Archiv pro štítek: 2011 komplet

Soupisky 2011: sud dvanáctky může jedině zvýšit motivaci pro boj o juniorský titul

Jan Holub a Michael Hádek se vsadili, kdo získá letošní titul juniorského mistra republiky. Samozřejmě každý z nich tipoval sám sebe. Nicméně bylo by chybou zužovat okruh kandidátů na pouhé dva borce. Magazín speedwayA-Z se zamýšlí nad seznamem přihlášených závodníků a ohlíží se do historie juniorského mistrovství, jehož historickým tabulkám vévodí Josef Franc se třemi zlatými medailemi.
Historické ohlédnutí:
Pojem junior byste v československém motoristickém sportu našli už před druhou světovou válkou. Označoval však začátečníka, který si ke svému přechodu mezi seniory musel nejprve vyjet patřičný počet bodů. Tento systém zanikl v první polovině padesátých let. Roku 1969 se konal juniorský přebor ČSSR. Šlo však o předkvalifikaci do mistrovství republiky jednotlivců, přičemž věková hranice byla stanovena na třicet let. Některé prameny se zmiňují i o druhém ročníku, nicméně žádné bližší hodnověrné informace se nedochovaly.

Nicméně věková kategorie do jednadvaceti let se hlásila ke slovu. Jiří Jirout vyhrál 22. září 1973 juniorský předzávod před Zlatou přilbou ČSSR, který ovšem ještě nenesl název Zlatá stuha. Na sklonku října vedl Antonín Kasper soustředění závodníků mladších jednadvaceti let v Čakovicích. Během dvou dnů se konaly tři závody a na nejvyšší stupeň vítězů se postupně postavil liberecký Josef Rybář, březolupský Stanislav Kučera a žarnovický Ján Danihel.

V sezóně 1974 se uskutečnil premiérový ročník mistrovství republiky juniorů, čímž tehdejší Československo o tři roky přeběhlo mistrovství Evropy FIM. Premiérový mítink 30. dubna v Kopřivnici se stal kořistí Jiřího Jirouta, jenž po pádu v rozjížďce s číslem čtyři neznal už nic jiného než vítězství. Pardubický závodník trávící vojenskou službu v pražské Rudé hvězdě se nakonec ozdobil titulem už na sklonku června v Břeclavi, aniž by musel absolvovat poslední kolo v Žarnovici.

Mistrovství republiky juniorů, a už s přídomkem ČSSR, ČSFR či ČR, patří k nejstarším domácím plochodrážním šampionátům. Starší jsou pouze jednotlivci, družstva a ledy a do pádu komunistického režimu i mistrovství Slovenska, které si dokázalo na rozdíl od svého českého protějšku udržet jakousi autonomii, by plnilo kvalifikační roli pro mistrovství republiky jednotlivců.

V úvodních dvou letech se juniorský šampionát konal jako seriál závodů. Sezóna 1976 zažila vznik systému, který na našich oválech vydržel celých dvacet let. Do finálového seriálu vedla cesta ze dvou semifinálových skupin, v nichž byl rovněž větší počet závodů. V jednaosmdesátém se poprvé konala předkvalifikace. Později se odsunula na podzim předcházející konkrétní sezóně a ve svých nejlepších letech přivedla do dep až bezmála šest desítek nových adeptů plochodrážního řemesla.

Počínaje sezónou 1997 se systém juniorského šampionátu vrátil k podobě seriálu závodů. Případný přetlak ve startovní listině se od roku 2003 řeší kvalifikací předcházející konkrétnímu podniku. Jedinou změnou bývá prakticky jen počet nezapočítávaných výsledků, jenž se v posledních letech ustálil na jednom.

Není čas na lámání rekordů:
Věkový limit jednadvaceti let je neměnný, takže nedává juniorským závodníkům šanci na překonávání rekordů v počtu získaných zlatých medailí. Jedinou šancí je snižování věku, která od původních sedmnácti dostala přes šestnáct na současných patnáct let.

A tak není divu, že se v listině mistrů setkáváme s mnoha jmény. Teprve nezapomenutelný Antonín Kasper dokázal roku 1981 svůj titul z předchozího roku obhájit. V dalším roce už v domácí juniorce nestartoval. Podobná situace panovala i o dvě desítky let později. Bratři Drymlovi se šampionátu nikdy nezúčastnili. Mladší Lukáš je mistr světa v jednadvacítkách a Evropy v devatenáctkách, avšak na domácí scéně zlato logicky nemůže vlastnit.

Hattrick se povedl až Josefu Francovi, jenž se stal juniorským šampiónem v letech 1998, 1999 a 2000. Se třemi tituly suverénně vévodí historickým tabulkám a jeho mladší následovníci k němu mohou prozatím jen vzhlížet. Vedle Antonína Kaspera (1980 a 1981) se mezi juniorské mistry dvakrát zapsali Pavel Ondrašík (1995 a 1996), Tomáš Suchánek (2002 a 2003), Miroslav Fencl (2001 a 2004), Filip Šitera (2006 a 2007) a Matěj Kůs (2008 a 2009).

Jednu zlatou medaili v portfoliu svých úspěchů mají Jiří Jirout (1974), Štefan Eliáš (1975), Luboš Tomíček st. (1976), Pavel Karnas (1977), Josef Jůza (1978), Jaroslav Drahoš (1979), Petr Kubíček (1982), Petr Vandírek (1983), Ivan Pacák (1984), Bohumil Brhel (1985), Jan Holub prostřední (1986), Vladimír Kalina (1987), Gašpar Forgáč (1988), Bořivoj Hádek (1989), Jiří Hurych (1990), Jan Fejfar (1991), Tomáš Topinka (1992), Jiří Štancl mladší (1993), Marián Jirout (1994), Richard Wolff (1997), Martin Málek (2005) a Jan Holub nejmladší (2010).

Za bezmála čtyři desítky let se našli jen dva synové, kteří dokázali napodobit své otce a zapsat se mezi juniorské mistry republiky. Prvním byl Marián Jirout, jenž v Chabařovicích v červenci 1994 vyhrál dvacet let po svém otci Jiřím. Druhým se stal až loni v říjnu v Praze Jan Holub, jenž triumfoval bezmála čtvrtstoletí po Janu Holubovi prostředním.

V ostatních případech byl slabší buď otec nebo syn, případně předek nestihnul v juniorce startovat jako v případě Jiřího Štancla. Dvojitý zápis unikl Vaculíkovým. Zdeno podlehl v Kopřivnici roku 1975 v rozjezdu Štefanu Eliášovi, synovi Martinovi vzalo předloni primát jen zranění.

Mistrovství republiky juniorů 2011:
Pakliže byste se zeptali Michaela Hádka, zda by chtěl ve svých jednadvaceti letech juniorský titul, dozajista by vám odpověděl charakteristickým ‚no, jejej, tuten rok bych ho chtěl‘. Ve středu po test matchi Pardubic se Mšenem uzavřel sázku s Janem Holubem. Kdo prý nevyhraje letošní juniorku, zaplatí sud dvanáctky.

