Praha – 5. května 10:00
Představte si, že jste pozváni na světovou premiéru nového celovečerního filmu o Titaniku. Samozřejmě se strašlivě těšíte, ale snímek překoná vaše představy. Obrovitánská loď, ve své době pokládaná na nejlepší, nejbezpečnější a nejlepší vůbec, dostojí své pověsti. Překoná nástrahy dubnového Atlantiku, vyhne se všem ledovým krám a šastně dorazí do New Yorku. Bude to šok! Přesně takové pocity zažívali novináři na tiskové konferenci v pražském klubu Lávka, když jim pořadatelé SGP České republiky v deset hodin dopoledne oznámili, že držiteli startovních čísel šestnáct, sedmnáct a osmnáct jsou Václav Milík, Zdeněk Holub a Roman Čejka. Nejenže ani jeden neoslavil své jednadvacáté narozeniny, navíc dohromady absolvovali jedinou rozjížďku v seriálu SGP, a přesto předčili kapacity a horké aspiranty typu Josefa France a Matěje Kůse!

„To nečekalo asi hodně lidí,“ říká Pavel Ondrašík, sportovní ředitel AK Markéta Praha. A některé události posledních dnů dostávají rázem o něco logičtější rozměr. Začíná to touhou pořadatelů uskutečnit navzdory dešti extraligové utkání mezi Prahou a Pardubicemi, by si většina mužů převlečených do závodních kombinéze nepřála nic jiného, než už sedět ve svých dodávkách.

A proč Tomáš Topinka angažoval Romana Čejku na hostování do pražského týmu, zatímco se Martin Gavenda procházel po depu v roli zasvěceného diváka. Anebo co k čertu přimělo Václava Milíka, aby se po pondělním závodě Elite League v Belle Vue honil v oblacích na obyčejný jadranský pohár dvojic. A bezprostředně po něm vynechal slavnostní vyhlášení, usedl na sedadlo spolujezdce vedle svého otce, který s ním pádil na ruzyňské letiště, jako by ho ukradl, jelikož Poole ve středu hostil Birmingham.

„V poslední době bylo rozhodování o divoké kartě mezi Vaškem a Pepou,“ pokračuje Pavel Ondrašík. „Matěj z toho vypadl, protože se postavil odmítavě k dění tady.“ Josefa France paradoxně vyřadila dlouhá dráha. Pražská velká cena se koná v sobotu 31. května. Ve čtvrtek přitom startuje dlouhodrážní finále mistrovství světa v Herxheimu. A v neděli je na programu jeho kvalifikační kolo pro rok 2015 v Bielefeldu, jehož se pro všechny případy Josef Franc bude účastnit paralelně s finále.

Problémem není ani tak přesun a Josef Franc je konec konců typem závodníka, jemuž stres spíše vyhovuje. Avšak přeložení některého ze třech podniků na náhradní termín by mohlo ze smělého plánu vytvořit rovnici o mnoha neznámých a bez rozumného výsledku.

Samotný pražský závodník se však ještě plně nestylizoval do dlouhodrážního specialisty a dle kuloárních informací na sebe někteří členové jeho realizačního týmu koukají skrze prsty kvůli názorovým rozporům ohledně kolize krátkých a dlouhých oválů. Nicméně muž, který předloni rozjásal Markétu třemi vítěznými rozjížďkami, letos závodní součástí české velké ceny nebude.

„Padl námět dát Pepovi druhého náhradníka,“ připouští Pavel Ondrašík. „Ale ve čtvrtek jede Herxheim a v neděli Bielefeld. Letěl by sem, aby byl v Praze v pátek dopoledne a v sobotu večer se hnal zpátky. Jsme odpovědní za výsledky, a proto to nevidíme jako šastný krok.“

Nicméně co vedlo pražské pořadatele nominovat na náhradnické posty další dva závodníky juniorského věku? „Když vypad‘ Pepe, rozhodli jsme se pro dva juniory,“ vysvětluje Pavel Ondrašík. „I když tady budou jen stát, něco si z toho vezmou. Dle mýho názoru jsme tam dali dva nejlepší juniory. Jsou oba v rámci CS MV a věnujeme se jim, jen jsme se rozhodovali mezi Romanem a Edou.“

Podobné filozofie se drží i ostatní organizátoři velkých cen a konec konců i BSI, která se čas od času zeptá na motivy nominace divoké karty, nikdy volbu náhradníků nezpochybnila. „Konečně nás nemůže nikdo nařknout, že jsme udělali něco špatně,“ konstatuje Pavel Ondrašík. „Vašek si to zaslouží a dávat juniory na náhradníky je trend, co mají i ostatní pořadatelé.“

Česká trojice má ve světě SGP za sebou dohromady jedinou rozjížďku:

Václav Milík, Pardubice – 22.5.1993:	pardubický junior dostal poprvé příležitost coby první náhradník předloni. Příležitost se mu naskytla už v rozjížďce s číslem tři, z níž byl vyloučen Kenneth Bjerre za prošvihnutí dvouminutového limitu. Vyhrál Greg Hancock, za ním byli v cíli Fredrik Lindgren, Bjarne Pedersen a právě Václav Milík. „Samozřejmě jsem z toho byl vyjančenej‘,“ komentoval svou premiéru ve světě velkých cen. „Atmosféra tam byla jiná než o jinejch‘ závodech. Ale nebyl to špatnej‘ pocit.“ Loni měl v Praze opět startovní číslo sedmnáct, avšak do akce se ani jednou nedostal.
Zdeněk Holub, Praha – 19.2.1996:	loni byl nominován jako druhý náhradník a svezl se jenom o tréninku. „Nesvez‘ jsem se, ale byl to obrovskej‘ zážitek,“ vyprávěl o loňském ročníku SGP České republiky. „Atmosféra toho závodu byla neskutečná, všechno naplánovaný na sekundy. Plnej‘ stadión lidí, krása.“ Poslední květnovou sobotu si toto všechno užije znovu, ovšem s vědomím, že v případě kiksu někoho z šestnáctky bude s výjezdem na ovál první na řadě.
Roman Čejka, Slaný – 27.8.1993:	světu velkých cen se nejvíce přiblížil na loňské čarodějnice. Volný závod Markéta Open měl být vodítkem minimálně pro startovní číslo sedmnáct. Zvítězil Josef Franc, po výkonu z roku 2012 těžko zpochybnitelný kandidát na divokou kartu. Druhý byl Václav Milík, jenž tu potvrdil právě nominaci na post prvního náhradníka. Na stupně vítězů se postavil i Rus Andrej Kudrjašov. Roman Čejka byl čtvrtý, avšak z účasti ve finálové jízdě vyřadil Zdeňka Holuba. „Ty vole, nečekal jsem, že se dostanu tak vysoko,“ zářil, aby se nechal unést snem každého plochodrážníka. „Osmnáctka na Grand Prix by byla hezká, to bych si nechal líbit mít doma takovou vestu.“ Letos se tedy dočkal.

Umístění závodníků nominovaných pořadatelem v SGP České republiky v Praze:

ročník:	divoké karty:	náhradníci:
17. května 1997	Tomáš Topinka, Praha – 15.
15. května 1998	Bohumil Brhel, Praha – 23.
	Gerd Riss, D – 24.
8. května 1999	Antonín Šváb, Praha – 23.
	Piotr Protasiewicz, PL – 24.
6. května 2000	Michal Makovský, Pardubice – 23.
	Bohumil Brhel, Praha – 24.
18. srpna 2001	Antonín Kasper, Praha – 19.
	Bohumil Brhel, Praha – 12.
20. července 2002	Bohumil Brhel, Praha – 23.
	Aleš Dryml, Pardubice – 24.
6. září 2003	Aleš Dryml, Pardubice – 20.
	Josef Franc, Praha – 24.
15. května 2004	Robert Barth, D – 21.
	Antonín Šváb, Praha – 24.
9. července 2005	Aleš Dryml, Pardubice – 15.	Bohumil Brhel, Praha – DNR
		Lukáš Dryml, Pardubice – DNR
26. srpna 2006	Adrian Rymel, Praha – 16.	Luboš Tomíček, Praha – 14.
		Zdeněk Simota, Plzeň – 18.
28. července 2007	Luboš Tomíček, Praha – 14.	Josef Franc, Praha – 15.
		Matěj Kůs, Praha – 18.
2. srpna 2008	Luboš Tomíček, Praha – 16.	Adrian Rymel, Praha – DNR
		Filip Šitera, Plzeň – DNR
25. dubna 2009	Matěj Kůs, Praha – 16.	Luboš Tomíček, Praha – DNR
		Adrian Rymel, Praha – DNR
22. května 2010	Matěj Kůs, Praha – 16.	Luboš Tomíček, Praha – 17.
		Zdeněk Simota, Praha – 18.
28. května 2011	Matěj Kůs, Praha – 13.	Lukáš Dryml, Pardubice – DNR
		Zdeněk Simota, Praha – DNR
12. května 2012	Josef Franc, Praha – 7.	Václav Milík, Pardubice – 17.
		Matěj Kůs – DNR
18. května 2013	Josef Franc, Praha – 16.	Václav Milík, Pardubice – DNR
		Zdeněk Holub, Praha – DNR
31. května 2014	Václav Milík, Pardubice	Zdeněk Holub, Praha
		Roman Čejka, Slaný

Poznámka: počet náhradníků a držitelů divokých karet se měnil dle systému velkých cen. V letech 1995 – 1997 pořadatel měl nárok na jednu divokou kartu, náhradníky byli kvalifikování závodníci. KO systém z let 1998 – 2004 odstranil náhradníky úplně a pořadatel uděloval dvě divoké karty. Současný model užívaný od sezóny 2005 dává pořadateli právo na jednu divokou kartu a dva náhradníky.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Miroslav Horáček