Liberec – 17. prosince
Své první boty nedostal o moc dříve než svou první motorku. Při debutu v motokrosu nedosáhl ještě nohama na zem. Když v šestnácti zakotvil mezi plochodrážníky, brilantní ovládání stroje a freestylové kousky se záhy staly jeho poznávací značkou. Věroslav Kollert v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z hodnotí uplynulou sezónu. Ta mu mimo jiné přinesla výraznější průnik na mezinárodní scénu, debut v reprezentaci, český titul vicemistra juniorských družstev a bronz z domácího šampionátu devatenáctiletých. Kromě toho nás však liberecký junior vezme na sjezdovky v okolí Ještědu nebo na projížďku po nové dráze v Pavlovicích. Samozřejmě neopomene dotazy našich čtenářů, pro které podepsal svoji fotografii.


speedwayA-Z: „Tady v Liberci máte hromady sněhu. Už jsi konečně vytáhnul lyže a vyrazil na sjezdovku?“
Věroslav Kollert: „Jo, už jsme je byli zkoušet s malým bráchou. Ale sněhu je pořád málo, většinou je jen umělej. Nedá se jezdit po lese mezi stromama a to není ono. Nemohl jsem však odolat a už jsem na lyžích stál. První utrpení z přaskáčů jsem přežil. Jezdím buď do Bedřichova nebo na Ještěd. Právě v tom Bedřichově se dá jezdit po lese a taky po střechách. Je tam taková kůlna, můžeš přes ní přejet a skočit dolů. Plochodrážní motorka mi zatím nechybí. Motorek sice není nikdy dost, ale pauza taky neuškodí.“

speedwayA-Z: „Letos jsi absolvoval celou italskou ligu. Jak se ti tam líbilo? A jaké tam jsou dráhy?“
Věroslav Kollert: „Hodně. Je tam dobrá atmosféra před závodama, při nich i po nich. Je to úplně jiný než tady. Závodili jsme většinou v noci. A to se mi i v Čechách jezdí líp. Asi se člověk soustředí jen na ten prostor před sebou a nedívá se kolem, protože tam není stejně nic vidět. V Itálii mám kámoše, byl jsem v dobrým týmu, takže úplně supr. Když jsme odjížděli, vždycky jsem říkal, že jedeme do pohádky. V Lonigu dráha klouže. Je to tam široký, pěkný.
Terenzano je zase tvrdý a dlouhý. Na prvních závodech jsem nevěděl, jak se do tý dráhy vejít. Nedařilo se a zničili jsme si techniku. Ale to bylo mojí chybou. I další dráhy byly dobře připravený. Pořadatelé se docela snažili. Úplná paráda. Italská liga se jezdí v pěti, ovšem to mi nevadilo. Sice říkali, že po startu bude mačkanice, ale vždycky se tam nějaký místo najde a pokračuje se. Když ne, končí to v mantinelu a je to v háji. Teď jsme tam byli řešit smlouvu na příští rok. Ještě nevím, jak to dopadne. Byla by velká škoda, kdyby to nevyšlo.“

speedwayA-Z: „Jedna cesta na Apeninský poloostrov však představuje porci minimálně tisíce kilometrů. Jak trávíš takovéhle dlouhé štreky?“
Věroslav Kollert: „Úplně v pohodě. Jezdili jsme velkým Ivecem. Deset hodin jsem si schrupnul a naspal, co mi scházelo. Jednou jsem to řídil celý a dojel skoro až tam. Jen asi dvě stě kiláků před cílem jsme spali. Ale zpátky jsem už byl úplně koženej a střídal se s tátou. Italskej provoz byl docela v klidu. Ani jsem moc nemusel používat klakson. Nepřišlo mi, že by Italové jezdili ostřejc než já. Řekl bych, že jsem mezi ně zapadnul. Nebyla žádná bouračka, jenom problém s uzavírkama v Rakousku, kdy to bylo na dlouho svedený do jednoho pruhu.“

speedwayA-Z: „Dlouhá cesta vedla také do lotyšského Daugavpilsu, kde jsi debutoval v mistrovství Evropy devatenáctiletých. Jak na to vzpomínáš?“
Věroslav Kollert: „To byla nejhorší cesta v mým životě. Nedalo se spát, pořád to drncalo a zatáčelo se. A v Litvě těch červenejch na semaforech. Tolikrát jsem na křižovatce nezastavil snad vůbec, co mám řidičák. Závody tam byly zajímavý. Měl jsem špatnou licenci, ale Luboš Tomíček nám pomohl dohodnout jinou. Pak se nedařilo kvůli defektům. Párkrát mi odešla spojka. V první jízdě jedu od startu do půlky první zatáčky a motorka přestává jet. Říkal jsem si, že jsem v blbý koleji. Ale pak už jsem cejtil ten smrad, takže jsem si řekl, že pojedu, co to dá. Druhou rozjížďku jsem pak zkazil a taky měl problém se spojkou. A potom to už nestálo za řeč. Dráha byla docela dobrá. Připadalo mi, že je to podobný Praze. Nic extra, takový normální. Vešel jsem se tam, takže dobrý.“

speedwayA-Z: „Letos jezdilo Mšeno v první lize. Mrzí tě, že jste se nedokázali vrátit zpátky do extraligy? A co za tím vězelo?“
Věroslav Kollert: „Když mě nasadí do závodů, dělám všechno pro to, abych jel co nejlíp. Už jen kvůli sobě. Příčina asi vězí v nějakejch plochodrážnících. Nebo jestli roztleskávačky špatně fandily, nevím (smích). V první lize jezdí dobrý závodníci a nenechají se jen tak předjet. Předjet můžeš samozřejmě každýho, ale oni tím, že jsou vyjetý, se tak lehce nenechaj´. Ale první je nejdřív je vůbec dojet, jet s nima a předjíždět je až to úplně poslední.“

speedwayA-Z: „Loni jsi se však v extralize objevoval. Nechyběla ti tedy vyšší soutěž nebo ti to kompenzovala italská liga? A změní se něco v roce 2006?“
Věroslav Kollert: „Ani nechyběla. Itálie mi to vynahradila určitě množstvím závodů. A bylo to zajímavější, že v italský lize jsem jel víc rozjížděk, než bych měl tady v extralize. To mi sedělo. Italové za mnou chodili a ptali se, jestli můžu jet. A já odpovídal, že klidně pojedu celej závod, jen a nemusím sedět. V italský lize se bojuje fest a závody to jsou skvělý. Každej závod, kde se předjíždí, je dobrej. Nejde říct, že nějakej by byl strašně špatnej nebo zase hrozně dobrej. S extraligou 2006 zatím nic nevím.“

speedwayA-Z: „V červnu v Březolupech přišly tvé první stupně vítězů v juniorském šampionátu. Věnec sis odvezl také z plzeňského mistrovství do devatenácti let. Proč těch umístění na pódiu nebylo víc? A hlavně v závěrečné klasifikaci?“
Věroslav Kollert: „Se mi nechtělo (smích). Proč jich nebylo víc? Co to je?! To je dobrá otázka. Třeba v Praze. Prasklo mi lanko na spojce, skočil jsem přes pásku a dali mi za to nakonec pokutu. Taky jsem někdy spadnul. A v Chabařovicích to bolelo. Tam jsem říkal, že buď skončím na bedně nebo v bedně. A přišla dvakrát ta samá chyba. Trefil jsem se do stejnýho místa jen asi půl metru od sebe. Chabařovice jsou pro mě snad prokletý. Už jsem si tam kdysi zlomil nohu a když jsem to šel rozjezdit, zase jsem šel na hubu. Útok na bedny tak asi ještě přijde. Když na nich budu v závodech, budou i ty v celkový klasifikaci. A přece není důležitý vyhrát, ale zúčastnit se (smích).“

speedwayA-Z: „V šampionátu juniorských družstev jste se Patrikem Linhartem prali o titul. Jak jsi boj s Plzeňáky prožíval? A jak se ti spolupracovalo s Patrikem Linhartem, který byl po Matyáši Hlaváčkovi a Filipu Šiterovi tvůj už třetí parák?“
Věroslav Kollert: „Sranda, no. Ale vážně, byly to nervy jako normálně. S Patrikem to bylo až na pár výjimek, kdy jsme se spolu nedohlídali na dráze, dobrý. I když to bylo vzájemný, já byl někdy taky třeba širší nebo delší. Ale s Patrikem, když jede, je na dráze vždycky málo místa. Teď se mi s ním však asi jezdilo nejlíp. Příští rok však pojedu zase s Filipem.“

speedwayA-Z: „Na novou dráhu v Liberci to máš ze všech závodníků nejblíže a to nejen, pokud se kilometrické vzdálenosti týká. Dalo by se tedy říct, že jsi v tomto ohledu expert. Mohl bys nám ji popsat ze svého úhlu pohledu?“
Věroslav Kollert: „Je hodně široká. A jiná než všechny ostatní. Ani v Divišově není tak krátká. Byl jsem v Güstrowě, tam je taky malá dráha, jenže tam se jede v polosmyku do
vajíčka. V Liberci se ta motorka dá narovnat a jet chvilku rovinku. Když se z výjezdu najede po venku, nechá se to poslat rovně do dalšího nájezdu. Myslím si, že se dráha tady povedla a vyšlo to. Rovná je podle toho, jak si ji udělám. Posledně jsem všem říkal, že jsem připravil državý nájezdy a výjezdy ještě državější a všichni se mohli zbláznit.“

speedwayA-Z: „Nakolik je vlastně pro tebe motivující výsledek v závodě? Když se spolu bavíme, někdy mám pocit, že tě hlavně baví jezdit na motorce a případné nezdary zas až tolik neprožíváš. Je tomu skutečně tak?“
Věroslav Kollert: „Jediný, co mě na tom štve, že když mám málo bodů, dostanu za to málo peněz (smích). Chtěl jsem třeba vyhrát první závod v Liberci, abych se doma trošku předvedl. A to se nakonec podařilo. To jsem měl zatažený rolety. Nic neexistovalo, jen odjet od startu a pak jet a jet.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Wojta: „Ahoj, dobrý den, chtěl bych se zeptat, jak se máte a jak si užíváte teď zimní pauzu. Děkuji moc, pěkný den.“
Věroslav Kollert: „Mám se skvěle. Lepší by to už asi nemohlo bejt. V zimní pauze doufám, že budu chodit na lyže. A žít. Přijeďte se někdy do Liberce podívat. Půjdeme na nějakou akci a já vám ukážu, jak si tady užíváme.“

Tereza Vopatová: „Ahoj Věrdo, díky Tobě i tátovi, že jste mapu ploché dráhy v ČR rozšířili, napřesrok se k vám určitě přijedu podívat. Chtěla bych se Tě zeptat, kdo je Tvým vzorem a kde bys chtěl popřípadě jezdit extraligu? Oběma pevné zdraví a spolehlivé stroje. Díky.“
Věroslav Kollert: „Extraligu bych chtěl jezdit tam, kde budou nejlepší podmínky. A kam mě vezmou. Jinak je mi to jedno. A vzor nemám.“

Horác: „Jak by jsi mohl porovnat českou a italskou ligu co do úrovně závodů? Do další sezóny přeju samé úspěchy.“
Věroslav Kollert: „Díky za přání. V tý jedný otázce jsme italskou ligu už rozebrali. Má dobrou úroveň. Extraligu jsem letos nejel, první liga jsou jiný závody a je opravdu těžký to srovnávat.“

Tomáš: „Chci Tě zeptat na kopřivnický stadion, jak se ti na něm jezdí a který ovál u nás, samozřejmě kromě Liberce, je tvůj nejmilejší? Jinak ti přeju hodně úspěchů v nové sezóně.“
Věroslav Kollert: „Kopřivnice je nejhorší dráha, co jsem kdy jel. Na horší jsem fakt ještě nebyl, co jezdím plochou dráhu. Ani jednou jsem nezažil, že by Kopřivnice byla upravená. Navíc je tam špatný depo, je na popelu nebo co to tam je. Pěkně se mi jede v Pardubicích. Je to tam hezký a široký, ale ještě se mi tam ani jednou nedařilo. Mají tam i dobrej materiál a dráha je stejnoměrná. Ale Liberec je samozřejmě ještě před Pardubicema.“

Michal Jirka: „Chtěl bych se zeptat jestli neznáte nějakou plochou dráhu jako hru na PC?“
Věroslav Kollert: „Znám. Párkrát jsem to hrál, ale je to hrozný. Vůbec mě to nebavilo. Nulovej zážitek. Nejde tam třeba jezdit pozpátku na motorce (smích).“

Ilona Nádvorníková: „Zdá se, že jsi vyložený bavič, kterému dělá radost, když svými kousky dělá radost ostatním. Nemáš v úmyslu připravit si nějaké netradiční plochodrážní vystoupení? Oba Vás moc zdravím a přeji zdraví, štěstí a neutuchající chu do Vašeho snažení.“
Věroslav Kollert: „O tom jsem ještě nepřemejšlel. Bylo domluveno, že ve Slaným chtějí exhibici s pádem, jízdou s pytlem na hlavě a po zadním kolem, ale měli tam nabitej harmonogram. Nakonec mě nepozvali ani na závod, ani na tu show.“

Lukáš Jirka: „Kdy jsi jel svůj první závod a kde?“
Věroslav Kollert: „Motokros v Krupce. To už je hodně dlouho. Bylo to na podzim, když mi bylo devět. Součástí motorky byly i dvě cihly. Nedosáhl jsem ještě na zem, takže bych nemohl bez nich odstartovat. A na plochý dráze to pak byla juniorská kvalifikace v Pardubicích na jaře 2002.“

Věroslav Kollert děkuje:
„Všem, co mi pomáhají. Bez nich by to nešlo. V tomhle se najdou asi všichni i bez toho, abych je vyjmenovával. Každej ví, jestli mi pomáhá nebo škodí.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Pavol Pučko