Jenže oba Plzeňané, kteří letos tráví sezónu v mšenských barvách, zapomínají na další borce. Především Václav Milík se zjara prezentuje jako buldozer schopný převálcovat kohokoliv. Jsou tu i Slaňáci, Roman Čejka, Michal Dudek, za nimiž v žádném případě rozhodně nebude příliš zaostávat Eduard Krčmář. Konkurenci přitvrdí Pražané Pavol Pučko a Ondřej Veverka a další. Ze stopětadvacítek se valí nová vlna patnáctiletých mladíků s vysokými ambicemi a schopnostmi vytvořit z juniorského šampionátu nesmírně lákavou podívanou.

Cesta za titulem šampióna ovšem nebude žádnou procházkou růžovým sadem. Závodníky čeká celkem osm závodů na všech typech drah a pouze jediné zaváhání se promíjí, protože se opět bude škrtat jeden nejhorší výsledek. Výhodou jsou i skvěle načasované termíny, když každý měsíc nabídne jeden podnik. S výjímkou července samozřejmě, kdy se bude závodit hned dvakrát.

Aranžmá letošní juniorky tedy vypadá více než dobře. Za těchto okolností nezbývá než se těšit na poslední dubnovou sobotu, která ve Slaném vše odstartuje. Katalyzátorem kvalitní podívané se bezesporu stane i poslední volná reprezentační vesta pro mistrovství světa, pro níž je jediným kritériem úspěch na slánském ovále.

Přihlášení závodníci do MR juniorů 2011:

Grepl PDK Mšeno I  
HÁDEK Michael 08. 05. 1990
HOLUB Jan 07. 08. 1991
ČERMÁK Marek 26. 02. 1995
ČERMÁK Milan 11. 01. 1994
KLEIN Michal 11. 07. 1991
POUZNAR Stanislav 06. 02. 1994
 
AK Slaný  
ČEJKA Roman 27. 08. 1993
DUDEK Michal 20. 09. 1990
KRČMÁŘ Eduard 26. 03. 1996
PRŮCHA Michal 21. 06. 1996
MUSIELAK Slawomir (PZM) 03. 06. 1990
MUSIELAK Tobiasz (PZM) 18. 08. 1993
 
PK Plzeň  
HÁDEK Daniel 05. 05. 1995
 
AMK ZLATÁ PŘILBA Pardubice  
MILÍK Václav 22. 05. 1993
VIDNER René 31. 08. 1993
ŠTĚROVSKÝ David 30. 06. 1996
 
AK MARKÉTA Praha  
BRUMMER Jiří 06. 06. 1993
HINNER Dominik 19. 12. 1995
HLADKÝ Jaroslav 03. 05. 1994
HOLUB Zdeněk 19. 02. 1996
PUČKO Pavol 30. 06. 1991
ŠKURLA Michal 09. 06. 1996
SMETANA Ondřej 02. 05. 1995
VEVERKA Ondřej 07. 12. 1992
VRBA Zdeněk 29. 03. 1995

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Karel Herman a Josef Štěpánek

Soupisky 2011: ve dvojicích budou ještě pět měsíců známé jenom týmy

Mistrovství republiky dvojic mělo stejně jako ostatní šampionáty uzávěrku poslední lednový den letošního roku. Avšak v tomto případě šlo pouze o přihlášku týmů. Ty mají nyní více než pět měsíců čas, aby finalizovaly své soupisky o jména konkrétních závodníků. Již nyní je však jasné, že už potřetí v řadě přijde ke slovu kvalifikace, protože zájem o zářijový mítink v Březolupech už projevilo dvanáct týmů.
Historické ohlédnutí:
Oproti mistrovství světa byly československé dvojice o pořádný kus opožděny. Pod patronátem FIM se zkušební šampionát dvojic konal už v sezóně 1968. O rok později se uskutečnily oficiální mezinárodní mistrovství FIM, aby se od sedmdesátého konalo mistrovství světa. To však skončilo roku 1993, takže náš šampionát ho přežil.

I když v Československu nebyly závody dvojic na úrovni pouáků neznámé, mistrovství republiky se konalo poprvé v sezóně 1977 – kvalifikace 16. dubna ve Mšeně, 25. května v Liberci a finále 17. června ve Slaném. Premiérovými šampióny se stali bratři Václav a Jan Vernerovi startující pod hlavičkou RH Praha.

Systém dvou semifinále, v případě sezóny 1978 dokonce dvoukolových, a jediného finále zůstal zachován v úvodních čtyřech ročnících šampionátu. Změnou prošla pouze otázka náhradníků, kteří byli povoleni v letech 1977 – 1978, aby poté závodily na dráze jen klasické dvojice.

17. srpna 1980 ve Mšeně se ovšem finále mistrovství republiky dvojic konalo naposledy. K renesanci mistrovských dvojic došlo až o šest let později, přesněji 4. října 1986 v Pardubicích. Náš systém kopíroval rozpis mistrovství světa se šesti závodníky na startu jediné jízdy.

V další sezóně se už konala semifinále a ze zavedeného rytmu vybočila pouze sezóna 1990 s dvojicí finále bez kvalifikace. O rok později už byla dvojice semifinálových klání zpátky a stejně tak jedno finále. Stejně jako mistrovství světa se i mistrovství tehdejší ČSFR vrátilo k systému čtyř závodníků na ovále. V dvaadevadesátém mohl mít každý pár opět náhradníka.

Právě třetí muž v sestavě stál u revoluční proměny v roce 1996. Šampionát se přejmenoval na mistrovství republiky tříčlenných družstev a mistr vzešel ze součtu bodů z osmi podniků. Ve stejném duchu závodily dvojice rovněž o rok později. A protože AČR sváděl boj s ČMF o zastoupení české sportovní autority ve FIM, nabízel různá lákadla a vedle finančních prostředků věnoval i pohár nejen skutečný, ale i do názvu šampionátu.

V osmadevadesátém vydržela seriálová podoba pouze u dvou semifinálových skupin, finále se konalo jako jeden závod, což ostatně vydrželo až do dnešních dnů. Semifinálový program se ovšem redukoval až vymizel úplně. Příčinou se stalo zavedení systému importovaného z Britských ostrovů, kde figuruje deset párů, a nízký pořadatelský zájem.

Převis poptávky ze strany týmů nad možnostmi startovní listiny řeší kvalifikace. Ta poprvé přišla ke slovu předloni v Liberci. Na programu dne byla i loni v Divišově a vše nasvědčuje, že i letos v září v Březolupech. Za devět ročníků existence britského rozpisu se řády mění pouze v otázce náhradníků. Ti mohli být součástí dvojice v letech 2006 a 2007.

Pražské týmy a závodníci vévodí statistikám:
V uplynulých devětadvaceti ročnících mistrovství republiky dvojic se nejčastěji na nejvyšším stupínku objevovali závodníci pražského klubu. RH Praha nebo PSK Olymp Praha ukořistila obdivuhodných osmnáct titulů (1977, 1979, 1980, 1986 – 1992, 1994 – 1997, 1999, 2000, 2006 a 2007).

Hegemonii Pražanů dokázali narušit pouze Plzeňané, kteří v letech 1978 a 1993 dokonale zužitkovali výhodu domácí borské dráhy. V historické tabulce figuruje lépe než Plzeň už jen Mšeno se třemi primáty ze sezón 2001, 2003 a 2004. Dvakrát triumfoval Slaný (2005 a 2008), jednou Liberec (2009) a to je z klasických klubů všechno.

