Mariánské Lázně – 19. dubna
Nádherná tisícovka v Mariánských Lázních v minulosti prožívala oslnivá období stejně jako báječná léta. Na počátku milénia se už zdálo, že místo legendárních soubojů Ivana Maugera, Simona Wigga, Jiřího Štancla, Aleše Drymla a dalších hvězd nenávratně zmizí z povrchu zemského. Nicméně někdejší závodník Miroslav Musil dokázal dlouhodrážní tradici povznést z popela. Přespříští týden čeká jeho partu závod mistrovství světa, které se za českými diváky vrací poprvé po devíti letech. Tím však plány pořadatelů nekončí, jak zjistil magazín speedwayA-Z.
„Situace v této disciplíně byla u nás vždycky specifická,“ začíná zeširoka Petr Moravec, předseda VV SPD, své hodnocení na mariánskolázeňský comeback do dlouhodrážního světa. „Existoval jen jeden stadión zasazený v nádherném prostředí. Jsem rád, že nyní v Mariánských Lázních existuje tým pod vedením Míry Musila. Nejdřív obnovil závodní tradici pořádáním veteránských závodů. Pak si vzal větší krajíc v podobě mezinárodního mistrovství republiky. A nyní si ukrojili krajíc největší a Česká republika je tak třetí zemí mezi pořadateli světového šampionátu.“
„Spojil jsem dohromady lidi, co tradici Mariánek ctili,“ líčí svůj postup Miroslav Musil, šéf západočeského klubu. „Začal jsem u našich členů, pak nabíral další. A v roce 2003 se mi podařilo obnovit tradice mistrovství republiky. Celý areál byl zanedbaný. Staré vedení neprovádělo žádné investice.“
Někdejší klubový management zanechal svým nástupcům také další neblahé dědictví. Pošramocené image klubu, který neváhá zašmelit světové finále do Německa. Nebo nechat ležet ladem materiál na nové ohrazení, na nějž čerpal miliónovou dotaci od AČR. Miroslav Musil ovšem věří, že po čtyřech brilantních závodech leží nepříznivá nálepka už dávno stržená kdesi v koutě.
„Obnova se nám daří,“ říká. „Už jen tím, že nám byl přidělen závod mistrovství světa. Mám vizi, abychom tu samou vlnu zvedl na FIMu. A seriál světového šampionátu byl pořádán lépe. I v takovém Mühldorfu se bojí žádat o finále, protože je to stojí 80 tisíc euro. Tam je asi něco špatně. Proto bychom chtěli spolupracovat i s dalšími pořadateli v cizině.“
Dlouhá dráha se však netěší takové pozornosti závodníků jako před několika lety. Specializace pokročila a obojživelníků, kteří provozují současně klasický speedway a zároveň také dlouhou a trávu ubývá.
„Tato disciplína šla trochu níž,“ připouští Petr Moravec. „Je hlavně o zkušenostech. Málokdo se tam prosadil v mladým věku. Ani Aleš Dryml či Jiří Štancl. Ale třeba v Pardubicích stále ještě existují motocykly na dlouhou dráhu. Dlouhány najdete i v garáži u Drymlů. Ale všichni z těch mladších říkají, že na tuhle disciplínu mají ještě čas. Je pravda, že pro ni nelze mladé vychovávat, je to spíše o jejich přechodu z krátké.“
A nebo možná o počtu závodů. Stěží někdo investuje do technické vybavení, má-li jistý jediný podnik domácího mistrovství. VV SPD v současné době vyráží na cestu potírání jednodenních finálových závodů a podporuje dlouhodobé seriály. Nicméně dlouhá dráha se ho asi v nejbližší době nedočká.
„Každá disciplína je závislá, aby pořadatel dokázal zaplatit závodníka,“ komentuje Petr Moravec vizi dlouhodrážního seriálu. „U nás nemáme jiné pořadatele a jsme plně závislí, co Mariánské Lázně ekonomicky snesou. V tuto chvíli je to mistrovství republiky, evropská série veteránů a mistrovství světa. Hluboce se před nimi skláním. Za mistrovství republiky jsem jim vděčný. Pokud by jich chtěli víc, budeme jen rádi.“
A jaký je názor pořadatele? „Je to jak pan Moravec říká,“ souhlasí Miroslav Musil s názorem českého plochodrážního předsedy. „Je to především věc financí. Jeden závod v tomto podání vyjde asi na 150 tisíc korun. Kdyby se nám to povedlo dostat to do dvou, třech závodů, uvítal bych to. Ale na to musíme dát hlavy dohromady.“
Mariánské Lázně využívají servisu agentury Cerbiatto TV. A její šéf Martin Čepela si uvědomuje chybějící mediální podporu. „Dlouhá plochá dráha je popelkou,“ nezastírá. „Nikdo o ní nic neví. Musíme ji dostat víc mezi lidi. Už mizí z podvědomí i v Mariánkách. Dnes je přetlak zábavy a my se pereme o každého diváka. Seriál by byl fajn. Ale v letošním roce pořádáme tři závody v jednom. To je pro nás ekonomicky únosnější, než je rozdělit. Navíc na mistrovství republiky přispívá jen kraj a město. Velké peníze nesou kouzelná dvě slůvka. Mistrovství světa. Naším hlavním cílem je nyní dlouhou dráhu zviditelnit.“
„Dlouhá nebude,“ říká Josef Franc s jistou dávkou smutku v hlase. „Není mechanizace. Navíc máme závody v Anglii. Prostě to nevyjde. Těšil jsem se, ale nemám motorku a nepojedu na paskvilu. Kdybych jel, chtěl bych vyhrát. Je to naplánovaný, takže třeba příští rok…“
