. Po chybě v poslední zatáčce málem přišel o jisté vítězství. Ale situaci dokázal ustát.

Nečekaná ztráta čekala české barvy ve třetí vylučovací skupině. Josef Franc vybojoval v sobotu druhé místo za Slovincem Jernejem Kolenkem. Ovšem nakonec mu to na postup nestačilo. V rozjížďce s číslem sedm mu vůbec nevyšel start. A od roštu za ním odjížděl jedině obrýlený Matia Carpanese.

Na konci prvního kola jel Josef Franc poslední. V nájezdu do třetího okruhu přece jenom Italovi vrátil předjetí. Jedenáctá jízda pak pro Pražana byla existenční záležitostí. Po rychlém startu jej sice během pár metrů překonali Krzysztof Kasprzak i Matia Carpanese, avšak i tři body by stačily na postup.

Jenže v první zatáčce druhého kola musel Josef Franc zastavit. „Prasknul řetěz,“ cedil zklamaný závodník skrz zuby. „Další komentář nebude!“ Nutno dodat, že šlo o nejsmolnější vyřazení celé Zlaté přilby. Vedle Krzysztofa Kasprzaka a Jerneje Kolenka, kteří si mezi sebou rozdělili tři vítězství, se do čtvrtfinále dostal i Robert Barth. Němcovi v předposledním závodě kariéry k tomu stačila jen dvojice třetích míst a Josef Franc měl jen o bod méně.

Vedle Jaroslava Petráka byl Josef Franc nakonec jedinou českou ztrátou ve vylučovacích skupinách. Z té čtvrté se totiž podařil postup Luboši Tomíčkovi. Na ovále se objevil dvakrát a pokaždé se musel sklánět pouze před Juricou Pavlicem. V sobotní rozjížďce s číslem čtyři ho Chorvat objel v první zatáčce, v nedělní osmé jízdě mu uletěl už po startu.

Osm bodů garantovalo Pražanovi postup, stejně jako deset bodů Juricovi Pavlicovi vítězství ve skupině. Chorvat se však přesto objevil také na startu dvanácté jízdy. Na začátku posledního kola však musel kvůli defektu odstoupit ze druhého místa.

Čtyři body tak zdědil Steve Johnston. Sympatický Australan, který si nenechal ujít v roli diváka páteční baráž, měl v Pardubicích za sebou nejen nezaviněnou kolizi s Guglielmo Franchettim, ale především dvě třetí místa. Pokaždé za sebou nechal Sandora Tihanyiho. Nicméně ostřílený Maďar nyní vyhrál ve stylu start – cíl a postup byl jeho.

Marián Jirout do semifinále
Tři Češi dokázali najít svou cestu do čtvrtfinále z vylučovacích skupin. Hynek Štichauer byl přímo nasazen, navíc se našla příležitost i pro další dva. Richard Wolff přijel do Svítkova už v sobotu, aby zastoupil Simona Steada. Matěj Kůs si po sobotním pódiu při Zlaté stuze vzhledem ke své bolavé noze plánoval pouze několik svezení v roli náhradníka. Nakonec se však přepočítal. Andreas Jonsson vůbec nebral organizátorům telefony. Pražský junior nakonec dostal vestu s šestadvacítkou, která byla původně připravena pro Švéda.

Do první vylučovací skupiny se dostali Marián Jirout s Filipem Šiterou. Pardubický borec svým vystoupením připomněl, že už dvakrát v minulosti byl nejlepším českým jezdcem slavného závodu. Ve třinácté jízdě se jako klíště držel vedoucího Scotta Nichollse, aby celá čtyři kola dokázal hlídat Hanse N. Andersena.

Ani v rozjížďce s číslem sedmnáct se ve společnosti elitních závodníků seriálu Grand Prix neztratil. Nyní vyhrál Hans N. Andersen. Marián Jirout, profitujícího z rychlého motoru od Aleše Drymla, na něho marně zaútočil vnitřkem první zatáčky. Nakonec se soustředil na udržení druhého místa. Zato Scott Nicholls to měl složitější. Teprve ve druhém kole předčil Roberta Bartha.

Před třetí rozjížďkou skupiny vznikla zajímavá situace. Marián Jirout, Hans N. Andersen a Scott Nicholls měli shodně osm bodů a postup v kapse. Jakousi jízdu útěchy loučících se závodníků vyhrál Robert Barth před Christianem Hefenbrockem a Filipem Šiterou.

„Měl jsem silnou skupinu,“ uvědomoval si realitu svého vyřazení Filip Šitera. Blýsknul se půlkolovým vedením v úvodní čtvrtfinálové rozjížďce, než se přes něj soupeři přesypali. „Na poslední jízdu jsem chtěl zkusit druhou motorku, ale chtělo to o zub dolů. Možná by to bylo lepší. Jsem spokojenej, ale chtěl jsem víc. Není to špatný, ale vždycky mě chybí kousek. Dráha byla skoro jako včera a vůbec to nekropili.“

Husté síto krásného závodu
Shodou okolností jsme se po Mariánu Jiroutovi už žádného dalšího českého postupu nedočkali. Ve druhé skupině si jako uzurpátor počínal Nicki Pedersen. Exmistr světa se v rozjížďce s číslem čtrnáct probil do čela přes Fredrika Lindgrena a Juricu Pavlice. V další sérii už triumfoval ve stylu start – cíl.

Také tentokrát projel cílem jako druhý Fredrik Lindgren. By měl semifinále už v kapse, vyjel na ovál i potřetí. Na postup si dělal čáku především Jurica Pavlic, ale bez nadějí nemusel být ani Hynek Štichauer. Ten by ovšem musel rozjížďku s číslem dvaadvacet vyhrát.

Smělý záměr se však ukázal být jen teorií. Pardubickému jezdci nevyšel start a během čtyř kol stačil překonat pouze Izaka Šanteje a Richarda Wolffa. „Nedoufal jsem v postup,“ nezastíral Hynek Štichauer o chvilku později. „A taky to nedopadlo. Ale držel jsem krok. Dělám ještě spoustu chyb. Budu na tom muset pracovat. Byla to moje první Přilba, tak třeba za rok…“

A jak své krátké vystoupení ve Zlaté přilbě viděl Richard Wolff? „Radši bych jel od začátku a postoupil,“ komentoval Pražan okolnosti svého zařazení do startovní listiny. „Závod byl dobrej. Ale včera jsem zadřel a dnes musel spoléhat na jedinou motorku. Bylo to pomalý, Hynek mě na rovince třikrát předjížděl. Dneska to bylo málem na odstrkování. Měl jsem čest se svézt na Mitchově Stadiónu a bylo to stejný. Za výkon se stydím, ale nedá se svítit.“

Nadějně si počínal také Luboš Tomíček ve třetí skupině. Začal nejlepším startem. A Leigh Adams si od prvního výjezdu až do cílové rovinky úvodního kola na Pražanovi vylamoval zuby. Ve druhém kole se však u světelného tabule přece jen prosadil Australan. A nakonec ke všemu Krzysztof Kasprzak podjel Kennetha Bjerre, aby z jedné vody na čisto vzal i Luboše Tomíčka.