V ostatních případech se prosadily soukromé týmy. Jako první Team Contra (1998), za nímž stál Alan Zubr. Později MPM, který propůjčil své logo Kopřivnici pro její finále (2002). A konečně loni fanouškovský HBC fans@Vrates s podporou Centra sportu Ministerstva vnitra. Jistě není bez zajímavosti, že se na všech těchto triumfech podíleli závodníci pražského Olympu.

Ti rovněž hrají prim mezi jezdeckými individualitami, které se mohou pochlubit zlatými medailemi z republikového šampionátu dvojic. Budeme-li v duchu fair-play počítat i nestartující náhradníky, dostaneme celkem šestatřicet jmen, z toho pět Poláků a jeden Slovák. Ryze mezinárodní záležitostí byl nejvyšší stupínek předloni, kdy se na něj dostali Grzegorz Walasek a Martin Vaculík. V ostatních případech tvořil cizinec pouze jednu část vítězné sestavy.

Seznam triumfujících závodníků mohl být o jednoho širší. Michal Matula měl roku 2002 představovat domácí část sestavy MPM Kopřivnice. Nebyl však připuštěn k závodu, protože ještě nedovršil šestnáct let, což bylo tehdy nezbytnou podmínkou účasti v seniorských závodech.

Nejvíc titulů z šampionátů dvojic inkasoval Antonín Kasper ml., který jich má dohromady osm (1987, 1992, 1994, 1995, 1996, 1997, 1999 a 2000). Se šesti primáty ho následují Zdeněk Schneiderwind (1989, 1994, 1995, 1996, 1997 a 1999) a Adrian Rymel (1997, 1998, 2002, 2004, 2006 a 2007). Pětkrát se na nejvyšší stupínek postavili Petr Vandírek (1986, 1988, 1990, 1991 a 1992) a Bohumil Brhel (1987, 1990, 1998, 2002 a 2006), čtyřikrát Lubomír Jedek (1986, 1989, 1994 a 1995) a Pavel Ondrašík (1996, 1997, 1999 a 2000).

Tři tituly mají v portfoliu svých úspěchů Jan Holub prostřední (1990, 1991 a 1992) a Richard Wolff (1996, 1997 a 1998). Dvakrát se radovali Jiří Štancl starší (1979 a 1980), Petr Ondrašík (1979 a 1980), Antonín Šváb (1996 a 2000), Martin Kubeš (1996 a 1997), Tomáš Topinka (2001 a 2003) a Krzysztof Stojanowski (2001 a 2003).

Jedenkrát dvojice vyhráli Václav Verner (1977), Jan Verner (1977), Jan Hádek starší (1978), Jindřich Dominik (1978), Roman Matoušek (1988), Bořivoj Hádek (1993), Jan Hádek mladší (1993), Jiří Štancl mladší (1993), Lubomír Batelka (1996), Piotr Dym (2001), Filip Musil (2001), Patrik Linhart (2005), Matěj Kůs (2006), Luboš Tomíček (2007), Martin Málek (2008), Karol Zabik (2008), Martin Vaculík (2009), Grzegorz Walasek (2009), Josef Franc (2010) a Zdeněk Simota (2010).

Rodinné záležitosti:
V české ploché dráze je obvyklé, že se ve výsledkových listinách objevují představitelé několika generací stejné rodiny. Výjimkou nejsou ani dvojice, by soubor příbuzných je tady omezen pozdější dobou vzniku a pětiletá přestávka v pořádání v období 1981 – 1985.

Přesto se i tady dají najít vztahy otec – syn, kteří se zapsali mezi šampióny. Poprvé to statistici zaznamenali v třiadevadesátém. Bratři Bořivoj a Jan Hádkovi navázali na titul svého otce Jana (1978) a zároveň Jiří Štancl napodobil svého otce Jiřího (1979 a 1980). O tři roky později se jim vyrovnali také Ondrašíkovi – otec Petr (1979 a 1980) a syn Pavel (1996 – 1998).

Ve dvou případech stanuli na nejvyšším stupínku pódia bratři. Václav a Jan Vernerovi vyhráli inauguraci šampionátu ve Slaném roku 1977. Na plzeňských Borech se v září 1993 ze zlaté medaile mohli radovat Bořivoj a Jan Hádkovi.

Právě Hádkovi zanechali nejvýraznější stopu bráno rodinnými měřítky. Zakladatel plochodrážního klanu Jan zvítězil v roce 1978. O čtrnáct let později ve svých sedmačtyřiceti letech ohlásil závodní comeback. A vedle extraligy se zúčastnil i šampionátu dvojic. V chabařovickém semifinále startoval se starším synem Bořivojem a ze třetí příčky postoupili do finále v Praze. V něm rodinný tandem doplnil i mladší syn Jan a společně skončili jako poslední.

O rok později už jeho synové vyhráli finále bez něho, když jim výrazně pomáhal Jiří Štancl. Zásluhou vnuka Michaela jsou Hádkovi první rodinou, která má v šampionátech dvojic zastoupeny tři své generace. Jeho nejlepším výsledkem jsou prozatím tři čtvrtá místa, která dosáhl s Janem Holubem, vnukem závodníka, s nímž Jan Hádek starší shodou okolností absolvoval světové finále dvojic v britském Belle Vue v červenci 1974.

Mistrovství republiky dvojic 2011:
Ke dni uzávěrky 31. ledna poslalo své přihlášky dvanáct týmů. O jejich aspirací je půl roku před termínem závodu těžké by jen spekulovat. A to tím spíše, nejsou-li známy přesné sestavy, jejichž nahlášení je ohraničeno kalendářním měsícem před konáním mítinku.

Prozatím se ví, že barvy DaK moto Františka Liebezeita bude hájit Filip Šitera a jeho kolegou by měl být závodník kvalit umožňujícími smělý útok na mistrovský trůn. O skutečnosti, k jakým změnám může dojít, svědčí i loňský případ Otruba Teamu.

Poslední závodní mohykán svitavské ploché dráhy se nejprve dohodnul s Romanem Čejkou. Jenže když křivka jeho výkonnosti nabrala prudký směr vzhůru, projevil o něho eminentní zájem sponzor SK Miletice. Námluvy proběhly s Lubošem Tomíčkem, který nakonec ale získal britské angažmá. Prostřednictvím Vladimíra Vopata se zvažovala i alternativa s Igorem Kononovem, avšak ten se zranil při tréninku na motokrosovém motocyklu. Nakonec došlo k dohodě s Jaroslavem Petrákem, jehož na poslední chvíli stáhnul Lubomír Vozár pro Pardubice. Po boku Jaromíra Otruby se na poslední chvíli objevil Zdeněk Schneiderwind mladší.

Bodový klíč 4-3-2-0 vylučuje remízu a preferuje závodníky, kteří umějí jezdit v páru. Pro úspěch a usnadnění vzájemné komunikace na dráze je ideální kombinace vyznavačů vnitřní a vnější stopy, alias lajnaře a venkaře v plochodrážní hantýrce. By na konkrétní jména letošního šampionátu budeme čekat ještě pět měsíců, už nyní se dá očekávat dramatická podívaná gradující od kvalifikace až po finále.

