Praha – 11. dubna
Dnešní Prague Open slibovalo nejlepšímu Čechovi minimálně startovní číslo sedmnáct při SGP České republiky příští měsíc. A pořadatelům logicky mělo napovědět, koho nahlásit na lukrativnější šestnáctku. Vodítko nabídl Matěj Kůs, který excelentně triumfoval v úvodních třech jízdách. V rozjížďce s číslem čtrnáct mu ujel Zdeněk Holub, avšak o pět jízd později již zase mířil za triumfem. Jenže prasklá duše jeho zadního kola jej donutila zastavit už ve druhém okruhu. Nic však nemuselo být ztraceno. Hned vzápětí vedle něho zaroloval Tomáš Suchánek s přidírajícím se motorem svého náhradního motocyklu. Na samotný závěr lehce zaváhal i Eduard Krčmář, takže se Matěj Kůs s jedenácti body ocitnul se Zdeňkem Holubem a Josefem Francem na startovním roštu rozjezdu, v jehož cíli čekala dvě místa v klíčovém finále. Matěj Kůs tady nezaváhal, posléze upřednostnil čtvrtou pozici před třetí u finálové pásky. Po startu zaváhal, ale záhy pronikl jako blesk za záda vedoucího Václava Milíka. Jenže ve druhé zatáčce jej Patryk Malitowski tvrdě poslal do nafukovacích mantinelů. Sekundy, než se Matěj Kůs zvedl, se táhly jako tisíciletí, avšak nakonec byl zásah sanitky zaplaťpánbůh zbytečný. K repete však nenastoupil kvůli poničenému motocyklu. Triumf si nakonec odvezl Václav Milík, z jehož triumfálního zástupu trojek vybočuje pouze kulaťoučká nula z páté jízdy. Smolařem se stal Roman Čejka, který po pádu v rozjížďce s číslem dvě nemohl pokračovat s ohledem na bolesti ve svém zápěstí.

 

Smůla Romana Čejky nekončí

Hodinky už dávno ukázaly šestnáctou, kdy podle plánu měl startovat nejen dnešní mítink, ale i celá ostrá sezóna v České republice. Jenže od okénka pokladny se táhl had dychtící po vstupenkách až kamsi za roh vstupní budovy, kam oko šťastlivců na druhé straně turniketů už nedohlédlo. Dlouhá zimní pauza, kde ani tentokrát fanouškovi nepomohli od půstu ledaři, kvalitní startovní listina, krásné počasí a sobotní termín daly dohromady množinu se slušně zaplněným stadiónem.

Jako první se s publikem rozloučil Roman Čejka. V rozjížďce s číslem dvě se přetočil v nájezdu do druhé zatáčky a piruetu následoval drsný highsider. Slánský závodník stačil přeběhnout od nafukovacích mantinelů do bezpečí zeleného trávníku, avšak jeho motocykl zůstával u bariéry, takže rozhodčí Miroslav Topinka raději zmáčknul ovladač červených světel.

---

Roman Čejka na téma svého pádu v rozjížďce s číslem dvě

„První jízda, říkám si mladý junioři, ty musím povozit. Start jsem měl na nic, dal jsem to nad ně, že je třeba objedu. Trošku jsme do sebe bouchli se Škurličem. Jak to bylo mokrý, uklouz‘ jsem, přetočil jsem se a narazil si pravý zápěstí. Nejdřív jsem si říkal, že to bude dobrý, ale uběhlo patnáct minut a je to úplně v hajzlu. Nemůžu s tím hnout, s tím se nedá jet.“

---

 

Akutní zánět apendixu sebral Romanu Čejkovi loňskou velkou cenu, letos v zimě jej trápila EB viróza a první závod seniorské éry pro něho skončil již po dvou stech metrech. Pozornost se ovšem soustředila na borce bojující o minimálně startovní číslo sedmnáct v české velké ceně, jak organizátoři deklarovali.

Hned na úvod se Josef Franc nechal zaskočit rychlým startem Patryka Malitowskeho.

Vzápětí při repete druhé jízdy Zdeněk Holub odletěl od mantinelu jako řízená střela. Eduard Krčmář mu však záhy dal nad slunce smějící se z pražské oblohy najevo, kdože to před přerušením vedl. Po protilehlé rovince se přiřítil zleva, protáhl nájezd do druhé zatáčky a Stanislav Klenovec jej šachovnicovou vlajkou přivítal coby vítěze.

Na vítěznou strunu v rozjížďce s číslem tři zahrál i Václav Milík. Pozici leadera neopustil od startu až do cíle. Tomáš Suchánek záhy odkázal Michal Dudka za svá záda.

 

Létající Matěj Kůs

V zimě se Matěj Kůs netajil svými ambicemi znovu nakouknout do světa velkých cen. A nyní oblečený v červenobílých barvách svého britského Redcaru se jal dát jim reálný rámec. Po brilantním startu rozjížďky s číslem čtyři měl už ve druhém okruhu náskok už více než půl rovinky. A tak se bojovalo o druhé místo. Hynek Štichauer ukázal Patryku Dolnemu, že polská licence není sama o sobě zárukou úspěchu a v předposlední zatáčce mu vnějškem sebral druhé místo.

Rozjížďka s číslem pět svedla ke svému startovnímu roštu trojici medailistů loňského šampionátu jednotlivců. A aby oleje v ohni nebylo málo, o společnost se jim postaral Eduard Krčmář. Červená světla tentokrát zablikla již záhy. Na vině ovšem byl letmý start a po chvilce stanula velká čtyřka u pásky znovu.

Matěj Kůs opět perfektně odstartoval. Václav Milík se po něm hnal vnějškem první zatáčky, avšak Pražan své vedení uhájil. Pardubický závodník ale klesl na chvost a na Eduarda Krčmáře či Josefa France už nedokázal najít recept.

---

Václav Milík na téma rozjížďky s číslem pět:

„Špatně jsem odstartoval a Matěj se mnou jel. Sice jsem se rozčiloval, ale to bylo v zápalu boje. Když jedeš v první jízdě po úpravě, těžko se s tím zezadu něco dělá.“

---

Na sklonku druhé série se Matěj Kůs musel ještě dělit o průběžné vedení s Patrykem Malitowskim. Polák však přišel o punc své neporazitelnosti v rozjížďce s číslem jedenáct. Václav Milík se v ní po předchozí nule vrátil na vítěznou dráhu a Patryka Malitowskeho o druhé místo připravil i Zdeněk Holub.

Matěj Kůs se ovšem vrátil se štítem i z dvanácté jízdy. V její první zatáčce si Michal Škurla škrtnul o nafukovací bariéru a pádu se již nemohl vyhnout. Zatímco samotný závodník svižným tempem odběhl do depa, poničený motocykl museli do depa odnést jeho otec Tomáš za vydatné pomoci Pavla Ondrašíka.

Repete se stalo jednoznačnou záležitostí Matěje Kůse, který s devíti body osaměl na čele průběžné klasifikace. Jeho nejbližším sousedem se stal Tomáš Suchánek. Na úvod se sice skláněl před Václavem Milíkem, ale od té doby jen vítězil. V rozjížďce s číslem osm sice odletěl Zdeněk Holub, avšak Miroslav Topinka jeho start posoudil nikoliv jako bleskový, ale jako letmý.

Napodruhé už úřadoval Pardubičan, který zahrál velké sólo rovněž v desáté jízdě. V deváté jízdě se svého prvního triumfu dočkal i Josef Franc. Po vjezdu na ovál vyměnil motocykl. Držel se vnitřní stopy, kudy ve druhé zatáčce podjel vedoucího Hynka Štichauera. A po třech pětinách mítinku se s Patrykem Malitowskim dělil o průběžné postavení muže číslo tři. Jenže do finále bylo ještě daleko.

 

Finále bez vyvrcholení

V rozjížďce s číslem čtrnáct se Zdeněk Holub konečně potkal s nastavením. Start nebyl ideální, avšak každopádně v první zatáčce objel nejprve Ondřeje Smetanu, aby ve výjezdu z první zatáčky podjel Matěje Kůse. Dosavadní neotřesitelný vládce dnešního mítinku se dočkal první prohry. Nicméně hodnota jeho akcií rozhodně nepoklesla, ovšem jeho přemožitel záhy viděl své ambice zcela jinou optikou.

O jízdu dříve totiž Josef Franc ztrestal Tomáše Suchánka, který se ve druhé zatáčce nechal vynést příliš daleko, avšak Patryk Dolny mezitím v čele upaloval pro tři body. Navíc v patnácté jízdě Eduard Krčmář objel Patryka Malitowskeho v prvním oblouku. Devět bodů měli nejen no oba, ale také Josef Franc a Tomáš Suchánek.

Na stejnou hranici se v šestnácté jízdě dostal i Václav Milík. Jan Holub, který prve přesedlal na druhý motocykl, mu znepříjemňoval život v první zatáčce, avšak Pardubičan zůstal pánem situace. Konec konců, co mu zbylo jiného, chtěl-li se dostat do finále.

Stejný úmysl pojal i Zdeněk Holub. Ještě během úvodního kola sedmnácté jízdy za sebou nechal Josefa France, aby oba dokončili mítink na jedenácti bodech. Václav Milík hned nato odvrátil hrozbu v osobě Ondřeje Smetany, jehož posléze předčil Hynek Štichauer, a mohl se chlubit jedním bodem navíc.

Mnohem větší houpačkou finálových aspirací přinesla rozjížďka s číslem devatenáct. Vedení se ujal Matěj Kůs. Z jeho zadní pneumatiky však dírou v duši unikal vzduch a Pražanovi ve třetím kole nezbylo, než zajet setrvačností na trávník. Tam již stál Tomáš Suchánek.

„Seknul se mi plyn, asi tam spadnul kámen,“ popisoval pardubický závodník, proč těsně před startem narychlo usedl na druhý motocykl. Jenže změna nebyla optimálním řešením, jelikož se motor záhy začal přidírat a sny o finálovém postupu narazily na tvrdou realitu.

Zato Patryk Malitowski byl na koni. Po odstoupení Matěje Kůse zdědil vítězství, jež jej posunulo na dvanáctibodovou hranici. Ta sama o sobě stačila na finále se stejnou jistotou, jakou byl rozjezd o minimálně jedno místo na jeho startovním roštu. Řešení otázky měl v rukou Eduard Krčmář. Avšak zatímco Patryk Dolny vyrazil za svým druhým dnešním triumfem, slánského juniora v první zatáčce objel Jan Holub.

„Jedinou jízdu jsem neodjel a to mě stálo finále,“ svěřoval se později. Fakticky vzato, chyběl mu jediný bod k rozjezdu o dvě finálová místa. Ten se nakonec nesl plně v režii Matěje Kůse. Ještě před úvodním nájezdem vystřídal ve vedení Josefa France. Toho za sebou nechal rovněž Zdeněk Holub, avšak houževnatý Pražan zatáhl a ve druhém kole zachránil v prvním oblouku svou finálovou příslušnost.

Před finálovou rozjížďkou napětí dovolilo dýchat jen obtížně. Matěj Kůs nakonec preferoval postavení u mantinelu, takže se Josef Franc nakonec na ovále objevil s bílým povlakem přilby. Václav Milík profitoval z výhody nejlepšího muže základní části a z červené dráhy se usadil na čele.

Matěj Kůs opouštěl rošt jako čtvrtý, ale jako blesk z čistého nebe se na protilehlé rovince objevil na druhém místě. Patryk Malitowski po něm šel vnitřní stranou druhé zatáčky. Jenže jejich střet skončil hrozivým letem Matěje Kůse do mantinelu.

---

Josef Franc, coby bezprostřední svědek kolize ve finále:

„Viděl jsem Poláka, jak na mě jde. Slevil jsem a pak měl pád Matěje před sebou jako v přímým přenosu.“

---

Naštěstí vzduchový vak a Pražanův motocykl doznaly největší úhony, zatímco Matěj Kůs se mohl vrátit do depa po svých. Při repete však chyběl. Stejně tak vyloučený Patryk Malitowski. Ten si po závodě poplakal polským médiím na své údajně nespravedlivé vyloučení. Korunu všemu nasadila formulace, že jej Miroslav Topinka svým verdiktem připravil o životní postup do velké ceny. Protože se dnes rozhodovalo o pozici náhradníka pro nejlepšího Čecha, obrázek si každý soudný člověk udělá sám.

Každopádně opakované finále se jelo pouze ve dvou a Václav Milík se ukázal lepší Josefa France. V této chvíli má jistý post prvního náhradníka české velké ceny. Po nulovém zisku z páté jízdy psal podobný příběh jako při loňském finále českého šampionátu v Březolupech.

Pakliže se pořadatelé rozhodnou dát mu divokou kartu, jejich verdikt bude nezpochybnitelný. Spousta fanoušků bude nadšená. Avšak rozhodování nebude snadné. Dnešní Prague Open dalo jasně najevo, že úřadující mistr republiky bude silného konkurenta v osobě Matěje Kůse. S výjimkou Zdeňka Holuba prohrál dnes jen s vlastní pneumatikou. Vždyť kdo ví, co by se stalo ve finále, kdyby vyhrál i devatenáctou jízdu a startovní pole ve finále by si vybíral jako první?!

 

Hlasy z depa

„Super,“ zářil Václav Milík. „První jízdu jsem vyhrál, ve druhý špatně odstartoval. Matěj se mnou jel, sice jsem se rozčiloval, ale to bylo v zápalu boje. V první jízdě po úpravě se zezadu těžko něco dělá. Nakonec to vyšlo, vyhrál jsem, byly to nervy, ale jak jsme to poladili, jelo to do konce.“

„Před závodem jsem byl plnej‘ optimismu, po závodě zklamání,“ nezapřel Josef Franc svůj sklon k filozofování. „Nesmím se jich bát. Druhý místo je úspěch, nezasloužil bych si ho. Štěstí přišlo, sám pro sebe spokojenej‘ nejsem. Sere mě číslo jednička, po úpravě nejde závodit, to je jediný číslo, co si nepřeju. A dvakrát mě vychytal rozhodčí na startu.“

„Nebylo to fér,“ svěřoval se Matěj Kůs celému stadiónu na stupních vítězů. „Jezdím tvrdě, ale tohle bylo za hranou. Dá se říct škoda, ale já to tak neberu, jsem rád, že jsem zdravej‘. Utrpěla technika.“

„Na ten začátek to dopadlo dobře,“ konstatoval Zdeněk Holub. „Nemoh‘ jsem se spasovat s dráhou, pak jsem to doladil a už to šlo. A teď už je konec. Škoda rozjezdu, nepoved‘ se. Škoda, za pár let se tomu budu smát. Ještě snad budou další příležitosti se probojovat do Grand Prix.“

„Klasika, furt doleva,“ žertoval Eduard Krčmář nad klasickou otázkou magazínu speedwayA-Z, jak se mu dneska jelo. „Akorát jednu jízdu jsem neodjel, tu poslední, to mě připravilo o finále. Zajezdil jsem si ale pěkně.“

„Začátek dobrý, konec špatnej‘,“ pokrčil Tomáš Suchánek rameny. „Seknul se mi plny na motorce, asi tam spadnul kámen. Skočil jsem na druhou motorku a ta se přidřela. Jedna jízda nevyšla, nenaděláš nic.“

„Dobrý, dobrý,“ odtušil Hynek Štichauer. „Pak jsem se nespasoval s dráhou, když to ztvrdlo. Pokazil jsem dva starty. Chtělo to o dva body víc, kdyby o tři byl jsem tam. Nejel jsem si sem pro divokou kartu, ale poznat, jak na tom jsem. A není to zlý, není to zlý.“

„Posrali jsme první dvě jízdy s motorem,“ bilancoval Jan Holub. „První jízdu to bylo od startu dobrý, pak ale pomalý. Skočil jsem na druhou motorku, bylo to lepší, ale pozdě. Uvidíme, co v pátek při extralize. Tohle byl první závod, drobet spokojenost.“

 

			FIN
1. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 3 3	12	1.
2. Josef Franc, Praha	2 2 3 2 2	11+2	2.
3. Matěj Kůs, Praha	3 3 3 2 E	11+3	F/R
4. Patryk Malitowski, PL	3 3 1 2 3	12	U
5. Zdeněk Holub, Praha	2 1 2 3 3	11+1
6. Patryk Dolny, PL	1 3 0 3 3	10
7. Eduard Krčmář, Slaný	3 1 2 3 1	10
8. Tomáš Suchánek, Pardubice	2 3 3 1 E	9
9. Hynek Štichauer, Pardubice	2 2 2 1 2	9
10. Jan Holub, Plzeň	0 0 2 2 2	6
11. Filip Šitera, Mšeno	0 2 1 1 0	4
12. Martin Málek, Březolupy	E 2 1 0 1	4
13. Ondřej Smetana, Praha	1 1 0 1 1	4
14. Filip Hájek, Praha (res)	0 0 0 F 2	2
15. Michal Dudek, Slaný	1 E 1 0 0	2
16. Michal Škurla, Praha	1 1 0 E –	2
17. Roman Čejka, Slaný	X – – – –	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček