AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Schönheide – 21. února
Šroubkařský seriál Speedway-on-Ice zavádí závodníky na různé ledové plochy v Sasku, ovšem zimní stadión Wolfsbau v Schönheide na saské straně Krušných hor na první pohled nikterak neoslní krásou svou architektury. Její interiér ovšem nabídl dramatické závodění. Ronny Weis, neporažený v základní části, ve velkém finále utržil porážku od syna své přítelkyně Richarda Geyera. Na stupně vítězů si s nimi vyskočil ještě Zdeněk Holub, který žehral na své starty, především ten rozhodující. Michal Dudek měl na začátku potíže s karburátorem, Romana Čejku zase handicapovala absence velké rozety. Oba Slaňáci skončili s jediným bodem. Jistě není bez zajímavosti, že se značka Jawa dostala na stupně i v doprovodném klání litrových motokár. Stroj druhého Andrease Klause totiž poháněl právě divišovský agregát. Zítra série pokračuje v drážďanské Energieverbund Areně, kam přijede i čtvrtý český závodník. Na místo Vitalije Lysaka, jemuž krátká ledová dráha nezachutnala, dorazí Hynek Štichauer.

Speedway v krušnohorských výšinách
Po německé dálnici cesta k Chemnitzu rychle ubíhá, pak přijde odbočka na Aue a začíná stoupání do Krušných Hor. Zelená barva okolních luk je rychle vystřídána převahou bílé, protože navzdory časnému příchodu jara jsou zbytky sněhu všudypřítomné.

Přichází Schönheide a s ním místní zimní stadión Wolfsbau. Zelená stavba zvenčí rozhodně po architektonické stránce nenadchne a celkový dojem nevylepší ani smrky se spoustou šišek tyčící se pyšně jako vojáci elitní jednotky nad improvizovaným depem. Inu, návštěva další lokality šroubkařské série Speedway-on-Ice dává lekci chování ve fungující tržní ekonomice, kdy si na veřejné stavbě nenamastí kapsu spousta bezvýznamných političků i se svými kamarády.

Důležitý však není obal, nýbrž obsah. Uvnitř haly je dokonalá ledová plocha s hokejovým hřištěm, kterou míšeňský tým okolo Ronnyho Weise rychle mění na improvizovanou závodní tra. Chladící mechanismy opečovávají její povrch. Teploměry ukazují nulu, a komu by byla zima, může se zahřát nejen svařákem, kávou či čajem.

Obsluha stánku nabízí, že pivo může přihřát. A vytahuje láhev becherovky. Bylinný likér z Karlových Varů, které nejsou odsud přes krušnohorské vrcholky ani sedmdesát kilometrů daleko, je totiž v Sasku nesmírně populární.

Jsou dvě hodiny před oficiálním začátkem závodu. Ovál se zatáčkami pořádně za roh si zkouší Vitalij Lysak. Ukrajinec se záhy přesvědčí o záludnosti šroubků, protože neobjede ani kolo a padá. Vzápětí znovu. A když vyrazí na trénink podruhé i s Mathiasem Bartzem, po pár sekundách leží oba.

Nicméně čas se sune k oficiálnímu zahájení. Je stejně okázalé jako rychlé. Závodníci včetně malých motokrosaříčků a litrových motokár defilují před slušně zaplněnou halou jednotlivě, jak je ostatně při Speedway-on-Ice zažitým zvykem.

Pořadatelé na hrotu průběžné klasifikace
Hned úvodní rozjížďka nabízí duel, který jeho aktéři tradičně pojímají, jakoby zápolili přinejmenším o titul mistra světa. Tentokrát má vrch Christian Hefenbrock. Po nesmírně povedeném startu je vmžiku na čele, z něhož jej sestřelí až pád, naštěstí pro něho až v dojezdovém kole. Mathias Bartz může jen skřípat zuby, od mantinelu v prvním oblouku stihne jen Vitalije Lysaka. Ukrajinec si první nulou zadělává na skóre připomínající logo Audi.

A také na předčasnou cestu domů, protože Ronny Weis v depu shání telefonní číslo na Hynka Štichauera. Musí však na ovál, aby ve druhé jízdě odstartoval na Zdeňka Holuba. Roman Čejka inkasuje nulu a je si moc dobře vědom svého handicapu.

Loňské čachry s upouštěním tlaků v zaplombovaných pneumatikách jsou totiž minulostí. Hitem šroubkařské současnosti je vychytané nastavení, které zahrnuje obrovitánskou rozetu s dvaasedmdesáti zuby. „Větší se už nedělaj‘, protože by se ohejbaly,“ říká Zdeněk Holub, který si ji na svůj motocykl pořídil.

Do třetí jízdy míří Michal Dudek. Sotva se však okolo jeho očí mihne startovací gumička, zůstává stát. Slánská smůla nemá konce. Dodávka Romana Čejky sem dorazila s defektem předního kola, nyní má stejně prázdné ruce i Michal Dudek. „Karbec,“ hlásí Patriku Linhartovi s Jakubem Růžičkou, kteří slánský tandem doprovází na víkend v úloze mechaniků.

Richard Geyer slaví triumf ve stylu start – cíl. Po přestávce jej zopakuje i na úkor Christiana Hefenbrocka a Romana Čejky. Na pozici leadera nezůstává sám, jeho otčím vzápětí hraje sóåo Wojciechu Lisieckemu a Vitaliji Lysakovi. Polák sice neodstartoval nejhůř, avšak v první zatáčce se nechává vynést na venek a Ronny Weis okamžitě trestá.

Zdeněk Holub v patách pořádajících Němců
Pokud by Richard Geyer nebo Ronny Weis vypadli z velkého finále, zažili bychom stejně velké překvapení jako dinosauři, když se Země na konci druhohorní křídy srazila s vesmírným asteroidem. Otázka každé zastávky Speedway-on-Ice zní, kdo je do rozjížďky třech nejlepších nakonec doprovodí.

Pádnou odpověď dává v šesté jízdě Zdeněk Holub. Po jeho raketovém startu jsou rázem z Mathiase Bartze a Michala Dudka outsideři. Oba Němci si však nad pražským juniorem udržují jednobodový odstup i nadále. Wojciech Lisiecki, jehož jméno spíkr poněmčuje na Liziký, se v rozjížďce s číslem sedm ulije takovým způsobem, že by si toho všimnul i slepý.

Za trest musí o pět metrů zpátky. Po restartu předčí Christiana Hefenbrocka, jenže Ronny Weis kraluje. Zato Richard Geyer to má s dalším dvoubodovým ziskem v rozjížďce s číslem devět náročnější. Sice vyrazí dopředu jako hladový buldok, jenže v patách má Zdeňka Holuba.

Pražan však v prvním výjezdu padá. Červená světla blikají o sto šest, avšak rozhodčí zvedá tři prsty. Opakujeme se všemi třemi účastníky. Richard Geyer má opět skvělou reakci, leč zatáčka se ještě nestačí zlomit za svou polovinu a na ledě leží pro změnu on.

Napotřetí startuje nejlépe Zdeněk Holub. Jenže záhy jej střídá Richard Geyer. Své vedení si žárlivě stráží, že na cestě za šachovnicovým praporkem svým předním kolem strhává dva kužele nahrazující tradiční vnitřní čáru.

Dnešek neumírá nadějí na zítřek
Se čtyřmi body na svém kontě nemá Zdeněk Holub prozatím vyhráno. Na stupně vítězů si brousí zuby i Christian Hefenbrock, by pilník jeho ambicí naráží na nulu ze sedmé jízdy. Kdyby však v rozjížďce s číslem deset porazil pražského závodníka, byl by ve finále on.

Zdeněk Holub je však spolu s otcem a synem Vondráčkovými ve svém depu dokonale informován, která bije. Dramatický scénář trhá na kousky a Christiana Hefenbrocka nekompromisně odvádí jako malého učedníka.

Velké finále je jeho. Hned vzápětí Ronny Weis dává lekci Richardu Geyerovi, i když dobře ví, že deset bodů do tabulky čeká až na nejvyšším stupni pódia. Je již jasné, že určitě minou Wojciecha Lisieckeho navzdory jeho triumfu ve dvanácté jízdě. Polák má dohromady pět bodů. Může si sice volit postavení v malém finále jako první, jenže z něho cesta na bednu nevede.

Oba Slaňáci končí, zatímco drama graduje. Na čelo malého finále se dostává Christian Hefenbrock. Mathias Bartz za jeho výfukem číhá na příležitost. Ale ouha! Ve druhém kole za výjezdem z úvodního obloku svého krajana trefí s razancí raketové střely.

Na zemi je rázem mela, jíž se Wojciech Lisiecki naštěstí stačí vyhnout. Mathias Bartz skáče rychle na nohy a pomáhá Christianu Hefenbrockovi, jenž naštěstí odejde do depa také po svých. Vzápětí se však rozpálí do běla, když mu Ronny Weis donese vzkaz, že je diskvalifikován.

Mezitím z repete nejvíc těží Wojciech Lisiecki, prve jen onen třetí vzadu. Avšak Christian Hefenbrock se z děsivé rány oklepal rychle. Ve druhém kole se v první zatáčce ocitnul pod svým polským rivalem a už na rovince mu vedení říká pane.

A je tu finále! Zdeněk Holub si už z depa nese přilbu s bílým povlakem. Dobře ví, že by oba Němci museli jíst tuny hovězího nakaženého nemocí šílených krav, aby jej pustili dovnitř. Ronny Weis okázale obhlíží všechny pozice na roštu, aby rozhodně nepřekvapil volbou té nejvnitřnější. Richard Geyer neváhá ani vteřinu a z rukou naváděčky bere modrý deštník.

Zdeněk Holub má ovšem plán oba znervózňovat zvnitřku a zvenku a donutit je k chybě. Koneckonců, co jiného může dělat? Jenže ani toto nevychází. Richard Geyer sedí ve vedení, které nechce opustit. A Ronny Weis za jeho zády funguje jako dokonalý nosič vody. Pražský borec protíná metu jako třetí. Už myslí na zítřejší Drážďany. „Zítra…“ dělá tečku za dnešním odpoledne.

Hlasy z depa
„Dobrý, ale mohlo to bejt‘ lepší,“ přemítal Zdeněk Holub. „Kdyby mi vyšlo pár startů… Spad‘ jsem, uklouzlo to, podruhý se mi pro změnu start poved‘, ale lehnul on. Ve finále měli Ronny a Ritchie rychlej‘ start. Já jsem se pak snažil, ale nešlo to. Zejtra v Drážďanech…“

„Pořád jsem nevyřešil problém s rozetou,“ posteskl si Roman Čejka. „Řekli jsme si s Tondou Polákem, že vyrobíme nějakou extra velkou. A ještě jsme se k tomu nedostali. Podle toho vypadaj‘ výsledky, ale jinak jsem si to dneska hezky užil.“

„V pohodě,“ komentoval Michal Dudek svoje dnešní vystoupení. „Už jsem konečně dal nový šroubky do předního kola. Škoda první jízdy, zasek‘ se mi čep s pérkem štelování karburátoru. Jinak bych asi odstartoval, rozjelo se to, ale jak jsem přidal, udusilo se to a chcíplo. Jinak v pohodě, dobrý.“

			malé	velké
			finále	finále
1. Richard Geyer, D	2 2 2 1	7		1.
2. Ronny Weis, D	2 2 2 2	8		2.
3. Zdeněk Holub, CZ	1 2 1 2	6		3.
4. Christian Hefenbrock, D	2 1 0 1	4	1.
5. Wojciech Lisiecki, PL	1 1 1 2	5	2.
6. Mathias Bartz, D	1 1 2 0	4	X
7. Roman Čejka, CZ	0 0 0 1	1
8. Michal Dudek, CZ	E 0 1 0	1
9. Vitalij Lysak, UA	0 0 0 0	0
res Alain Tripke, D		DNR

Foto: Mirek Horáček