Dvojice přihlášené do MR dvojic – Březolupy, 3.9.:

Radek Fanta (licence HBC fans @ Vrates/CS MV)
PSK Olymp Praha
František Liebezeit (licence DaK moto Jablonec nad Nisou)
PK Plzeň
SK Miletice
ZP Pardubice
AK Slaný
AK Březolupy
Jaromír Otruba (licence)
AK Markéta Praha
PDK Mšeno
Speedway Club Žarnovica (licence)

Soupisky 2011: do všech stupňů šampionátu jednotlivců se závodníci kvalifikovali

V klenotnici českých plochodrážních titulů se zlatá medaile z šampionátu jednotlivců třpytí stejně blyštivě jako triumf v extralize. Její lesk je možná ještě vyšší, protože se jím může pochlubit pouze jeden jediný závodník. Letos se o mistra jednotlivců bude závodit znovu ve třech závodech. Magazín speeedwayA-Z se ohlíží za historií nejstaršího motoristického šampionátu u nás a zároveň přináší sestavy na semifinále i finále, které je určeno výhradně výsledky loňské sezóny.

Historické ohlédnutí:
Mistrovství republiky jednotlivců je nejstarším domácím šampionátem v motoristickém sportu. O titul se mělo bojovat v Plzni už před druhou světovou válkou, nicméně premiérový ročník oficiálního klání pořádal Autoklub republiky československé až v roce 1949. Konalo se v rámci pěti mezinárodních závodů a do průběžné klasifikace bralo tabulkové body nejlepších deset československých závodníků. Premiérové klání 22. května při XII. Plzeňské škvárové dráze na stadiónu ZSJ Škoda vyhrál Švéd Eskill Carlsson. Nejlepším Čechem byl Hugo Rosák, který protnul metu finálové jízdy hned za ním.

O rok později se o titul mistra jelo ve stejném aranžmá, avšak v dalších letech nastala přestávka vzhledem k zániku AKRČS a vzniku Dobrovolného svazu lidového motorismu. Ten nakonec splynul s polovojenským Svazarmem, jenž nastartoval mistrovská klání ve všech odvětvích motoristického sportu v sezóně 1954. Opět se bojovalo v šesti podnicích, tentokrát národního charakteru bez účasti cizinců.

Systém seriálu v šampionátu zdomácněl a zůstal zachován prakticky ve stejné podobě až do sezóny 1989. Lišil se jen systém kvalifikace, v roce 1976 byly zrušeny tabulkové body, avšak o mistru republiky se rozhodovalo součtem umístění ve více závodech. Jejich počet kolísal mezi třemi a osmi.

Až v devadesátých letech zažily československé šampionáty převratné změny. O mistru republiky jednotlivců se bojovalo v jediném finálovém závodě. Počátkem nového tisíciletí se VV SPD pokusil o seriál. Roku 2000 byla dvě finále, v další sezóně tři. Avšak v letech 2003 – 2007 se opět pořádalo jediné finále, přičemž mistr pokaždé vzešel z jediné finálové jízdy čtveřice nejlepších po základní části.

V posledních letech po zrušení národní kvalifikace je výsledek mistrovství republiky jednotlivců významným faktorem určujícím držitele reprezentačních vest. Vedle přednosti při volbě dráhy pro mistrovství světa a Evropy si nejlepší osmička zajistí finálovou účast také pro nadcházející sezónu. A od roku 2008 se opět bojuje o zlato v seriálu, by pro původně zamýšlená čtyři klání se nenašli pořadatelé.

Nepřekonatelný Jiří Štancl:
Pouze čtyřiadvacet závodníků dokázalo ozdobit své jméno přídomkem mistr republiky jednotlivců. Prim hraje Jiří Štancl. Svůj první titul získal v jednadvaceti letech roku 1970. Z trůnu ho v jednasedmdesátém sestřelil Václav Verner, avšak Jiří Štancl se na něm vzápětí usadil naprosto pevně. Až počátkem další dekády ho atakoval Aleš Dryml, jemuž nejlepší borec české plochodrážní historie podlehl o pouhý bod v sezóně 1982. Jiří Štancl se však na trůn vrátil ještě jednou. V dalším sbírání zlatých medailí mu ovšem zabránil Svazarm. Sice ho uvolnil na tzv. komerční styk umožňující starty za železnou oponou, z něhož do jeho kasy plynul tučný příjem, ale na druhou stranu mu zakázal reprezentaci a domácí šampionáty.

Celkem Jiří Štancl získal dohromady neuvěřitelných a stěží překonatelných dvanáct titulů mistra republiky (1970, 1972 – 1981 a 1983). V historické hitparádě ho následuje Antonín Kasper ml. se sedmi (1985 – 1987, 1990, 1994, 1997 a 2002) primáty. Bohumil Brhel (1992, 1993, 1998, 2000, 2001 a 2004) má šest titulů, Luboš Tomíček nejstarší (1961 – 1965) pět a Hugo Rosák (1949, 1954 – 1956) čtyři.

Tři tituly získal Lukáš Dryml (2005 , 2008 a 2009), dva Rudolf Havelka (1950 a 1957), Antonín Šváb st. (1966 a 1967), Jan Holub nejstarší (1968 a 1969), Aleš Dryml starší (1982 a 1984) a Tomáš Topinka (1996 a 2003). Jednou se mezi šampióny zapsali Richard Janíček (1958), František Richter (1959), Jaroslav Machač (1960), Václav Verner (1971), Roman Matoušek (1988), Petr Vandírek (1989), Václav Milík st. (1991), Zdeněk Tesař (1995), Michal Makovský (1999), Adrian Rymel (2006), Martin Vaculík (2007) a Matěj Kůs (2010).

Rutina převažuje:
V šampionátu jednotlivců se vesměs prosazovali zkušení a ostřílení závodníci. I v dobách se silnou juniorskou základnou byl mnohdy postup závodníka mladšího jednadvaceti let mezi šestnáctku nejlepších Čechů spíše raritou.

V juniorském věku, bráno současnými měřítky, se na mistrovský trůn dokázali posadit pouze Jiří Štancl starší, Václav Verner, Tomáš Topinka a Matěj Kůs v jednadvaceti letech, ale absolutní primát v tomto ohledu náleží Martinu Vaculíkovi. Ten dobyl mistrovský titul v roce, v němž oslavil sedmnácté narozeniny.

Mistrovství republiky 2011:
Letošní mistrovství republiky jednotlivců zapadá do koncepce, kterou VV SPD uplatňuje v posledních letech. Vedle titulu a udržení se v elitní osmičce půjde opět o účast v šampionátech světa a Evropy 2012.

Pozitivem oproti loňskému roku je bezesporu skutečnost, že jsou v plánu hned tři finálové závody. Na rozdíl od dvou půjde o skutečný seriál, který může garantovat větší šance na nápravu jednoho zaváhání, jak o tom přesvědčil kupříkladu Lukáš Dryml ve Svitavách před dvěma lety. Navíc se objevuje širší spektrum drah, by velikánský extrém v podobě svítkového letiště letos mezi finálovými ovály není. By do úvodního dějství v Divišově zbývá prakticky stále ještě půl roku a spekulovat o konkrétních favoritech by bylo předčasné, je pravděpodobné, že letošním mistrem bude univerzální, zkušený závodník s kvalitním technickým zázemím.

Kvalifikační proces je prakticky totožný jako loni a zahrnuje tři stupně. Nejlepších jedenáct z průběžné klasifikace přeboru po dvou kolech v Pardubicích a ve Mšeně postoupí do pardubického semifinále. To doplní přímo nasazené finalisty o osm závodníků a dva náhradníky.

Pozitivně lze hodnotit větší časový odstup semifinále od prvního finále, což je výborným antistresovým opatřením v případě deštivého počasí. Na druhou stranu pořádat dvě finále na sklonku sezóny může být pořadatelskou sebevraždou. Loni jsme si sice užívali slunného a teplého babího léta ještě na sklonku října, avšak předloni v půlce desátého měsíce chumelilo. A ve Mšeně svého času museli vzhledem k počasí a nesjízdné dráze ve stejném období odvolat dvě své kdysi tradiční Super Prix.

Semifinalisté MR jednotlivců – Pardubice, 29.6.:

Jan Jaroš, Mšeno
Martin Gavenda, Praha
Richard Wolff, Praha
Jaroslav Petrák, Praha
Luboš Tomíček, Praha
Josef Franc, Praha
Roman Čejka, Slaný
Ondřej Veverka, Praha
Jiří Brummer, Praha
+ 11 závodníků průběžné klasifikace přeboru ČR po dvou závodech
 
Finalisté MR jednotlivců – Divišov, 13,8 + Praha, 3.10. a Mšeno, 15.10.:
Matěj Kůs, Praha
Lukáš Dryml, Pardubice
Hynek Štichauer, Pardubice
Aleš Dryml, Pardubice
Martin Málek, Březolupy
Filip Šitera, Mšeno
Zdeněk Simota, Praha
Tomáš Suchánek, Pardubice

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a archív autora

České šampionáty 2011: podoba dvojic je klidnou oázou

Na pozadí mnohdy převratných změn ostatních českých šampionátů, působí dvojice klidným dojmem. Ale i jejich mistrovství prošlo revoluční proměnou, kterou se stalo zavedení systému importovaného z Britských ostrovů včetně netradičního klíče 4-3-2-0. Poprvé se u nás v praxi uplatnil v Březolupech 2003 a od té doby nebyl ani jednou zpochybněn. Ani na prosincové kalendářní poradě proti němu nikdo nevystoupil. A tak se v Březolupech v rámci oslav půlstoletí tamní ploché dráhy bude do programů tisknout už podeváté.
Abychom zjistili, kde se netradiční rozpis u nás vůbec vzal, musíme se vrátit až do léta 2002, v němž Petr Moravec, předseda VV SPD, sledoval světový pohár družstev. Ten ještě zachovával ideu ve stylu fotbalového šampionátu, aby se všechny závody konaly v jedné zemi. A tehdy se pořadatelství ujali Angličané.

„Já tyhle dvojice tenkrát viděl na videu,“ vzpomíná český plochodrážní šéf. „Když jsem se poflakoval po Anglii, tak mi je pustil Marian Jirout. Přiznávám, že mě nadchl ten systém, který preferoval doslova a do písmene dvojici. A když jsem pak pro to našel podporu ve VV, bylo to jednoduché.“

Jedinou změnou v rozpise je přidávání a ubírání náhradníka. Ten byl zaveden po mnoha pádech ve Mšeně 2004 a Divišově 2005, jenž měly negativní dopad na výsledek týmu. V rozpise, kde vítěz prohrává, dojedou-li soupeři hned za ním, neměl osamocený závodník sebemenší šanci. Po zániku 1. ligy se na scéně vynořila tříčlenná družstva. VV SPD, aby je odlišil, náhradníka ve dvojicích zrušil. Jenže dnes se už druhým rokem tříčlenné týmy u nás nekonají.

„Ten náhradník tam zprvu byl,“ připouští Petr Moravec. „Mrzelo mě, že třeba pád a odstoupení ze závodu zničily výsledek. Ale kromě Pardubic a Prahy není nikde depo pro třicet jezdců a my máme zájem tento šampionát dávat na stadiony, kde to je skvělá propagace ploché dráhy. Někteří navíc protestovali, že je to stojí peníze navíc a my opravdu chceme tento šampionát co nejvíce otevřít. Přiznávám, že mám radost když se v něm prosazují týmy soukromníků a už Radka Fanty nebo Františka Liebezeita a Tondy Vildeho. To je i důvod, proč jsme se nevrátili k náhradníkovi.“

Hlasování spojená s MR juniorů na rozšířeném zasedání VV SPD 11. prosince:

předkladatel: návrh: výsledek:
VV SPD navržený systém pro40 : proti0

Mezinárodní mistrovství republiky dvojic řečí pravidel:
Startují jezdci s platnou licencí v družstvech, které jsou do soutěže přihlášeni prostřednictvím plochodrážních klubů nebo jako samostatný soutěžící.
Pořadatel finálového závodu mistrovství České republiky je povinen uskutečnit tento závod na dráze vybavené bezpečnostním hrazením.
Do závodů budou přijati přihlášení jezdci s platnou licencí vydanou národní sportovní autoritou FMS AČR. V závodě může startovat i držitel jiné národní licence FMN.
Družstvo tvoří dva závodníci uvedeni na zvláštní soupisce. Jezdci mají právo startu v libovolném družstvu. Každý jezdec však může být uveden pouze na jediné soupisce. Toto mistrovství se řídí Přílohou N 072A Národních sportovních řádů Mezinárodní Mistrovství České republiky dvojic.
Přímo do finálového závodu bude nasazeno jedno družstvo pořadatele závodu. V případě většího počtu přihlášených týmů (termín přihlášek 31. ledna 2011) má VV SPD právo na základě pořadí ve finále MČR dvojic 2010 týmy nasadit nebo určit systém kvalifikace do závodu.
Mezinárodní Mistrovství České republiky pro rok 2011 se uskuteční jako samostatný finálový závod jehož pořadí bude i pořadím v Mezinárodním Mistrovství České republiky pro rok 2011.

Pneumatiky: neomezený počet
Přihlášky: 31. ledna 2011
Uzávěrka soupisek:3. srpna 2011

České šampionáty 2011: podoba dlouhodrážního šampionátu je dána pořadatelem

Na přelomu tisíciletí se zdálo, že je veta nejen po českém šampionátu na dlouhé dráze, ale i s celým dlouhodrážním areálem v Mariánských Lázních. Parta nadšenců okolo Miroslava Musila však obojí povznesla a mistrovství republiky na dlouhé dráze patří do rodinného stříbra české plošiny. Stejně jako v devatenáctkách se o něm rozhoduje v jediné finálové jízdě.
Od vzkříšení českého šampionátu na dlouhé dráze se nikdy nejel více než jeden závod ročně. A ani v letošní sezóně tomu nebude jinak. „Vzhledem k tomu, že je u nás jediný pořadatel, je víceméně na něm, jakou podobu bude mít,“ vysvětluje Petr Moravec, že VV SPD v tomto směru ponechává AMK Mariánské Lázně volné ruce.

