Praha – 16. června
V Praze na plochodrážním oválu na Markétě se již závodí bezmála šedesát. Za tu dobu si diváci přišli na své nejen na domácích závodech, ale též při závodech mezinárodních včetně mistrovství světa. Když tragicky zahynul v Pardubicích při Zlaté přilbě v roce 1968 Luboš Tomíček, jeden z našich nejlepších jezdců té doby, začal se na Markétě jezdit na jeho počest Tomíčkův memoriál, který postupem doby zastínil Velkou cenu Prahy s tradicí od jednašedesátého.

Velká cena již podvacáté

Protože se Tomíčkův memoriál konal vždy v pondělí po Zlaté přilbě, dařilo se pořadatelům zajistit do startovní listiny světové jezdce zvučných jmen. Ole Olsen, Ivan Mauger, Barry Briggs, naši Jiří Štancl, Aleš Dryml, později Antonín Kasper mladší, Bohumil Brhel a mnoho dalších až do dnešní doby.

Mimoto se na Markétě odjelo mnoho podniků mistrovství Evropy a světa. Protože se stadión v Praze postupně vypracoval do pozice nejlepšího stadionu v České republice a k tomu se přidala vynikající práce pořadatelů, bylo jen otázkou času, kdy se v Praze pojede závod o titul mistra světa.

Příležitost přinesl konec éry jednodenních finále světového šampionátu. Klubová diplomacie a v neposlední řadě i krásy české metropole se postaraly, že se v květnu před devatenácti lety konala v Praze poprvé Speedway Grand Prix.

A tak se stalo to, čemu by před dvaceti lety uvěřil asi málokdo. Praha je nejčastějším pořadatelem velkých cen a 25. června se uskuteční již podvacáté. Je to pro naši plochou dráhu, pro město Praha a pro náš stát, obrovská pocta a také veliká reklama.

Vyrovnaná soutěž

Příští sobotu od 18:45 hodin nás tedy čeká velký plochodrážní svátek. Závod v Praze bude letošní čtvrtý v pořadí z celkových jedenácti. Titul mistra světa obhajuje Angličan Tai Woffinden. I letošní ročník je stejně jako ty minulé, velice vyrovnaný, což dokazují získané body ze tří odjetých závodů.

V čele jsou dva jezdci, kteří mají shodně 39 bodů, Tai Woffinden a Chris Holder.  O bod za nimi, tedy s 38 body je nestárnoucí a v České republice velmi oblíbený Greg Hancock, který je ve věku Jaromíra Jágra a svým přístupem a pílí, je jedním z nejlepších na světě. Určitě to v Praze znovu divákům dokáže.

Na čtvrtém místě je vítěz SGP z Dánska, Hancockův veliký kamarád, Polák Maciej Janowski s 36 body. Další pořadí podle bodů: Antonio Lindbäck 30, Peter Kildemand  28, Matej Žagar  26, Jason Doyle  25, Bartosz Zmarzlik  25 a  Nicki Pedersen  24. Pořadí je tedy nebývale vyrovnané a dá se očekávat tvrdý boj o každý bod.

Češi v české velké ceně

České pořadatelství umožňuje tradičně šanci pro naše závodníky proniknout do velkého světa velkých cen.  V minulých dvaceti letech se proto Grand Prix České republiky zúčastnila hezká řádka českých jezdců, někteří jeli i celý seriál.  Bratři Lukáš a Aleš Drymlovi, Antonín Kasper, Bohumil Brhel, Tomáš Topinka, Marian Jirout, Josef Franc, Václav Milík, Matěj Kůs a další.

Významného úspěchu dosáhl Lukáš Dryml, když si z podniků SGP odvezl čtyři umístění na pódiu. Něco takového se nepovedlo nikomu před ním a ani po něm. A je bezesporu škodou, že na žádného Čecha na stupních vítězů nikdy nesvítily reflektory pražské Markéty.

Divokou kartu dostal náš v současnosti nejlepší závodník Václav Milík.  Na šanci v roli náhradníků budou čekat ostřílený Josef Franc a mladý nadějný Eduard Krčmář. Bylo by super, kdyby naši jezdci  přitáhli  na tribunu hodně českých fanoušků. Naše plochá dráha to moc potřebuje.

Co dodat? Snad jen přání Autoklubu Markéta, ať se jim vydaří počasí, plné tribuny  a důstojné jubileum dvacáté Grand Prix  v Praze.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček

Praha – 7. června
Čekání na jména závodníků, jimž výbor AK Markéta Praha přidělí divokou kartu a dvě vesty náhradníků pro Speedway Grand Prix České republiky, každoročně připomíná četbu dobré detektivky. Letos se její záplatka prodloužila díky termínu na sklonku června a oheň do ohně dramatu přilily tři prestižní podniky domácího kalendáře, jichž jsme na ovále v naší metropoli byli svědky. Dnes dopoledne jsme se však dostali na poslední stránku, protože na tiskové konferenci zazněla tři jména. Václav Milík coby divoká karta a Josef Franc a Eduard Krčmář v úlohách náhradníků.

„Tahle tři jména mají momentálně nejvyrovnanější výsledky a nemají výkyvy,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z sportovní ředitel pražské Markéty Pavel Ondrašík. Na první pohled se o žádné překvapení nejedná.

Václav Milík je neoddiskutovatelně česká jednička již pár sezón. Josef Franc si vyjel sedmnáctku při dubnovém Prague Open a Eduard Krčmář prožívá vskutku excelentní jaro. V tomto ohledu vskutku nebylo, co řešit. Nicméně o tom, koho z trojice odměnit divokou kartou, nebylo přece jen tak jednoznačné.

„Pepa je domácí jezdec a vyjel si sedmnáctku,“ říká Pavel Ondrašík, aby zároveň připomněl, že mu světový šampionát na dlouhé dráze sebral reprezentační vestu na krátké, v níž byl úspěch jedním z kritérií. „Nemohl jet mistrovství světa a Evropy na krátké. Zvažovali jsme, jestli dát na šestnáctku Vendyse nebo jeho.“

Nakonec se třetí divoké karty v řadě za sebou dočkal Václav Milík. „Shodli jsme se, že Vendys je momentálně nejlepší,“ vysvětluje Pavel Ondrašík. „Jede nejvíc závodů a je se světovou špičkou nejvíc v kontaktu díky polské extralize. Nervozita, co by mu svazovala ruce, proto odpadá.“

Za pravdu mu v tomto ohledu dává povedený comeback, který Václav Milík odstartoval v Goričanu, kde mu jen díra v pneumatice sebrala postup do challenge o přímý postup do světa velkých cen roku 2017. A také nedělní výkon při polské extralize, kde se jeho Wroclaw utkal v Poznani se Zielenou Gorou. Jenže pražské návrhy odcházely do Londýna na začátku poslední třetiny května, kdy Pardubičan stále laboroval se svou zraněnou pravačkou.

„Snažili jsme se vybrat toho, komu to jede v Pardubicích nejlíp,“ vysvětluje Pavel Ondrašík. „Velká cena je ještě daleko, nevíme předpověď počasí. I kdyby byly blbý podmínky, Vendysovi to jde nejlíp.“

Nicméně divoká karta by letos slušela i Eduardu Krčmářovi, což by zapadalo i do trendu umožňovat juniorům nakouknout do světa velkých cen, z čehož v minulosti profitovali kupříkladu Luboš Tomíček či Matěj Kůs. „Eda nám přišel z těch šesti, co jsme zvažovali ke konci, jako nejlepší na osmnáctku,“ zdůvodňuje Pavel Ondrašík.

Každopádně letos bylo pro pražský klub nejtěžší rozhodování v otázce pořadí nominovaných borců. „Ta trojice je výkonnostně vejš‘ než ostatní,“ tvrdí Pavel Ondrašík. „Byli bychom samozřejmě radši, kdyby tam byl další domácí, ale naši junioři maj‘ momentálně útlum. A s tím, jak je to postavený, musí souhlasit, jak laik, tak odborník.“

Čeští závodníci v české velké ceně 2016:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a MirekHoráček