Praha – 29. ledna
Sezóna 2005 se mu kromobyčejně vyvedla a předloňské technické trable byly rychle zapomenuty. S Australanem Shane Parkerem vybojoval pro skotský Glasgow britský šampionát dvojic. Jeho charakteristická zelená kombinace motocyklů a výstroje skvěle ladila se slánským týmem v sedmi českých extraligách. A na konci kampaně z toho byl extraligový titul. Jiří Štancl se v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl, samozřejmě za uplynulým rokem ohlíží. Spřádá však také plány na letošek, odhaluje detaily o svém přestupu do Newcastle i svém technickém zázemí a mimo dalších témat otevřeně hovoří o svém vztahu se svým slavným otcem, názorech na reprezentaci či pozadí své absence v domácím individuálním šampionátu. Naši čtenáři se tentokrát postarali o samostatný rozhovor. A odměnou jim nebudou jen odpovědi na jejich otázky, ale také závodníkova podepsaná fotografie.


speedwayA-Z: „Sezónu 2005 jsi prožil především závoděním za Glasgow v britské Premier League. Jak hodnotíš své loňské účinkování na Britských ostrovech?“
Jiří Štancl: „Tak rok od roku je to v Anglii v Premier League lepší a lepší. Jsou tam lepší závodníci a konkurence se zvyšuje. Předtím jsem skončil s patnáctým average. Loni jsem chtěl do první desítky, ale nepovedlo se. Myslím si, že letos to byla vynikající sezóna. Vlastně všechny čtyři sezóny v Glasgow byly dobrý, ale rok 2005 proběhl moc dobře. Úspěchy byly tam i tady. Kdyby tohle přišlo každej rok, bylo by to super. Se Shane Parkerem jsme se stali šampióny dvojic. Na domácí dráze jsme sice byli favority, ale on si čtrnáct dnů předtím zlomil v Newportu kličku. Byly spekulace, jestli vůbec pojede. A bejt favoritem není nikdy lehký, kór na domácí dráze. Začali jsme špatně. Hrozně špatně, ale skončili jsme hrozně dobře. V týmech jsme byli třináctý. Ani mě to nepřekvapilo, protože když jsme měli v Glasgow hvězdnej tým, vyhrávali jsme na papíře, ale nedokázali se dostat do play off. To nebyla pro tým dobrá vizitka. Proto jsem chtěl změnit působiště a stalo se to, co se stalo.“

speedwayA-Z: „Na sklonku roku přišla překvapivá informace o tvém přestupu do Newcastle. Mohl bys nastínit své důvody? A nebude ti Glasgow po všech těch letech chybět?“
Jiří Štancl: „V Anglii se letos změnily pravidla a všichni chtěj‘ šetřit peníze. V Glasgow to na podzim bylo tak, že jeden tejden ligu jeli a druhej to chtěli zavřít. Mají problémy s pozemkem, takže byly spekulace o krachu. A mně už ty řeči přecházely přes hlavu. Když byla konference na Tenerife, zase údajně schrastili peníze. Přestoupil jsem proto, že jsem
chtěl závodit za tým, co mě bude chtít. A ne abych jen přežíval! Dá se říct, že v Glasgow jsem už byl inventář. Ale přestup nebyl otázkou peněz. Unavovalo mě, jak kazili plochou dráhu ve Skotsku tím, jak říkali, že pojedou, potom že nepojedou, a že to není o penězích, ale o stadiónu. Jenže o penězích to bylo. Nabídli mně smlouvu, ale byl jsem rozhodnutej jít jinam. Oslovily mě čtyři týmy a s Newcastle jsem se dohodl během třech hodin. Nešlo o peníze, ale ten klub mě hlavně chtěl. V Newcastle jsem doma, bydlím tam a chtěl jsem taky udělat něco pro sebe, abych nemusel cestovat na domácí závody spoustu hodin. Dráha mi tam sedí. Jsem spíš technickej typ a tam je ovál menší se zatáčkama za roh a dlouhejma rovinkama. A je tam hlavně domácí prostředí. Glasgow byla taková optimální dráha a zajel tam každej. Je pravda, že za ty čtyři roky jsem si v Glasgow udělal hodně, hodně přátel. Ale nic netrvá věčně. Z Newcastle sem měl hodně sponzorů a teď mi bylo naznačeno, že bych se už mohl vrátit domů. V novinách byly i titulky ve stylu, že se George Stancl vrací domů. Letos byly v Anglii velký škatulata hejbejte se. Já jsem teda nebyl žádná výjimka.“

