Praha – 14. října 2004
Právě končící plochodrážní sezónu nehodnotí jako zrovna vydařenou. Během své třináctileté kariéry dozajista zažil už mnohé lepší, takže dnes nepokrytě hovoří o nenaplněných plánech a zvažuje svou budoucnost. V exkluzivním rozhovoru s Pavlem Ondrašíkem, závodníkem PSK Olymp Praha, se podíváme na jeho letošní výsledky, společně s ním prožijeme finálovou jízdu v Mariánských Lázních, zamyslíme se nad financemi a zafilozofujeme si na téma budoucnosti české ploché dráhy.

speedwayA-Z: „Právě končící sezóna ti přinesla zranění ruky a trochu tě také výkonnostně přibrzdila. Na druhou stranu ti také dala třeba úspěch v podobě titulu v Mariánských Lázních. Mohl by jsi ji nějak v kostce vystihnout?“
Pavel Ondrašík: „Do týhle sezóny jsem nastupoval s plány, který nebyly naplněný. Původně jsem neměl jít do Anglie. A tak jsem se soustředil na mistrovství světa a Evropy. Pak však přišla nabídka z Newportu a já řadu věcí přehodnocoval. A sedmýho května jsem si udělal úraz, když se mi zrovna čtrnáct dnů předtím začalo dařit. To zranění nebylo stěžejní, ale přišlo více pádů. Nenechaly sice zdravotní následky, ale nabouraly mi psychiku a to sebevědomí, který potřebuješ. Měl jsem třeba pět závodů během pěti dnů a pořád jsem padal. Podvědomí to prostě neskouslo. A takhle se to táhlo až do konce sezóny. Náplast přišla až v podobě Mariánek předminulý úterý. Titul mi přinesl takový zahojení na duši, jak říkám já. Ale závodění mě pořád baví. Kdyby ne, už jsem dávno skončil. Po nezdarech v Británii koncem července jsem to i navrhoval promotérovi. Moje výsledky totiž brzdily tým. Ale on nechtěl. I když mě to baví, člověk kouká na živobytí. Děláš to sice z lásky, ale je třeba myslet sám na sebe. Aby sis třeba mohl koupit oblečení a mít co do pusy.“

speedwayA-Z: „Když jsme spolu hovořili po tvém triumfu v Mariánských Lázních, přiznal jsi, že zvažuješ možný konec kariéry. Opravdu je to tak žhavé?“
Pavel Ondrašík: „Žhavý je to i z toho důvodu, že sezóna byla špatná i po finanční stránce. Prostředků na zimu moc není. Snažím se najít nějakou práci. Mám už něco rozjednaný, takže je to otázka pár dnů. Ideální by bylo, kdyby člověk našel práci, co by ho bavila a mohl při ní jezdit mistrovství světa a republiky. Už jsem taky starší a chtělo by to i nějaký děti. Tenhle sport mě nebude živit věčně. I kdyby se dařilo, stejně můžeš jezdit maximálně do čtyřiceti let. Ale zatím nekončím. Bude hlavně záležet na práci, co seženu, a jak to bude se závoděním, když třeba skrouhli mistrovství světa.“

speedwayA-Z: „Finance jsou samozřejmým synonymem každodenního života. Nicméně nezdá se ti zvláštní, že je má i nejúspěšnější plochodrážní klub v České republice?“
Pavel Ondrašík: „Na to by ses měl spíš zeptat někde jinde. Do finanční stránky klubu nevidím. Je to těžký, obzvl᚝ v Praze. Je tady hodně sportů a upřednostňuje se fotbal a hokej. Není to jednoduchá věc. Peníze nerostou na stromě, musíš je někde sehnat. Nevím, jak na tom jsou ostatní kluby, ale z kuloárů slyším, že asi nic moc. Na druhou stranu zaplapánbůh za to, co máme tady na Olympu. Tréninkový podmínky jsou dobrý a zázemí máme na docela vysoký úrovni. Snažíme se to oplácet výsledky. Přestup do jinýho klubu si možná představit dokážu. Jenže jsem starší a tak by třeba neměli zájem. Ale sám od sebe přestoupit, asi ne. Ti kluci, co nemají hodně závodů, to mají těžký. Vidím to na sobě. Letos se mi nedařilo a ty finance není, odkud brát. Divím se, že závodníci typu Vlada Višvádera závodí. A že se vůbec u nás dají dohromady závody jako junioři či první liga. Škoda, že není víc mladejch. Pro mládež asi plochá dráha není atraktivní, i když adrenalin v sobě má.“

