Toruň – 11. října
Greg Hancock se včera při Speedway Grand Prix Polska stal potřetí mistrem světa. Bezprostředně po svém triumfu se svěřil, že by chtěl pokračovat v přepisování rekordů. Přitom v řadě ohledů bude muset překonávat i sám sebe. Svůj vlastní rekord nejstaršího individuální světového šampióna již překonal, protože včera usedl na trůn ve věku 44 let a 130 dnů. A je rovněž prvním Američanem, který triumfoval třikrát. Vicemistrem se stal Krzysztof Kasprzak, jenž včera protínal finálovou metu jako první. V rozjezdu o bronz Nicki Pedersen porazil Taie Woffindena.
Facka přišla v pravý čas
„Kdybych si nevěřil, neřekl bych, že budu příští rok závodit,“ konstatoval Greg Hancock na tiskové konferenci, kde se samozřejmě přetřásalo, zda do světa velkých cen nastoupí rovněž napřesrok. „Být světovým šampiónem chutná pokaždé sladce. Stále to chutná, jako kdybych se v tom potápěl. Adrenalin se projevuje, avšak skutečný pocit být mistrem světa si stále hledá svoje místo. Je to neuvěřitelný pocit. Skutečně je. Každý rok, když závodím, je největší pocit vyhrát mistrovství světa. První titul byl fantastický, druhý úžasný a tento je neskutečný!“
Samozřejmě se nemohl vyhnout přirovnání k nezapomenutelnému Bruce Penhallovi. Zdědil jeho číslo 45, než se přestěhoval do Evropy, kde mu cestičku ke slávě pomáhal dláždit legendární Erik Gundersen, rovněž trojnásobný světový individuální šampión. Greg Hancock již dávno získal stejně ikonický statut, nicméně přiznává, že oba pro něho zůstávají inspirací i nadále.
„Kluci jako Bruce Penhall a Mike Bast byli moji hrdinové, když jsem vyrůstal,“ řekl. „Dodnes od nich dostávám SMSky před a po každé velké ceně. Lance King mi hodně pomohl, když jsem poprvé přišel do Evropy. Pořád jsou pro mě hrdiny. Pro mě byl největší idol Erik Gundersen. Chtěl jsem být Erik. Měl jsem šanci ho potkat a následovat v jeho šlépějích a chtěl jsem ukázat, co jsem se naučil od něj. Dostal jsem od něho skvělou zprávu před pár dny. Bylo v ní ‚jeď a udělej, co jsem udělal já‘. Dnes se díval na televizi, je jako můj dánský otec!“
Greg Hancock připustil, že obrovský bod zlomu přišel v prvním závodě v Aucklandu, když po třech úvodních nulách vyhrál dvě poslední rozjížďky. „Nikdy jsem si nemyslel, že bych byl tak šastný za šest bodů,“ uznává, že šokující výsledek fungoval jako břeskný budíček. „Začala jsem třemi nulami, ale vrátil jsem se se dvěma vítězstvími a šesti body. Celou zimu jsem tvrdě makal. Cítil jsem, že jsem našel všechno, abych vyhrával. Cítil jsem se tak sebejistý, že si do Aucklandu jedu pro vítězství. Byl to ale největší políček do tváře, který jsem kdy měl. Vrátil jsem se zpátky na pevnou zem a dnes jsem rád, že jsem tu facku dostal.“
Následovala spousta další práce. „Po Novém Zélandu jsem věděl, že si musím hrát se svou zručností,“ pokračoval. „Věděl jsem, že prostě nemohu být někým, kým jsem byl. Prostě jsem šel zpátky k základů a na nich jsem začal všechno opět budovat. Motocykly byly skvělé a já byl zase já, nebyl to ten muž, co byl přehnaně sebevědomý na začátku.“
Třetí titul Grega Hancocka přitom přišel v sezóně, kde zmeškal závod ve Vojensu po mnohačetných frakturách ukazováčku v předchozím podniku v Gorzowě. „Takové věci jsou výzvy a zranění jsou překážky jako na dostizích,“ uvedl Greg Hancock. „Beru to tak, že dokud nemám opravdu nějaké hrozivé zranění, jedu dál. Musíte vědět, že při speedway budete inkasovat také rány, boule a odřeniny. Musíte ale bojovat a přes takové věci se přenést! V srdci jsem neměl nic špatného, srdce fungovalo perfektně. A ambice vyhrát také, dokud moje tělo drží pohromadě, budu to tak dělat!“
Sen se stal realitou
Polský šampión Krzysztof Kasprzak se bál, že jeho zlatý sen skončil, když si v květnu ošklivě potrhal kolenní vazy. I když v Toruni měl jen málo možností, aby překonal úžasného Grega Hancocka, byl nadšený z vítězství před Andreasem Jonssonem, Jaroslawem Hampelem a Nicki Pedersenem. A samozřejmě ze zisku stříbrné medaile.
