Slaný – 12. dubna
Slánské depo již bylo takřka naplněné po celé své délce, když se z prudkého stoupání k jeho vratům spustila dodávka Václava Milíka. Jeho otec za volantem šikovně vmanévroval zadními dveřmi k určenému boxu. Po mechanikovi Pavlu Fuksovi vyskočil ven i obhájce loňského titulu. Aureola favorita jej předcházela i zkraje letošního ročníku, což umocňovalo i devět bodů za tři vítězné rozjížďky při jeho středečním debutu v britské Elite League. Pardubický závodník však stál oběma nohama na pevné zemi.
„Dobrý, ale zatím jsem jel jen v Poole,“ bilancuje Václav Milík své dosavadní působení na Britských ostrovech, jehož krátké trvání jedním dechem připomíná. „Jel jsem challenge a ligu s Eastbourne. Dařily se mi starty, měli jsme lepší dráhu, hlubokou. Zatím se mi daří, uvidíme, až pojedeme někam ven. Tam jsou menší dráhy, tak abych se na nich popasoval. Jsem strašně zvědavej‘ na Lakeside, dlouho jsem tam nejel.“
Ve středečním domácím duelu s Eastbourne se pardubický junior ozdobil třemi vítězstvími. Nebýt pádu v rozjížďce s číslem šest, kdo ví, třeba by se zapsal do historie britské Elite League maximálním debutem při ligovém klání. Nicméně spekulace stranou, co se vlastně v onen inkriminovaný okamžik přihodilo?
„S Przemkem Pawlickim jsme jeli dvojici,“ odpovídá Václav Milík. „Najížděl jsem po venku, natáhlo mě to, dostal jsem panty a vyškub‘ si chcípák. Nestih‘ jsem ho nandat zpátky, abych dojel aspoň pro bod, tak jsem upad‘.“
Zatímco Poole o jeho výkonech při středečním klání referuje výhradně v superlativech, Rybnik jej na své domácí úvodní prvoligové utkání proti Bydhošti do sestavy nedal, by jej pro všechny případy na svůj stadión povolal. Důvod je nasnadě, a sice nepovedený sparing proti Krakovu minulou sobotu.
„V první jízdě se vyškublo lanko z plynu,“ líčí Václav Milík. „Dráha byla rozbitá, ve druhý jízdě jsem odstartoval první, ale v nájezdu mě kopla kolej a spad‘ jsem. Bylo to hodně rozbitý, ve třetí jízdě jsem dojel třetí a nakonec poslední.“
Letos by Václav Milík chtěl obhájit titul z loňského ročníku českého juniorského šampionátu, kde se ke svým protivníkům choval stejně nesmlouvavě jako ruský car ke svým mužikům. „Pětasedmdesát bodů by bylo pěkný,“ reaguje na připomínku svých maximálních triumfů v započítaných závodech. „Ale uvidím, dnes testuju jawky. Jak jsou udělaný, jsme je ještě nejeli. Nevím, jak to pojede, v Praze by se mohlo dařit, tak jawka pofrčí, ale tady nevím.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel
