AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Míšeň – 5. července
Pátý prvoligový závod s charakteristickou trojicí věží míšeňského dómu přivítal ve svých ochozech možná více diváků než jiný podnik stejné úrovně na českém území. Ronny Weis si už v Březolupech na své domácí půdě věřil, avšak ambice míšenko-březolupského týmu se otřásly hned v rozjížďce s číslem jedna. Mathias Bartz si v její druhé zatáčce škrtnul o zadní kolo Josefa Nováka. Po vzájemné kolizi se pardubický junior vrátil do depa po svých, avšak německý závodník skončil s poraněnou klíční kostí v nemocnici. I když domácímu týmu zbyli jen tři závodníci, okolo poloviny mítinku se zbavil dotěrných Pardubic a usadil se v čele. Vzhledem k minimálnímu odstupu nemohl Jaroslav Petrák užít taktickou rezervu. Taktizovat příliš nemohl ani Tomáš Topinka, jelikož si Zdeněk Holub po svém pádu v jedenácté jízdě stěžoval na bolesti hlavy. V rozjížďce s číslem deset Jaroslav Drbal poprvé poslal do boje Eduarda Krčmáře, který prozatím jen seděl na žlutém zábradlí v depu. Slánský junior se do konce základní části objevil na dráze ještě čtyřikrát. A protože neznal nic než vítězství, Slaný za sebou definitivně nechal Prahu, přeskočil Pardubice a před finálovou jízdou s tříbodovým odstupem na domácí mohl pomýšlet na vítězství. Eduard Krčmář pro něj udělal maximum, když se brilantním startem dostal do čela. Ronny Weis, který přibyl k roštu na poslední chvíli kvůli patáliím s motocyklem, držel třetí místo. Jeden bod stačil jeho týmu k vítězství, avšak ve třetím okruhu jej v nájezdu do druhé zatáčky podjel Ondřej Smetana. Padesát hrdel, které sem ze Slaného dovezl autobus, se okamžitě ozvalo. Zatímco slánské ruce letěly nahoru, Tomáš Suchánek plánoval závěrečný útok na Eduarda Krčmáře. V posledním oblouku jej vskutku překonal a Jaroslav Drbal mohl jen smutně odtušit, že jeho tým již ve druhém závodě přišel o vítězství díky jedinému bodu.

Oslabení domácí nehodlají ustupovat ani Slaňákům
Starobylá Míšeň nabízí stejně úžasnou atmosféru jako Praha. Proto nebylo divu, že premiéru české soutěže na zdejším stadiónu využila celá řada závodníků, diváků i činovníků k procházce starým městem korunovanou hradem Albrechtsburg vysoko nad Labem.

Propagační práce týmu okolo Ronnyho Weise byla nepřehlédnutelná. V některých částech města jste na oranžové plakáty zvoucí na Erste Tschechische Liga narazili doslova na každém kroku. Kterak se hodinová ručička blížila devatenácté hodině, dusno kulminovalo. Nakonec stadión inkasoval zásah dešové vody, který byl ovšem naštěstí stejně rychlý jako intenzivní. Perfektně připravené dráze jenom pomohl. Richard Geyer obsluhoval ve stánku s občerstvením a všem zvědavcům ukazoval na svou klíční kost. „Ještě dva týdny,“ reagoval na zvídavé otázky ohledně termínu jeho comebacku.

Trénink poznamenal jen lehký pád Radima Choda. „Měl jsem špatnej‘ převod a trošku mi to dláblo,“ vysvětloval slánský závodník. Mezitím Ronny Weis dirigoval nástup ve stylu své šoubkařské série Speedway-on-Ice, kdy závodníci mávali divákům ze sedel svých motocyklů. Záhy zazněla důvěrně známá melodie z filmů o boxeru Rockym a šlo se na start rozjížďky s číslem jedna.

Mezi českými fanoušky v ochozech hráli prim Slaňáci, jichž se z útrob zájezdního autokaru nakonec vyklubalo přesně osmačtyřicet. K jejich radosti se vedení v rozjížďce s číslem jedna ujal Roman Čejka. Za sebou měl Josefa Nováka, který si s nově naladěným motorem od Jana Řehounka překvapivou lehkostí hrál s Mathiasem Bartzem a Stevenem Mauerem.