speedwayA-Z: „Závodíš již třináctou sezónu a za tu dobu jsi na oválech již něco prožil. Kam se dle tvého názoru ubírá česká plochá dráha?“
Pavel Ondrašík: „Když jsem začínal, bylo dost závodníků. Na juniorskou kvalifikaci přijelo šedesát, sedmdesát jezdců. I v seniorský kategorii jich bylo víc než dnes. Možná chodilo také víc diváků. Jenže co si pamatuju, divácky to na vzestupu nebylo. Teď v junioráku vidíš osmnáct, dvacet závodníků. A jsou mezi nima velký výkonnostní rozdíly. Pět nebo šest z nich je na nějaký úrovni, že s náma závodí, ale jinak? To máš Fenclíka, Suchánka, Jaroše, Tomíčka a Simoáka se Šiterou, ale jinak to jsou výkonnostní vzestupy a pády. Jde taky o to, jak nalákat lidi. Závody jsou hezký a vstupný není zas tak veliký. Ale ta doba je dnes asi jiná. Děti mají zájem o počítače a televizi. Není to ale jenom problém plošiny. Loni na Slavii dávali vstupný pro děti zadarmo, dospělí za padesát a bylo tam třista lidí. Také mediální podpora je špatná. Vezmeš si denní tisk a přečteš si jen malou zprávičku, že Wind byl čtvrtej. A že Bohouš vyhrál je jen v krátkém článečku. V televizi se toho taky moc neobjeví. Jak z toho ven? To je otazník. Myslím, že klubů je málo. Je blbý, že se nedokážou domluvit na společným postupu. Kolem plochý dráhy se motá pár desítek lidí a nenajdou východisko. I nás závodníky to znechucuje. Sice se snažíme závodit, ovšem následky to určitě nechává.“

speedwayA-Z: „Začneme-li otázky týkající se roku 2004 právě koncem minulého měsíce, nabízí se spekulace, že ti právě Tomíčkův memoriál a dlouhá dráha v Mariánských Lázních přiložily hojivou náplast na méně podařené závody letošní sezóny. Je tomu opravdu tak?“
Pavel Ondrašík: „V Tomíčkově memoriálu mně motorka nešla, jak bych potřeboval. V tý poslední jízdě jsem věděl, že na to nemám. Nechci snižovat něčí kvality, ale nejelo mi to tak, jak bych si představoval. Už jsem se totiž po technický stránce soustřeďoval na Mariánky. Bylo by příjemný Tomíčkův memoriál vyhrát, ale příjemný byl i titul na dlouhý. Jel jsem tam s tím, že bych chtěl zvítězit. A podařilo se. Byla mlha, ale pro mě svítilo sluníčko. Štěstíčko mi přálo. Letos jsem ho moc neměl, dobře, že se v Mariánkách ke mně přitočilo stranou, kterou jsem rád viděl. Dráha byla sice těžší než obvykle, ale pořadatelé odvedli kus práce. V základních rozjížďkách jsem si vyzkoušel dvě motorky a snažil se vybrat tu lepší na finále. Nakonec jsem nevěděl, kterou zvolit. Vybral jsem dobře, ale po startu jsem udělal chybu. Soustředil jsem se na jinýho závodníka než na toho, co tam nakonec byl. Dostal jsem cejchu. Odjel mi a já si říkal, že je to ztracený. Rozhodl jsem se ho však dojet. Asi bych ho i dohonil, ale nevím, jestli bych ho stačil předjet. Pak mu to prasklo. Rozvodovej řemen. A nebylo, co řešit. Byl to výbornej začátek tejdne. Škoda, že nepřišel hned zkraje sezóny.“

speedwayA-Z: „Býval jsi závodníkem britského Trelawny, ovšem obnovení těžby v nedalekém lomu přineslo zavření bran jeho stadionu. Sehnal jsi však angažmá v Newportu. Jaký byl rok ve Velké Británii z tvého úhlu pohledu?“
Pavel Ondrašík: „Loňská sezóna tam byla dobrá, proto je letošek zklamání. Mé představy se nenaplnily. Pár závodů se podařilo, ale převládalo zklamání. V Trelawny bylo jiný zázemí, chodilo víc lidí. Newport asi nebyla zas až tak šastná volba. Měl jsem shodou okolností ještě jednu nabídku. Místo zraněnýho Simona Steada do Workingtonu, než se uzdraví. Nevím, proč jsem se pro Newport rozhodl. Asi proto, že je to blíž lidem, co jsem znal z Trelawny. Teď zatím žádný angažmá není. Nevím, jestli nějaká nabídka přijde. Jestli se najde někdo, kdo mě bude chtít. Záleží, kolik bude lig a mančaftů a taky na average. Britská liga začíná ale až tak v prosinci. Je čas si srovnat osobní záležitosti, co za rok nestihneš. Záleží, na co se člověk bude soustředit. Jestli bude chodit na pivo nebo závodit (smích).“

speedwayA-Z: „Koncem dubna jsi se v Pardubicích kvalifikoval do reprezentace na krátké dráze. Při pražské Grand Prix jsi však chodil s rukou v sádře. O týden později jsi přesto nastoupil do čtvrtfinále mistrovství světa jednotlivců ve Slaném…“
Pavel Ondrašík: „To byl první závod po třech nedělích marodění. Nebyla fyzická síla. Jel jsem tam s tím, že to zkusím a byl smířenej, že to nebude to pravý ořechový. Ta ruka byla ještě slabá, což mě mrzí. Kdyby to zranění přišlo aspoň až po tomhle závodě… Myslím, že ze závodnickýho i diváckýho hlediska není zrušení mistrovství světa moc dobrý. V Grand Prix tak nemusí být jezdci, co ten rok nebo dva jedou dobře. Nebo se třeba taky objeví talent a nebude-li mít zázemí, mistrem světa se nestane. Nevím, jak to plánují na další roky, jestli týmy si budou jezdce najímat. Každopádně je to škoda.“

speedwayA-Z: „Mistrovství světa na dlouhé dráze ti vinou zranění uteklo. Nakonec jsi se tedy objevil až v semifinále travnatého ME ve Folkestone. Jaký to byl závod? A čím tě právě dlouhé a travnaté ovály přitahují?“
Pavel Ondrašík: „Ovál ve Folkestone se od evropských moc neliší. Dráha je docela dobrá. Ty britské jsou těžší a fyzicky náročnější. Ale to je třeba i v Holandsku a dá se to jet. V tréninku jsem však zadřel motor, co se mi líbil. Měl jsem sice rezervní, ale tyhle dva už nebyly tak, jak jsem si to představoval. Nedařily se mi starty. Odjel jsem poslední, předjel jednoho nebo dva, ale to bylo maximum. Lépe zapomenout. Bylo to navíc v období, kdy se nedařilo, takže na to nemám zrovna dobrý vzpomínky. Dlouhá a travnatá dráha mě chytla už před lety. Jako junior jsem byl na bedně v mistrovství světa. Tehdy bylo hodně dobrejch závodníků a já se nedostával do reprezentace. Každej si však chce šáhnout na světovou špičku a dlouhá tuhle šanci dávala. A naděje byla větší než na krátký. A tak jsem to zkoušel a dvakrát byl ve finále. Je pravda, že se to časem změnilo a zprofesionalizovalo. Peníze jsou potřeba a v Německu a Francii jsou připraveni dobře. Navíc tam každej tejden tyhle závody absolvujou. A my, když jedeme jeden nebo dva podniky za rok, není to žádná sláva.“

speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi se objevil ještě v ME jednotlivců. Ze Mšena jsi nakonec našel postupovou cestičku jako náhradník do Stralsundu. To ale byla konečná.“
Pavel Ondrašík: „Do Mšena jsem šel s tím, že chci postoupit. Ale bylo to zklamání. Dvě jízdy se nepovedly a vlastníma chybama jsem se připravil o postup. Pak mě čekalo překvapení, že jsem v Německu byl v šestnáctce. Závod byl ovlivněn deštěm. Pořád pršelo. Těžko soudit, jestli mi d隝 vadí nebo nevadí. Když člověk neodjede od startu, je jedno, jestli prší nebo ne. Shodou okolností jsem letos odjel víc závodů za deště než za celou svoji kariéru. Takže mi už asi nevadí. Teď po zrušení mistrovství světa se spousta závodníků bude chtít do ME angažovat. A určitě to získá na prestiži. Už příští rok to bude obsazený ještě lépe než letos. Dostat se do finále bude těžké. Budoucnost to mít bude. A jednodenní finále přitáhne víc lidí.“

speedwayA-Z: „A jaký byl tvůj rok na českých oválech? Olymp se jen tak tak vyhnul baráži, v šampionátu jednotlivců v Kopřivnici jsi skončil desátý.“
Pavel Ondrašík: „Určitě nám v extralize chyběl závodník, co by svým výkonem tým podržel. Za dob Tondy Kaspera celek táhnul víc bodově i psychicky. Tonda udělal body všude. Ovšem nemůžu říct, že nejsme parta. To ne. Atmosféra je výborná. První závody nám ale nevyšly. Nedařilo se mně, ani ostatním. Škoda, že se nám začalo dařit až v těch posledních dvou závodech. Možná už nebyly tak dobře obsazený, ale to nic nemění, že jsme na začátku měli smůlu. Tým nebyl špatnej. Pomáháme si, co to jde. A škoda zranění Tondy Švába. V Lublani taky kluci jeli dobře. Trošku jsem to pokazil já. Škoda, že se to nejelo v Praze. Asi bychom s tím víc zamotali. A jednotlivci? Co ti mám říct?! Ty mě mrzej ze všeho nejvíc! V Kopřivnici se mi dříve dařilo. Vždycky jsem tam sbíral body. Už kvůli lidem, co mi pomáhali, mě štve, že jsem ten výsledek neudělal lepší. Asi to bylo celou tou sezónou. Nepovedla se a psychika nebyla na tý správný nabuzený úrovni.“

Pavel Ondrašík děkuje:
„Tenhle sport je hodně finančně náročnej. Stojí spousta prostředků a psychickejch záležitostí kolem dokola. Proto bych chtěl poděkovat tím spíš lidem, co se mnou i tuhle nepříliš úspěšnou sezónu dotáhli do konce. Firmám VS Kladno, Fuchs Silkolene, Kohút s.r.o. a TOI TOI. A také Antonínu Kasperovi a svým mechanikům.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív