AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 1. května
Dle některých filozofií není život nic jiného než nepřetržitá řada průšvihů nepravidelně po sobě jdoucích. Trénink netrval ani pár minut, když v první zatáčce upadl Steven Mauer. Pražská posila si obnovila předchozí zranění ruky a pořadatelská parta musela měnit propíchnuté pole nafukovací bariéry. Stejná práce je čekala ještě jednou po pádu Martina Málka a Michala Dudka v rozjížďce s číslem jedenáct. Mítink nabral zdržení i dohady ohledně nového pravidla zakazující manažerovi kontrovat žolíkovi protivníka svou taktickou rezervou v desáté jízdě. A záhy se čekalo na rychlou ambulanci z Mělníka, jelikož se Michalu Dudkovi po návratu z repete nešastné rozjížďky s číslem jedenáct začalo obtížně dýchat. Na její palubě se nakonec svezl i Martin Málek, by na základě svých předchozích zkušeností s tímto zdravotnickým zařízením plánoval jen rentgen svého ramene, na něž si naříkal. Takřka čtyřhodinovému závodu prakticky od samého počátku udávalo tempo Mšeno, boj zbývajících třech celků došel svého rozuzlení v samotném závěru a lví podíl na řešení měl excelentně jedoucí Ondřej Smetana. Memoriál Emila Sovy se nakonec skládal jen z pětičlenné finálové jízdy a už popáté v řadě jej vyhrál Filip Šitera.

Nad Mšenem se blýská
Oproti původně nahlášeným sestavám chyběl Richard Geyer, který si zlomil klíční kost, takže barvy Míšně při jejím vstupu do české první ligy bránil z německých závodníků pouze Ronny Weis. Jeho nevlastního syna v březolupské části depa zastoupil Patrik Mikel. O primát použití hosta z celku s volným losem se postaralo Mšeno.

„Chystal jsem se včera ve Slaným na trénink,“ vyprávěl Michal Dudek, kterak se seběhlo, že na startovním čísle dvě zastoupil Zdeňka Růžičku. „Zazvonil telefon, neznámý čísla nerad zvedám, ale byla to nabídka, jestli nechci jet za Mšeno.

Trénink přerušil pád Stevena Mauera. Propíchnutá bariéra dala pořadatelům najevo, že je čeká práce navíc, zatímco Němec s bolestivou grimasou se držící své již zatejpované ruky vysílal Tomáši Topinkovi jasné signály, že pražská Markéta pojede dnes bez náhradníka. Zbývající borci se k tréninkovým kolům dostali těsně před čtvrt na tři.

Kromě závodníků testující dráhu poutala pozornost všech přítomných obloha. Vítr po ní honil tmavomodré bouřkové a Pardubičané mířící na ovál k tréninku jako poslední deset minut před půl třetí si museli připadat jako v prádelně. O chvilku později závodníkům na nástupu zaduněl hrom a ani blesky nezůstaly pozadu.

Více důvodů ke spěchu snad nebylo třeba ani hledat. Aby byl mítink uznán jako právoplatný, musí se uskutečnit alespoň jeho polovina. V rozjížďce s číslem jedna nejlépe odstartoval Michal Škurla. Jan Holub však vedl ještě před nájezdem do první zatáčky a v čele vydržel plných pět kol.

Startmaršál totiž omylem závodníky odmával šachovnicovou vlajkou, až když se k němu blížili popáté. Kamenem úrazu se stala skutečnost, že právě v oné nešastné prodloužené se Patrik Mikel dostal k jednomu bodu na úkor René Vidnera. Nicméně tato záležitost čeká na verdikt VV SPD.

Druhou jízdu opanoval Ondřej Smetana. Průjezd první zatáčkou byl vskutku divoký, Michal Klein se nekompromisně dostal po spodní straně na druhé místo. Martin Málek jej předčil až v nájezdu do druhého kola. To už byl Hynek Štichauer na trávníku a okázale kroutil hlavou. Zatím vedla Praha, avšak od začínajícího Lukáše Ševčíka se v rozjížďce s číslem tři dalo očekávat především sbírání zkušeností.

Michal Dudek excelentním způsobem vrátil Mšeno do čela, když hned na úvod změřil nejen pražského juniora, ale také Ronnyho Weise a Jaroslava Petráka. A Filip Šitera hned vzápětí začala dokazovat, že jeho prohlášení před závodem o plánu jenom vítězit rozhodně nebyly jenom produktem velké huby. Čtvrtou jízdu opanoval od startu až do cíle, aniž by Martinu Gavendovi dopřál jedinou příležitost k útoku.

S mšenskými esy byl v počátečních fázích závodu schopný sehrát vyrovnanou partii pouze Ondřej Smetana. Pádný důkaz podal v rozjížďce s číslem pět. Jan Holub v nájezdu do první zatáčky stihnul pouze Ronnyho Weise, avšak vedoucího Pražana neohrozil. Michal Škurla hned vzápětí objel Martina Gavendu. Michal Klein za sebou nechal Jaroslava Petráka, čímž udržel mšenskou převahu nad Prahou na dvoubodové úrovni.

„Jsou tam díry a koleje,“ vyprávěl Jaroslav Petrák o stavu dráhy. „V druhý zatáčce se to trhá až na podklad. A lajna po startu je hrozná.“ Mezitím se v rozjížďce s číslem sedm dostal do vedení Hynek Štichauer, jenže už v prvním nájezdu před ním byl Michal Dudek. Dva body za druhé místo přitom zdvojnásobily pardubický zisk.

Nešastná kolize přináší další zpoždění
Pardubičané za těchto okolností nemohli odpovědět, než povoláním náhradníka Tomáše Suchánka, který se z pozice náhradníka na prvních sedm rozjížděk jen díval. Nyní zastoupil René Vidnera, ovšem místo prázdného mšenského čísla jedna zamířil na start rezervista Filip ŠItera. A právě on měl po vylétnutí pásky vrch.

Tomáš Suchánek se na něho tlačil z levé strany v nájezdu do druhé zatáčky, avšak Mšeňák byl středem rychlejší. Oblouk u depa však přesto jejich duel rozhodl. Ve třetím okruhu tady upadl Lukáš Ševčík. Sudí byl zřejmě soustředěný na dění vpředu. Naštěstí Lubomír Vozár přes mantinel zburcoval praporkáře, kteří začali mávat a skvěle vyřešili nebezpečnou situaci ještě před rozsvícením červených světel.

Ze zastavení rozjížďky s číslem osm profitoval Martin Málek, který prve duel vedoucích mužů jen sledoval. Nyní vypálil dopředu, a když se na něj Filip Šitera ve druhé zatáčce sápal zvenčí, dočkal se jenom spršky nepříjemné cejchy. „Bylo to těžký, už jsem to nemoh‘ tahat po tom venku,“ vysvětloval mšenský závodníka.

Tomáš Suchánek při repete byl jen tím třetím do party. „Dvojka byla suchá a kamenitá,“ vysvětloval. „Nebylo to nakropený. Promydlilo to a ještě se mi změnila vůle na spojce.“ Na obloze stále čas od času blesk střídal hrom a ke všemu se k zemi spustily i dešové kapky. Mítink se však přehoupnul přes potřebnou polovinu, navíc srážková intenzita jej nemohla nikterak ohrozit.

V rozjížďce s číslem devět se konečně prosadil Martin Gavenda. Tři body se náramně hodily do březolupského krámku. Spolu s předchozími třemi od Martina Málka daly prozatím dohromady sedmnáct. Jan Holub po startu zaostal, ale nejprve v úvodním výjezdu podjel Hynka Štichauera a pak v nájezdu do druhé zatáčky vyřešil i Michala Škurlu. Mšeno mělo tím pádem dvacet bodů, Praha dvanáct a Pardubice pět.

Do rozjížďky s číslem deset proto Tomáš Suchánek vyrazil coby žolík. Jenže Ondřej Smetana dorazil k roštu v roli taktické rezervy místo Filipa Hájka a letošní řády kontrování strategickými tahy manažerům výslovně zakazují. „Já tam Smetáka nedal na Suchoše, ale protože se mi tam hodí,“ hájil se Tomáš Topinka, sotva čtveřice borců zmizela v depu. „A dával jsem ho tam dřív.“

Problém nebyl na místě vyřešen, stejní závodníci se vrátili zase zpátky na rošt a VV SPD má opět další podnět k přemýšlení. A možná i vzpomínání, že funkce předsedy jury byla v devadesátých letech ustavena, aby dbal na sportovní stránku, jelikož sudí dokázal řídit závod, ale o potřebě vypsat rozjezd o určení pořadí v seriálu nemusel mít ani ponětí. Nyní se zdá, že sloučení předsedy jury a rozhodčího do jedné osoby nemusí být to pravé ořechové.

Do desáté jízdy nejlépe odstartoval Tomáš Suchánek, avšak Ondřej Smetana se kolem něj přehnal v první zatáčce jako expres. Bojovalo se i vzadu, Michal Klein za sebe ve druhém oblouku odsunul Ronnyho Weise.

Předchozí tahanice o výklad řádů se staly malichernými, když vedoucí Martin Málek přišel o vedení v rozjížďce s číslem jedenáct díky pádu v první zatáčce. Michal Dudek už nestačil kolizi zabránit. „Nakopla mě díra,“ vyprávěl Martin Málek, co se v onen osudný okamžik seběhlo. „Strčilo mě to dopředu. Složil jsem to, ale problém byl, že Michal do mě poslal motorku.“

Mšenský král zůstal na trůně
Oba borci se vrátili do depa po svých. Organizátoři vyměnili další sadu nafukovacích mantinelů. A Michal Škurla při repete odvedl Michala Dudka. Jemu se však udělalo špatně, bolest v hrudníku mu znesnadňovala dýchání a lékař sanitky se rozhodl přivolat rychlou ambulanci z mělnické nemocnice. Do ní po jistém váhání při vzpomínce, kterak mu před lety místní lékaři nepřišli na zlomené obratle, nastoupil i Martin Málek. Trápily jej bolesti v rameni, nicméně vyšetření naštěstí neprokázalo frakturu.

Krátce před půl pátou se Filip Šitera vrátil do depa jako vítěz rozjížďky s číslem dvanáct, v níž v duelu o pomyslného krále mšenské dráhy odvedl Ondřeje Smetanu. Znovu začalo pršet, avšak ani tentokrát voda neznamenala větší hrozbu pro mítink, v němž Mšeno jasně kráčelo za triumfem.

Tomáš Suchánek sice vyhrál čtrnáctou jízdu před Michalem Kleinem a stejný husarský kousek se vzápětí povedl i Martinu Gavendovi, který předvídal útok Jana Holuba vnějškem poslední zatáčky, avšak dokázal se ubránit. Ovšem mšenský propad na druhé místo konečného pořadí už byl prakticky nemožný, by do rozjížďky s číslem patnáct nemohl místo Michala Dudka nastoupit nikdo.

Tomáš Suchánek se v ní stal teprve druhým mužem dne, který se dokázal pochlubit skalpem Ondřeje Smetany. Pražan zaostal na startu, stihnul v úvodním nájezdu objet Martina Gavendu, avšak Praha už mohla na útok na vítězné Mšeno zapomenout.

Místo toho musela čelit Březolupům, které se dotáhly na stejnou úroveň, a Pardubicím přiblíživším se na rozdíl čtyř bodů. Boj o stříbro zůstával strhující až do konce. Michal Škurla nedokázal v rozjížďce s číslem šestnáct víc než zařadit se za Tomáše Suchánka a Filipa Šiteru, jenž i tentokrát odstartoval s účinností jednoho z blesků, které ještě před nedávnem křižovaly mšenskou oblohu.

Osud pražského družstva ve finálové jízdě zůstával v rukou Ondřeje Smetany. Po startu byl první, avšak v první zatáčce přiletěl zprava Filip Šitera. Vystřídal jej ovšem jen na chvíli. Ondřej Smetana se záhy vrátil a všem nájezdům místní jedničky odolal až do cíle. Martin Gavenda dojel bez bodu, ale protože byl Tomáš Suchánek jen před ním, mohly se Březolupy chystat na cestu na nejnižší stupínek pódia.

První ligou mšenský prvomájový program nekončil. S ohledem na pokročilou dobu a úbytek závodníků se patnáctý ročník Memoriálu Emila Sovy smrsknul na jedinou finálovou jízdu s pěti účastníky. Tady Filip Šitera nezaváhal a stylem start – cíl si připsal si další vítězství, sedmé celkem a páté v řadě. Jan Holub skončil druhý, by jej na chvíli ve druhé zatáčce vystřídal Ondřej Smetana.

Hlasy z depa
„Dobrý,“ komentoval závod Filip Šitera. „Škoda tý jízdy, jak se to zastavilo. Bylo to těžký, už jsem to nemoh‘ tahat po venku. Jsem spokojenej‘. Dráha se mi líbila, bude ještě lepší. Nebyla velká zima, tak si to nesedlo. Trénovali jsme tady jen dva nebo tři, takže se to neotočilo. Jinak super, spokojenost, snad budou Martin a Michal v pořádku.“

„Zajímavý,“ odpovídal Jan Holub, jaké to dnes bylo. „Čekal jsem hlubší dráhu, tak jsem se s tím pasoval. Nešlo mi startovat, až teď to finále. Jinak dobrý, svez‘ jsem se a vyhráli jsme. Jen tak dál, aby to bylo ještě trošku lepší.“

„Radost,“ reagoval Ondřej Smetana na otázku, jaké pocity právě prožívá. „Mám z toho radost. Problém byl Tomáš a Filip, ale každýho jsem jednou porazil. Dokázal jsem si, že na ně mám a snad budou všechny závody takovýhle. Vyladili jsme motor, jelo se mi krásně, dráha byla tahavá, ale dá se říct, že jsem to využíval.“

„Špatný,“ vraštil čelo Michal Škurla. „Nemoh‘ jsem celej‘ den odstartovat. A nešlo mi doladit motorku.“

„Myslel jsem, že vyhrajeme, ale nakonec nám chybělo třináct bodů,“ uvědomoval si Martin Gavenda. „Poztráceli jsme je na dráze, byla hodně těžká. Pak ještě odpadl Martin. Táhli jsme to vesměs dva, chyběl nám ještě jeden nám podobný.“

„Na hovno,“ stručně a výstižně zhodnotili závod Tomáš Suchánek. „Dráha mi moc neseděla. Spíš mě zajímá, až tady pojedou junioři, kolik jich v půlce závodu zbude. Měl jsem špatnej‘ začátek, štefty ve spojce, prokluzovalo to. Pak jsem skočil na druhou motorku a šlo to jinam. Ale stejně na prd, byli jsme poslední.“

„Nic si z toho nedělám,“ zachovával Hynek Štichauer stoický klid nad svým čtyřbodovým ziskem. „Od dvacátýho dubna jsem na tom seděl poprvý včera. Chodil jsem o berlích, nemoh‘ cvičit. Přes noc mi otekla noha a byl jsem vyčichlej‘. Nechci nadávat na dráhu, pro každýho je stejná, ale pro závodníka po zranění nebo juniora, je nesjízdná. Má super poloměry, lidi na tom dělaj, nevím, kde je problém. My v Pardubicích ho máme taky, nebyla zima a nespojilo se nám to. Ale tady jsou ty díry ukrutný. Jsem nasranej‘, že jsme poslední, ale taky jsem moh‘ jet domů sanitkou. Takhle jedu s mechanikem a v sobotu jsou další závody.“

1. Grepl PDK Mšeno			35
st.č.1 – neobsazeno
Michal Dudek, Slaný	3 3 2 –		8
Michal Klein	1 1 1 2		5
Jan Holub	3 2 2 2		9
Filip Šitera	3 2 3 3	2	11
2. AK Markéta Praha			26
Michal Škurla	2 3 1 3 1		10
Ondřej Smetana	3 3 3 2 2	3	16
Filip Hájek	0 0 – 0		0
Lukáš Ševčík	0 X – 0		0
Steven Mauer, D			DNR
3. AK Březolupy			22
Ronny Weis, D	2 1 0 R		3
Martin Gavenda	2 2 3 3 1	0	11
Martin Málek	2 3 X –		5
Patrik Mikel	1 1 0 1		3
st.č.19 – neobsazeno
4. ZP Pardubice			21
Hynek Štichauer	R 2 R 2		4
René Vidner	0 – – –		0
Jaroslav Petrák	1 0 1 1		3
Josef Novák	1 0 1 –		2
Tomáš Suchánek	1 4* 3 3	1	12

Poznámka: Steven Mauer odstoupil po tréninkovém pádu

Aktuální prvoligová tabulka:

	malé body	velké body
1. Mšeno	35	4
2. Praha	26	3
3. Březolupy	22	2
4. Pardubice	21	1

15. Memoriál Emila Sovy:

1. Filip Šitera, Mšeno

2. Jan Holub, Mšeno

3. Ondřej Smetana, Praha

4. Michal Škurla, Praha

5. Martin Gavenda, Březolupy

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Miroslav Horáček