speedwayA-Z: „Vedle Premier League jsi loni odjel také čtyři závody v Elite League v barvách Ipswiche. Jak k tomu došlo a byl jsi tam spokojený?“
Jiří Štancl: „Měl jsem jich odjet asi osm. Ale hnal jsem se třeba z Newcastle do Poole a závod byl rained off. V Elite League jsem měl average okolo šesti, což nebylo super, ale ani nejhorší. Byla to dobrá příležitost svýzt se se špičkou. A zkušenost, jakej je rozdíl mezi Elite a Premier League. Já myslím, že není žádnej. Elite by se neměla jmenovat elitní, jezdí tu víc lidí z Premier League, než když jsem jezdil já. Myslím si, že Premier League je lepší. Jezdí se tam úplně stejně jako v Elite League. Mně se ale jelo líp v Elite, protože tam jsem neměl takový povinnosti. Když tam udělám šest, osm bodů, lidi jsou překvapený, ovšem v Premier musím mít dvanáct. Jak ne, všichni se ptají, proč jsem je neudělal. Z Ipswiche mě kontaktoval John Louis už začátkem března. Byl příjemně překvapenej, že mám anglickou licenci. Když se Kim Jansson zranil, nastoupil jsem. Můj první závod jsme vyhráli. Bylo to v Oxfordu, navíc televizní závod, takže jsem se nechtěl ztrapnit. Bral jsem to i tak, že člověk je v Anglii, aby se živil, proč bych to odmítal? Chtěl jsem se však i porovnat s těma, co jsou v Elite League. A moc daleko jsem od nich nebyl.“

speedwayA-Z: „Nezkoušel jsi třeba svou kariéru nasměrovat na angažmá v Elite League? Premier League přece jen s sebou nese nutnost dlouhých přesunů…“
Jiří Štancl: „Spekulace o Elite League byly. Chtěl jsem ale jezdit v Premier League. Mám zkušenosti bejt heat leader, jenže to bych v Elite asi nebyl. V Premier je navíc čtrnáct týmů a víc závodů. V Newcastle mám zázemí, bezva garáž a taky práci a do Elite League bych se musel stěhovat. Závodím hrozně rád, ale nebudu jezdit do sta let. Dělám si vrátka na potom, co budu dělat, až skončím. Loni mi bylo třicet, doufám, že ve zdraví budu ještě pět let závodit. Teď bych měl mít třešinky na dortu, užívat si závodění a vydělat i peníze. Letos je to moje dvanáctá sezóna v Anglii, takže zkušenosti by na to měly bejt. Tak je zúročit, výst Newcastle a dostat se do play off. Letos je to tak, že když tam postoupíš i jako osmej, můžeš vyhrát celou ligu. V Premier League jsou sice přesuny, ale máš tam čtrnáct různejch drah a nejezdíš pořád to samý. Přejíždění mezi nima je, ale plochá dráha je i o tom cestování. A já si už za těch dvanáct let zvyknul.“

speedwayA-Z: „V Anglii pobýváš větší část roku. Jak na tebe tato rázovitá ostrovní monarchie působí?“
Jiří Štancl: „Angličani jsou hodně konzervativní. A nezmění se jen tak, aby se zřekli svých
liber a platilo se v eurech. Jsou přece ostrovní stát, proč by se to mělo měnit. Žiju tam i v zimě, protože tam mám byt a nechci o něj přijít. Zabydlel jsem se tam. Ségra se tam provdala a necejtím se tam sám. Naši do Anglie lítají a Aďa Rymel a Pepa Franc bydlej‘ jen kousek vedle. V Newcastlu mám hodně známejch. Pro mě je Anglie pozitivní. Vyrůstal jsem tam, a kdyby se mi v ní nelíbilo, dávno tam už nejsem. Teď si dokážu říct, že tam mám i víc přátel, protože opravdu těch devět, deset měsíců jsem v Anglii. Dobrý kamarády mám samozřejmě i v Čechách, ale vyplývá to z toho, že většinu času jsem pryč. Ale kdyby Anglie byla ve Španělsku, byl bych radši, protože toho sluníčka bychom užili víc (smích). Ovšem ten život v Anglii funguje líp než tady. Hádá se to ve vládě jako tady, ale třeba policajti tam maj‘ respekt, korupce neexistuje a daně se řádně platí. Krade se i tam, to víme, ale kdybych se měl rozhodovat mezi Čechama a Anglií, zvolím Anglii. Ale jsem Čech, takže se stejně jednou vrátím natrvalo sem.“

