Chabařovice – 14. března
Zajímavý průběh měla tentokrát výroční schůze SC Chabařovice. To, že se konala v hasičárně a ne na vlastnoručně postaveném stadionu, je na delší povídání. K jednání byli pozváni nejen současní členové klubu, ale i vedení ze Slaného v čele s jejich předsedou Antonínem Vildem a trenérem, bývalým reprezentantem Miroslavem Rosůlkem. Kromě nich dostali pozvánku bývalí jezdci Chabařovic. 
Jiřina Šifaldová,seznamovala přítomné s výroční zprávou, když se otevřely dveře a zazněl výrazný pozdrav: „Dobrý den vespolek“. Většina přítomných nevěděla, ale starší okamžitě zpozorněli.
Do místnosti totiž vešla plochodrážní legenda, která není vidět na oválech tak často. Bývalý jezdec Ústí nad Labem, RH Praha a Slaného a hlavně úspěšný reprezentant Československa z let šedesátých Pavel Mareš. No a rázem byly na schůzi přítomné legendy dvě. Však se také Miroslav Rosůlek s Pavlem Marešem přivítali mezi prvními.
V té chvíli musela Jiřina Šifaldová schůzi přerušit, ale myslím, že s tím neměla sebemenší problém, naopak. Po výroční zprávě došlo i na diskusi, která ale velmi brzy přešla na vyprávění zážitků a vzpomínání.
Právě zmiňovaný Pavel Mareš krásně srovnával tehdejší a dnešní dobu. Poukázal nejen na možnosti práce s mládeží, problém s financemi, ale na druhou stranu také na fakt, jak se v dnešní době tragicky vytratil přátelský duch mezi lidmi. Jak se v jeho éře dokázali bavit a pomáhat si nejen naši jezdci, ale také Sověti, Poláci či Němci.
To už se dnes moc nevidí, každý si hraje na svém písečku a přitom se všichni připravují o krásné a vzácné zážitky. V Chabařovicích je ale parta skvělá a i když těžce bojuje o stadion, který sami postavili, věnují se neúnavně a příkladně práci s mládeží. A ta už přináší svoje ovoce v podobě výborných výsledků. A zato sklidilo chabařovické vedení zasloužený potlesk a poděkování.
To, že se nakonec výroční schůze zvrhla v nádherný večer, byl i důkaz, že se ještě sedělo po devatenácté hodině, přestože se začínalo ve čtrnáct hodin. Mám k Chabařovicím zvláštní vztah, mám to tam rád a moc držím palce.
Foto: Lubomír Hrstka
