Česká Třebová – 8. srpna 19:00
Celkem sedmadvacet plochodrážníků dokázalo za dvaačtyřicet let zvítězit v Memoriálu Luboše Tomíčka. Zda se tento okruh rozšíří o další jméno, bude jasné už za čtyři týdny. Naši čtenáři však mohou vyhrát už mnohem dříve, nejrychlejší už třeba za pár minut, tři další vylosovaní za týden. První kolo společné soutěže AK Markéta Praha a magazínu speedwayA-Z o vstupenky na letošní Tomíčkův memoriál vás zavede na samotný počátek legendárního podniku a napoví řešení soutěžní otázky.
Luboš Tomíček musel být velice oblíbený sportovec. Je snad jediný český plochodrážník, o němž by kdokoliv z pamětníků utrousil by jen jediné negativní slovíčko. Jeho tragický osud při 20. Zlaté přilbě v říjnu 1968 proto otřásl celou motoristickou veřejností.
„Mimořádný talent,“ ocenil ho Josef Mičan, tehdejší předseda plochodrážní podkomise ÚAMK a dlouholetý činovník RH Praha, zjara devětašedesátého roku. „Vytáhli jsme ho v roce 1956 jako vojáka z Jáchymova, poslali na první soustředění do Divišova a za dva roky s ním měli tehdejší špičkoví jezdci velké starosti. Moc dobře cítili, že jim už šlape na paty.“
Právě Josefu Mičanovi nebo Janu Kozelkovi, který tehdy plochodrážníkům na Markétě šéfoval, se připisuje myšlenka uspořádat vzpomínkový mítink na uctění památky vynikajícího závodníka.
Plochodrážníci používali stadión na Markétě, který se kvůli věčně vanoucímu větru nehodil do krámu atletům, už od roku 1961. Dlouho však netušili, zda jim zůstane přiklepnutý definitivně. Jan Kozelka si v dubnu roku 1969 posteskl, že v celé Praze není nikdo, kdo by se na toto téma mohl nebo chtěl zodpovědně vyjádřit.
Tribuna pro diváky léta ležela složená v koutě. Nikdo ji nechtěl skládat už jen proto, aby ji už třeba za rok či dva nemusel rozřezávat autogenem, protože by se plochodrážníci museli z Markéty stěhovat. Projekt umělého osvětlení také existoval pouze v myslích tehdejších pražských funkcionářů. I z tohoto důvodu Pražané prozatím neaspirovali na pořádání podniků mistrovství světa. Hlavní město vidělo světový šampionát prozatím pouze jednou a to v třiašedesátém na pražském Strahově. Na Markétě však přesto velký mezinárodní mítink pořádali. Byla jím Velká cena Prahy, jenž v devětašedesátém zaznamenala svůj už devátý ročník.
Právě ta se těšila velkému zájmu divácké veřejnosti a právě proto byli v pondělí 6. října 1969 všichni překvapeni, že ochozy zejí prázdnotou. Inu, Velká cena Prahy měla svůj zvuk a navíc se jezdila na prvomájové volno, zatímco první ročník Tomíčkova memoriálu se konal v obyčejné říjnové pondělí. A bez umělého osvětlení a letního času, který přece jen trošku oddaluje padající říjnový soumrak, se muselo začínat již úderem patnácté.
Diváci však přesto nelitovali. By se Tomíčkův memoriál termínově zařadil za Zlatou přilbu Československa, v říjnu 1969 ji v otázce zahraniční konkurence přece jen předčil. Mlha na londýnském letišti Heathrow uvěznila všechna letadla na zemi. Novozélanďané Barry Briggs a Ivan Mauger, Australan Rick Timmo a Angličan Eddie Reeves si museli najmout malé soukromé letadlo a na Ruzyni přistáli až odpoledne. Bleskově přeskočili do přistavené šestsettrojky, která se s troubením a rozsvícenými světly hnala vstříc Pardubicím. Jenže Zlatá přilba už byla rozjetá a čtveřici profesionálů z britské ligy mohla nabídnout jedině čestné kolo po vyhlášení vítězů.
V Praze však startovala celá čtveřice včetně obou mistrů světa. Ivanu Maugerovi se však nedařilo a skončil až pátý. Barry Briggs však vítězil jako na běžícím pásu. V počtu vítězů se ho ovšem zuby nehty drželi František Ledecký a Jan Holub. Barry Briggs sice zaváhal v šestnácté jízdě s Valerijem Klementěvem, ale nakonec skončil jako premiérový vítěz.
Vítězným ambicím Jana Holuba učinila přítrž rozjížďka s číslem šestnáct. Dojel v ní až třetí, nejen za Barry Briggsem, ale i za Václavem Vernerem. František Ledecký prodloužil svou vítěznou šňůru i ve třetí sérii, avšak slabší závěr ho poslal až na třetí místo. V patnácté jízdě ho porazil i Jan Holub, který vzápětí dodal triumf také na samém začátku poslední pětiny. Se třinácti body si nakonec mohl přijít pro stříbrný věnec.
„Závod měl rychlý spád, dráha mohla být těžší a navádění jezdců na start lépe organizované, ale diváci si přišli na své,“ psal Svět motorů. Není sebemenšího sporu, že na své si lidé v ochozech přijdou i v pondělí 5. září, kdy se Memoriál Luboše Tomíčka uskuteční už po třiačtyřicáté. Čtenáři magazínu speedwayA-Z navíc mohou ušetřit, zúčastní-li se soutěže o vstupenky, jejíž pravidla naleznou níže.
Soutěžní otázka:
Kdo se stal prvním vítězem Memoriálu Luboše Tomíčka a kdo byl nejlepším československým závodníkem, a na kterém místě skončil?
Bonus pro nejrychlejšího:
Soutěžící, který pošle správnou odpověď jako první, získá jednu vstupenku do sektoru A automaticky bez ohledu na výsledky losování. Rozhodující je čas doručení e-mailu.
Pravidla:
Své tipy včetně adresy a telefonního čísla zasílejte od této chvíle na e-mailovou adresu vydavatelstvi@speedwayA-Z.cz.
Na odpovědi máte čas až do pondělí 15. srpna, kdy přesně v 10:00 proběhne uzávěrka vašich odpovědí. Losování třech šastných výherců se bude konat okamžitě po skončení prvního kola. Jména vítězů, kteří získají po jedné vstupence na hlavní tribunu do sektoru A, budou zveřejněna na stránkách magazínu speedwayA-Z.
Odpovědi bez jména a příjmení, kontaktní adresy, e-mailu a telefonního spojení jsou neplatné.
Z účasti na soutěži jsou vyloučeni redaktoři a spolupracovníci magazínu speedwayA-Z, zaměstnanci firmy Antonín Škach – Angličtina v České Třebové a členové AK Markéta Praha.