speedwayA-Z: „Závodit v Anglii a zároveň na kontinentu je dozajista náročné po logistické stránce. Co to pro tebe obnáší?“
Jiří Štancl: „Letos jsem domluvenej s Milanem Machem na celou sezónu. Známe se už dlouho a co to vzal ve Slaným do rukou, funguje to. Loni jsem se bavil s Plzní a Slaným, kdo mi dá víc závodů, za toho pojedu. Nabídl mi to Slaný a byl jsem rád, že jsem mohl skoro celou extraligu odjet. Roky předtím scházely ve Slaným peníze. Já mám svůj standard a řekl jsem, že je chci nebo nepojedu. Ten titul je zásluhou jezdců, ale taky manažera, co to dokázal zařídit. Pro mě není problém jet jeden závod v Anglii a letět do Čech. Mám tady sponzory, takže se chci u nás ukázat. V Anglii jsem možná víc oceňovanej jako závodník, ale rád se do Čech vracím, protože jsem Čech. Rozdíl je, že motory, co jezděj‘ v Anglii, tady nejezděj‘. Je to daný podnebím a dráhou. Využívám toho, že mám ve smlouvě, že jeden den před extraligou si můžu ve Slaným zatrénovat. Motory, i na Anglii, mi ladí táta. Jsem spokojenej, měl jsem i jiný tunery, ale tátovi na sto procent věřím. Ví, co mi vyhovuje a funguje to. U nás jsou dráhy obrovský a já nejsem nejlehčí. A tak mi to na technickejch drahách funguje spíš
než na těch letištích. Spočítali jsme, že bych s tou svojí váhou měl třeba v Pardubicích mít o třináct koní víc než ostatní kluci. Bohužel ty koně tam neskáčou samy a osmdesát jich tam narvat nejde. To je nereálný. Do Čech na závody lítám. Mám suprový zázemí jak tady, tak v Anglii. Tam se mi celej rok o motorky stará mechanik Ginger alias Véna. Dělá pro mě už druhým rokem, ví co a jak. Jsem rád, že tam je, mám pohodu. Když člověk pomáhá týmu, nemůže dělat deset věcí najednou. Teď se cejtím jako profesionál, když každej má svou práci. V Čechách mi ladí táta a když sem přijedu, mám v něm manažera, mechanika a trenéra v jedný osobě. Dřív jsem měl svou hlavu, někdy i dost horkou, ale teď si všechno říkáme spíš v pohodě. Před závodama si projdeme dráhu a diskutujeme co a jak. Táta sice závodil před rokama nazpátek, ale zkušenosti tam pořád jsou. Má co předávat. Na ležáku nikdy nezávodil, nehejbal s předstihem nebo netryskoval, ovšem pořád se učí. A z brzdy ví, co to chce a já si to pak musím naladit na dráze, aby mně to vyhovovalo. Když třeba v Anglii časuju vačku, jsou to s ním třeba i hodinový telefonáty.“

speedwayA-Z: „Loni jsi se začal objevovat častěji v Čechách a odjel sedm extraligových závodů za Slaný. A ten se po šestatřiceti letech opět radoval z titulu. Na něco podobného se asi musí vzpomínat dobře, co?“
Jiří Štancl: „Samozřejmě to jsou krásný zážitky. Vždycky se o to prala Praha s Pardubicema, Slaný třeba vedlo první část, ale nakonec skončilo druhý. Nikdy se to nedotáhlo až do konce. Třeba chyběly peníze a poslední závod se jel jenom s juniorama. A na schůzích se pak říkalo, že nám to proteklo mezi prstama. Jenže Milan Mach s Mirkem Rosůlkem šli za svým cílem. Kdyby nebylo Poláků, extraliga by nebyla. Určitě to zvedli, protože česká plochá dráha nemá tolik závodníků, aby mohli jezdit extraligu. A když přijedou cizinci, rivalita je větší. Jsem proto, aby se jezdily sedmičky se dvěma cizincema, jenže jezdci na to nejsou. Určitě by to chtělo vícekolovou soutěž. Pravidelnost je dobrá, ale problém je, že nejsou závodníci a peníze. Proto jsou jen dvě kola, ale osm závodů je sakramentsky málo. Jestli se jako senior svezeš na patnácti závodech za rok, není to profesionální sport. V týhle době by měli sehnat sponzora, aby do všech klubů přišly stejný peníze. Jinak je to neschopnost lidí v čele plochý dráhy. Oni nějaký peníze dostanou, ale kam jdou? Organizovat juniorský soutěže je dobrý, ale
senioři jsou tady taky. Nedivím se, že ti kluci končí. Kluby taky nemají, aby někoho za půl miliónu koupily. To by to potom mohli zavřít. A k tomu našemu titulu. V Plzni mohly vyhrát tři týmy a to bylo super. Mistrem mohl bejt kdokoliv. Měli jsme to dobře rozjetý. Hlídali jsme si Prahu, Pardubice nás nezajímaly. Tým fungoval bezvadně, nakonec jsme i Pardubice dotáhli a vyhráli závod i extraligu. Je skvělý, že se to dotáhlo až do konce. Zkazilo se nám to v Pardubicích a do Prahy jsem nemohl přijet kvůli tomu, jak to přeložili. Ale skončili jsme tam druhý a vlastně jsme vstali z mrtvých. Líbí se mi, jak se teď kluci ve Slaným schází a dělají setkání mistrů v pizzerii u Ládi Šímy na náměstí. Užívaj‘ si to a slaví pořád. Škoda, že jsem se toho zatím mohl zúčastnit jen dvakrát.“

speedwayA-Z: „Extraligu jsi vyhrál už v roce 1994 s Plzní. Obě soutěže se v takovém časovém rozpětí dají srovnat asi stěží, zkusme tedy vést otázku, co všechno se pro tebe v mezidobí změnilo.“
Jiří Štancl: „Nejvíc ty zkušenosti, co jsem pobral v Anglii. Vyhrál jsem britskou ligu
s Wolverhamptonem. Jinak se dlouho nic nevyhrálo, ale pořád se závodilo. Myslím, že plochá dráha není jen o tom vyhrávat tituly. I když budeš mistrem republiky, k čemu je to dobrý? Je skvělý vyhrát domácí titul, ale za to si nic nekoupím. A nepřinese ti to ani sponzory. Nemyslím, že ani Slaný bude mít po výhře v extralize nový sponzory. Ale dokázali jsme, že extraliga do Slanýho patří. Jenže to bylo v roce 2005 a teď máme 2006 a začíná se odznova. Slaný teď budou chtít porazit všichni, když jsme jim to vyfoukli. Jenže taky Slaný bude chtít další titul. A už to bude o to snazší. Každej ve Slaným loni ten titul zažil. Dřív to byla jen nedostižná meta, protože minulý vítězství už bylo dávno. Třicet šest let je třicet šest let. Jenže loni si na to šáhli a vědí, že už to není tak složitý. Budou chtít tu sbírku titulů rozšířit. V Plzni jsem závodil ještě v roce 1995, pak už jezdil ve Slaným. Měl jsem bejt i v Březolupech, ale Mitas začal dávat peníze na Grand Prix do Prahy a Březolupy musely odstoupit. Takže ve Slaným si vlastně zasloužím testimonial.“

speedwayA-Z: „Ve čtvrtek jsi prodloužil svou spolupráci se Slaným. Pojedeš celou extraligu? A co tě vlastně k závodění u nás motivuje?“
Jiří Štancl: „Smlouva je dělaná zase na celou extraligu. Už když jsem podepisoval Anglii, chtěl jsem vědět, zda mě budou pouštět. Když dělali kalendář, řekl jsem jim datumy celý český extraligy. A v Newcastle je i Pepa Franc, takže od dob Sheffieldu s Romanem Matouškem jezdím zase s Čechem v týmu. A to je velký plus. Když má člověk problémy, promluví si česky. Pokud se něco stane, je to jinačí komunikaci, i když oni kvůli týmový spolupráci budou chtít, abychom mluvili anglicky. O dalších závodech za Slaný jsme se nebavili. Padla jen extraliga. Jelikož jezdím zase s anglickou licencí , bude to pro mě sto procent v Anglii. Plochá dráha je moje zaměstnání. Nepočítám ani s šampionátem jednotlivců, ani dvojic. Zůstane to, jak to je. Nepojedu ani šampionát Anglie. Jsem pořád Čech a nepřemejšlel bych o tom, ani kdyby mě to nabídli. Angličanů tam maj‘ dost. V Čechách mám svý sponzory, co chtěj‘,abych tady závodil. Navíc se podívám domů a taky chci ukázat, že jméno Štancl se z plochý dráhy nevypařilo. Ve světě jsem pořád známější než u nás. A v Anglii jsem dokonce uznávanější než v Česku. Jak jsem řekl, nemám ale proč bejt mistrem republiky jednotlivců. Nic mi to neříká. Extraliga je týmová a to mi vyhovuje. A nemám skutečně potřebu mistrák jezdit.Nejsem jeden z těch, co dělají statistiky, aby v nich bylo jejich jméno. Kdyby tam jméno Štancl nebylo, možná bych se o to pokoušel, ale takhle je laka hodně vysoko.“

speedwayA-Z: „Tvůj otec pravidelně závodil i na dlouhých a travnatých oválech. Tvé koketování s touto disciplínou však skončilo mistrovstvím republiky v roce 1997. Neláká tě comeback?“
Jiří Štancl: „Vůbec. Svou první trávu jsem jel už v roce 1993. Byl to klubovej závod v Německu a já vyhrál. Jeli tam Plzeňáci a Venca Maxim si ve finále zlomil kličku. Začátky byly odmala, protože táta měl konexe. Jezdil jsem na stojáku po tátovi, zatímco soupeři už měli ležáky. Táta říkal, a to jen zkusím. A jestli se mi to bude líbit, že postaví ležák. Jenže na dlouhý mě odradilo, že začátek bejvá ráno a konec až odpoledne. Miluju britskou ligu,přijedeš v šest a v deset už můžeš odjet. A s tím přístupem mě v Německu odradili také od jejich ligy. V devadesátým sedmým jsem si říkal, že bych mohl zkusit Mariánky. Dřív jsem tam jen trénoval. Motorka na to byla udělaná, motor byl ten nejlepší, ale na dlouhou dráhu to nebylo ono. A táta do toho nechtěl dávat peníze. Poslední závody byly v Mühldorfu trojice s Bohoušem Brhelem a Pavlem Ondrašíkem. A tím pro mě dlouhá skončila. Motorka se prodala, mám doma pohár z Mühldorfu a veterána po tátovi. Dlouhá mi k srdci nepřirostla. Styl se mi nelíbil a jsem rád, že už to neabsolvuju. A do budoucna se to už nezmění.“

