Hynek Štichauer napravil svou jedinou prohru v dodatkové jízdě

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 20. srpna
I když Hynek Štichauer připouštěl, že jej pardubická dráha v semifinále šampionátu jednotlivců zpočátku zaskočila, byl po třech sériích jako jediný na stupních vítězů. Nicméně v rozjížďce s číslem čtrnáct na něho odstartoval Martin Gavenda, jenž prve podlehl pouze Michalu Škurlovi. Jelikož oba už nepoznali hořkost porážky, setkali se ještě jednou v rozjezdu. Tady už Hynek Štichauer nezaváhal a ozdobil se vítězstvím v závodě. Pakliže se týká šestice postupujících, žádných výrazných překvapení jsme se nedočkali. V individuálním šampionátu však skvěle debutoval Patrik Mikel, který se při stejném zisku jako rekonvalescent Ondřej Smetana, stal pro finále prvním náhradníkem.

Vše v duchu předvídatelného vývoje
První z šestnáctky semifinalistů vypadl první již včera. Následky pádu z minulého týdne byly pro Krzysztofa Nowackeho větší, než se původně zdálo. Odpolední návštěva lékaře odhalila prasklé chodidlo a polský borec startující již sedmým rokem s českou licencí se musel omluvit. Jeho startovní číslo tři převzal Dan Macl, zatímco Luboš Velinský zůstal jediným náhradníkem.

Pro většinu závodníků bylo záměrem dnešního večera vměstnat se mezi šestici přímo postupujících do finále nebo přinejhorším na další dvě místa garantující pro finále pozice náhradníků. Již první fáze závodu daly najevo, že letos se šokujících výsledků typu loňského libereckého vypadnutí Zdeňka Simoty evidentně nedočkáme. Po úvodních dvou pětinách se na hrotu průběžné klasifikace hřáli Hynek Štichauer a Martin Gavenda, kteří neztratili ani jeden bod.

Domácí borec rozehrál mítink hladkým triumfem v rozjížďce s číslem dvě. V ní se Michal Klein skvěle řídil zásadou, že v semifinále se hodí každý bod, a v úvodní zatáčce za svá záda poslal Petra Babičku. Ani v sedmé jízdě neznělo zadání mise Hynka Štichauera neřešitelně. Po vylétnutí pásky se ocitl před Patrikem Mikelem. Tomu po nule z úvodní jízdy mělo druhé místo před Josefem Novákem a Danem Maclem náramně pasovat do krámu.

Zato Martin Gavenda rozhodně nemohl los, který mu určil vestu se čtrnáctkou na zádech, pokládat za optimální. Ve čtvrté jízdě však rychle zmizel z dohledu Ondřeje Smetany, zatímco se ještě Filip Hájek sbíral ze země, kam jej po vylétnutí pásky poslal vlastní motocykl vzepjatý v ukázkové svíci.

V rozjížďce s číslem šest na Martina Gavendu čekal ještě silnější oponent. Jan Holub ve třetí jízdě jasně dal najevo, že jej pouhý postup bez vavřínů rozhodně neuspokojí. Nejprve se v úvodní zatáčce držel jako klíště vnitřní stopy, aby uhlídal z opačné strany útočícího Michala Škurlu. A pak se pustil do vedoucího Romana Čejky. Objel ho až v závěrečné zatáčce, když už startmaršál Jaroslav Kocek zvedal šachovnicovou vlajku.

Na Martina Gavendu však byl Jan Holub krátký. „Dal jsem to moc ven,“ přemítal později, proč mu Moravan oblečený do pražské vesty rychle ujel. S pěti body však jeho zklamání nemohlo být velké. Stejným ziskem se chlubili i Roman Čejka s Jaroslavem Petrákem. Slaňák neželel popisované těsné prohry s Janem Holubem, spíše se po zkušenostech předchozích týdnů obával o motor. V osmé jízdě však ujel Jaroslavu Petrákovi, který vyhrál rozjížďku s číslem jedna, když v její první zatáčce objel Radima Choda.

Postupové otázky vyřešeny, rozjezd jen o prvenství
Patrik Mikel měl uši nastražené při naslouchání rad od Lukáše Drymla a Mariána Jirouta. A jeho hvězda začala záhy stoupat vzhůru. Rozjížďku s číslem devět vyhrál hned dvakrát, protože se ve druhém kole rozblikala červená světla kvůli pádu Zdeňka Růžičky. Zatímco poprvé jel březolupský teenager neohroženě v čele, nyní na něho odstartoval Filip Hájek. Jenže Patrik Mikel jeho vládu ukončil vnějškem první zatáčky.

V rozjížďce s číslem čtrnáct zaútočil stejným způsobem v prvním oblouku na Ondřeje Smetanu, ale upadl. Miroslav Topinka na věži rozhodčího nechal k repete najet celou čtveřici. A Patrik Mikel dotáhl svůj předjížděcí manévr pražského závodníka do konce. „Myslíš, že mám naději aspoň na náhradníka?“ptal se v depu. S osmi body se nemohl dočkat jiné odpovědi, než a ve své poslední jízdě nic nepokazí.

Postupové starosti míjely rovněž vedoucí dvojici, by si nůžky na neporazitelnost Martina Gavendy naostřil Michal Škurla. Žluto-černý Pražan po svém úvodním zaváhání hromadil trojky se zanícením nadšeného sběratele suvenýrů. V rozjížďce s číslem jedenáct odstartoval a Martin Gavenda se do jeho bezprostřední blízkosti dostal až při stoupání do depa.

S osmi body na tom byl stejně jako Roman Čejka, který prve v desáté jízdě vyhrál stylem start – cíl. Hynek Štichauer ve vedení osaměl po rozjížďce s číslem dvanáct. V její první zatáčce stačil uhlídat Jana Holuba, aby společně přeskočili Jaroslava Petráka.

Ovšem v rozjížďce s číslem třináct stanuli na startovním roštu všichni tři vedoucí muži. O společnost se jim postaral Radim Chod. Slánský závodník mohl právem litovat, že mu osud přihrál do cesty tak nabitou jízdu. Mít v ní jediný bod, nakonec by se rozjížděl o finále! Pádný důkaz, o co naše plochá dráha přišla, když se jí exmistr stopětadvacítek šest let nevěnoval.

Start vyšel nejlépe Hynku Štichauerovi. Jenže Martin Gavenda byl vnějškem první zatáčky rychlý jako úředníci finančního úřadu a exekutoři dohromady. „Z tý svý jedničky jsem to nestih‘ do svý stopy,“ svěřoval se Hynek Štichauer, který měl jedenáct bodů stejně jako jeho jediný přemožitel.

Jan Holub se hravým triumfem v patnácté jízdě dostal na deset bodů. Jaroslav Petrák hned vzápětí proletěl první zatáčkou jako střela, přičemž za svá záda odsunul nejen Josefa Nováka, ale i Michala Škurlu. Rázem měl devět bodů stejně jako Roman Čejka a Michal Škurla. Osmičku u svého jména měl Patrik Mikel, dalším v pořadí byl až Ondřej Smetana se šesti.

Jako první si rozhodující porci chleba ulomil Jan Holub. V sedmnácté jízdě se však pozornost neupírala ani tak na jeho spanilou jízdu jako spíše na Michala Kleina, jenž až na cílové metě uštval Josefa Nováka. Zato v rozjížďce s číslem osmnáct se bojovalo o vítězství. Michal Škurla se totiž usadil na čele. Když jej ve druhém okruhu Hynek Štichauer v první zatáčce vystrnadil, pokoušel se o zvrat, nicméně domácí borec záhy opanoval situaci.

V devatenácté jízdě udělal maximum Ondřej Smetana. V první zatáčce zprava předčil Romana Čejku, avšak na víc než náhradnický post pomýšlet nemohl. Patrik Mikel ovšem stále mohl vyšoupnout Jaroslava Petráka z přímo postupové šestice. V rozjížďce s číslem dvacet si Martin Gavenda řekl o rozjezd s Hynkem Štichauerem o nejvyšší stupeň pódia. Patrika Mikela však Jaroslav Petrák objel již v první zatáčce. „Proletěl kolem, šel na materiál, odrazilo se mu to a já se málem posral,“ zněl autentický komentář z úst březolupského juniora.

V otázce finalistů ani náhradníků nebylo co řešit, takže duel Hynka Štichauera s Martinem Gavendou o vítězství byl jediný. Od počátku jej ovládl domácí závodník, který po loňském Liberci vyhrál semifinále již podruhé za sebou.