„Když jsem upadl v Landshutu, nevěděl jsem, zda se vůbec udržím v osmičce,“ vyjadřoval své bezprostřední pocity. „Ale od Cardiffu jsem jel pokaždé ve finále. To je šest finálových jízd v řadě, díky nimž jsem získal dost bodů. Vím, že Greg je skvělý závodník. Věděl jsem ale, že do toho dneska budu muset jít a brát body. Prostě jsem se chtěl koncentrovat a udržet stříbro. A ta práce je teď dokončená. Když jsem byl mladý, sledoval jsem velké ceny s Jasonem Tomaszem, Gregem nebo Tony. Snil jsem, že budu jednou na pódiu. Nyní se sen splnil, díky všem závodníkům a gratulace Gregovi a Nickimu.“
Titul číslo čtyři napřesrok
Stejně jako Greg Hancock také Nicki Pedersen je odhodlaný pracovat i nadále, aby se napřesrok pustil do boje o svůj čtvrtý světový titul. „Budu bojovat o titul příští rok,“ pravil odhodlaně. „Poslední dva týdny jsem tvrdě makal, aby všechno fungovalo, protože tohle byla docela drsná sezóna pro mě. Potřeboval jsem sílu, abych tady vyhrál a získal třetí místo.“
Nakonec z toho vítězství nebylo, avšak bronz ano. „Byl jsem blízko vítězství, takže jsem samozřejmě velice smutný,“ reagoval. „Ale už se doopravdy těším na zimu, letos to všechno nefungovalo, ale Greg je dobrý chlapík. Je nejkonzistentnější, motorky mu fungují a mám okolo sebe skvělý tým. Abyste ho porazili, potřebujete, aby všechno pracovalo pro vás. Klobouk dolů, co letos dokázal. Zaslouží si to a vítám ho v klubu trojnásobných mistrů světa!“
| 1. Krzyzstof Kasprzak, PL | 17 |
| 2. Andreas Jonsson, S | 17 |
| 3. Jaroslaw Hampel, PL | 11 |
| 4. Nicki Pedersen, DK | 14 |
| 5. Greg Hancock, USA | 13 |
| 6. Tai Woffinden, GB | 9 |
| 7. Adrian Miedzinski, PL | 9 |
| 8. Kenneth Bjerre, DK | 8 |
| 9. Maciej Janowski, PL | 7 |
| 10. Chris Holder, AUS | 7 |
| 11. Troy Batchelor, AUS | 6 |
| 12. Matej Žagar, SLO | 5 |
| 13. Pawel Przedpelski, PL (res) | 4 |
| 14. Martin Smolinski, D | 4 |
| 15. Chris Harris, GB | 4 |
| 16. Fredrik Lindgren, S | 3 |
| 17. Oskar Fajfer, PL (res) | 0 |
| 18. Michael Jepsen Jensen, DK | 0 |
Konečné pořadí seriálu:
1. Greg Hancock 140, 2. Krzysztof Kasprzak 132, 3. Nicki Pedersen 121+3, 4. Tai Woffinden 121+2, 5. Matej Žagar 114, 6. Andreas Jonsson 103, 7. Chris Holder 100, 8. Jaroslaw Hampel 98, 10. Fredrik Lindgren 90, 11. Niels-Kristian Iversen 87, 12. Martin Smolinski 81, 13. Kenneth Bjerre 79, 14. Darcy Ward 75, 15. Chris Harris 48, 16. Michael Jepsen Jensen 42, 17. Peter Kildemand 33, 18. Bartosz Zmarzlik 17, 19. Adrian Miedzinski 14, 20. Kjastas Puodžuks 10, 21. Peter Ljung 7, 22. Mikkel Bech Jensen 7, 23. Tomas H. Jonasson 7, 24. Maciej Janowski 7, 25. Joonas Kylmäkorpi 5, 26. Pawel Przedpelski 4, 27. Kauko Nieminen 4, 28. Andrzej Lebeděvs 3, 29. Kim Nilsson 3, 30. Jason Bunyan 2, 31. Václav Milík 2, 32. Craig Cook 2, 33. Adrian Cyfer 2, 34. Lukasz Kaczmarek 2, 35. Lasse Bjerre 1.
Foto: tiskový servis IMG Worldwide
