Josef Novák osedlal dvěstěpadesátku poprvé, ale nikoliv naposledy

Bořice – 27. září
Nikdy nesedlal dvěstěpadesátku, dokud nepřišla nabídka nahradit Adama Fencla ve světovém poháru v Morizes. Sice se vrátil jako jedenáctý, avšak pozitivně kvitoval rychlost motocyklu a urputnost soubojů, do nichž se v Akvitánii pustil. Josef Novák se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se s čtvrtlitrem představí rovněž v pátek při Jawa Cupu, i když nominace na Zlatou stuhu pro něho přinese nutnost sedět na dvou židlích naráz.


„Byl to první závod na dvěstěpadesátce a ještě k tomu na dlouhý dráze, kde jsem nikdy nejel,“ ujímá se Josef Novák slova. „Nevěděli jsme, jak to pořádně nastavit, a jeli jsme na zkoušenou. Byla to dobrá příležitost. Dvěstěpadesátku jsem měl mít už minulej‘ rok od klubu, ale byly nějaký problémy, takže jsem jel jen pětistovky.“

Odjezd do francouzského Morizes byl vskutku hektický. „V pondělí při Tomíčkově memoriálu jsme dostali rám na klasiku, kde byl motor dvě stě padesát, a nedodělanej‘ rám j Jawy na dlouhou,“ pokračuje pardubický závodník. „Ve středu přijel Zdeněk Schneiderwind do Pardubic. Snažil se mně a Filipovi Hákovi radit. Vyměnil nám kolečka v převodovce a pomáhal nám také pan Dryml.“

Druhý den začala červená dodávka Novákových polykat své první ze sedmnácti stovek kilometrů na daleké cestě do Akvitánie. „Cesta v pohodě,“ říká Josef Novák. „Žádný problémy nebyly. Bylo pěkný, podívat se do Francie.“

Nicméně Josef Novák nejel do země galského kohouta na výlet. „Říkali, že dráha v Morizes je jako v Pardubicích,“ přibližuje své zkušenosti se závodním oválem. „Měli pravdu. Rovinky byly podobný, zatáčky taky, jen ta u depa byla jiná, než jsem byl zvyklej‘. Musel jsem změnit i posaz na motorce a víc zatěžovat zadní kolo.“

Světový pohár zahajoval trénink. „Zkoušel jsem motorku a přišlo mi, že to jede,“ svěřuje se. „Ale dokud jsem s nimi nešel na pásku, porovnání nebylo. Přetáčel jsem se z výjezdů, ale závod byl až od sedmi. Měli jsme dost času připravit motorku.“

Poprvé Josef Novák stanul na startovním roštu v rozjížďce s číslem dvě. „Hodně se prášilo,“ popisuje. „Odstartoval jsem dobře, ale nepadla mi tam dvojka, jak jsem potřeboval a z výjezdu mě předjeli. Druhou a třetí jízdu jsem dojel předposlední a udělal jsem dohromady dva body.“

Naštěstí byl dostatek času změnit nastavení motocyklu. „Přemýšleli jsme, proč to nejede,“ svěřuje se Josef Novák. „Pak Honza Hlačina říkal, že zkusíme zmenšit předstih. Udělali jsme to a já bojoval o druhý místo. A pátou jízdu jsem vyhrál.“
By duel s Baptiste Comblonem o druhou příčku v rozjížďce s číslem deset prohrál a metu čtrnácté jízdy protnul jako první před Igorem Kopecem-Sobczynskim, osm bodů stačilo jen na finále C. Přitom na béčko by stačilo v úvodních třech sériích skončit pokaždé alespoň o jedno místečko lépe.

„Odstartoval jsem, ale Marcin Turowski měl ještě lepší start a dostal se přede mě,“ vzpomíná Josef Novák na finále C. „Dvě kola jezdil přede mnou. Já jsem s ním bojoval. Ve výjezdech jsem byl rychlejší, dal jsem to v nájezdu před něj a pak si už jen udržoval první místo.“

I když mu celkově patří jedenáctá příčka, francouzské čtvrtlitrové dlouhodrážní dobrodružství si pochvaluje. „Zkušenost to byla výborná,“ netají se. „Jezdilo se tam rychle. Bojoval jsem s nima tělo na tělo. Proto si myslím, že to byla výborná zkušenost.“

Dvěstěpadesátka však ještě neskončí navěky v divišovské továrně. „Měl bych jet Zlatou stuhu a do toho ještě s Adamem Fenclem ten Jawa Cup,“ odhaluje Josef Novák své nejbližší plány. „Snad to půjde skloubit. Ale Zlatá stuha je na vylučovací skupiny a ani nevím, jestli se kvalifikuju dál.“

Foto: Václav Buřič