AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Růžená – 3. ledna
Antonín Klatovský, obhájce dvou posledních titulů českého ledařského krále, tipoval před dnešním podnikem na rybníku Pařezitý v rekreačním středisku Růžená poblíž Milevska jako vítěze svého mladšího bratra Jana. Možná ani sám netušil, jak prorocká slova vyřkl. Duel obou bratří v rozjížďce s číslem pět skončil jejich kolizí a následným pádem. Rozhodčí Milan Špinka nakonec určil viníka staršího Antonína. Mladší Jan se chopil příležitosti a vyhrával jednu jízdu za druhou. Když v rozjížďce s číslem osmnáct porazil René Stellingwerfa, zaokrouhlil svůj bodový zisk na maximálních patnáct. Nicméně tato jízda se stala labutí písní závodu, protože kvůli díře v ledu v první zatáčce jej jury raději ukončila. Zda se Jan Klatovský dnes stal také mistrem, ukáže čas. Závodníci z Osečné se magazínu speedwayA-Z svěřili se svými plány uspořádat své závody koncem února, nicméně podmínkou jsou dostatečné mrazy.
Nejlepší pohádka je realita
V sobotu ráno si plochodrážní fandové museli připadat jako v pohádce o ledovém království. Sedmnáctistupňový mráz pokryl stromy stříbřitou jinovatkou. Na obloze ani stopy po protivných mracích. A sluneční paprsky dopadající na krajinu v šikmém úhlu nejenom hřály promrzlé duše, ale také propůjčovali všemu ledovému až křišálový lesk.
Na konci poutě na jižní konec studené České Sibiře se otevřelo malebné údolíčko. A na jeho dně ležel nejcennější klenot, legendární Eldorado všech poutníků, vážících mnohdy dlouhou cestu za první ledovou plochou dráhou na českém území po třech letech.
Rybník Pařezitý v létě dopřává rekreantům chladivé osvěžení. Ale na podzim byla jeho hladina snížena na půldruhého metru. A když po Vánocích udeřily štiplavé mrazy, parta okolo Klabo Teamu nelenila. Na zamrzlé hladině začala budovat ovál. Ještě před týdnem existoval pouze v jejích snech, nicméně z nich se bleskovým tempem začala stávat realita.
Už minulou neděli večer mohl Petr Muž z organizačního týmu hlásit do světa skvělou novinu: „Jedeme ledy!“ Více než sto hodin po Štědrém večeru dostala česká plochá dráha skvělý vánoční dárek. Budulínek na povrchu Pařezitého dál bytněl dalšími mrazy. Na sklonku roku se k němu vydal Milan Špinka.
Inspekce dopadla na výbornou. A šampaňské mohlo bouchat už o den dříve. Antonín 
Klatovský starší doprovázel svého syna Jana při švédském Santa Cupu. Zatímco jeho jihočeští přátelé budovali závodní dráhu, on mezitím pracoval na startovní listině. Po jeho návratu domů už měla stále pevnější obrysy.
Nový rok přinesl její oficiální zveřejnění. Devatenáct jmen z Čech, Německa, Rakouska, Nizozemí, Švýcarska a Polska zněla lákavě. Nakonec jsme se nedočkali zástupce helvétského kříže, protože Thomas Cavigelli nedorazil. A motor Grzegorze Knappa explodoval v tu nejméně vhodnou dobu.
I tak se na hrázi sešlo osmnáct borců a ke slovu musela přijít kvalifikace. Novic Florian Fürst potvrdil oprávněnost své nominace pro světový šampionát v Saalfeldenu a triumfoval stylem start – cíl před Johannem Brücknerem. Oba si zajistili místa v hlavní šestnáctce. Další nováček Tomasz Kopik urval post prvního náhradníka. Na protilehlé rovince třetího kola za sebou nechal Henryho van der Steena, jehož čeští diváci viděli předloni v Divišově během škvárového šampionátu dvojic.
Bratrský duel skončil v oblacích ledové tříště
Zatímco se sedmnáct závodníků v improvizovaném depu na zamrzlé hladině teprve chystalo na své první vystoupení v nové sezóně, Němec Stefan Pletschacher už závodil. A jeho soupeřem byl nekompromisní, nicméně férový čas.
Krátce před půl dvanáctou zazvonil v kapse nejstaršího z klanu Klatovských mobilní telefon. Z druhého konce se ozval právě Stefan Pletschacher s naléhavou žádostí, kdeže to vlastně závodní dráha leží. Je prý v Růžené u kostela a nemůže trefit.
Rázem bylo jasné, že tady něco nesouhlasí. V Růžené u Milevska totiž žádný kostel není. Záhada měla prozaické vysvětlení. Německý závodník se neocitnul v žádném paralelním světě či jiném vesmíru, avšak ve stejnojmenné obci ležící poblíž Jihlavy. A tak mu nezbylo, než otočit dodávku a pádit k Táboru.
Svůj soukromý závod vyhrál a na cestě lemující Pařezitý se objevil takřka na sekundu přesně ve třináct hodin. Mistrovský mítink nepřišel o jednoho z favoritů, nicméně pozornost se spíše upírala na takřka domácí bratrskou dvojici Klatovských. V ostré akci se letos prozatím představil pouze mladší Jan, jemuž závodnický diář zaplnily tři podniky Santa Cupu.
Starší Antonín vedle podnikání ve svém Saloonu proháněl svůj ohřebovaný speciál na rybníku v sousední Jistebnici. Nicméně v žádném případě se netajil přidat ke zlatým medailím z let 2005 a 2006 další sestřičku. Svého sourozence ovšem pokládal na nebezpečného soupeře a na nástupu na jeho adresu dokonce prohlásil: „Myslím, že mi dá!“
Oba jihočeští bratři začali ve velkém stylu. V rozjížďce s číslem tři sice nejlépe odstartoval Rene Verhoef, avšak Jan Klatovský ho nenechal ujet. A už v nájezdu do prvního oblouku mu sebral vedení. A Holanďan se nakonec propadl i za Karla Ebnera. Hned vzápětí úřadoval Antonín Klatovský. Pouhou polovinu kola potřeboval, aby si vytvořil bezmála dvacetimetrový náskok.
Pro další vývoj byla nesmírně klíčová pátá jízda, v níž oba Klatovští narazili sami na sebe. Na pohyb pásky nejrychleji reagoval Antonín Klatovský. Jenže dopředu se dral Stefan Pletschacher. Nebylo divu, v první sérii ho v prvním oblouku podjel René Stellingwerf, takže tři body za porážku českých favoritů by se náramně hodilo do Němcova krámu.
Stefan Pletschacher se ještě před nájezdem dostal do vedení, v němž setrval i po průjezdu první zatáčkou. Ovšem už ve druhém oblouku si s ním oba sourozenci hravě poradili. Vedl starší Antonín, ovšem Jan nehodlal setrvávat v jeho stínu. V další zatáčce navedl svůj motocykl na vnitřní stopu.
Dostal se do vedení, nicméně okamžitě zatáhl za roznětku bratrova útoku. Ve výjezdu se oba střetli a už museli krotit neřízené stroje. Pád oba ustáli, takže vše skončilo bez zranění pouze zvířenou ledovou tříští uvnitř oválu. „Prd‘ to pode mě a já samozřejmě nezabrzdím,“ líčil Antonín. „Kdo je první, volí si stopu a ten druhej‘ se musí přizpůsobit,“ oponoval Jan.
Těžké rozhodování měl však arbitr Milan Špinka. Nejprve chtěl vyloučit Jana Klatovského, ale po pohledu na záznam z televizní kamery zvedl červený terč. Jeho barva odpovídala povlaku Antonína Klatovského.
Cesta z bratrova stínu skončila úplně nahoře
V opakované rozjížďce měl zpočátku vrch opět Stefan Pletschacher. Nicméně Jan Klatovský 
větřil šanci a ve druhé zatáčce třetího kola se spodní stranou protáhl do čela. Počtem bodů se mu po dvou sériích mohl rovnat pouze Nizozemec Rene Stellingwerf. Ten se na šest bodů dostal triumfem v sedmé jízdě. Protože se musela opakovat kvůli pádu Josefa Kreuzbergera, vyhrál ji de facto dvakrát.
Nicméně trvalo pouze jednu sérii a Jan Klatovský na čele průběžné klasifikace osaměl. Rozjížďku s číslem jedenáct ovládl už po vylétnutí pásky. Josef Kreuzberger neměl šanci pomýšlet na útok, protože sám měl plnou hlavu starostí s útočícím Janem Pecinou.
Naproti tomu Rene Stellingwerf ztratil bod ve dvanácté jízdě. Antonín Klatovský po svém předchozím vyloučení ztratil šance na triumf, nicméně na jeho odhodlání prezentovat se jako skutečný šampión se vůbec nic nezměnilo. A nyní ukázal Holanďanovi svůj výfuk už v úvodních metrech.
Další pětina skončila z úhlu pohledu boje o zlatý věnec nerozhodně. Rene Stellingwerf opanoval třináctou jízdu. A Jan Klatovský nezůstal v rozjížďce s číslem šestnáct pozadu. Po vylétnutí pásky neváhal ani vteřinu a pevně se usadil v čele. Florian Fürst sice dokázal předčit dva soupeře jedním tahem, avšak na Jana Klatovského byl příliš krátký.
Čtyřikrát tři jsou příliš snadné počty. Jan Klatovský věděl, že s dvanácti body je na té 
nejlepší cestě k dnešnímu triumfu. A možná i titulu, nebude-li možno uspořádat další kolo koncem února. Nicméně Rene Stellingwerf byl o pouhý bod pozadu a mohl ho stále ohrozit. Definitivní tečku za jejich duelem udělala až osmnáctá jízda, v níž se oba suveréni střetli navzájem.
Rozhodující partii rozehrál lépe Rene Stellingwerf. Ovšem Jan Klatovský se ho držel jako horlivý úředník finančního úřadu chybujícího podnikatele. V první zatáčce mu útok nevyšel, nicméně na protilehlé rovince už ano. Holanďan se v úvodním oblouku druhého kola vrátil zpátky do vedení.
Jan Klatovský mobilizoval své síly k dalšímu útoku, ale rozhodla chyba Reneho Stellingwerfa. Ve druhé zatáčce druhého kola vymetl jednu z děr, což náš borec nemohl nepochopit jinak než jako pozvánku zpátky na první příčku. Shodou okolností byl jejich duel labutí písní dnešního závodu.
Petr Moravec, předseda jury, se vydal do první zatáčky, kde se jednou z děr podíval přímo do vody. Jeho gesto bylo dobře srozumitelné všem přítomným. Předčasný konec s ohledem na bezpečnost. Do celkové klasifikace se všem počítaly pouze čtyři výsledky. Triumf Jana Klatovského nad Rene Stellingwerfem se mohl v tomto světle zdát jako zbytečný. Nicméně závodníkovi dal pocit, že je dnes skutečně neporaženým králem, a prokřehlí diváci museli být nadšení.
Díra v ledu nakonec sebrala poslední šanci na pódium
Zatímco Jan Klatovský slavil vítězství a možná v koutku duše i titul, jeho starší bratr Antonín zažíval odlišné pocity. Možná mu v koutku dušičky zůstala křivda po osudné diskvalifikaci z páté jízdy, nicméně srdce mu bilo v obvyklém lvím rytmu. A to tím spíše, zůstávala-li šance na stupně vítězů stále živá. A kdož ví, zda v únoru nebudou české mistrovské ledy ještě v Osečné…
Po dvou pětinách měl Antonín Klatovský jen tři body. Pomineme-li oba v té chvíli neporažené, dalším z leaderů byl Stefan Pletschacher. A jeho konto se mohlo chlubit pouze cifrou čtyři. Nicméně Němec vycítil nebezpečí a konečně začal vítězit. Svým způsobem mu přálo i rozlosování, a tak rozjížďky s čísly deset a patnáct vyhrál stylem start – cíl.
Nicméně vítězná fazóna Antonína Klatovského nebyla méně oslňující. Jízdu ve stoje v sedle s motocyklem zvednutým na zadní kolo, svůj typický triumfální rituál, si dopřál už ve dvanácté jízdě. Na hlavu v ní porazil do té doby suverénního Rene Stellingwerfa. A do cesty se mu nikdo nepostavil ani v rozjížďce s číslem čtrnáct.
Aritmetika byla daná. Pakliže dokáže vyhrát ještě devatenáctou jízdu a Stefan Pletschacher vzápětí najde alespoň jednoho přemožitele, pojedou spolu rozjezd o bronz. Nicméně zasáhla vyšší moc. Ve chvíli, kdy se Antonín Klatovský, chystal popáté na start, objevil Petr Moravec, že se závodníci v první zatáčce už probrousili dvaceti centimetry ledu až do vody. Mítink byl zrušen a král českých ledů zůstal těsně pod pódiem.
Svůj díl slávy si ovšem zaslouží i trio zbývajících Čechů v závodě. Chystat se na sezónu bez jistoty závodů vyžaduje notnou porci financí, ale také odhodlání. Dnes se ze zbytku českého světa nejvíce blýsknul Jan Pecina. V úvodní jízdě vedl takřka tři kola, aby se nakonec musel smiřovat s třetím místem.
Okomentoval to slangovým výrazem pro dámské pohlavní orgány, nicméně netušil, co jej čeká ve druhé sérii. Při startu nechal omylem zařazený druhý rychlostní stupeň, takže mu záhy po vylétnutí pásky zhasl motor. Martin Běhal se zase blýskl v rozjížďce s číslem osm, kdy na poslední chvíli sebral druhé místo Piotru Hejnowskemu. Radoval se z prvních skutečně vybojovaných bodů v životě. A jeho slova, že vyšší počet závodů jde ruku v ruce s formou, dostala reálný náboj. Nebýt pádu v poslední sérii, kdy už bylo ledové zrcadlo notně roztříštěné, skončil by výše také Andrej Diviš.
Hlasy z depa
„Je to příjemný,“ svěřil se Jan Klatovský. „Uvidíme, co bude dál, jestli se ještě pojede v Osečný. Jedna sporná zatáčka, ale to jsou závody. Brácha na mě něco hází, ale ten, kdo je vpředu, si volí stopu a ten druhej‘ se musí přizpůsobit. Chci bejt první a pak, a se děje, co se děje.“ Během dnešního odpoledne předváděl Jan Klatovský vesměs excelentní starty. „Dneska to šlo,“ souhlasil vítěz a potenciální mistr republiky. „Starty se srovnaly. Hlavně, aby 
to šlo dopředu a nechrápal jsem na pásce. Nevím, jestli bych nakonec bráchu porazil, ale tuhle sezónu si věřím. Mám vyzkoušený motorky a Jawa mi perfektně vyladila motor.“
„Pan Špinka by si měl uvědomit, že je neprofesionální vyloučit závodníka podle kamery, která je dole, zvenku a z blbýho úhlu,“ láteřil Antonín Klatovský. „Neměl to vracet. Přišel jsem o titul mistra republiky. Zevnitř se nikdo nekoukal, jestli byl brácha v bariéře. Hodnotil jsem pana Špinku jako dobrýho rozhodčího, ale je vidět, že dlouhou nepískal a vypad‘ z toho.“ A co se vlastně v rozjížďce s číslem pět stalo? „Jeli jsme a brácha to pode mě prd‘,“ vyprávěl. „Já to samozřejmě nezastavil. Jel jsem svou stopu a udělal oblouček. Nenechám se roztrhat, první věc pro mě je mistrovství světa.“
„Nemám, co říct,“ nebylo Janu Pecinovi do řeči. „Jsem nasranej‘ sám na sebe. Co naděláš?! Nic! Hlavně, že jsme zdravý a je to.“
„Závody dobrý, paráda,“ liboval si Martin Běhal. „Trénoval jsem na Evropu v Rusku. A dobrý, jeden pád, ale první vybojovaný body. Mělo by to bejt častějc, jeden závod za rok je špatný. Čím víc závodíš, je to lepší. Pokusíme se to udělat v Osečný, ale záleží na počasí.“
Kvalifikace:
| 1. Florian Fürst, D |
| 2. Johann Brückner, A |
| 3. Tomasz Kopik, PL |
| 4. Henry van der Steen, NL |
Hlavní závod:
| 1. Jan Klatovský, CZ |
3 3 3 3 (3) |
12 (15) |
| 2. Rene Stellingwerf, NL |
3 3 2 3 (2) |
11 (13) |
| 3. Stefan Pletschacher, D |
2 2 3 3 |
10 |
| 4. Antonín Klatovský, CZ |
3 X 3 3 |
9 |
| 5. Martin Leitner, A |
3 2 2 2 |
9 |
| 6. Florian Fürst, D |
2 3 1 2 |
8 |
| 7. Mario Schwaiger, A |
1 3 1 2 |
7 |
| 8. Karl Ebner, A |
2 1 2 2 |
7 |
| 9. Josef Kreuzberger, A |
2 X 2 1 (3) |
5 (8) |
| 10. Rene Verhoef, NL |
1 2 E 1 (2) |
4 (6) |
| 11. Johann Brückner, A |
E F 3 0 (1) |
3 (4) |
| 12. Andrej Diviš, CZ |
1 1 1 F |
3 |
| 13. Jan Pecina, CZ |
1 E 1 1 (0) |
3 |
| 14. Martin Běhal, CZ |
0 2 F 0 (0) |
2 |
| 15. Zdzislaw Zerdzinski, PL |
0 1 0 1 (1) |
2 (3) |
| 16. Piotr Hejnowski, PL |
0 1 F – |
1 |
| 17. Tomasz Kopik, PL |
0 |
0 |
| res Henry van der Steen, NL |
|
DNR |
Poznámka: závod byl ukončen po osmnácté jízdě a do celkové klasifikace započteny výsledky po čtyřech sériích. Grzegorz Knapp nestartoval kvůli poruše motoru.
Vložená jízda náhradníků:
| 1. Tomasz Kopik, 2. Henry van der Steen |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
Vedle Holanďanů se o víkendu v Čechách nepředstaví ani Poláci, kteří mají závody ve Švédsku a Finsku. Omluvil se také frýdecko-místecký Lukáš Hromádka. Jeho startovní číslo zdědil Stefan Pletschacher, jenž v první verzi startovní listiny chyběl. Společně s ním by měl přijet ještě jeden jeho krajan. Bude mít číslo tři a tak by se na hrázi Pařezitého mělo nakonec přece jen stanout šestnáct závodníků. Mezinárodní rámec dodají Rakušané, Němci a Britové.