Díky třem bodům však ještě nemuselo být nic ztracené. Jenže v rozjížďce s číslem devatenáct se Luboš Tomíček posunul na čtvrté místo před Matěje Kůse až na konci druhého kola. Triumfoval opět Leigh Adams. Na další dvě postupová místa však měli zálusk vedle našeho borce i Krzysztof Kasprzak a Kenneth Bjerre.

Právě Kenneth Bjerre opanoval klíčovou jízdu, když ujel Leighu Adamsovi už při vylétnutí pásky. Luboš Tomíček jezdil třetí a už to bylo beznadějné. Navíc se na protilehlé rovince třetího kola musel sklonit i před Krzysztofem Kasprzakem, jemuž už za dané situace stačilo na postup předchozích sedm bodů.

„Mechanik Mirda Mihule mi přinesl boty do sprchy,“ snažil se Luboš Tomíček v žertu najít pozitiva na své účasti ve Zlaté přilbě. „Ale vážně, moje čtvrtfinálová skupina nebyla lehká. Ti tři jsou dobří závodníci. Mrzí mě, že v první jízdě jsem jel první a předjel mě Leigh Adams a pak i Krzysztof Kasprzak. A ten mě předjel v poslední jízdě znovu. S Kasprzakem jsem jel vyrovnaně. Je to trošku to kdyby, ale bez Adamse by to v poslední rozjížďce bylo asi taky jiný. Zase jsem o něco chytřejší.“

Se závodem se ve třetí čtvrtfinálové skupině loučil také Matěj Kůs. „Mám smíšený dojmy,“ svěřil se. „První jízdu jsem jel na motoru, kterej byl beznadějnej. Pak jsem jel dvě jízdy na motoru od pana Stárka. To bylo lepší. Je to dobrej motor. Jinak závody byly pěkný, rád jsem se svez‘. Uvidíme za rok.“

Poslední čtvrtfinálová skupina bez české účasti nabídla snad největší drama. Z šesti do závodníků se do bitvy o semifinále nezapojil jedině Sandor Tihanyi. Postupovou tajenku ke všemu zamotal Jason Crump, který vysoko předčil své rivaly.

Přesvědčil o tom už v šestnácté jízdě. V prvním oblouku objel Jerneje Kolenka a ve druhém kole vedl už o půl rovinky. Vodu však kalil především Stanislaw Burza. Během dvou kol se ze čtvrtého místa dostal až na druhé. Další rozjížďku opanoval Jason Crump, aby se stal jasným vítězem skupiny.

Na australského mistra světa se v první zatáčce pokusil zaútočit Stanislaw Burza. Rychle však klesl až na pátou příčku, aby nakonec do poslední jízdy vůbec nenastoupil. Své akcie zvýšili Jesper B. Jensen a Jernej Kolenko. Slovinec se ve čtyřiadvacáté jízdě pral o druhé místo s Jasonem Crumpem za vedoucím Jesperem B. Jensenem. V zatáčce u depa jej však popadla zrádná kolej a po kontaktu s Australanem ho nasměrovala do mantinelu.

Místo v semifinále skončil Jernej Kolenko v pardubické nemocnici s podezřením na prasklý obratel. Také po restartu vyučoval Jason Crump. Ve druhé zatáčce se vypořádal s Jesperem B. Jensenem, aby v nájezdu do třetího kola připravil o první místo Sebastiana Ulamka. Oba jej však doprovodili do semifinálových rozjížděk.

Fatální řetěz
Marián Jirout už dvakrát stanul na stupních vítězů Zlaté přilby. A také letos mu bylo souzeno stát se nejúspěšnějším českým závodníkem. A to tím spíše, neměl-li mezi dvanácti nejlepšími závodníky žádného krajana.

Semifinálové vystoupení pardubického závodníka začalo sympaticky. Po vylétnutí pásky vystřelili kupředu Hans N. Andersen a Jason Crump. A hned za nimi Marián Jirout. Po jeho třetí příčce se ovšem sápal Kenneth Bjerre. A vskutku na začátku druhého kola se Dán dostal před českého borce. Ten mu to okamžitě oplatil a jejich duel se odehrával až do cíle. Nakonec v něm měl bohužel vrch Kenneth Bjerre.

Prvním finalistou se v rozjížďce s číslem dvacet sedm stal Hans N. Andersen. Po celá čtyři kola se držel za zadním kolem Sebastiana Ulamka a devět bodů mu postup zajistilo komfortním způsobem. Za to jinak ve skupině nezůstal kámen na kameni, protože na postup mohlo pomýšlet ještě pět závodníků.

Marián Jirout si však vybral pořádný díl smůly. Snažil se využít červené startovní dráhy a držel vnitřní stopu při průjezdu první zatáčkou. Přesto však v tlačenici klesl až na páté místo. Co však bylo horší, ve třetím kole mu prasknul řetěz a on musel do rozhodující jízdy s náhradním motocyklem.

Poslední šance na finále se chytil Jason Crump, jenž prve poprvé a naposledy za celé odpoledne zaškobrtnul čtvrtým místem. Nyní objel venkem první zatáčky Sebastiana Ulamka, s nímž společně vyrovnal bodový zisk Hanse N. Andersena. Marián Jirout protnul metu jako pátý a bylo jasné, že jej čeká malé finále.

Ani druhá semifinálová skupina nezůstala svou dramatičností pozadu. Nicméně bitva druhých šesti semifinalistů nezačala zrovna optimálně. Krzysztof Kasprzak prodloužil nájezd do první zatáčky. Leigh Adams se mu vyhýbal, ale společně s Juricou Pavlicem a Jesperem B. Jensenem skončil v hrozivém pádu.

Rozhodčí Milan Špinka nikoho nevyloučil. Cestu k opakovanému startu měl komplikovanou jedině mladý Chorvat, který musel do sedla svého motocyklu utéct přímo ze sanitky. Na cestu do finále se rázně vydal Nicki Pedersen, triumfující ve stylu start – cíl před Leighem Adamsem.