Nicméně nejsou tady podněty, že by se i na dlouhé dráze uskutečnil seriál, by třeba v podobě dvou mítinků o jednom víkendu? „Co se týče počtu závodů, pořadatel se snaží mistrovství spojit s evropskou sérií veteránů, které chtějí udržet, a náklady spojuje s mistrovstvím republiky,“ odpovídá Petr Moravec. „Největší nákladovou položkou závodu bývá podle mých informací nájem stadionu, proto se snaží pořadatel vše vymyslet tak, aby v sezóně pořádal jak mistrovství republiky, tak i mistrovství světa, a myslím, že v současné době není možné, zejména z ekonomických důvodů, je nutit k rozšíření závodního programu v Mariánských Lázních. Přiznávám, že jsem vděčný za současný stav a bojím se chvíle, aby to Míru Musila nepřestalo bavit.“

Na českém území je jediný stadión pro dlouhou dráhu, ovšem není vyloučeno, že by se podnik ranku šampionátu republiky nemohl konat za hranicemi. „Jedinou podmínkou je to, že pořadatel musí zařadit do startovní listiny všechny jezdce – držitele naší licence mající o start v šampionátu zájem,“ připouští český plochodrážní šéf. „Jenom musím však poznamenat, že v případě mistrovství republiky na klasické ploché dráze to v podstatě nepřichází v úvahu. Na jednotlivce a dvojice je pořadatel vždy a co se juniorů a družstev týče, tam kluby, na kterých leží ekonomická účast jezdců, nemají zájem vyjet ven. Takže ta alternativa platí pro ledy, dlouhou a trávu.“

Právě travnatá dráha je jedinou disciplínou, jenž v portfoliu našich šampionátů schází. „Všechny šampionáty se snažíme podpořit,“ netají se Petr Moravec, že by se řídící orgán české ploché dráhy renesanci mistrovství republiky na travnaté dráze po jednadvaceti letech od závodů v pražských Kbelích, vůbec nebránil. „Zejména však pomocí s administrativou a pořádáním závodu. Příkladem jsou ledy. Musí se však najít pořadatel, který bude mít daný typ podniku zájem uspořádat. Ten zatím v současné době v České republice nebo o něm alespoň nevím.“

Hlasování spojená s MR juniorů na rozšířeném zasedání VV SPD 11. prosince:

předkladatel: návrh: výsledek:
VV SPD navržený systém pro40 : proti0

Mezinárodní mistrovství republiky na dlouhé dráze řečí pravidel:
V závodech startují přihlášení jezdci. Do závodů budou přijati přihlášení jezdci s licencí vydanou národní sportovní autoritou FMS AČR, v závodě může startovat i držitel jiné národní licence FMN.
V případě většího počtu přihlášených jezdců (termín přihlášek 10. 5. 2011) má VV SPD AČR právo na základě pořadí ve finále MČR 2010 jezdce nasadit nebo určit systém kvalifikace do závodu
Toto mistrovství se řídí Přílohou N 074 Národních sportovních řádů Mezinárodní Mistrovství České republiky na dlouhé ploché dráze.
Mezinárodní Mistrovství České republiky pro rok 2011 se uskuteční jako samostatný finálový závod jehož pořadí bude i pořadím v Mezinárodním Mistrovství České republiky pro rok 2011.

Kvalifikační smysl: kromě Richarda Wolffa, jenž má účast jistou jako loňský evropský finalista, vzejde podoba reprezentace pro ME na travnaté dráze právě z MR na dlouhé 22. května.
Pneumatiky: neomezený počet
Přihlášky: 10. května 2011

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Soupisky 2011: extraligová konkurence se zahušuje

Většina letošních šampionátů měla uzávěrku přihlášek poslední lednový den. Minulý čtvrtek se sešel VV SPD, aby schválil veškeré soupisky. Nejvíce sledovanou soutěží je samozřejmě extraliga. Neúčast Plzně nabídla Mšenu zisk obou kvalitních juniorů. A také ostatní personální přesuny naznačují, že by extraliga anno domini 2011 mohla opět nabídnout vyrovnanou podívanou. Loňský ročník prokázal, že systém dvojutkání je dramatický, pakliže mohou oba protivníci hodně získat či ztratit. V opačném případě bychom mohli vídat více duelů ve stylu zářijového Plzeň vs. Mšeno.
Historické ohlédnutí:
Šampionát družstev je po individuálním mistrovství druhým nejstarším v plochodrážním portfoliu. První závod se uskutečnil 29. července 1956, kdy RH Praha rozdrtila v Kolíně Pardubice neuvěřitelně vysoko 79:29. Úvodní ročníky se jmenovaly název Celostátní přebor družstev a v jednokolovém systému proti sobě bojovala družstva reprezentující kraje, nikoliv kluby. Mistrovství republiky se v názvu objevuje až v sezóně 1958. Soutěž byla dvoustupňová, poslední z vyšší 1. třídy byl v následujícím roce vyměněn s vítězem 2. třídy.

Od roku 1961 se užívaly názvy 1. liga a 2. liga. V dvaašedesátém se však na ligové bázi závodilo naposledy. Tehdejší československá plochá dráha se orientovala na závody jednotlivců, což se ukázalo jako fatální chyba. Iniciativou populárního časopisu Svět motorů, který věnoval pohár, začala roku 1967 proti sobě vůbec poprvé regulérně soupeřit klubová družstva.

Na bázi Poháru Světa motorů se v sezóně 1968 obnovily 1. liga a 2. liga. Systém dvojutkání byl roku 1971 změněn na čtyřutkání, které se na dlouho staly synonymem ligového závodění u nás na dlouhou dobu. Od jednasedmdesátého nese vyšší soutěž název extraliga. V letech 1972 – 1974 bojovaly o titul dva nejlepší celky po základní části ve finálovém závodě. V šestasedmdesátém zmizely tabulkové body a do celkové klasifikace se počítaly pouze body z jízd. V letech 1976 – 1986 stála na opačném pólu extraligy 2. liga jako třetí soutěž.

Další zásadní reorganizaci přinesl rok 1987. Druhá liga byla sloučena s první, která se jezdila na dvě skupiny. Přes finále 1. ligy vedla pro úspěšnější celky cesta do semifinále mistrovství republiky družstev, kam putovaly i horší extraligové kluby. Mistr nevzešel z extraligy, ale z finále mistrovství republiky družstev na neutrální dráze. Ta se postupně konala v Březolupech, Kopřivnici, Svitavách a Divišově.

Sezóna 1991 zažila návrat dvojutkání, které v extralize vydržely až do roku 1995. Od šestadevadesátého nastala renesance čtyřutkání, s nimiž ligová soutěž prožila nejlepší léta své historie. Duely dvou týmů se vrátily až loni. Poprvé vyvrcholily nadstavbovou částí, přičemž mistr vzešel z jediného finálové podniku. Systém play-off byl schválen už pro ročník anno domini 1995, ale po základní části z něho kluby vycouvaly z finančních důvodů.

Pražský klub dominuje historii:
Česká ligová historie je charakteristická obrovskou hromadou zlatých medailí, které získal pražský klub, a už pod názvem Rudá hvězda, Markéta či PSK Olymp. V komunistické éře oblékala jeho vesty prakticky kompletní špička, která dokázala beze zbytku zužitkovat skvělé zázemí. Odrazem se staly tituly v letech 1956 – 1962, 1968, 1970 – 1977, 1979 – 1981, 1983, 1985 – 1988 a 1990.

Pohár Světa motorů 1967 pro sebe ukořistila Viktoria Speedway Club Praha, přímý předchůdce Čakovic. V roce 1969 triumfoval Slaný, v letech 1978, 1982, 1984 a 1989 Pardubice, nejprve jako Zlatá přilba, později jako svazarmovské Středisko vrcholového sportu.

Pražský klub dokázal garantovat výborné zázemí i v podmínkách rodící se tržní ekonomiky. PSK Olymp Praha vyhrál tituly v 1991 – 1993 a 1995 – 1998. Ve čtyřiadevadesátém se ze zlata těšila Plzeň, o pět let později se na trůn vrátily Pardubice. V novém tisíciletí se mistr střídal častěji. Praha zvítězila v letech 2000 a 2003, Pardubice 2001, 2002, 2004 a 2008. Mezitím se prosadily Slaný v ročnících 2005 a 2006 a Plzeň 2007. Poslední dva roky dobylo primát Mšeno.

Extraliga 2011:
V letošním roce nastoupí v české extralize Mšeno, Praha, Pardubice a Slaný. Vítěz základní části postoupí přímo do finále, další dva o něj budou bojovat v semifinále, zatímco poslední tým z play-off vypadne. Poprvé od roku 2005 bude v elitní společnosti chybět Plzeň.

Absence pátého klubu naplnila soupisky zbývajících čtyř, avšak řada závodníků nebude mít za této situace místo v sestavě vůbec jisté. A to tím spíše, bude-li jejich manažer upřednostňovat cizince a musí-li použít dva juniorské závodníky. Hostování ve směru Praha – Plzeň je už oproti loňsku rovněž pasé.

Na druhou stranu se vidina vítězství v základní části s přímým postupem do finále, což přinese finanční úsporu za semifinále, jeví jako dostatečný motivační faktor pro úsilí hromadit co největší počet tabulkových bodů. Soupisky naznačují, že velké ambice má celá extraligová čtyřka.

Za daných okolností může extraliga stejně jako loni nabídnout boje až do posledního závodu základní části. I kdyby nakrásně nějaký suverén, ostatním uletěl v tabulce, zbude tady strašák posledního místa, jemuž se všichni budou snažit vyhnout. Pro diváky je extraliga nastavena slibně, protože nic jiného nedokáže zabít drama jako předčasně rozhodnutá soutěž.

Grepl PDK Mšeno: juniorská slabina odstraněna
V předchozích letech se nejvýraznější slabinou Mšena stala otázka obsazení postů povinných juniorů. Nyní se problém zdá vyřešen a tým obhájců titulu se zdá být kromobyčejně kompaktní po všech stránkách. Klub rychle sáhnul po volných plzeňských juniorech. S Michaelem Hádkem se dohodl hned zkraje prosince, Jan Holub, o jehož služby Mšeno usilovalo už v minulosti, podepsal minulý měsíc.

Soupiska klubu je hodně omlazena nejen vlastními juniory, ale také Danielem Hádkem, jenž se po titulu vicemistra stopětadvacítek vrací na plochodrážní scénu v sedle půllitra. Seniorská část zůstává stejná, chybí jen Vladimír Višváder, jenž se v sobotu v Mělicích magazínu speedwayA-Z svěřil, že hledá směřování své další kariéry.

Výraznou posilou Mšena se stává Martin Vaculík. Talent a potenciál nadějného syna někdejšího žarnovického esa a obrovského dříče Zdena Vaculíka jako první zužitkoval slánský kouč Milan Mach. Pro rok 2006 o služby slovenského juniora projevily zájem všechny kluby, ale Martin Vaculík upřednostnil Slaný. Mšeno vyslalo sňatkové dohazovače už loni, ale ruka je v rukávě až na letošní sezónu. V ní však Slovák nastoupí s mezinárodní licencí své země jako host, když mezinárodní licence AČR mu byla loni odebrána. A vzhledem k zařazení extraligy do kalendáře UEM není možné užívat pouze národní licenci.

Výrazným ziskem je Australan Chris Holder, z Plzně přišel Patryk Dudek, odešel naopak Grzegorz Walasek. Ke střídání stráží dochází i na postu klubového manažera. Všemi mastmi mazaný lišák Petr Vandírek po zisku druhého titulu zvolil plochodrážní klid. Zastoupí ho neméně kvalifikovaný František Liebezeit, jemuž bronzová medaile v extralize 2004 unikla jen o vlásek.

soupiska:

ČERMÁK Marek 26. 02. 1995
ČERMÁK Milan 11. 01. 1994
HÁDEK Daniel 05. 05. 1996
HÁDEK Michael 08. 05. 1990
HOLUB Jan 07. 08. 1991
JAROŠ Jan 11. 11. 1984
KALINA Vladimír 17. 04. 1967
KLEIN Michal 11. 07. 1991
LIEBEZEIT František 11. 12. 1968
POUZNAR Stanislav 06. 02. 1994
SMETANA Ondřej 02. 05. 1995
ŠITERA Filip 18. 04. 1988
TOPINKA Tomáš 05. 06. 1974
DUDEK Patryk (PZM) 20. 06. 1992
HANCOCK Greg (AMA) 03. 06. 1970
HOLDER Chris (MA) 24. 09. 1987
KOSCIUCH Norbert (PZM) 28. 04. 1984
PROTASIEWICZ Piotr (PZM) 25. 01. 1975
ULAMEK Sebastian (PZM) 20. 11. 1975
VACULÍK Martin (SMF) 05. 04. 1990

PSK Olymp Praha: druhá fáze boje o titul
Loňský titul patřil nakonec Mšeno, avšak mnohem větší pestrost mediálních titulků zaznamenal bezesporu pražský Olymp. České metropoli se titul vyhýbá už od sezóny 2003 a od té doby vyhráli zlato všichni ostatní, jen Praha ne. Nový kouč Vladimír Vopat pojal přípravu ve velkém stylu, aby nakonec po sériích třech proher na domácím kolbišti přišel o vidinu vítězství až po velké smůle ve finále na mšenském ovále.

Pražané se budou muset letos vypořádat s nezvyklým handicapem. Matěj Kůs přešel mezi seniory. A absence závodníka absolutní domácí špičky na postu juniora donutí manažera přepracovat klubovou strategii. Jednání s Janem Holubem neskončila podpisem smlouvy, avšak v hlavním městě se však v každé době objevovalo na ovále dostatek šikovných juniorů. Letos v jejich čele stane Pavol Pučko.

Obvyklý seniorský kádr doznal během loňského roku dvě výrazné změny. Nejprve se klub hned na jaře rozloučil s Adrianem Rymelem, který se před svým nešastným pádem stačil v Čechách objevit už jen při úvodním finále mistrovství republiky jednotlivců. Na podzim extraligový Olymp opustil i Luboš Tomíček.

