Žarnovica – 18. dubna
Na začátku sezóny si v uplakané Lublani připomněl loňské semifinále mistrovství Evropy dvojic v maďarském Debrecenu. Tehdy jeho pád neskončil jen zničeným motocyklem, ale odskákalo to rameno. Následovala dlouhá přestávka, nicméně on tvrdě makal, aby se do sedla vrátil. I když neprožívá zrovna optimální duben, nepodává se defétistickým myšlenkám. Patrik Búri se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se potřebuje především rozjezdit a sbírat body už dnes ve Slaném.
Pevná vůle a touha po závodění pomáhá zpátky do sedla
Patrik Búri si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Sezóna 2014 byla do značné míry poznamenaná frakturou ramenní kosti,“ začíná Patrik Búri své vyprávění rovnou od podlahy, vlastně od nešťastného květnového semifinále evropských dvojic v Debrecenu. „Vlastně jsem odjel dva závody a ve třetím si dolámal ruku. Přišla stopka od doktorů na tři měsíce. No, nechtěl jsem si přiznat, že nestihnu mistrovství Slovenska, a že mě později kvůli nevyježděnosti nezavolají na ZP.“
Avšak slovenský junior neseděl se založenýma rukama nad hrníčkem s rozlitým mlékem a neutápěl se žalem nad svým nešťastným osudem. „Měsíc po operaci jsem začal makat, cvičil jsem s rukou, abych ji nepřetížil, ale rozhýbal. Jezdil jsem do Banské Bystrice na rehabilitace k paní Halajové. Měsíc a půl po operaci jsem se dokázal přitáhnout na hrazdě, tedy zvednout celou váhu svého těla.“
Červenec s důležitým mezníkem slovenského kalendáře se rychle blížil. „Dělal jsem všechno proto, abych mohl zase jezdit,“ svěřuje se Patrik Búri. „Necelé dva měsíce a mohl jsem si zapsat první trénink po operaci. Myslím si, že to bylo o pevné vůle a chtění se vrátit se. První závody byly těžké. Ruka bolela a byl jsem tím omezený. Velmi jsem chtěl, až jsem na to doplatil. Ale přišla Zlatá přilba SNP a myslím, že to byl můj nejlepší výsledek v sezóně 2014 na domácí dráze. Když to tak shrnu, bylo fajn, že jsem se dal tak rychle do kupy a stihnul jsem odjet ještě hodně závodů.“
Až se jaro zeptá na zimní program, bude odpověďmi zaskočeno
Patrik Búri v akci
Loňská sezóna dešťů posunula závodění v Čechách až na neobvyklé podzimní termíny. Patrik Búri tak ještě na sklonku října absolvoval dva závěrečné podniky juniorského šampionátu. Vzhledem k začátku rekonstrukce oválu na žarnovickém Městkém stadiónu byla možnost sedět na motocyklu o to vítanější. Jenže o slovo se hlásila paní zima.
„Letos byla pro mě zima krátká,“ přebírá opět otěže vyprávění. „Dostal jsem se na vysokou školu a měl jsem toho velmi moc. Ale naštěstí jsem si vybral školu, která mně pomáhá i po fyzické stránce. Studuju tělesnou výchovu a geografii. A právě tělesná výchova dává pořádně zabrat. Mám zkoušky teoretické, ale i praktické. Hodně plavu, hraju futsal, běhám na atletice, cvičím při gymnastice, hraju tenis a dokonce chodím na aerobik. Myslím si, že už to cítím na motorce, že jsem se po fyzické stránce na sezónu připravil dobře.“
Závody se však nevyhrávají jen v tělocvičně, ale také v dílně, proto Slováci vyrazili na zkušenou do továrny GM. „V Itálii byl trenér Daniel a pán Mesiarik,“ přibližuje cestu na Apeninský poloostrov. „Klub zařídil zaučení se v GM. Zaučovali se na našich motorech. Víme přesně, co v kterém motoru je nové, a jak se chovají. Je jen škoda, že v Žarnovici nemáme potřebné vybavení na repase motorů. Je to otázka možná třech, čtyřech a doufám, že už bude možné opravovat větší závady motorů také u nás na Slovensku.“
Výlet do Slovinska za všechny peníze
Patrik Búri se na začátku sezóny plánuje především rozjezdit se
Hned první dubnový víkend vyrazil zúročit zimní dřinu na bodový příděl při závodech. Slovenské mladíky čekal debut v jadranských dvojicích v Lublani. Odtud se přesunuli do Krška na ouverturu společného slovinsko – chorvatského šampionátu.
