Slaný – 3. srpna
Sázka na omlazení českého nároďáku Milanu Špinkovi vyšla naprosto dokonale. Eduard Krčmář se v elitním světovém šampionátu neztratil ani náhodou. Ve Västerviku nevyšel bodově naprázdno ani jednou a jako jediný z českých závodníků dokázal vyhrát jízdu. V Bydhošti dokonce vezl na svém motocyklu žolíka a osmi body zanechal dobrý dojem nejen na české fanoušky. Jeho polský Rawicz mu rázem zlepšil smluvní podmínky, s nabídkami se ozvaly i další kluby a slánský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ve středu jej nečeká jadranský pohár, nýbrž dánská liga.

Žádný nesmělý debut
„Super to bylo,“ rozzáří se Eduard Krčmář při zmínce o svém působení ve světovém poháru. „Těšil jsem se hodně na velkej‘, důležitej‘ závod. Je to super, hodně mi to dalo. Všechno šlapalo, pohoda. Už na trajektu byla sranda. Povedenej‘ vejlet.“

Västervický ovál padl Eduardu Krčmářovi do oka již na první pohled. „Malá dráha,“ popisuje dějiště svého debutu na scéně světového poháru. „Ale široká a závodivá. Nic extra za roh, moc se mi líbila.“

Premiéru v národním týmu si ve Västerviku odbyl již v rozjížďce s číslem jedna, opakované kvůli pádu Olivera Berntzona. Dva body za zády Madse Korneliussena byly nejen fantastickým debutem, ale i jakoby symbolickou předzvěstí, že se žádný boj našeho družstva s Lotyšskem o poslední místečko konat nebude. Ba právě naopak, čeští borci se neváhali pustit do křížku se Švédy i Dány.

„Na trénink byla dráha hrozně tvrdá a na závody to předělali,“ vypráví Eduard Krčmář. „Naštěstí mi první jízdu stopli, tak jsme to stihli předělat. Ještě to nebylo ono, ale pak už jo.“

Jeho individuální skóre se nakonec zastavilo na devíti bodech, z nich největší porci garantovalo vítězství v rozjížďce s číslem čtrnáct. Po skvělém startu za sebou nechal Petera Kildemanda, Petera Ljunga a Kjastase Puodžukse.

„Letěl jsem jak bejk!“ vzpomíná. „Tady se nesmí udělat chyba, protože jdeš hnedka z prvního místa na třetí. Jsem fakt spokojenej‘. Devět bodů ve Švédsku je super.“

Ovoce úspěchu
Nikdo z českého národního týmu před odjezdem nepřipustil myšlenku, že by se z Västerviku vracel rovnou domů. A vskutku sotva trajekty vyplivly jejich dodávky na německé straně Baltského moře, jelo se na východ do Bydhoště.

„Nepočítali jsme, že se budeme vracet,“ souhlasí Eduard Krčmář. „Čekali jsme, že v poslední šanci v Bydhošti to bude těžký. Je tam velká dráha, první jízdy jsme všichni mydlili. Pak jsme to doladili. Startovali jsme dobře, dalo se předjíždět a hlavně nám soupeři neujížděli. Bylo to super!“

Na třetí místo družstva USA, pro něž Greg Hancock vyjel jednadvacet z jeho pětadvaceti bodů, chyběl českým borcům skutečně jen kousíček. „Škoda, že jsme nedali Amíkům,“ lituje slánský závodník. „Chyběly nám dva body, třetí místo by bylo nádherný. To už bylo o moc těžší než ve Švédsku. Dělal jsem osm bodů, velká spokojenost.“

Eduard Krčmář se vskutku může za svým debutem v národním týmu ohlížet s uspokojením. „Udělal jsem pro to maximum,“ vnímá, že úspěch nepřišel jen tak sám od sebe. „Běhal jsem, makal jako bejk‘ a všechny motory měl na repasi. Bylo to dobrý a jsem spokojenej‘.“

Jeho výkony rozhodně nezůstaly bez povšimnutí. „Psal mi Progres management, že má pro mě nabídky do Švédska a Dánska,“ svěřuje se. „Ve středu už jedu dánskou ligu za Munkebo místo Kenni Larsena. Měl jsem jet jadranskou ligu v Pardubicích, ale tohle je přednější. Byl bych hloupej‘, kdybych to odmít‘.“

Nemůže být ani sporu, že by Milan Špinka opomenul za Eduarda Krčmáře při nominaci do juniorského národního týmu pro světové finále ve Slangerupu za tři týdny. „Škoda finále juniorskýho mistrovství světa jednotlivců,“ připomíná slánský borec své těsné vyřazení v kvalifikaci v Leicesteru. „Předělali tam dráhu a na začátku jsem nebodoval. Snad příští rok. To samý Evropa, kde jsem měl technický problémy v Pardubicích. Škoda, ale jedeme dál. A doufám, že je měřím tady při mistráku. To víš, že půjdu po bedně v dospělejch‘!“

Foto: Petr Makušev