Štětí – 20. května
Vzpomínat na lidi, kteří nás navždy opustili, by mělo být nejen minimálně slušností, ale morální povinností, obzvláště pokud svůj život ukončili mladí a navíc za řidítky svých závodních strojů, jako tomu je u ploché dráhy. Já sám to dělám mnoho let a vůbec to není kvůli morální povinnosti.
Mnohé jezdce jsem osobně znal a nikdy jsem se nevyrovnal a nevyrovnám s tím, že už je nikdy neuvidím a nedám si s nimi kafe a nepokecám. Moc mi vadí, že se o nich prakticky nikde nemluví.
Ve Slaném se vzpomíná a myslím na vysoké úrovni na Antonína Vildeho,hlavně zásluhou jeho syna. V Chabařovicích na Jirku Hurycha a mně hrozně vadilo, že se nikde nemluví o bezva parákovi a vynikajícím a všestranném závodníkovi Zdeňkovi Kudrnovi. Dlouho jsem přemýšlel jak to provést.
Pár vět při závodech se mi zdálo málo a tak jsem se rozhodl, že na dlouhé dráze budu každý rok věnovat pohár na uctění památky právě Zdeňka Kudrny. Byl jsem průměrný jezdec a jsem průměrný spíkr, čili žádná legenda, ale myslím, že o tom to vůbec není. Tím pohárem se prostě připomene Zdeňkovo jméno a o to tady jde.
Pohár již mají ve svém vlastnictví takoví borci jako Zdeněk Schneiderwind, Josef Franc a další. Když jsem byl v dubnu na AČR přítomen emotivní chvíli, kdy se s kariérou loučil Lukáš Dryml, okamžitě bylo jasné, kdo letos pohár obdrží.
Lukáš ho za své výkony zaslouží a jak ho znám, jsem přesvědčen, že si ho i nesmírně váží, i když je jen od nějakého Čmejly. On už mu Zdeňka jeho otec Aleš přiblíží, však se s ním nazávodil. Je pro mě ctí, že jsem u velikých úspěchů Lukáše Drymla byl a mohl mu pohár ze srdce věnovat.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