Pražský klub byl sice historicky prvním, jenž použil v našich ligách služby cizince. Avšak účast Švéda Curta Eldha v divišovském duelu s Plzeňským krajem v říjnu 1958 byl raritou, než čímkoliv jiným. Když v devadesátých letech pravidla umožnila ligové starty i plochodrážníků ze zahraničí, Olympu zachovával národnostně čistý princip. To je však minulostí, letos má na soupisce známá jména z loňska, navíc přibyli Grzegorz Walasek ze Mšena a Grzegorz Zengota z Plzně.

soupiska:

BRUMMER Jiří 06. 06. 1993
FENCL Jakub 11. 03. 1992
FRANC Josef 18. 01. 1979
GAVENDA Martin 26. 01. 1988
HINNER Dominik 19. 12. 1995
HLADKÝ Jaroslav 03. 05. 1994
HOLUB Zdeněk 19. 02. 1996
KŮS Matěj 11. 07. 1989
ONDRAŠÍK Pavel 10. 12. 1975
PUČKO Pavol 30. 06. 1991
SCHNEIDERWIND Zdeněk 13. 01. 1962
SCHNEIDERWIND Zdeněk ml. 29. 09. 1989
SIMOTA Zdeněk 04. 05. 1985
ŠKURLA Michal 09. 06. 1996
VEVERKA Ondřej 07. 12. 1992
VRBA Zdeněk 29. 03. 1995
WOLFF Richard 12. 06. 1976
DOBRUCKI Rafal (PZM) 27. 12. 1976
GAFUROV Renat (MFR) 08. 10. 1982
HLIB Pawel (PZM) 02. 02. 1986
PEDERSEN Nicki (DMU) 02. 04. 1977
WALASEK Grzegorz (PZM) 29. 08. 1976
ZENGOTA Grzegorz (PZM) 29. 08. 1988

ZP Pardubice: stabilní kádr
Pardubice patří k černým koňům extraligy již léta. Vysoké ambice potvrdily také loni, kdy získaly mšenský skalp a v semifinále na své rozbahněné dráze podlehly Olympu až v posledním možné chvíli. Stabilním kádrem se východočeská soupiska vyznačuje i letos. Jedinou změnou je prakticky příchod Jaromíra Otruby z Plzně a premiérové angažmá Lasse Bjerreho.

V základní části soutěže preferují Pardubice domácí závodníky a zahraniční posily využívají, není-li zbytí. Není divu, kouč Lubomír Vozár má vskutku, z čeho vybírat. Prapředek feudálních pánů z Pardubic by se nemusel stydět za své následovníky, kteří erb s bílým půlkoněm získaný při obléhání Milána ve dvanáctém století drželi pořádně vysoko i při mnoha extraligových bitvách.

Ani v ožehavá otázka šikovného juniora na východě Čech nezůstává bez pádné odpovědi. Václav Milík si už v extralize vysloužil ostruhy a prohnal nejednoho staršího rivala. Zkušenosti má i René Vidner. K této prověřené dvojici navíc na konci června přibude ještě David Štěrovský, který bude současně s vysvědčením slavit patnáctiny.

Výhodou Pardubic je i zkušený manažer Lubomír Vozár, jenž se u svých svěřenců těší všeobecnému respektu. V minulosti býval spojován především s vojenským Rackem, extraligový tým převzal loni. Případný titul by byl stejně jako v případě Františka Liebezeita a Vladimíra Vopata první v jeho kariéře.

soupiska:

DRYML Aleš 19. 10. 1979
DRYML Lukáš 16. 04. 1981
JŮZA Tomáš 28. 05. 1983
MILÍK Václav 22. 05. 1993
OTRUBA Jaromír 19. 01. 1976
PETRÁK Jaroslav 05. 02. 1973
SUCHÁNEK Tomáš 07. 04. 1984
ŠTĚROVSKÝ David 30. 06. 1996
ŠTICHAUER Hynek 17. 06. 1987
VELINSKÝ Luboš 24. 05. 1987
VIDNER René 31. 08. 1993
BJERRE Kenneth (DMU) 24. 05. 1984
BJERRE Lasse (DMU) 31. 10. 1993
FERJAN Matej (MAMS) 05. 01. 1977
MONBERG Jesper B. (DMU) 14. 10. 1977
WOFINDEN Tai (ACU) 10. 08. 1990
ZETTERSTRÖM Magnus (SVEMO) 09. 12. 1971

AK Slaný: personální krize zažehnána
Pakliže bychom hledali pádný důkaz celku, který se může změnami extraligových pravidel cítit nejvíce poškozený, jedním dechem vyslovíme Slaný. Družstvo ze středočeského královského města navíc během dvou let přišlo o své tradiční ikony, které shodou okolností zamířily do Mšena. Loni to byl Sebastian Ulamek, letos Martin Vaculík.

Přesto i takový Petr Vandírek, loni koučující ambiciózní tým, neváhal slánský tým označovat přídomkem černého koně. Jedním z aktiv Slaného je manažer Milan Mach. Ten si hned po svém návratu do slánského manažerské křesla v sezóně 2003 vysloužil pověst taktického mága. Na každý závod pečlivě připravuje strategii a některé nepříznivé momenty uplynulé sezóny prokázaly, že ji dokáže úspěšně změnit dle operativní potřeby.

A to je ve složité partii českého extraligového systému jedním z úhelných kamenů úspěchu. Ještě loni však slánskému kouči svazovala ruce personální bída. Nyní se však zdá, že jsou hubené roky zažehnány. Díky hostování pražského Luboše Tomíčka dostal celek dalšího českého seniora, od něhož lze čekat solidní výkon na každé dráze.

Nelze ani zapomenout na plochodrážní podhoubí, které je právě ve Slaném druhé nejúrodnější po Praze. Roman Čejka a Michal Dudek nebudou v extralize žádnými nováčky. Do legálního věku pro závodění s pětistovkou ovšem dospěl Eduard Krčmář. By na svůj oficiální debut s plnokrevným motocyklem stále ještě čeká, rozhodně při něm nebude chtít být jen do počtu.

soupiska:

ČEJKA Roman 27. 08. 1993
DRBAL Jaroslav 18. 07. 1995
DUDEK Michal 20. 09. 1990
KRČMÁŘ Eduard 26. 03. 1996
MÁLEK Martin 21. 08. 1985
NOWACKI Krzysztof 08. 03. 1986
PRŮCHA Michal 21. 06. 1996
TOMÍČEK Luboš 14. 03. 1986
DRABIK Slawomir (PZM) 06. 02. 1966
CHRZANOWSKI Tomasz (PZM) 04. 0 2. 1980
KOSCIECHA Robert (PZM) 22. 11. 1977
MITURSKI Borys (PZM) 20. 06. 1989
MUSIELAK Slawomir (PZM) 03. 06. 1990
MUSIELAK Tobiasz (PZM) 18. 08. 1993
SAJFUTDINOV Emil (MFR) 26. 10. 1989
SZCZEPANIAK Michal (PZM) 01. 08. 1983

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a archív autora