speedwayA-Z: „Rád hraješ hokej a další hry. Jak probíhá tvá zimní příprava? A neláká tě znovu Austrálie jako v roce 1996?“
Jiří Štancl: „Na podzim jsem byl s Pavlem Ondrašíkem lyžovat. Pak jsem hrál hokej a zvrtnul si kotník. Mezi vánocema jsem zase hrál a teď bych měl mít dva zápasy. Už to není, co to bylo, a Ríša Wolff mě pořád nadává, seč může (smích). Ale na český ambasádě v Londýně jsme s velkým Ríšou hráli nohejbal. V Newcastle chodím do posilovny. Byl jsem i za kamarády na spinningu. Kondice prostě musí bejt. S Austrálií je už konec. Asi před dvouma rokama jsem měl nabídku na Novej Zéland. To mě ale nenadchlo. Zima je od toho, aby se odpočívalo a ne závodilo. Pak se víc těším na motorku. Přišla i nabídka z Telfordu, ale viděl jsem, co je tam zlámanejch prstů, takže jsem odmítnul. Jinak zimní příprava probíhá hlavně v Anglii.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Terry: „Ahoj Jirko, dodatečně gratulace k titulu v družstvech a rok 2006 alespoň takový jako loni. Chtěla bych se zeptat na to, jak probíhá spolupráce s tátou. Jestli víc poradí a pochválí nebo spíš kritizuje a jestli Tě uvidíme i v jiných závodech než v extralize v ČR ? Díky.“
Jiří Štancl: „V extralize je smlouva na osm závodů. Jak to bude přesně, se ještě musí doladit.
Chtěl bych odjet sto procent extralig v Česku. Spolupráce s tátou je lepší a lepší. Snad už pochopil, že jsem starší. Ne, že bych jako mladší neposlouchal, ale dnes dokážeme o plochý dráze diskutovat jinak. Táta poradí, umí kritizovat, ale i chválit. Nechválí však za každou blbost, co se mně povede. Vyhraju jízdu a on mi třeba řekne, že jedu hrozně blbě. Je pravda, že si dlouho na dráze nevyhovím. Spíš se mi to daří až ke konci závodu a na těch kratších technickejch drahách. Spolupráce s ním je super. Ví, co mi sedí, a nemám potřebu jít jinam. Pořád nám to bude jezdit jako doteď. Jsme srovnatelný s konkurencí jak tady, tak v Anglii.“

Ing. Ondřej Jošt: „Vážený pane Štancl, sleduji plochou dráhu cca od roku 1983 a jsem pravidelným návštěvníkem Memoriálu Luboše Tomíčka a o to víc mě mrzí, Vaše neúčast v tomto závodě. Jako kluk si pamatuji jak Váš táta směle porážel své soupeře ve své, tuším, žluté kombinéze, o čemž svědčí jeho počet titulů v mistroství ČR v jednotlivcích. Můžete mi prosím sdělit, zda je do budoucna šance, že Vás uvidíme více na oválech v ČR? Jaký je Váš názor na účast v závodech jako je Zlatá přilba ČR, Memoriál Luboše Tomíčka? Na extralize družstev pravidelně startujete. Je mi též záhadou, jak je to s nominací do reprezentace ČR, například družstva, pokud se nemýlím letos ČR reprezentovali jiní. Vaše účast by týmu ČR velmi pomohla. Děkuji za odpověď a přeji Vám pevné zdraví a závody bez nehod. Vždy se mi líbilo, jak Vy i Váš táta závodíte hlavou. Poznámka: velmi rád bych zakoupil plakát nebo fotografii Vašeho táty, bohužel když jsem ho vídal jako kluk na oválech dostával jsem jenom malé kapesné a to bylo tak na pompelu a párek.“
Jiří Štancl: „Tomíčkův memoriál jsem jel v roce 1993. Teď mi to už připadá, že je to mistrovství Olympu. Za táty do byly prestižní závody, dnes to jezdci nechtějí moc jezdit,
protože je pořadatel moc nezaplatí. Sic nějaký závodníci přijedou, ale už to není takový, co bejvalo. A Zlatou přilbu jsem jel sedmkrát. Ani jednou jsem se nedostal do semifinále. Už po tom netoužím. Pardubice jsou velká dráha a moc mi to tam nesedí. Většinou chce člověk závody vyhrát, ale do Pardubic, kdybych přijel s čímkoliv, nevyhraju. Jet tam s pocitem zúčastnit se, nemá cenu. Táta byl blázen do žlutý barvy. Když v ní někdo chce jezdit,musí bejt vpředu, jinak to nevypere. A to on uměl. V reprezentaci je víc faktorů. Největší problém je Míla Verner. Teď mě pan Laštovka už dá do velkýho výběru, potom to ale je, že pojedu a nepojedu. Největší problém vidím v organizaci. Je mistrovství světa a oni to začnou organizovat dva týdny předem. Teď na to nebudu čekat, mám svůj program. Moje zkušenosti by jim možná mohly pomoct, ale většinou se jede na velkej drahách. A tak si nasazujou, co potřebujou. I kdybych byl mistrem republiky, nasaděj si Pardubice a Olymp. Na to nechci čekat. Je čest reprezentovat Českou republiku, ale v těchto podmínkách to nejde dělat. Milý Ondro, rád vyhovím tvému přání, plakát pošleme. Nevím, jak zařídím do kapesný, ale plakát bude (smích).“