Slibně začal i Scott Nicholls. Obhájce trofeje během dvou kol poskočil z pátého místa na třetí, když uštval nejen Jespera B. Jensena, ale i Krzysztofa Kasprzaka. Vítězné trio posílilo své pozice také v rozjížďce s číslem osmadvacet. Tentokrát přivedl vláček do cíle Leigh Adams sledovaný Scottem Nichollsem a Nicki Pedersen.

Zdálo se být rozhodnuto. Ale chyba lávky. Zatímco devítibodový Leigh Adams třetí start vynechával, všichni ostatní se pustili do boje. Nicki Pedersen se postupně probil na první místo. Ale v poslední zatáčce zpomalil a pustil před sebe Krzysztofa Kasprzaka. Ten tím pádem srovnal krok se Scottem Nichollsem, ale ve srovnání s Angličanem měl navíc ono problematické vítězství.

Závěrečná lekce profesora Crumpa
Scott Nicholls už věděl, že letos si druhou zlatou trofej z Pardubic neodveze. Na malé finále se chystal i Marián Jirout. „Aspoň nemůžou říct, že jsem byl nejhorší Čech,“ říkal, když si plný odhodlání zapínal kombinézu. Na startovním roštu měl o soupeře méně, nebo Jesper B. Jensen rezignoval na svou účast. Záhy vypadl i Scott Nicholls, jenž se kvůli defektu ani nerozjel.

Na pohyb pásky reagoval nejrychleji Fredrik Lindgren. V prvním oblouku ho objel Kenneth Bjerre. Marián Jirout se rozhodl zaútočit vnitřní stranou. Jeho manévr vypadal hodně slibně. Ale na rovinku vyjel pardubický borec až jako třetí. A tak to zůstalo až do cíle šestého kola.

Jestliže Jason Crump vyučoval během celého nedělního odpoledne, svou závěrečnou lekci si nechal na finálovou jízdu. Po vylétnutí pásky vystřelil do čela a už na protilehlé rovince byl o deset metrů před ostatními. Australan vedl, ale za jeho zády se to mlelo.

Druhé místo Sebastiana Ulamka se rychle stalo minulostí. Vystřídal ho Nicki Pedersen.Dopředu se ovšem cpal i Hans N. Andersen. Nejprve se vypořádal s Leighem Adamsem, hned na to i se Sebastianem Ulamkem. A do třetího kola už najížděl jako druhý před svým krajanem.

Avšak Nicki Pedersen není zvyklý prohrávat. Krátce na to se na druhé místo vrátil. Hans N. Andersen však finálovou jízdu stále nepokládal za uzavřenou záležitost. A v předposlední zatáčce se vnější stranou jen mihnul okolo někdejšího mistra světa. Na pódiu pak dánské duo obklopilo Jasona Crumpa.

Zlatá přilba Australanovi evidentně nepadla, ale to by překousl spíše než záměnu státní hymny. „Co je to za valčík,“ marně se ptal i Marián Jirout, když tóny linoucí se svítkovským areálem vůbec nepřipomínaly melodii, která se v posledních letech na počest australských vítězů hrála už tolikrát.

Hlasy z depa
„Jsem velmi šastný,“ netajil se Jason Crump na tiskové konferenci. „Na začátku jsem zkoušel nový motor. Na semifinále a finále jsem už měl zpátky ten starý. Byl jsem s ním spokojený. A navíc jsem před těmito blbými Dány vyhrál na starém motoru (smích). Dráha je v Pardubicích vždy perfektní. Je každý rok velmi podobná a všichni už vědí, co od ní očekávat.“ Jasonu Crumpovi vydržela dobrá nálada, i když líčil své problémy s nasazení krásné zlaté trofeje. „Mám velkou hlavu,“ žertoval. „A nebo bych se potřeboval nechat ostříhat.“ Úřadující světový šampión se brilantně vypořádal i s několika vyloženě stupidními otázkami z řad novinářů. „Myslíte, že po roce, jaký jsem měl letos, bych se chtěl vrátit zpátky na Jawu?,“ opáčil místnímu žurnalistovi, který na něj vystřelil dotaz, zda jej vyhraná Jawa nevrátí zpátky do náručí divišovské značky. A vzápětí vyslovil také svůj názor na málo pravděpodobnou velkou cenu ve východních Čechách. „Pardubice jsou dobrá dráha pro šest závodníků. A to v Grand Prix není možné. Navíc by asi nebylo moudré, aby v České republice byly dvě velké ceny. Proto je lepší, když se jezdí v Praze.“

„Jsem rád za druhé místo,“ řekl Hans N. Andersen. „Ale když vidím, jak krásná ta zlatá přilba je, chtěl bych ji mít také ve své sbírce.“ Letos k tomu měl prozatím nejblíže. „Soustředil jsem se na Jasona,“ popsal Dán svou taktiku. „A mezitím mi ostatní ujeli. Když jsem se před ně dostal, byl Jason už nedostižitelný.“

„Skončit na pódiu je při takovémto závodu vždycky skvělé,“ nešetřil superlativy ani Nicki Pedersen. „Přilbu zase nemám, ale co se dá dělat.“ Exmistr světa poradil organizátorům vylepšení jejich závodu. „Rád bych, aby se změnil systém,“ řekl. „Bylo by dobré, aby si závodníci vybírali startovní pozice pro finálovou jízdu sami na základě svého pořadí v semifinále.“

„Tyhle lidi, kteří se tady sešli, byli super,“ vysekl Marián Jirout kompliment diváckým ochozům. „Dobrý bylo taky to skvělý počasí. A navíc letošní Zlatá přilba byla nejnabitější, co jsem vůbec jel.“ Už potřetí byl Marián Jirout nejlepších českým závodníkem prestižního závodu. „Jedna věc je na pláč,“ řekl exkluzivně magazínu speedwayA-Z už po té, co se vrátil z malého finále. „A to je ten řetěz. Ale na druhou stranu jsem dnes ani jednou neodstartoval. Starty mi prostě moc nejdou. Myslím, že devátý místo není špatný, ale je škoda, že jsem půjčenej motor GM od Aleše Drymla nevyužil ještě víc. Nic lepšího jsem nikdy neměl. Bylo to super, takže je škoda, že jsem se nedostal do velkýho finále. Takovej motor kdybych měl pořád…“