Hned ve druhé zatáčce si ovšem Mathias Bartz, jenž byl oproti původní sestavě nakonec náhradníkem domácího družstva, škrtnul o zadní kolo Pardubičana před sebou. Jejich let do nafukovacího mantinelu se stal dílem okamžiku.

„Trošičku jsem se přetočil,“ líčil Josef Novák ve chvíli, kdy u německého závodníka se zlomenou klíční kostí asistovaly v jednu chvíli až čtyři sanitky. „Zpomalil jsem se a on to do mě šupnul. Asi nečekal, že se přetočím.“

Mathias Bartz byl z repete diskvalifikován, nicméně Jaroslav Gavenda si jej ze svých strategických plánů musel škrtnout až do konce závodu. Roman Čejka sice vyhrál bez potíží opakovanou první jízdu, v níž Josef Novák s přehledem ustál všechny útoky Stevena Mauera. Slaný však zůstal na špici průběžné klasifikace jen chvíli.

Michal Škurla zvládl nejlépe start druhé jízdy, však už od prvního výjezdu udával tempo Martin Málek. Radim Chod ohlídal Jaroslava Petráka, čímž svůj klub ještě zachránil od ztráty průběžného vedení. Jenže hned vzápětí vypálil do čela Martin Gavenda. Během druhého okruhu si s ním poradil Tomáš Suchánek, avšak Piotr Dziatkowiak se k předjetí nedostal.

Domácí koaliční družstvo se dotáhlo na Slaný, nicméně o vedení se s ním nehodlalo v žádném případě dělit. Raketový start v rozjížďce s číslem čtyři stál za velkým sólem Ronnyho Weise. Hynek Štichauer za sebou nechal Michala Dudka a pustil se do Zdeňka Holuba. O druhou příčku jej připravil jen na chvíli, navíc v depu zjistili, že se vrátil s prasklým středním dílem rámu.

Jaroslav Drbal kalí vodu
Po první sérii se skóre březolupsko – míšeňského týmu zastavilo na osmi bodech. Jelikož zraněného Mathiase Bartze neměl v páté jízdě kdo nahradit, šestibodové Slaný a Pardubice a pětibodová Praha plným právem mohly očekávat progres. Za nejdelší konec provazu nakonec zatáhl Jaroslav Petrák, když na startovní rošt vyslal náhradníka Tomáše Suchánka.

Pardubický borec měl na konci druhého kola náskok jedné rovinky před Michalem Dudkem a Michalem Škurlou. Východočeši se stěhovali do čela aktuální klasifikace, kde ovšem jejich pobyt byl hodně krátký. Martin Málek totiž dokonale ovládl šestou jízdu. Hynek Štichauer, jenž musel v depu řešit problém s plynovou rukojetí svého rezervního motocyklu, stačil pouze v prvním oblouku podjet Piotra Dziatkowiaka.

Skóre spojeného týmu Březolupy/Míšeň bylo rázem srovnáno s Pardubicemi, s nimiž domácí záhy naložili stejně jako prve se Slaným. Martin Gavenda záhy zmizel z dohledu všem soupeřům. Radim Chod však držel v šachu Josefa Nováka, jenž tentokrát obral o body jen Filipa Hájka. Ronny Weis svým sólem v osmé jízdě upevnil vedoucí příčku svého klubu.

Ondřej Smetana pronikl před Jaroslava Petráka. „Předtím tam zůstalo nastavení z Herxheimu, kde byl beton a motorka byla utlumená,“ líčil pražský junior později. „Teď jsme ji udělali ostřejší.“ Nicméně jeho dva body byli takřka třetinou toho, co Pražané na míšeňské dráze prozatím dosáhli. Avšak ani ve slánských boxech nevládla slavnostní nálada. Roman Čejka nebodoval, navíc Michal Průcha s jeho motocyklem přišel z dráhy po svých.

„Ztrácí se komprese,“ kroutil hlavou slánský závodník kráčející po boku svého mechanika. Jaroslav Drbal mezitím zvedl Eduarda Krčmáře ze žlutého zábradlí a v rozjížďce s číslem devět jej poprvé poslal do akce. Slánský náhradník splnil naděje do něho vkládané beze zbytku. V první zatáčce objel Ondřeje Smetanu. A pak už před sebe nepustil Hynka Štichauera, který se před Pražana dostal takřka současně z druhé strany.

Roman Čejka s Antonínem Polákem a Michalem Průchou mezitím kouzlili nad motorem, seč jim síly stačily. Ovšem marnost nad marnost, jejich závodník byl poslední od startu až do cíle. O zmařené příležitosti se však hovořilo mezi domácími a Pardubičany. Pražský náhradník Zdeněk Holub vypálil rybník Tomáši Suchánkovi i Martinu Málkovi a zatížil konto svého klubu první trojkou.

„Nechal jsem nastavení, jaké bylo a kluci mně ujeli,“ smutnil Martin Málek nad třetím místem, zatímco Tomáš Suchánek si svou prohrou nebyl příliš jistý. „V cíli jsme byli stejně, ještě jsem se koukal a otáčel hlavu,“ říkal.

Jaroslav Drbal zatím nahlásil Eduarda Krčmáře do rozjížďky s číslem jedenáct místo Michala Dudka. „Může jet ještě čtyřikrát,“ přemítal nahlas cestou do budky s telefonem. Běžely čtyři minuty, jelikož Tomáš Topinka oslavil zrušení pravidla o znásobení strategických prostředků nasazením Zdeňka Holuba namísto Stevena Mauera.

Po vylétnutí pásky vyvážel Zdeněk Holub Eduarda Krčmáře, avšak slánský junior se nezalekl. Jel vedle svého pražského rivala tak dlouho, dokud se nakonec nedostal do čela. Jejich duel došel nešastného konce už ve druhém kole, v jehož druhém oblouku skončil Zdeněk Holub na zemi.

„Šel jsem sám,“ nehledal žádné výmluvy. Eduard Krčmář však při repete měl cestu ke třem bodům Pražanovou diskvalifikací usnadněnou jen částečně. V první zatáčce na něj spodem zle dotíral Martin Gavenda. Slaný dotáhl Pardubice již na dva body a stejný počet mu chyběl na vedoucí Březolupy/Míšeň. Závěr závodu sliboval obvyklé prvoligové drama.

Eduard Krčmář zastupuje celý svůj tým
V rozjížďce s číslem dvanáct Ronny Weis zachytil nástup Slaného. Po vylétnutí pásky nedal opět nikomu ani náznak šance a pod šachovnicovou vlajkou potřetí proburácel jako vítěz. Domácím pomohl i Michal Škurla, když v prvních metrech za sebou nechal Piotra Dziatkowiaka a Josef Novák zůstal stát již v prvním kole.

Závěrečná série rozehrál Tomáš Suchánek svým triumfem stylem start – cíl v rozjížďce s číslem třináct. Martin Málek zůstal po vylétnutí pásky vzadu, ovšem ve druhé zatáčce minul nejen Michala Dudka, ale rovněž Ondřeje Smetanu.

Absenci domácího borce na startovním roštu čtrnácté jízdy využil Jaroslav Drbal k dalšímu útoku. Piotr Dziatkowiak zůstal ve svém depu, které místo něj opustil Eduard Krčmář v roli taktické rezervy. Krátce nato odstartoval jako plochodrážní pánbůh a skóroval dalšími třemi body.

Repete jeho duelu se Zdeňkem Holubem se nekonalo. Pražan suplující Filipa Hájka totiž tentokrát nechal za sebou jen Jaroslava Petráka, přičemž slánského juniora vůbec neohrozil. Tomáš Topinka už začínal tušit, že závěr klání bude muset absolvovat bez něho. A vskutku. „Moc mi to nejde, už nepojedu,“ byla první slova, která Zdeněk Holub svému kouči sdělil po průjezdu cílem.

Eduard Krčmář mnoho času na velké řeči neměl, jelikož jím Jaroslav Drbal nahradil zbytek celého družstva až do konce závodu. V rozjížďce s číslem patnáct opět pekelně rychle odstartoval. Z Martina Gavendy, Hynka Štichauera a Michala Škurly se stali herci druhých rolí dříve, než by řekli švec.