Wojta: „Dobrý den, máte svoje www stránky? Kde jezdite nejraději? Děkuji, hodně štěstí.“
Jiří Štancl: „Stránky máme, ale přes zimu jsou vypnutý. Jsou stejně neoficiální. Až budou, přes speedwayA-Z to zveřejníme. Mělo by to bejt koncem března. Nedá se přesně říct, co je nejideálnější dráha. V Čechách je to určitě v Plzni. Není to letiště a je to technická dráha, kde se jezdí hlavou. Líbily se mi i Svitavy. Jsou podobný anglickým drahám a první zatáčka je hodně za roh. Oblíbená dráha je také Edinburgh.“

Miroslav Korf: „Dobrý den, již minule jsem několika dotazy využil nabídky redakce zeptat se na cokoli. Podle toho, jak byl minulý rozhovor dlouhý a kolik jej četlo lidí, soudím, že akce patřila k nejzdařilejším dosud konaným. Vítám proto možnost se znovu zůčastnit. Můj zájem se v mnohém podobá příspěvku pana Jošta. Jsem velkým fandou ploché dráhy od roku 1971 a Váš otec byl pro mě světovým jezdcem číslo jedna. Mám spoustu vzpomínek na závody s jezdcem ve žluté kombinéze. Nikdy jsme spolu nemluvili, ale vídám ho na Markétě
postávat na výjezdu ze zatáčky u depa. Srovnání Vás obou se pochopitelně nabízí. Předejte prosím otci můj pozdrav od dlouholetého příznivce. K otázkám:
Nechystá se otec napsat a vydat nějakou knihu, tak jako v minulosti např. Jan Holub (Ovál plný smyků)? Jistě by své čtenáře našla.“
Jiří Štancl: „Určitě si myslím, že by si knihu zasloužil. Vzpomínek má na rozdávání. A je to pořád nejlepší závodník z Československa. Kolik těch titulů a těch finále, o tom by šla napsat kniha. Měl i nabídky, ale nikdy se to nezrealizovalo do konce.“

Miroslav Korf: „Můžete (bez reklamy) sdělit něco o Penziónu Štancl?“
Jiří Štancl: „Začal to děda. Nejdřív měl penzión pod Čedokem. Po listopadu se to otočilo a děda začal podnikat. Penzión nazval svým jménem. Dnes jsou s babičkou ve věku, že to už nejde. A tak to obhospodařuje taka s mamkou. A držej ten trend, co děda zaved´.“

Miroslav Korf: „Cestou kolegy z UK se dostávám k časopisu SpeedwayStar, čtete jej také? Zajímají Vás obecně historické dokumenty o PD, dostupné v Británii (knihy, kazety, DVD)?
Nechám prostor také jiným čtenářům, takže další otázky zase příště.
S přáním hodně štěstí.“
Jiří Štancl: „Jsem odběratelem Speedway Staru. Vychází ve středu večer a každej čtvrtek ráno přijde. Je to tradice, že se hned musí prolistovat. Rád si ho přečtu. O plochou dráhu se zajímám jak přes internet, Speedway Star, mám i kazety. Když jsem byl malej, díval jsem se na tátovy kazety. Už vím předem, kdo, jak jede. Sehnal jsem i CD z šedesátejch, sedmdesátejch a osmdesátejch let. Co seženu, přivezu ukázat tátovi. Sháním si svoje jízdy. Doma máme taky spoustu knížek. Naše knihovna je už něco. K vánocům jsem dostal knížku o Simonu Wiggovi. Znal jsem ho hodně dobře a člověk, když to čte, rozbrečí se i u toho. Znal jsem ho i po jinačích stránkách, ale vždy vzpomínám na ty lepší.“