1. vylučovací skupina:
1. Filip Šitera, CZ	5 5 –	10
2. Izak Šantej, SLO	1 4 5	9
3. Alesandro Milanesse, I	4 2 3	7
4. Atila Stefani, H	3 1 4	7
5. Roberto Haupt, D	2 3 2	5
6. Jaroslav Petrák, CZ	0 – –	0
res Pavel Fuksa, CZ	– 0 1	1
2. vylučovací skupina:
1. Stanislaw Burza, PL	5 3 5	10
2. Marián Jirout, CZ	3 5 –	8
3. Fredrik Lindgren, S	4 4 –	8
4. Zbigniew Suchecki, PL	2 1 4	6
5. Jannick de Jong, NL	0 2 3	5
6. Fritz Wallner, A	1 E E	1
res Pavel Fuksa, CZ	– – E	0
3. vylučovací skupina:
1. Krzysztof Kasprzak, PL	3 5 5	10
2. Jernej Kolenko, SLO	5 4 2	9
3. Robert Barth, D	2 3 3	6
4. Josef Franc, CZ	4 1 E	5
5. Matia Carpanese, I	T 0 4	4
6. Joachim Kugelmann, D	1 2 1	3
res Jaroslav Petrák, CZ	0 – –	0
4. vylučovací skupina:
1. Jurica Pavlic, CRO	5 5 E	10
2. Luboš Tomíček, CZ	4 4 –	8
3. Sandor Tihanyi, H	2 2 5	7
4. Steve Johnston, AUS	3 3 4	7
5. Andrij Karpov, UA	1 1 3	4
6. Guglielmo Franchetti, I	E X 2	2
1. čtvrtfinálová skupina:
1. Hans N. Andersen, DK	3 5 –	8
2. Scott Nicholls, GB	5 3 –	8
3. Marián Jirout, CZ	4 4 –	8
4. Robert Barth, D	1 2 5	7
5. Filip Šitera, CZ	2 1 3	5
6. Christian Hefenbrock, D	0 0 4	4
res Pavel Fuksa, CZ	– – 2	2
2. čtvrtfinálová skupina :
1. Nicki Pedersen, DK	5 5 –	10
2. Fredrik Lindgren, S	4 4 5	9
3. Jurica Pavlic, CRO	3 2 4	7
4. Hynek Štichauer, CZ	2 1 3	5
5. Izak Šantej, SLO	1 3 1	4
6. Richard Wolff, CZ	0 0 2	2
3. čtvrtfinálová skupina :
1. Leigh Adams, AUS	5 5 4	10
2. Kenneth Bjerre, DK	2 4 5	9
3. Krzysztof Kasprzak, PL	4 3 3	7
4. Luboš Tomíček, CZ	3 2 2	5
5. Alesandro Milanese, I	1 0 1	2
6. Matěj Kůs, CZ	0 1 0	1
4. čtvrtfinálová skupina :
1. Jason Crump, AUS	5 5 5	10
2. Jesper B. Jensen, DK	2 4 3	7
3. Sebastian Ulamek, PL	1 2 4	6
4. Jernej Kolenko, SLO	3 3 X	6
5. Stanislaw Burza, PL	4 1 –	5
6. Sandor Tihanyi, H	0 0 2	2
res Pavel Fuksa, CZ	– – 1	1
1. semifinálová skupina:
1. Jason Crump, AUS	4 2 5	9
2. Sebastian Ulamek, PL	0 5 4	9
3. Hans N. Andersen, DK	5 4 –	9
4. Kenneth Bjerre, DK	3 1 3	6
5. Fredrik Lindgren, S	1 3 2	5
6. Marián Jirout, CZ	2 E 1	3
2. semifinálová skupina:
1. Nicki Pedersen, DK	5 3 4	9
2. Leigh Adams, AUS	4 5 –	9
3. Krzysztof Kasprzak, PL	2 1 5	7
4. Scott Nicholls, GB	3 4 3	7
5. Jesper B. Jensen, DK	1 2 2	4
6. Jurica Pavlic, CRO	0 0 1	1
Malé finále:
1. Kenneth Bjerre, DK
2. Fredrik Lindgren, S
3. Marián Jirout, CZ
4. Jurica Pavlic, CRO
5. Scott Nicholls, GB		E
6. Jesper B. Jensen, DK		–
Velké finále:
1. Jason Crump, AUS
2. Hans N. Andersen, DK
3. Nicki Pedersen, DK
4. Sebastian Ulamek, PL
5. Krzysztof Kasprzak, PL
6. Leigh Adams, AUS

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 14. října
Filip Šitera byl smolařem Zlaté stuhy. Dostal se až do semifinálové jízdy, kde však vypadl. Zato v úvodních rozjížďkách Zlaté přilby skončil z Čechů nejlépe. Svůj úvodní start totiž proměnil ve vítězství. Výtečnou nástupní pozici před zítřejším pokračování ovšem mají i všichni jeho krajané. Josef Franc a Luboš Tomíček skončili na druhém, Marián Jirout na třetím. Pechově začal nejstarší plochodrážní závod světa pro Martina Smolinského. Němec byl po tréninkové pádu v bezvědomí odvezen do nemocnice.

První rozjížďky vylučovacích skupin Zlaté přilby:

1 – Filip Šitera, Alessandro Milanesse, Atila Stefani, Roberto Haupt, Izak Šantej, res Jaroslav Petrák

2 – Stanislaw Burza, Fredrik Lindgren, Marian Jirout, Zbigniew Suchecki, Fritz Wallner, Jannick de Jong

3 – Jernej Kolenko, Josef Franc, Krzysztof Kasprzak, Robert Barth, Joachim Kugelmann, res Jaroslav Petrák

4 – Jurica Pavlic, Luboš Tomíček, Steve Johnston, Sandor Tihanyi, Andrij Karpov, Guglielmo Franchetti E

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 14. října
Znamenitým výsledkem pro české barvy skončila dnešní Zlatá stuha. Do finálové jízdy tradičního předzávodu Zlaté přilby se probojovalo hned trio našich borců. Po startu jim sice uletěl Christian Hefenbrock, ale další místa na stupních vítězů nám už neunikla. Z velikánské bitvy o stříbro nakonec vyšel nejlépe Luboš Tomíček. Ten v závěru stahoval i vedoucího Němce, ovšem k jeho přestižení mu dle jeho slov chyběla ještě dvě kola. Matěj Kůs sebral Hynku Štichauerovi třetí místo před domácím publikem. Za nimi protnuli metu Jurica Pavlic a Martin Vaculík.

Češi vesměs v pohodě
Nový háv Zlaté stuhy s pěti závodníky na startu každé jízdy změnil mnohé. Avšak základní charakter závodu, kdy vítězství bere první ve finálové jízdě, zůstal zachován. Základním předpokladem úspěchu bylo především udržet se po šestnácti základních rozjížďkách mezi prvními deseti. A v semifinále a finále děj se vůle boží.