„První dva závody mi vůbec, ale vůbec nevyšly,“ povzdechne si Patrik Búri při vzpomínce na velkou ránu a odstoupení celého družstva. „Byly příliš brzké a zbytečně unáhlené. Ukázalo se aprílové počasí. Do oběda svítilo sluníčko, potom bylo pod mrakem a nakonec od dvanácti začalo pršet. A pršelo celý závod. Neměli jsme s chalanmi hodně natrénováno. Možná dva, tři tréninky a to si ještě každý z nás vybral jeden špatný trénink, kde byl problém s řetězy nebo pády. Vůbec nebylo kdy startovat na pásku.“
Ve slovinské metropoli skočili Slováci do závodění rovnou oběma nohama. „V Lublani jsem měl první start na pásku,“ říká Patrik Búri. „A hned pád. Startoval jsem z první pozice, z druhé Gregorič, z třetí Čarada a nakonec Škorja. Měl jsem slabý start, ale motorka před zatáčkou neskutečně zrychlila. Gregorič se díky mému slabšímu startu dostal na vnitřní stopu dráhy a tím mě zavřel.“
A v ten moment Partrik Búri prožíval opravdu horké chvilky. Všechno by bylo v pořádku, kdyby motorka nezačala zrychlovat,“ popisuje. „Asi dvakrát jsem měl dotyk svým předním kolem o jeho zadní. Nedalo se to udržet a v dané situaci ani ubrat. Byl jsem totiž už příliš blízko u Makse a ubrat by znamenalo pád i s ním. Nic jiného mi nezbylo, než pustit motorku. Padla tak nešťastně, že mi to ohnulo vidli, střední rám a dokonce palivová nádrž byla prasknutá.“
Nálada poklesla hluboko pod bod mrazu. „Pršelo dál a organizátoři to nechtěli zrušit,“ pokračuje Patrik Búri. „Tak při vzpomínkách na Debrecen a skutečností, že je začátek sezóny, jsem odmítl dál startovat. Krško potom bylo pro mě trápení a ne ježdění. Neuměli jsme doladit motorku, aby startoval, dráha a počasí se stále měnilo. Chvíli svítilo slunce, chvilku pršelo a párkrát se prohnal i sněhová bouře.“
S plánem bodovat, bodovat a bodovat
Patrik Búri trénuje v Žarnovici
Duben však nastrojil další pohromu. „Konečně jsme měli v Žarnovici trénink na pásku a stalo se něco, co si nikdo nepřeje,“ povzdechne si Patrik Búri. „V první jízdě s Adamem Čaradou jsem vyhrál, povedl se mi start. Ve druhé zase naopak, Adam měl perfektní start a vedl. Do druhé zatáčky měl velkou rychlost, motorku zlomil tam, aby jel vnitřní částí dráhy. Tam se mu to kouslo a už nestačil pustit motorku.“
Všem přítomným se zatajil dech. „V plné rychlosti narazil do mantinelu,“ líčí Patrik Búri pád svého kamaráda. „Zůstal ležet v bolestech a nezbylo nic jiného, než zavolat záchranku. Potvrdila se zlomenina stehenní kosti a dlouhodobé léčení. Doufám, že se z toho dostane rychle, a že ještě v této sezóně spolu budeme hájit slovenské barvy.“
Dnes se Patrik Búri představí v prvním kole českého juniorského šampionátu, kde loni sedmým místem zaskočil nejen celou řadu svých soupeřů, ale především sám sebe. „Loni mi první závod v sezóně vyšel nad očekávání,“ svěřuje se. „Slaný jsem si zapsal mezi dráhy, které se mi líbí. Dokonce jsem byl zaskočený, kolik lidí přišlo na juniorku. Bylo vidět, že lidé ze Slaného žijou plochou dráhou. Navázat by bylo super, ale nemám velké oči, potřebuji se na začátek sezóny rozjezdit. Nechám se překvapit. Hlavně ať neprší!“
A co plány do letošní sezóny? „Velké nemám,“ odpovídá. „Potřebuji bodovat v juniorce, v jadranské lize dvojic a hlavně bodovat na domácích závodech. Konkrétní cíle na umístění si nedávám, nechávám tomu volnost. Budu rád, když se nezraním a možná překvapím svými výsledky a bojovností.“
Patrik Búri děkuje:
„Chtěl bych poděkovat rodině, že akceptuje mé absence doma, bratrovi Martinovi, mechanikům Ferovi, Miňovi a Marošovi. Dál lidem, kteří mi pomáhají. Velké díky patří i sponzorům: Duo-Ados, Speedway clubu, Fuchs, SMF, Beny, Broart, General trucking, JUMATI, Petrovi Cvangovi, K system, Gufero ZH, Bartfay, Spirit a Renovacia dverí Antol.“
Po tvrdé dřine při loňské ZP SNP nechyběl
Foto: Martin Mesiarik, Mirek Horáček a Antonín Škach
