Praha – 31. května
Páteční SGP Academy začala úderem půl druhé v Praze na malé dráze. Kdo chtěl, jezdil na svém motocyklu, kdo ne, by mu za tři sta padesát éček pronajatý stroj specifikace SGP4. Mladým adeptům plochodrážního řemesla byly k ruce opravdové osobnosti sportu levých zatáček.
Tonymu Rickardssonovi byl nápomocen i Greg Hancock. Na pásce startoval Zdeněk Schneiderwind a knoflíky mačkal Jiří Štancl. Začínalo se jízdami bez pásky, pokračovalo se s páskou. Vždy jeden adept a Tony. Rickardsson poradil, komu bylo potřeba poradit.
Po zkoušení startů a jízd vymysleli šéfové testy zručnosti. A to vždy dva adepti u jednoho motocyklu měli sundat celé kolo, obrátit rozetu a kryt a zase je nasadit nazpět i s řetězem a jeho napnutím. Zapojil se také sám Tony Rickardsson s kolegou a šlo jim to líp než mladým závodníkům, kteří to zřejmě někteří dělali poprvé, což bylo to na nich vidět.
Po ukončení byly předány drobné upomínkové předměty jako třeba olej a každý dostal rovněž novou zadní pneumatiku. Po tomto aktu jako z čistého nebe se nad Petřinami snesl velmi silný déšť a byl všeho konec.
Praha – 31. května
Je to jeho domácí velká cena. A to nejen proto, že zde sám jako malý kluk na vlastní oči obdivoval své idoly, když se Praha teprve etablovala mezi pořadateli velkých cen. Jeho prostředí mu tradičně připraví počtený kontingent slovenských fanoušků, kteří se opět vydají podpořit svého miláčka do stověžaté matičky. Co kdyby to vyšlo do třetice? Nebo se už konečně zase plnilo nepsané pravidlo, že pražský vítěz na konci sezóny slaví titul mistra světa? A co na to sám Martin Vaculík v tiskovém komuniké?
„To právě ukazuje, jak se plní sny,“ reaguje slovenský šampión na připomínku své divácké účasti v devadesátých letech. „To je na sportu hezké. Když jsou děti malé a mají své sportovní hrdiny, fandí jim. Sledují je a sami sní o velkých věcech. A někdy se tyto velké věci stanou. A to je úžasné.“
Samo o sobě se nestane vůbec nic. Závodníkův otec Zdeno by mohl vyprávět, jak ho štvalo věčné sledování video kazet. A synovy věčné otázky, proč dal Tony nohu sem, a kde Greg složil motorku. A Jason…
Pak přišly stovky, tisíce, deseti tisíce kilometrů za volantem. Česká republika, Polsko, Švédsko… Všechny dopravní hříšky, z nichž většina naštěstí zůstala nepovšimnuta. Potomek se brzy postavil na vlastní nohy. Nejlepší slovenský závodník všech dob se stále jmenuje Vaculík. Ale ne Zdeno, nýbrž Martin.
Změna ve startovní listině:
Po zranění v britské lize se zítřejšího závodu nezúčastní Jason Doyle. Muže číslo tři aktuální klasifikace seriálu zastoupí první náhradník Max Fricke.
Závodní sezóna je v plném proudu, zkoumání plochodrážních dějin se hodí spíše pro zimní měsíce, ale že by dvě předchozí vítězství Martina Vaculíka v české velké ceně nestála za zmínku? „Tato velká cena je pro mě skvělá,“ konstatuje subjekt našeho zájmu. „Získat dvě vítězství je takový krásný pocit. A já jsem za tohle velice vděčný.“
A teď přijde ono ale, které se v každé odosobnělé tiskové informaci má postarat o pořádnou dějovou zápletku. „Ale,“ je to skutečně tady. „Tato vítězství jsou historie a nyní máme něco nového před sebou. A já to beru, jak to je. Je zde nová výzva a já si pražskou velkou cenu prostě užiju jako vždycky. A vydám ze sebe to nejlepší.“
Do boje s deštěm:
Meteorologové neslibují na víkend nic dobrého. Reálná hrozba brutálního slejváků již odložila nedělní přebor se stopětadvacítkami v neděli ve Slaném. Ani v Praze nečekají na svůj osud trpně se založenýma rukama. Dnes dopoledne začali trať zakrývat ve víře, že se sobotní mítink nebude muset překládat na neděli nebo nedej bože až na pondělí, kdy se v Čechách má konečně vyjasňovat.
Letos se Martin Vaculík dostal do finálové jízdy pouze jednou. Ve Varšavě skončil čtvrtý, ale předtím v Goričanu a poté v Landshutu balil před semifinále. V současné době je v aktuální klasifikaci sedmý, přičemž má o něco více než půlku bodů, které prozatím inkasoval leader Bartosz Zmarzlik.
„Jsem v podobné pozici, kde jsem byl loni,“ zamýšlí se. „Naneštěstí v posledních pár sezónách moje první část sezóny nebyla nejlepší ani takové, jak by si já sám přál. Ale opravdu doufám, že zítřejší závod bude pro mě dobrý zase. Doufám, že budu. Držím si k tomu palce.“
Zábava pro celou rodinu:
Fanoušci se na Markétě mohou bavit zítra již od druhé hodiny odpolední, kdy se otevírá fan zóna za hlavní tribunou. O půl páté se zde setkají s celou osmnáctkou účastníků české velké ceny. V pět hodin budou rozdávat kartičky závodníci podporovaní Monster Energy, tedy Fredrik Lindgren, Jack Holder, Daniel Bewley a Tai Woffinden. V 17:45 se k nim připojí VIP hosté ve speciálním pořadu otázek a odpovědí.
Fan zóna bude otevřena až do půl sedmé, kdy se pochopitelně veškerá pozornost soustředí na ovál. Během celé doby bude připravena zábava pro děti, k vidění budou historické plochodrážní motocykly či trofej pro mistra světa.
Návštěvníci si pořídí fotografie, potkají maskota seriálu SGP Speedyho v 14:15 a 15:45. K dispozici budou stánky s jídlem a pitím a samozřejmě také se suvenýry.
Žarnovický návrat do extraligy polil vyšší českou soutěž konvojem cisteren s živou vodou. A Martin Vaculík se u nás během roku objevuje častěji než usměvavý Mikuláš s umouněnými čerty a sladkým andílkem. Žurnalisté se proto při své tvorbě nemusí inspirovat jen fádním klišé press information.
Pravda plochodrážník v Kristových letech již neskáče nadšením jako šestnáctiletý novic, když zaslechne zvuk novinářovy propisovačky vysunující náplň ven. Takže co to pravidlo, že vítěz pražské velké ceny a mistr světa jedno tělo a duše jsou?
„Mhm, teď to nějakou dobu bylo jinak,“ odtušil v Pardubicích, než zmizel ve svém boxu. Jeho věta rozhodně nevydá na vícedílný tlustý román. Zelený pohled jeho očí říká své. Zítra na Markétě ani v dalším průběhu seriálu nebude sám, kdo si bude držet palce, ať se i tenhle z jeho dětských snů splní.
Praha – 29. května
Žarnovická kvalifikace o SGP 2025 začala senzačně. Páska k prosluněné obloze vylétla počtvrté. Do čela se dostal Adam Bubba Bednář. Anders Thomsen, pozdější vítěz, jel druhý. A Patryk Dudek, další postupující do pardubického challenge, se probíjel přes Andreje Karpova. V tom šestnáctiletý Čech zůstal stát. Hned po přestávce jezdil druhý. Ve druhém okruhu spadl za okolností, o nichž lze s úspěchem pochybovat, že vlastní vinou. Nakonec do Plzně k českému šampionátu juniorských družstev mířil coby devátý muž závěrečné klasifikace. Šly by přičítat ztracené body, odečítat je od skóre ostatních, ale k čemu?! Postup je stejně tak či onak v prachu. Nicméně pražský závodník do světa velkých cen vstoupí již v sobotu coby první náhradník pražského závodu.
Skvělé pytlíkování
„Start se poved‘,“ vrací se Adam Bubba Bednář na samý úvod rozjížďky s číslem čtyři žarnovické kvalifikace. „Jel jsem půl kola první, než mě zradila technika. Povolil se zadní řetěz.“
Okolnosti svého dalšího vyřazení nechce příliš rozvádět. „Byl pád,“ odtuší. „Pak jsme skočili na druhou motorku. Jela hezky, udělali jsme pár změna a tři, jedna, dva.“
Triumf Adama Bubby Bednáře ve dvanácté jízdě byl okázalý. Do vedení jej vynesl skvělý start. Matic Ivačič, Norick Blödorn a Jevgenij Kostigovs v ten moment mohli bojovat pouze o druhou příčku. Plochodrážník pražské Markéty rozhodně na svůj debut ve světovém šampionátu neláteří.
„Sobota byla úspěšná,“ shrnuje své dojmy. „Vyzkoušel jsem si období stresu, byly to moje první velký závody. Přinesly mi zkušenosti. Snažil jsem se ze sebe vytáhnout co nejvíc. Nějak jsme to upytlíkovali a ostudu jsem neudělal. Děkuju týmu, sponzorům a rodině.“
Pražská sobota
Polská extraliga U24 včera v Gorzowě ustoupila odloženému duelu nejvyšší polské soutěže. „Ve čtvrtek jedu na nějakej pouťák do Německa,“ přibližuje Adam Bubba Bednář program svých nejbližších dnů. „A v sobotu jsem rezervista na SGP v Praze.“
Závodní osud sedmnáctky a osmnáctky je vždy ve hvězdách. „Doufám, že tam nebudu jen jako divák,“ nechce své ambice konfrontovat s astrologií. „A že se ukážu a pozlobím kluky.“
Praha – 28. května
Šestnáct děleno čtyřmi se rovná čtyři. Neboli čtyři kvalifikační závody pro podzimní pardubický challenge o postup do SGP 2024 by mělo nabídnout postup prvním čtyřem. Jenže již léta se uplatňuje úzus garantující pořadateli místo pro domácího závodníka. Pakliže by tedy z kvarteta kvalifikačních kol nepostoupil jediný Čech, z Žarnovice by v září do Pardubic cestovali jen první tři. Nic takového se nestalo, jelikož Jan Kvěch se odmítnul bratříčkovat s kompromisy.
Plány se mění
Po pádech při polské lize v Lublinu a německé Speedway Grand Prix nebyl stoprocentně ve své kůži. Středeční extraligu raději nedokončil. Ostatně Markétě by na pódium nepomohla ani svěcená voda, ovšem bůh suď. Nadcházející víkend byl pro Jana Kvěcha opět natřískanými klíčovými kláními. V pátek polská extraliga proti Ostrowu, hned následující večer světová kvalifikace v Lonigu.
„Zapršelo a ligu mi zrušili,“ konstatuje Jan Kvěch, že se mu plány poněkud změnily, a dostává se do Loniga rychleji než nadzvuková stíhačka. „Jel jsem tam už loni, věděl jsem, do jaký dráhy jdu. Víceméně jsem už to znal. A dařilo se.“
Skvělý závodník nepotřebuje být výtečný zpěvák
Dařilo se. To je fakt. I tak jde vystajlovat hodnocení poměrně přesvědčivého triumfu do holé věty. Jenže mladý muž se zarostlými tvářemi již není chlapcem, který před devíti lety s obrovským pohárem v rukou za třetí místo evropského poháru stopětdvacítek nevěděl, co říct do novinářského bloku.
„Porazil mě jen Daniel Bewley,“ vrací se k rozjížďce s číslem jedenáct, jež z jeho skóre srazila jediný bod. „Opakovalo se, předtím jsem byl první. V opakovačce se mi nepoved‘ start a dojel jsem druhej.“
V závodě ale skončil první a tak se hrálo Kde domov můj. „Hymnu jsem nezpíval, nejsem dobrej zpěvák,“ zasměje se a jedním dechem odmítne přemítat nad dalším kvalifikačním stupněm. „Do challenge je daleko, teď mě čeká Praha.“
Slepý by nevěděl
Ano, matka měst se svou velkou cenou, kde již zbývá pouze pár mastných vstupenek ke stání. „Teď přes tejden budou rehabilitace, abych se cejtil stoprocentně fit,“ svěřuje se, ale nad otázkou po ambicích si zamkne ústa na sedm západů. Nebo tedy skoro.
„Uvidíme,“ pokrčí rameny a vzápětí se rozesměje. „To řek‘ slepej a šláp‘ do hovna. V Praze budou nový závody, budu dělat všechno pro to, aby se dařilo.“
Praha – 25. května
Nejstarší z bratří, Václav, si v sobotu užil vyjížďku se svým strojem Harley Davidsson. Nejmladší Petr zase přivedl plochodrážní stopětadvacítku Shupa k vítězství ve finále B českého šampionátu na malých oválech. A prostřední Jan? Také závodil. Třetí Speedway Grand Prix v Landshutu mu opět přinesla primát coby novicovi seriálu. Bohužel tentokrát negativní, nicméně on zůstává optimistou a věří v obrat v Praze.
Goričan: první účast jako regulérní závodník
Den D přišel poslední dubnovou sobotu. Už žádné spoléhání na divokou kartu či čekání ve vestě náhradníka v pražských boxech. Konečně regulérní účastník se vším všudy. I s osobním startovním číslem. 201.
„Bylo to super, měl jsem radost“ konstatuje Jan Kvěch. „Docela se mi dařily starty. S ostatními jsem byl v kontaktu. Po závodech mě mrzelo, že chyběly dva tři body a bylo semifinále.“
Umístění mezi nejlepší osmičkou mu ostatně uniká doposud. „Škoda, byli tam závodníci s bodama podobně jako já,“ ohlíží se nazpět. „Škoda, snad to dohoním příště.“
Varšava: první vítězství
Varšava přinesla neskutečné kulisy. „Jel jsem už v Cardiffu,“ připomíná Jan Kvěch své působení v SGP2. „Ale tam nebylo tolik lidí. Tady jich přišlo padesát osm tisíc! Nevídaná atmosféra. To tě žene dopředu, Poláci dělají show.“
Genius loci evidentně fungoval. V rozjížďce s číslem šest se Jan Kvěch probil na první příčku. Neopustil ji až do cíle, jímž se prohnal v čase 55,02 sekundy před Fredrikem Lindgrenem, Kaiem Huckenbeckem a Mateuszem Cierniakem.
„Velká radost,“ vypadne z jeho úst bez většího přemýšlení. „Předjel jsem Lindgrena. Pak jsem už byl rychlejší a jel si svoje. A vyhrál jsem jízdu. Škoda konce závodu, kterej jsem měl slabší. Zase těch pár bodů chybělo na semifinále…“
Landshut: první pád
V Goričanu skončil dvanáctý, ve Varšavě o stupínek horší. V Landshutu minulou sobotu šestnáctý. A co víc, první pád v seriálu velkých cen přinesl nepříjemné následky. Podezření na fraktury se naštěstí nenaplnily.
„První pád v Grand Prix,“ povzdechne si. „Smolný. Spadnul jsem v první jízdě, praštil jsem se do hlavy. Natekla mně ruka a po třech jízdách jsem byl nucenej odstoupit. Bylo to den po pádu v Lublinu při polský extralize, byl jsem po tom pobouchanej. To tomu taky moc nepřidalo. Škoda.“
Praha: první…
V náhrdelníku termínů velkých cen je nyní na řadě stověžatá matička. „Pojedeme tam čtvrtou velkou cenu,“ předjímá Jan Kvěch se smíchem otázku, co by mohlo být první tentokrát. „Přijedu tam jako každej jinej závod. Jedu před domácím publikem.“
I tady bude spousta diváků. „Je vyprodáno,“ kvituje český závodník. „Doufám, že mě podpoří, a že nás poženou dopředu. Třeba do semifinále… Bylo by krásný, kdyby se to prolomilo v Praze.“
Kvalifikační práce
Kromě umístění v letošním seriálu Speedway Grand Prix je potřeba myslet také na další ročník. Úvodní kvalifikační kola již odstartovala. Další dvě jsou na pořadu dnešní soboty. Jan Kvěch začíná v devatenáct hodin v Lonigu.
„Měl jsem rychlou rekonvalescenci a rehabilitaci na Olympu,“ přibližuje svůj program předchozích dnů. „Dal jsem se do kupy. Necítím se úplně stoprocentní, v rámci možností mě dali do kupy, abych moh‘ odjet tento víkend. Pak samozřejmě budou další rekonvalescence před Prahou.“
Pardubice – 22. května
Tak tohle nečekal vůbec nikdo! Natož pak on sám! Ne že by se v rozjížďce s číslem čtyři včerejší extralize v Pardubicích nesnažil. Jenže místo postupu vpřed si dojel pro velikánskou nulu. Se svými mechaniky si poradil, v závěru mítinku opět skóroval jako správný kapitán. Jenže Pardubice musely před svým publikem gratulovat Žarnovičanům. Není divu, že se Václav Milík usmíval stejně jako černé mraky pokrývající oblohu nad svítkovským stadiónem. Že mu bylo zrovna jednatřicet, mu připomněli až gratulanti.
Kapitán postrádá rychlost
„Bylo to úplně na hovno,“ nebral si vůbec servítky ve své dílně, jejíž červená vrata za ním zapadla jako brána nedobytného hradu. „Začal jsem na motorce, která tady v pondělí fungovala, ale dnes byla katastrofální. Nejelo to, dělali jsme změny. Skočil jsem na druhou motorku, ale neměl jsem rychlost.“
Kdyby někdo přišel do ochozů jen na rozjížďku s číslem dvanáct, rozhodně by nelitoval korunek za vstupné. Václav Milík byl pozadu. Během druhého okruhu se však přenesl jako blesk z třetí příčky rovnou do čela. Do druhé půle boxů přiléhající k oválu, kde rozbila svá depa Žarnovica, letěl jasný signál. V Pardubicích je levný možná perník, ale velké body do extraligové tabulky rozhodně ne.
„Zazávodil jsem si,“ připustil, jenže chmury z jeho tváře nezmizely. „Cejtil jsem, že nemám rychlost. Neměl jsem jiný východisko, než jet venek. Kluci se drželi u lajny. Dneska jsou ty body vydřený. Chyběla mi rychlost a musel jsem se o body prát.“
Řešením může být motor ze Švédska
A tak se z vítězství radovala Žarnovica. V půlce extraligy jsou prozatím Pardubice stále ve vedení. Na hrotu tabulky jej před Slováky drží jen skóre lepší o marginální dva maličkaté bodíčky. Obvyklé hecování, že soutěž ještě nekončí a v srpnu ve Slaném to mlže být opačné, padaly v jiných boxech. Václav Milík dlel v myšlenkách v Žarnovici. Nikoliv však coby dějiště závěrečné extraligy v říjnu, nýbrž sobotní kvalifikace SGP.
„Změny, co jsme udělali, nefungovaly,“ povzdechl si. „Asi proudy neproudily, jak měly. Dneska jsem byl evidentně extra pomalej. To se v Pardubicích moc nestává. Proběhnou změny všeho, aby to frčelo. V Žarnovici to frčet musí, jinak cenu tam jezdit.“
Řešení rébusu by mohl přinést obsah zásilky ze Skandinávie… „Mám motor od tunera Kowalskeho,“ prozrazuje detaily. „Vzal jsem si ho do Švédska na ligu a teď jsem si ho nechal poslat zpět. Makáme na tom, aby to fungovalo.“
Práce více než na kostele
Václava Milíka čeká klíčový týden. Po sobotě v Žarnovici přijde další s českou velkou cenou v Praze. Český šampión pro ni dostal divokou kartu. Vzpomínka na jeho pódium je stále živá, ačkoliv ve Vltavě již proteklo hodně vody. Ale to v případě nejdelší české řeky rozhodně zvláštní není.
„Celej tejden před Grand Prix budeme makat,“ plánuje. „Pondělí a úterý tady budu trénovat. Teď taky, ať v Žarnovici postoupím. Děláme všechno proto, aby to dopadlo. Makáme, aby to bylo dobrý.“