Hlasy z depa
„Hrozně jsem si to zkomplikoval tou jednou jízdou,“ vyprávěl Hynek Štichauer. „Padlo to na mě. Nebyl jsem v pohodě, myslel jsem, že dráha bude tvrdá. Až po dvou jízdách jsem skočil na druhou motorku. Ale byl problém odstartovat a z tý jedničky jsem to do svý stopy nestih‘. A byl jsem po škole v rozjezdu. Materiál byl dost daleko, Martin jel ve stopě a já musel jet galeje po venku. Na to, že v Liberci bylo loni patnáct bodů, dneska jsem rád, že se mi před domácím publikem povedlo vyhrát.“

„Dobrý,“ odtušil Martin Gavenda. „Vítězství by bylo lepší, ale postup je důležitější. Hynek byl v rozjezdu lepší od startu a to rozhodlo. Škoda bodu, ale tady dneska jel každý a závody byly vyrovnané. Hlavně, že motor vydržel.“

„Postup byl základ,“ uvědomoval si Jan Holub. „Postoupil jsem docela s přehledem. S Martinem jsem to dal moc ven. Chtěl jsem bejt‘ na bedně a byl. Ve finále by bedna byla veselejší. Třeba to přijde…“

„Jsem rád, že jsem postoupil,“ ulevil si Roman Čejka. „Pro to jsme sem jeli. Nejvíc mě těší, že motor vydržel. Je to motor od pana Kolegy (přezdívka mechanika Antonína Poláka – pozn. redakce). Dá se říct seskládanej‘ z věcí, co jsme vyhrabali pod ponkem.“

„Nestih‘ jsem se připravit a už bylo zelený světlo,“ litoval Jaroslav Petrák jedné nepovedené rozjížďky. „Super. Chtěl jsem bejt‘ na bedně, ale to je nevýhoda domácího prostředí. Od minulýho závodu jsem byl roztržitej‘ a nesoustředěnej‘ a furt nervózní. Až teď to ze mě spadlo. Chtěl jsem, tělo by chtělo, ale rozum to nedá. Hodně se jezdil venek, ale já už koukám, že mám ráno vstávat do práce.“

„Až na dvě rozjížďky to byl dobrej‘ závod,“ tvrdil Michal Škurla. „V první start a ve druhý taky. Jsem ve finále, to je základ. Sice jsem chtěl bednu, ale nevyšlo to.“

„Sere mi, že jsem Jardu v poslední jízdě neporazil,“ uvědomoval si Patrik Mikel, že kdyby projel cílem rozjížďky s číslem dvacet před Jaroslavem Petrákem, šli by spolu na start rozjezdu o přímý postup do finále. „Su rád, na první rok je to dobré. Není to špatné, zadařilo se, dvě jízdy jsem vyhrál. Škoda nuly v první jízdě, posral jsem start a už to nešlo.“

„První jízdu jsme prosrali nastavením motorky, nešlo to dopředu,“ připouštěl Ondřej Smetana. „Pak jsem v další jízdě odstartoval, ale brzy zatočil na lajnu a Michal tam měl místo. Pak nula, úplně na hovno. Nepodíval jsem se a byl v koleji křížem. Pustil jsem spojku a lítal doprava a doleva. Na Čejkina jsme to ale vyladili a jelo to krásně.“

1. Hynek Štichauer, Pardubice 3 3 3 2 3 14+3
2. Martin Gavenda, Praha 3 3 2 3 3 14+2
3. Jan Holub, Mšeno 3 2 2 3 3 13
4. Roman Čejka, Slaný 2 3 3 1 2 11
5. Jaroslav Petrák, Pardubice 3 2 1 3 2 11
6. Michal Škurla, Praha 1 3 3 2 2 11
7. Patrik Mikel, Březolupy 0 2 3 3 1 9
8. Ondřej Smetana, Praha 2 2 0 2 3 9
9. Radim Chod, Slaný 2 1 2 0 2 7
10. Michal Klein, Mšeno 2 1 1 1 1 6
11. Josef Novák, Pardubice 1 1 2 1 0 5
12. Petr Babička, Slaný 1 0 1 2 0 4
13. Filip Hájek, Praha F 0 1 1 1 3
14. Lukáš Ševčík, Praha 1 0 0 0 0 1
15. Zdeněk Růžička, Mšeno E 1 X 0 0 1
16. Luboš Velinský, Pardubice (res) 0 1 1
17. Dan Macl, Pardubice 0 0 0 – – 0

Poznámka: z nominovaných závodníků nestartoval Krzyzstof Nowacki, zraněný minulé úterý při tréninku v Leszně. Na jeho místo postoupil Dan Macl.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz)