Liberec – 1. prosince
Závodní sezóna sice pro nás jíž skončila, ale to opravdu poslední ukončení čekalo liberecký tým GRS v sobotu v Itálii. Klub La Favorita Sarego svolal sponzory, členy a samozřejmě i jezdce na slavnostní ukončení sezóny. A Věroslav Kollert starší magazínu speedwayA-Z vše barvitě popsal.
„Protože začal padat sníh, došlo k domluvě a vyrazilo se o den dříve s lyžemaaaaaaaaaaa,“ líčí Věroslav Kollert starší svou cestovní anabázi. „Jediný, kdo si lyže nebral, byl náš mechanik Roman Doleček.“
Do Itálie se vedle obou Věroslavů Kollertů a Romana Dolečka vydal také Antonín Kasper mladší. „Vše bylo naplánovaný perfektně, jenom sníh chyběl,“ směje se otec libereckého juniora. „Tak jsme se alespoň společně vyfotili na kopci kousek od Trenta a pokračovalo se dál do Loniga.“
Tam se dočkali vskutku důstojného přijetí. „V Lonigu jsme byli ubytování, jako kdyby měla přijet vládní delegace,“ říká Věroslav Kollert. „Perfektní hotel, pokoje jsme si rozdělili a to, co ukazují Věrouš s Tondou, je plánek pokojů apartmá. A nemusím asi víc popisovat, kdo si vybral tel nej. (smích) Samozřejmě i obsluha až do pokoje a snídaně ve stylu švédského stolu odpovídaly úrovni hotelu.“
V sobotu den konání oslavy, bylo počasí katastrofální. „Bylo tedy dobře, že jsme se vydali do Loniga o něco dříve,“ netají se Věroslav Kollert. „Maďar Magosi totiž, jak jsme se dozvěděli později, uvázl ve sněhové kalamitě a slavnost nestihl.“
Měl dozajista čeho litovat. „Slavnostní večeře začala ve dvacet hodin,“ konstatuje libverecký manažer. „U stolu jsme společně seděli s viceprezidentem FIM panen Gianinnim. Naši hostitelé měli radost, že s Věroušem přijel i Tonda Kasper. Je to pořád hodně velká osobnost ploché dráhy. Celá oslava byla v duchu děkování a přání lidem, kteří v sezóně v klubu jezdili a pracovali.“
Zlatý hřeb však ještě na všechny čekal. „Na závěr byla tombola a v ní se každý vyžíval, aby něco vyhrál,“ líčí pobaveným hlasem Věroslav Kollert. „Česká výprava byla úspěšná. Na hotel putovalo několik litrů vína a spousta drobností.“
Nicméně liberecký tým se do Itálie dozajista nevypravil jen kvůli bilancování. „Snídaně před odjezdem domů byla společně s Armando Castaganou,“ otáčí Věroslav Kollert tok svého vyprávění směrem do budoucna. „Mluvilo se, co a jak by šlo společně udělat v nové sezóně. Pro Věrouše to bude v Itálii asi hodně těžké z důvodu pravidel, ale vše se bude ještě projednávat zda a kolik závodů pojede. To, co přinese nová sezóna do našeho týmu, zatím raději nechám pod pokličkou. Plánů je hned několik a ti, kterých se to týká, už tuší, co nás čeká. Zima není tak dlouhá a práce je před náma spousta.“
A tak jsme se na závěr dostali přece jen k tomu bilancování. „Pro náš tým to byl rok na cizí půdě a určitě se není za co stydět,“ pochlubil se Věroslav Kollert. „Dráhy v Lonigu a Giaveře seděly, ale Terenzano je trošičku, zatím, zakleté. Iáílie sice není Polsko nebo Anglie, ale závodit s jezdci jako Žagar, Jensen, Hefenbrock a podobně je paráda. V každém závodě se totiž objevovalo až deset cizinců podobných jmen. A to samozřejmě nesmíme zapomenou na Tomáše Suchánka, kterému tímto chci za nás poděkovat za pomoc nováčkům na cizí půdě. Ono než se člověk zorientuje, je každá pomoc vítaná, o tom budou i ostatní jezdci své.“
MMS foto: Věroslav Kollert starší