Před poslední jízdou byl Slaný na stejné úrovni s Pardubicemi. Záhy bylo jasné, že je předčí. Jaroslav Petrák sice poslal na start místo prázdné devítky Tomáše Suchánka, jenže ten se vrátil od pásky za doprovodu blikajících červených světel. Páté nasazení náhradníka je totiž možné jen v roli žolíka či taktické rezervy. A čtyřbodová ztráta na domácí celek neopravňovala jezdícího pardubického kouče ani k jednomu.

„Pavel Váňa mi tvrdil, že může jet?!“ divil se Jaroslav Petrák, nicméně rada šéfa rozhodčích, dnes v roli vedoucího depa, byla skutečně špatná. Spíše však doplatil na minimální odstup od vedoucích týmů po celý závod, který by mu dovolil taktizovat jen za cenu účelové machinace s výsledky, k níž se ovšem nesnížil.

Eduard Krčmář zatím dokonale ovládl šestnáctou jízdu. Trošku se škorpil s Ronny Weisem, který jej při návratu do depa ocejchoval sprškou materiálu ze svého zadního kola. Vzdor jeho první prohře zůstával tým Březolupy/Míšeň ve vedení o tři body před Slaným. Na ně ztrácely Pardubice tři body, zatímco Praze o další čtyři body zpět nepomohl ani Steven Mauer, když v rozjížďce s číslem šestnáct v roli žolíka zdvojnásobil jeden bod za třetí místo dvěma.

Finále bylo dnes skutečně hodné svého jména. Ronny Weis řešil technické patálie svého motocyklu a dvouminutový limit stihnul jen za cenu přímé cesty z vrat depa na rošt rovnou přes trávník. „Ronny má jedničku?“ otázal se prve Eduard Krčmář, když se jej Jaroslav Drbal ptal, kterou dráhu si chce zvolit. „Tak to já si stoupnu nad něj!“

Jen tři z posledních devíti rozjížděk se obešly bez Eduarda Krčmáře. I když slánský junior jel počtvrté v řadě, ujal se vedení. Za sebou měl Ronnyho Weise, jehož ovšem vnějškem prvního oblouku předjel Tomáš Suchánek. Domácím však za dané konstelace stačil k triumfu jeden jediný bod.

A právě o něj však Ronny Weis přišel ve třetím kole. „Cejtil jsem, že jsem rychlejší než on,“ líčil Ondřej Smetana, kterak místního matadora podjel v nájezdu do druhé zatáčky. „Pozoroval jsem ho, byla tam kolejka, dal to do ní, zpomalil. Další kolo to udělal znovu, dojel jsem ho a šoup‘ to tam.“

Všechna slánská hrdla řvala unisono hurá v naději na vítězný návrat domů. Jenže Tomáš Suchánek chtěl také říci své slovo. „Eda brzy skládal do nájezdu a přetáčel to, přečet‘ jsem si ho a nechal útok na poslední zatáčku,“ vyprávěl později o svém nájezdu, kterým v závěrečné zatáčce připravil Eduarda Krčmáře o vítězství.

Konsekvence jeho manévru byly mnohem výraznější. Slaný přišel o jediný bod o vítězství, po němž chňaply Březolupy. A čtyři tabulkové body je v půlce kampaně dostaly na roveň s vedoucím Mšenem.

Hlasy z depa
„Super, nečekal jsem to,“ netajil se Martin Málek. „Zase vítězství doma, bomba. Bylo to dramatické, ale super závody. Škoda třetí jízdy. Nechal jsem nastavení, jaké bylo, a kluci mně ujeli.“

„V první jízdě jsem to viděl hodně bledě, kdyby to šlo tak až do konce,“ konstatoval Martin Gavenda. „Průběh závodu jsem moc nestačil sledovat, pořád to bylo vyrovnané a pro nás bez jednoho závodníka těžší. Bylo potřeba co nejvíc bodovat v každé jízdě. Bylo to drama až do finále, nevěřil jsem tomu, ještě Ronny měl problémy s tou motorkou…“

„Jsem hotovej‘,“ neskrýval Eduard Krčmář. „Jel jsem čtyři rozjížďky po sobě. Ale jsem spokojenej‘. Ve finále jsem už dvě poslední kola nemoh‘ a Suchoš mě předjel. Dařily se mi starty, super.“

„Nemám slov,“ kroutil hlavou Roman Čejka. „První jízda pěkná, ale pak zase něco s motorem. Není to kompresí, nevím, co se stalo…“

„Dneska to docela šlo,“ svěřoval se Radim Chod. „Moc pěkná dráha, líbila se mi. V tréninku mi to trošku dláblo, měl jsem špatnej‘ převod.“

„Dobrý,“ liboval si Tomáš Suchánek. „Škoda, že jsme nevyhráli, to jsme prokoučovali, měli jsme nechat jet Pepu ještě jednou. Na to, že jsem tu byl poprvé, se mi jelo dobře. Škoda jedný jízdy, odstartoval jsem na ně. Ale stejně si myslím, že jsme byli v cíli stejně, ještě jsem otáčel hlavu a koukal se.“

„Všechno špatný,“ krčil Hynek Štichauer rameny. „Nějak jsme si to tady dneska vybrali. Z první jízdy jsem se vrátil do depa s prasklým středním dílem rámu. Na druhý motorce se protáčel rychlopal. Vyžrali jsme si to, pak jsem ztratil kontakt s dráhou a začali jsme vymejšlet nesmysly. Je to poučení pro příště, že i na první ligu se nesmí srát.“

„Bylo to pěkný,“ říkal Zdeněk Holub s mírnou dávkou ironie. „Spadnul jsem sám. Asi jsem se trošku bouchnul do hlavy, pak už mi to moc nešlo… Nechtěl jsem už jet, v tý jízdě po pádu mi to moc nešlo.“

„V první jízdě jsem to úplně zkurvil,“ sypal si Ondřej Smetana popel na hlavu. „Odstartoval jsem špatně a pak s tím nic neudělal, nebyl jsem rychlej‘ a nešlo to. Zůstalo tam nastavení z Herxheimu, kde byl beton a bylo to utlumený. Na druhou jízdu jsme udělali ostřejší motorku, na Ronnyho jsem měl, tlačil jsem ho, ale nedostal jsem se k tomu, abych ho předjel. Ve třetí jízdě jsem měl výbornej‘ start, ale z výjezdu si to povyvezl a předjeli mě oba dva. Kdybych udržel lajnu, měl jsem o bod víc. Ve čtvrtý jízdě jsem špatně odstartoval a do druhýho nájezdu to dal na lajnu, Martin Málek to dal na venek. Udržel jsem Dudlíka, ale Martin se Suchošem byli rychlí. Ve finále jsem cejtil, že jsem rychlejší než Ronny. Pozoroval jsem ho, byla tam kolejka, dal to do ní, zpomalil. Další kolo to udělal znovu, dojel jsem ho a šoup‘ to tam. Pořád mám hodně co dělat, abych byl rychlej‘ jako Eda nebo Suchoš.“

		FIN
1. AK Březolupy/SC Míšeň			29
Ronny Weis, D	3 3 3 2	0	11
Martin Gavenda	2 3 2 2		9
Martin Málek	3 3 1 2		9
st.č.4-neobsazeno
Mathias Bartz, D	X – – –		0
2. AK Slaný			28
Radim Chod	1 2 – –		3
Roman Čejka	3 0 0 –		3
Piotr Dziatkowiak, PL (ACCR)	1 1 1 –		3
Michal Dudek	0 2 – 0		2
Eduard Krčmář	3 3 3 3 3	2	17
3. ZP Pardubice B			26
st.č.9-neobsazeno
Hynek Štichauer	1 2 2 1		6
Jaroslav Petrák	0 1 1 1		3
Josef Novák	2 1 E –		3
Tomáš Suchánek	3 3 2 3	3	14
4. AK Markéta Praha			20
Steven Mauer, D	1 0 – 2*		3
Michal Škurla	2 1 2 0		5
Filip Hájek	– 0 – –		0
Ondřej Smetana	0 2 1 1	1	5
Zdeněk Holub	2 3 X 2		7

Průběžná prvoligová tabulka:

	závody	bilance výsledků	malé body	velké body
1. Mšeno	4	2-1-0-1	111	12
2. Březolupy/Míšeň	4	2-0-2-0	100	12
3. Pardubice	5	0-1-2-2	115	9
4. Praha	4	1-1-0-2	107	9
5. Slaný	3	0-1-1-0	80	8

Foto: Miroslav Horáček