Sedmička českých závodníků a jeden Slovák rozehráli závod různě. Po dvou sériích na tom byl nejlépe Luboš Tomíček. V úplně první rozjížďce dne svedl důraznou bitvu o druhé místo s Matějem Kůsem. Ten se od svého staršího klubového kolegy nenechal podjet ani ve druhé zatáčce druhého kola, ani vzápětí při vjezdu do třetího okruhu. Jenže ve druhém oblouku předposledního kola přece jen musel kapitulovat.

Vzhledem k duelu obou Pražanů měl Jurica Pavlic na čele volné pole působnosti, aby zvítězil ve stylu start – cíl. Své velké sólo zopakoval i v rozjížďce s číslem pět a s osmi body osaměl v čele průběžné klasifikace. Luboš Tomíček se však zařadil hned za něj. V sedmé jízdě válčil s Grzegorzem Zengotou, jenž ho na chvilku dokonce na chvilku zbavil vedení. Avšak Pražan dostal na začátku druhého kola situaci znovu pod svou kontrolu.

Na sedm bodů se po dvou sériích dostal také Hynek Štichauer. Účinkování domácího borce připomínalo vystoupení Luboše Tomíčka. Na úvod se musel smiřovat s porážkou od Martina Vaculíka. „Chtěl bych co nejlepší výsledek,“ ozývalo se z pod přilby šestnáctiletého slovenského závodníka cestou na rošt. A by nejlépe odstartoval Hynek Štichauer, z úvodního oblouku vyjel jako první právě Martin Vaculík. „Dobré,“ komentoval své počínání. „Podařil se mi start a pak už to šlo.“

Zato Hynek Štichauer se musel prát. Společně se Slovákem se okolo něj přehnal i Wojciech Druchniak. Pardubický borec však útočil a v nájezdu do druhé zatáčky byl ve druhém kole už před ním. Zato v šesté jízdě nenašel Hynek Štichauer vůbec přemožitele. krátce po startu minul Pavla Fuksu, aby posléze jeho čtyřem bodům už nestálo nic v cestě.

Triumfem začal i Filip Šitera. V rozjížďce s číslem tři perfektně odstartoval. A Grzegorz Zengota si při svém nájezdu akorát v prvním nájezdu vylámal zuby na jeho zadním kole. „Je to teprve první jízda,“ uvědomoval si Filip Šitera po návratu do svého boxu. „Uvidíme, jak to půjde dál. Nejdůležitější je dostat se do finále.“ V rozjížďce s číslem pět však jeho plán dostal mírnou trhlinku. Filip Šitera odstartoval takřka současně s Juricou Pavlicem. V prvním oblouku ho však překonal i Max Dilger.

Problémová cesta do vyšších sfér
Sedmibodoví Hynek Štichauer a Luboš Tomíček a Filip Šitera s jedním bodem méně byli na dobré cestě do nadstavbové části. Tam se konec konců vydal i Matěj Kůs. Jak už bylo řečeno, na úvod přišel o druhé místo v duelu s Lubošem Tomíčkem, ale při jeho druhém startu jej už trojice bodů neminula.

Zato Antonín Galliani, Martin Gavenda a Pavel Fuksa se jakoby v úvodních jízdách nemohli najít. Do problémů se nečekaně dostal také Martin Vaculík. Po prvním vítězství přišla studená sprcha v podobě nuly z páté jízdy. Slovenský závodník neodstartoval a už se mu nepovedlo své páté místo vylepšit.

Nicméně situace Martina Vaculíka se příliš nelepšila ani vzápětí. Rošt jedenácté jízdy opouštěl jako třetí za Wojciechem Druchniakem a Grzegorzem Zengotou. Jenže po pádu Matěje Kůse v první zatáčce se startovalo znovu. Tentokrát byl Martin Vaculík poslední. Na konci druhého kola předčil Wojciecha Druchniaka. Statečně se bil i s Matějem Kůsem o třetí místo až do cíle, z jejich rvačky ale vyšel lépe Pražan.

Pět bodů po třech sériích už bylo pro Martina Vaculíka na pováženou. A to tím spíše, vykoupal-li se Antonín Galliani na konci závodu v kádi se živou vodou. V patnácté jízdě držel krok s Filipem Šiterou a Grzegorzem Zengotou. A po chybě plzeňského závodníka se ochotně natáhl pro jeho druhé místo.

Skončil se sedmi body a bylo mu jasné, že o jeho dalším bytí či nebytí rozhodne výsledek Martina Vaculíka v poslední jízdě základního rozpisu. Christian Hefenbrock v ní čtvrtým triumfem zkompletoval své šestnáctibodové maximum. Matěj Kůs s Martinem Vaculíkem však po Němcovi tvrdě šli. Pražana ovšem ve druhé zatáčce popadla kolej a vystřelila jeho přední kolo do výše.

Matěj Kůs krizový moment zvládl, avšak Martin Vaculík za něj zaplatil propadem na čtvrté místo. Naštěstí pro svůj další osud stihnul v předposlední zatáčce překonat Kevina Wölberta. Tím pádem srovnal bodový krok s Antonínem Gallianim. Úvodní vítězství jej však zvýhodnilo, takže uklízet box mohl pražský jezdec.

Balit ostatně mohli také Pavel Fuksa a Martin Gavenda. „Na postup je to určitě,“ říkal Martin Gavenda s notnou dávkou sarkasmu v hlase po třech sériích, v nichž své konto zatížil pouhými čtyřmi body. „Ale na postup domů.“ Nicméně cenné zkušenosti z prvního výraznějšího mezinárodního klání se mu budou dozajista hodit. A stejně tak i Pavlu Fuksovi.

Slibná očekávání
Luboš Tomíček, Hynek Štichauer, Filip Šitera a Matěj Kůs se ve druhé polovině základního rozpisu vyhnuli všem extempore s možnými fatálními důsledky. Luboš Tomíček se dokonce stal druhým nejlepším závodníkem úvodní části, když vítěznou sérii Jurici Pavlice utnula jeho závěrečná porucha.

V rozjížďce s číslem deset měl na pražským závodníkem zpočátku vrch Hynek Štichauer. Ten si své vedení uhlídal i po průjezdu první zatáčkou. Ovšem Luboš Tomíček útočil ze všech sil. A jeho snaha se dočkala korunovace úspěchem ve druhém kole. Ve třinácté jízdě skončil Luboš Tomíček po vyřazení Jurici Pavlice druhý za Maxem Dilgerem.

Druhou příčkou se se základními jízdami rozloučil i Hynek Štichauer. Ve čtrnácté jízdě nejlépe odstartoval, ovšem zezadu se probíjel Dán Kenneth Krusse Hansen. V prvním oblouku překonal Christopha Demmela. A ve třetím kole byl ve stejném místě na řadě i Hynek Štichauer.

Matěj Kůs a Filip Šitera měli poněkud divočejší dráhu do semifinále. Matěj Kůs upadl v první zatáčce rozjížďky s číslem jedenáct, ale mohl nastoupit i při restartu. V něm uhájil třetí místo v bitvě s Martinem Vaculíkem. V šestnácté jízdě dokázal ustát i nebezpečně vypadající wheelie a udržet se na druhém místě za neporazitelným Christianem Hefenbrockem.

Na něm si prve ve dvanácté jízdě vylámal zuby i Filip Šitera. Zatímco Němec po vylétnutí pásky nezadržitelně směřoval do čela, před plzeňského šampióna se dostal i Guglielmo Franchetti. Jeho časy strávené na druhém místě však byly ohraničeny protilehlou rovinkou, na níž ho Filip Šitera předjel.

Ten poté dorážel i na Christiana Hefenbrocka, ovšem ten své hájemství ubránil. O vítězství se Filip Šitera pral také v rozjížďce s číslem patnáct. Lépe odstartoval Grzegorz Zengota, ale Plzeňák ho v prvním oblouku objel. Polák si ovšem udržel vnitřní linii a takřka současně se vrátil zpátky do vedení.

Leč druhá zatáčka zastihla na prvním místě zase Filipa Šiteru. Grzegorz Zengota neskládal zbraně. A v prvním výjezdu druhého kola se znovu mihl okolo Filipa Šitery. Tomu se nakonec na konci třetího kola zvedl motocykl na zadní, z čehož okamžitě profitoval Antonín Galliani.

„Přešel jsem na druhou motorku,“ popisoval Filip Šitera drama patnácté jízdy, když se vrátil do depa. „Honili jsme se. On mě vyvezl. Já ho nakonec chtěl vyvýzt od lajny. A nakonec jsem byl rád, že jsem nešel na držku.“

Dramata v české režii
Všechny předchozí boje však byly zapomenuty, když závod dospěl do semifinálové úrovně. Nejlepším katalyzátorem v ohni pod kotlíkem motivace byl kvalifikační klíč, který do finálové jízdy propustil pouze tři nejlepší semifinalisty.

První semifinále rozjásalo českou část publika. Luboš Tomíček rychle zbavil vedení Juricu Pavlice, aby od té doby nepustil vedení z rukou. Dopředu se dral i Martin Vaculík. V první zatáčce za sebou nechal Kennetha Krusse Hansena. A na začátku druhého kola objel i Juricu Pavlice. „Dobré,“ použil Martin Vaculík při hodnocení svého semifinálového účinkování své oblíbené slovíčko. „Změnil jsem převod a konečně ta motorka jela.“

Ve druhém semifinále jsme měli v ohni hned tři želízka. Jízda se bohužel stala konečnou stanicí pro Filipa Šiteru. Zbyla na něho pozice až u mantinelu a soupeři se s ním po vylétnutí vůbec nemazlili. „Vyvezli mě až já nevím kam,“ posteskl si plzeňský závodník, jemuž se rázem rozplynul sen o stupních vítězů.

V čele mezitím úřadoval Christian Hefenbrock. Ovšem za jeho zády se strhla mela. Matěj Kůs se zuby nehty držel druhého místa, na nějž si dělali čáku také Hynek Štichauer a Max Dilger. A ke všemu se Filip Šitera rozhodl, že první zatáčkou jeho show neskončila.

By dělal na motocyklu úplné maximum, poslední místo si nevylepšil. Hynek Štichauer se nakonec ubránil Maxi Dilgerovi, takže Česká republika měla ve finále hned trojí zastoupení.

Jenže všem českým závodníkům vypálil rybník Christian Hefenbrock. Nekoukal napravo, ani nalevo a pádil vstříc svému šestému vítězství, které mu zajistilo celkový triumf. V první zatáčce zavřel Luboše Tomíčka, což se ukázalo jako rozhodující krok. Pražan s velice rychlým strojem zkracoval Němcův náskok, ale k předjetí mu dle jeho slov minimálně dvě kola chyběla.

Na třetí příčce se usadil Matěj Kůs. Hynek Štichauer na něj v první zatáčce pokusil zaútočit, ale sám se stal obětí Jurici Pavlice. Nechtěl se však vzdát jen tak a častoval Chorvata jedním útokem za druhým. A vskutku, v prvním oblouku třetího kola se vrátil zpátky na čtvrté místo. Na útok na stupně vítězů však nebylo ani pomyšlení. Jurica Pavlic usiloval získat ztracenou pozici a pardubický závodník se musel ze všech sil bránit. I když byl Chorvat v předposlední zatáčce takřka úspěšný, nakonec protnul metu jako pátý.

Hlasy z depa
„Neptal jsem se, asi na mě zapomněli,“ smál se Luboš Tomíček otázce, proč se ve startovní listině objevil až jako náhrada za zraněného borce. „Asi si v Pardubicích mysleli, že mi je už jednadvacet.“ A nakonec jeho záskok skončil druhým místem. „Mám dva motory,“ vysvětloval pražský junior. „Jeden je schovanej na Tomíčkův memoriál, protože je lepší na menší dráhy a odjede od startu. Tenhle od startu neodjede.“ Ve finálové jízdě ovšem odjel všem kromě Christiana Hefenbrocka. „Po druhým místě v základní části a prvním v semifinále by mě šestý místo ve finále mrzelo,“ vysvětlil Luboš Tomíček. „Hefenbrock mě zavřel na lajnu a přetočil jsem se. Ale motor mi jel a v Pardubicích je to víceméně o motoru. Stahoval jsem Hefenbrocka, ale během prvního kola mi hodně ujel. Kdyby se finále jelo na šest kol, přiblížil bych se mu.“ Luboš Tomíček dojel ke svému nejlepšímu výsledku v předzávodě Zlaté přilby. „Jsem spokojenej,“ netajil se. „Ne úplně, vždycky může bejt líp. Mý výsledky v Pardubicích nikdy nebyly nic speciálního. Vždy jsem se trápil. Teď už to šlo.“