Roman: „Zdravím vás pane Štancl. I já gratuluju k titulu u nás. Mohl byste mi popsat, kdy jste byl nejblíže k účasti v elitní soutěži Grand Prix či světového finále na krátké ploché dráze, případně nastínit nějaké zážitky z kvalifikačních bojů o mistrovství světa? Jaké vůbec máte cíle do budoucích let a co plánujete poté co skončíte s aktivním závoděním. Fandím vám a přeji mnoho úspěchů.“
Jiří Štancl: „Ke Grand Prix jsem měl nejblíž v roce 1999. Předtím se jelo mistrovství republiky ve Slaným. na rozpravě se říkalo, že první dva budou mít divoký karty na příští rok do Prahy. Vyhrál Bohouš, já byl druhej, třetí skončil Tonda Kasper a pak Tonda Šváb. Myslel jsem si, že bych měl mít divokou kartu já. Ale ve finále to jel první a čtvrtej. Od tý doby jsem přestal mít zájem o mistrovství světa. Jednou se totiž něco řeklo a nedodrželo se to. To byl taky můj poslední rok v mistrovství republiky. Ještě jsem pak v sezóně 2002 absolvoval semifinále, ale z finále se kvůli Anglii omluvil. Vznikly spekulace, že jsem se jich zalek´. Jenže já měl v Anglii čtyři závody v řadě. Jak už jsem řek‘, nic mi to nepřinese a nemám už důvod tyhle závody jezdit. V mistrovství světa jsem byl v semifinále kontinentu. A když člověk není ve finále, nedá se to hodnotit. Vždycky budou dobrý zážitky i s tím cestováním. V juniorech jsem měl větší úspěchy než v seniorech. Spíš jsem týmovej jezdec než individuální, hodím se spíš do týmu. Jsem kamarádskej typ a individualista musí jít tvrdě za svým cílem. A to já nejsem a nikdy nebudu. Každej člověk, co prozávodí celej život, by u plochý dráhy chtěl zůstat. Mám ideu dělat i potom pro plochou dráhu, když se ozve tým tady nebo v Anglii, že by chtěl spolupracovat. Nějakej návrh, co dělat, mám, ale chci ještě pár let závodit. Až si nebudu věřit, jak si věřím teď, skončil bych a uvolnil cestu mladším. Ale ještě pár let se se mnou budou muset prát.“

Kiril Janačkov: „Zdravím! Jaké to je být synem slavného otce v Anglii? Váš otec tam jezdil a v ploché dráze není neobvyklé, že je několik generací jezdců (třeba Crump atd.). Asi od otázek na otce neutečete, ale já Vás viděl závodit víckrá než jej, tak Vám o něco víc i fandím. Těším se, až Vás uvidím v nové sezóně a a je dobrá.“
Jiří Štancl: „V něčem lehký, ale v něčem hrozně složitý. Není samozřejmostí, že co byl táta, bude i syn. To tak není. Jedině Jason Crump to dotáhl dál než otec. Když závodil táta, dokáže předat zkušenosti a pochopit syna, ale je tam ta tvrdší škola, že chce od něho víc. V Anglii má táta pořád svý jméno. Proto nejezdím jako Jiri, ale George, abych se odlišil. Tátu si však lidi pořád pamatujou a nosej mi nějaký fotky. Spousta kluků i v Čechách mi už jinak než Georgi ani neřekne. Není to, že bych chtěl bejt světovej, ale začal mi tak říkat Simon Wigg a už mi to zůstalo. I Angličanům se to líp vyslovuje.“

Horác: „Zdravím, Jirko! Je prima možnost položit Ti pár otázek, člověk Tě přece jen nevidí tolik, jak by si přál. Do sezony Ti přeju zdraví, žádný defekty, a jen a jen samou radost v životě. Nastiň, prosím, Tvé cíle pro následující sezonu.“
Jiří Štancl: „Hrozně rád bych vybojoval titul s Newcastle. A v těch dvojicích, kde se to zase jede v Glasgow. Za ty čtyři roky to tam znám dobře, ale záleží, kdo se tam probojuje. Jsou to vždycky dva nejlepší z týmu. Chtěl bych se samozřejmě jako obhájce zúčastnit a potrápit chlapce z Glasgow, který budou doma favority jako vždy. V extralize uvidím, jaká bude konstelace hvězd.“

Horác: „Táta je pětinásobný vítěz ZP. Je za Tvou častou neúčastí anglické angažmá, či Ti nevyhovuje dráha nebo něco jiného?“
Jiří Štancl: „Mám anglický angažmá, takže jezdím v Anglii a kreje se to. Když dostaneš nabídku na Zlatou přilbu, i ta liga v Anglii se však dá oželet. Ale pardubická dráha je dlouhá a velká. A moje váha je větší, takž jsem tam pomalej. Je to znát už na extralize a Zlatou přilbu přijedou jiný střelci. A abych se po osmý nedostal do semifinále? Je to hezký se zúčastnit, ale já už se účastnil sedmkrát.“

Horác: „Tvá sestra, Alice, svého času zkoušela jezdit plošinu. Jak se má? Otázek by bylo strašně moc, nejen na Tebe, ale i na tátu, díky.“
Jiří Štancl: „Alice žije v Birminghamu. Bylo dobrý, že od roku 2000 jsem bydlel u její rodiny. Má dvě děti, holku a kluka, a je spokojená. Na plochou dráhu nedá dopustit. Jezdí po závodech a kolikrát se mnou jela do Skotska i s dcerkou, když nebyl, kdo by jel se mnou. Snaží se vždycky jezdit na Zlatou přilbu a tenhle závod si nenechá nikdy ujít. Její manžel nás taky pořád podporuje, i když hraje golf a je velký fanoušek Aston Villy.“