„Spokojenost,“ vystihl Matěj Kůs své pocity jedním slovem, aby vzápětí ovšem odhalil svou výzvu do budoucna. „Ale ještě je tam ta první příčka. Chybělo mi štěstí a odvaha dohromady. Výkon nebyl maximem. Mám propíchlou nohu a ještě výron, takže nemůžu jet na sto procent. Děkuji Bohoušovi Brhelovi, hodně mi pomohl. Mám od něj motor.“ A jak pražský junior prožíval finálovou jízdu? „Neodstartoval jsem,“ vzpomínal. „Kalda mi poradil, a to dám pod ně. Dal jsem to tam a ono to vyšlo.“

„Jsem rád aspoň za tu bramboru,“ řekl Hynek Štichauer magazínu speedwayA-Z. „Poslední dvě kola mě bolely ruce. Škoda, že si na tu jedničku stoupnul Luboš. Ale jsou to závody. Dráha byla připravená dobře. Ale dneska je to obráceně, než jsem se to tady učil.“

„Nevyšlo to,“ klopil Martin Vaculík hlavu po finálové jízdě. „Nevím proč. Startovní pozice byla dobrá. Nevyšlo to.“ Být pátý při premiéře v prestižním juniorském závodě však není špatný výsledek. „Poslední místo ve finále je hrozné,“ nesouhlasil Martin Vaculík. „Totálně jsem to pokazil.“

„Na hovno,“ cedil zklamaný Filip Šitera slova ze svých úst, když projel cílem semifinálové jízdy na poslední příčce a boj o vavříny pro něho skončil. „Vybíral jsem si dráhu jako předposlední. Zbejvala už jen čtyřka a pětka. A všichni mě vyvezli až já nevím kam.“ Pro vítěze všech juniorských šampionátů české republiky je desátá příčka ze Zlaté stuhy dozajista zklamáním. „Chtěl jsem na bednu,“ připustil Filip Šitera. „A pak to zkurvím v semifinále. Poslední dobou se mi nedaří vůbec.“

„Co se dá dělat,“ pokrčil Antonín Galliani nad výsledkem posledního závodu své juniorské kariéry, v němž nepostoupil do nadstavbové části jen díky horšímu počtu lepších výsledků. „Je jedno, že to byl můj poslední juniorskej závod. Ale příští rok to bude těžší.“ Při rovnosti bodů s Martinem Vaculíkem de facto o Slovákově postupu rozhodlo jeho vítězství. „Ani jeden start mi nevyšel,“ zněl komentář z úst Antonína Gallianiho. „Na týhle dráze se těžko předjíždí. Je to tady o startu a o motoru. A to když někomu vyjde, je to dobrý. Já měl problémy s technikou, příčiny zatím nikdo neví.“

„Tož takové…,“ nemohl Martin Gavenda najít ta správná slova, kterými by vystihl svůj debut ve Zlaté stuze. „Dalo se to. Byly problémy se spojkou. Jináč pěkný závody.“

„Zazávodil jsem si,“ říkal Pavel Fuksa po rozjížďkách základního rozpisu, v nichž byl vyřazen. „Možná by to bylo lepší, kdybych měl lepší startovní pozice. Pořád čtyřky, pětky. To nebylo dobrý. Jsem spokojenej, ale mohlo to bejt lepší. Ale jsem spokojenej.“

			SMF1	SMF2	FIN
1. Christian Hefenbrock, D	4 4 4 4	16		1.	1.
2. Luboš Tomíček, CZ	3 4 4 3	14	1.		2.
3. Matěj Kůs, CZ	2 3 2 3	10		2.	3.
4. Hynek Štichauer, CZ	3 4 3 3	13		3.	4.
5. Jurica Pavlic, CRO	4 4 4 E	12	3.		5.
6. Martin Vaculík, SK	4 0 1 2	7	2.		6.
7. Grzegorz Zengota, PL	3 3 4 4	14	4.
8. Max Dilger, D	3 3 3 4	13		4.
9. Kenneth Krusse Hansen, DK	2 3 3 4	12	5.
10. Filip Šitera, CZ	4 2 3 2	11		5.
11. Antonín Galliani, CZ	2 1 1 3	7
12. Martin Gavenda, CZ	1 2 1 1	5
13. Pavel Fuksa, CZ	0 2 0 2	4
14. Wojciech Druchniak, PL	2 2 0 0	4
15. Frank Facher, D	1 0 1 2	4
16. Kevin Wölbert, D	0 1 2 1	4
17. Guglielmo Franchetti, I	1 1 2 E	4
18. Christoph Demmel, D	E 0 2 E	2
19. Maks Gregorič, SLO	1 0 0 1	2
20. Manuel Nowotny, A	0 1 E 0	1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Pardubice – 11. října 22:00
Dnes pardubičtí pořadatelé zaplnili díry ve startovní listině víkendové Zlaté přilby, které vznikly odstoupením zraněného Zdeňka Simoty a Norberta Magosiho, jemuž maďarská federace odebrala licenci. Místo nich se objeví Piotr Protasiewicz a Sandor Tihanyi. Další Maďar, Attila Stefani, zastoupí Angličana Richarda Halla. Také on se omluvil kvůli zranění. Další novinkou, která z města perníku dorazila, je informace o závodnících přímo nasazených do čtvrtfinálových skupin.

Dnešní změny ve startovní listině Zlaté přilby:

start.číslo	původní obsazení	nové obsazení
3	Richard Hall,GB	Attila Stefani,H
16	Norbert Magosi,H	Sandor Tihanyi,H
32	Zdeněk Simota,CZ	Piotr Protasiewicz,PL

Do čtvrtfinále budou nasazeni:

Scott Nicholls, Hans N. Andersen, Christian Hefenbrock

Simon Stead, Nicki Pedersen, Hynek Štichauer

Leigh Adams, Andreas Jonsson, Kenneth Bjerre

Jason Crump, Sebastian Ulamek, Jesper Jensen

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Březolupy – 11. října
Startovní číslo dvacet ponese při sobotní Zlaté stuze Martin Gavenda. Jeho příjmení se tak ve startovní listině slavných pardubických závodů objevuje přesně po deseti letech. Otec Jaroslav vypadl už ve vylučovací skupině Zlaté přilby, ovšem o rok předtím se při své premiéře v nejstarším plochodrážním klání světa dostal až do malého finále. Rozhodně stojí za to porovnat debuty otce a syna legendárních kláních, a to tím spíše, odehrály-li se za diametrálně odlišných okolností.

Cesty do sedla plochodrážního motocyklu mohou být přímé i klikaté. Z Jaroslava Gavendy se stal plošinář díky omylu svého učitele z učiliště. Dotyčný pedagog totiž jednou ve třídě zmínil, že v Březolupech pořádají nábor mladých motokrosařů. Protože se sedmnáctiletému Jaroslavu Gavendovi terénní závody líbily, neváhal ani na okamžik. Jaké však bylo jeho překvapení, když se na březolupské návsi setkal s plochodrážní Jawou!

Nicméně u sportu levých zatáček zůstal. Nástup jeho kariéry zbrzdila vojna. Po dvou letech začínal prakticky na novo. Všechno musel okoukat nebo si nechat poradit. Rodiče se sice jednou na plochodrážních závodech objevili, avšak po pár jízdách vyklidili pole. Největší úspěchy březoluspkého selfmademana se proto dostavily poměrně nenápadně.

Zlomový bod kariéry přišel až v jednatřiceti letech. Březolupy pořádaly finále mistrovství republiky jednotlivců. A Jaroslav Gavenda v něm skončil čtvrtý. Okamžitě se zvedly hlasy, že šlo o náhodu. A že na domácí dráze by něco podobného dokázal každý.

Březolupský borec bydlící v těsném sousedství stadiónu se však v první půli devadesátých let postaral, že podobné názory rychle zapadly. Přesto, když se počátkem září 1995 chystal do Pardubic na Zlatou přilbu, ve startovní listině figuroval jako záskok. „Zavolali mě až v pátek, že jim někdo vypadl,“ vzpomíná Jaroslav Gavenda s odstupem jedenácti let. „Naložili jsme motorku a jeli.“

Rok 1995 se do historie Zlaté přilby zapsal experimentem, kdy se po sobotní Zlaté stuze konaly hned dvě rozjížďky z každé skupiny. Jaroslav Gavenda hned napoprvé vyhrál, ve druhé skončil pátý. V neděli však postoupil do čtvrtfinále, odkud k velikánskému překvapení všech doprovodil Tonyho Rickardssona a Ryana Sullivana do semifinále. Mezi nejlepších šest se už neprobojoval a dojel pátý v malém finále. Celkovou jedenáctou příčkou ovšem zaujal natolik, že se v jeho boxu po závodech vytvořil slušný špalír novinářů.

„Dnes si už skoro nic nepamatuju,“ říká Jaroslav Gavenda skromně, aby si přece jenom nakonec na pár faktů vzpomněl. „V sobotu pršelo. Všichni přeladili na hlubokou dráhu, ale já nechal všechno, jak to bylo. A na tvrdé dráze to potom všechno fungovalo jako sviňa. A tak to skončilo až v malém finále.“ Zas až tak jednoduché to však březolupský závodník neměl. Na ležáku mu prasknul rám a on musel od semifinále válčit se stojatým motorem. „Všechno šlo ztuha,“ říkal novinářům v roce 1995. „Na starém stojáku jsem už rok neseděl. A jako jediný jsem měl pneumatiky Barum, ostatní jeli Dunlopky.“

V další sezóně vypadl Jaroslav Gavenda, který mezitím dobyl zlatou přilbu ve slovenské Žarnovici, už ve vylučovací skupině. Rok na to nedostal pozvání, pak byl zraněn a v devětadevadesátém končil kariéru. V rodinné tradici tak bude pokračovat až letos jeho syn Martin. Na rozdíl od svého otce, který debutoval ve Zlaté přilbě v pětatřiceti, on poprvé ochutná atmosféru Zlaté stuhy už v osmnácti. Potomek tím pádem získá také další rodinný primát, protože Jaroslav Gavenda v juniorském závodě nikdy nestartoval. „To víš, z Březolup to do Pardubic bylo vždycky daleko,“ krčí rameny.

A jak se Martin Gavenda na svou premiéru chystá? „Rovnám vidlicu, měním rámy a lepím blatníky,“ líčí opravárenské práce na motocyklech poničených během pádů z obou test matchů proti polskému výběru do devatenácti let. „Motor je připravený. Teď už jen poladit spojku.“ V době kdy se jeho otec probil až do malého finále Zlaté přilby mu bylo zrovna osm. „Jeho si na Zlaté přilbě nepamatuju,“ připouští. „To jsem si asi ještě hrál s panenkama (smích). Ale viděl jsem to na videu. Je to ale už hrozně dávno…“

Účast Jaroslava Gavendy ve Zlaté přilbě:

1995

4. vylučovací skupina:

4.j – Jaroslav Gavenda, Conny Ivarsson, Marián Jirout, Mirko Wolter, Renato Kušter, Heinrich Schatzer X

8.j – Marián Jirout, Conny Ivarsson, Mirko Wolter, Jaroslav Gavenda, Renato Kušter, Heinrich Schatzer

12.j – Conny Ivarsson, Jaroslav Gavenda, Mirko Wolter, Renato Kušter, Marián Jirout, Heinrich Schatzer E

celkově ve skupině – 9 bodů, 2. místo a postup do čtvrtfinále

3. čtvrtfinálová skupina:

15.j – Tony Rickardsson, Jaroslav Gavenda, Ryan Sullivan, Laszlo Bodi, Ben Howe, Stefano Alfonso

19.j – Ryan Sullivan, Tony Rickardsson, Laszlo Bodi, Jaroslav Gavenda, Stefano Alfonso, Ben Howe X

23.j – Stefano Alfonso, Jaroslav Gavenda, Laszlo Bodi, Ryan Sullivan, res Richard Wolff, res Jaroslav Petrák

celkově ve skupině – 8 bodů, 3. místo a postup do semifinále

2. semifinálová skupina:

26.j – Tomáš Topinka, Tony Rickardsson, Ronnie Correy, Jaroslav Gavenda, Aleksander Ljatosinskij, Vladimir Kolodij

28.j – Ronnie Correy, Tomáš Topinka, Tony Rickardsson, Vladimir Kolodij, Aleksander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda

30.j – Tony Rickardsson, Vladimir Kolodij, Jaroslav Gavenda, ostatní nestartovali

celkově ve skupině – 5 bodů, 5. místo a postup do malého finále

Malé finále:

Václav Milík, Vladimír Kolodij, Ryan Sullivan, Alexander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda, Ray Morton

celkově – 11. místo v závěrečné klasifikaci

1996

1. vylučovací skupina:

1.j – Ryan Sullivan, Olli Tyrvainen, Segej Kuzin, Václav Milík, Aleksander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda

5.j – Václav Milík, Ryan Sullivan, Aleksander Ljatosinskij, Sergej Kuzin, Olli Tyrvainen, Jaroslav Gavenda

9.j – Václav Milík, Olli Tyrvainen, Jaroslav Gavenda, res Miroslav Štens, Aleksander Ljatosinskij, Sergej Kuzin E

celkově – 3 body, 6. místo a vyřazení ze závodu

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Lubomír Hrstka a archív autora