Antonín Vilde: „Při posledním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z (8.12.04) jsi uvedl, že jsi v průběhu sezony dokonce uvažoval o skončení sportovní kariéry. Naštěstí se vše v dobré obrátilo a proto se tě dovolím zeptat, jak to vidíš v současné době. Díky za odpověď.“
Jiří Štancl: „V tý době jsem měl hodně motorickejch problémů. A to byla Jawa nebo GM, pořád jsem zastavoval. Nemohli jsme přijít na to proč. Stálo to víc peněz, proto jsem říkal, že bych chtěl skončit. Měl jsem však podporu od diváků a závodníků,.že jsem dobrej a byla by škoda, abych končil. Poslechl jsem a zakousnul se do toho víc. Konec pak byl v Anglii suprovej. A letos nebyl žádnej důvod končit. Je mi teprve třicet.“

Michal Jirka: „Zdravím, prosím o porovnání českých a anglických drah celkově.“
Jiří Štancl: „Každá dráha je svoje a je atypická. Na každou je třeba mít jinak naladěnej motor. Záleží na počasí. Problém je, že se všude dráhy dělaj‘ hrozně tvrdý. U nás jsou víceméně
srovnatelný s polskejma, kde jsou dlouhý a široký ovály. Kontakt není až tak na tělo. Je to o startech a první zatáčce a někdy se předjede a jindy ne. V Anglii jsou menší a užší dráhy a jezdí se převážně večer, kdy není vidět. Je tam větší kontakt. Kdo se vyjezdí na ostrovech, stane se lepším závodníkem než u nás. V kontaktu totiž jezdec umí líp ovládat motorku než, když jede sám. V Anglii je možná tenhle sport populárnější, ze svýho hlediska tam jezdím radši. Je to zaměstnání i koníček. Pro mě je britská liga něco jako NHL v USA a v Kanadě. Proto tam chce každej jezdit. Třeba se tam nedělá rozprava, která si myslím, že je na dvě věci. Závodník v Anglii přijede třeba v půlce závodu, dostane pokutu, ale může závodit. A nečachruje se tam s gumama jako tady.“

Lukýsek: „Kolik máte motorek?“
Jiří Štancl: „Mám celkově čtyři motorky. Tři jsou v Anglii, kde je střídám. A jednu mám tady u nás na extraligu. Dneska jsme počítali, že na sezónu dáme do kupy tak jedenáct motorů. Na každou dráhu v Anglii je jinej.“

HBC fans: „Čus George. Co tě všechno vedlo k přestupu od Tygrů k Diamantům? Pak co ty a SWC? Bylo by dobrý tě vidět v nároďáku s českou vlajkou na hrudi. Obzvl᚝ když letos se poslední dvě kola jedou na Britských ostrovech. Tvá znalost a zkušenosti s místními drahami a prostředím jsou třeba zúročit ve prospěch našich barev. Na závěr ti mockrát děkujeme za azyl a tvou pohostinnost, kterou jsi nám poskytl loni při severním turné týmu readingu u tebe v newcastlu. Hodně štěstí a úspěchů v blížící se sezoně.“
Jiří Štancl: „Je to změna. Určitě změna. Čtyři roky v jednom klubu a jít pryč. Člověk se totiž stane takovým stabilním a už není zajímavej. Tým potřeboval oživit. A Tygři se nemohli dohodnout, jestli pojedou nebo nepojedou. Ta změna už byla nutná. U Diamantů jsem podepisoval jako první. Bydlím jeden rok v Newcastle a tři roky mě už kontaktovali, abych šel k nim, proto nebylo možný podepsat pro někoho jinýho. Jsem rád, že se loan uskutečnil. Hrozně bych rád reprezentoval, ale nikdy jsem nedostal aktuální nabídku, Vždy to bylo jedna paní povídala. A v nároďáku se dělá vše kolem sester Drymlových. A s touhle skupinou bych nechtěl bejt v jednom pytli. Jsem proto jet za tým, když bude jiná konstelace hvězd. Já se tomu nebráním, ale musí bejt zájem taky z druhý strany. A to nikdy nebyl. S azylem nebyl problém, klidně ho můžeme opakovat. Sice to bylo ve stísněných podmínkách, ale bylo. Na tu jednu noc se to dalo přežít, až přijedete na dýl, budeme to realizovat jináč.“

Jiří Štancl děkuje:
„Děkuju mamce a takovi, Milňákům, Trnkovi, dlouholetým sponzorům a kamarádům, kteří se kolem mě točej, a všem fandům včetně těch, co mi na speedwayA-Z poslali otázku.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív Jiřího Štancla (publikováno s jezdcovým souhlasem).