Inzell – 22. a 23. března
Druhá polovina letošního finále mistrovství světa na ledové dráze proběhla v evropských rychlobruslařských halách. Tradičně v nizozemském Assenu a pak v německém Inzellu. Bavorský stánek je asi to nejlepší, co kdy měli fanoušci k dispozici. Pomineme-li poněkud skromné a stísněně podmínky depa – velkolepé zařízeni! Jen se podívejte na fotku k článku s výsledky ze dvoudenních závodů – bez nadsázky katedrála ledové rychlosti. A nejlépe se tam vypravte už v příští sezoně. Mně osobně velice potěšila účast jakožto čestného hosta a stávajícího předsedy DMSB (Deutscher Motorsportbund) slavného německého jezdce F1 a vytrvalostních závodů Hanse Joachima Stucka.

Vivat závodění
Již po léta otázku nového mistra světa si řeší mezi sebou ruští jezdce. Celkem do nedávna suverénně vládl Nikolaj Krasnikov, teď je na vrcholu jeho někdejší snad jediný vážný soupeř Danil Ivanov. Ten přijel do Německa s dostatečným náskokem, ale pořád v dosahu druhého v pořadí Dmitrije Koltakova. Nakonec, jak jste se určitě dočetlo ve výsledcích, Danil Ivanov si druhý titul v pořadí nenechal sebrat.

Ani na dalších místech nedošlo k žádnému překvapení. Jinými slovy dvoudenní mítink nebyl tolik o výsledcích, ale o samotném závodění. A závodilo se pořádně po oba dva dny. Pravda, nejzajímavější byly jízdy s třemi Rusy na startu a finále. Avšak ani jízdy kde naopak chyběli, nebyly k přehlédnutí.

Bojovali především Němci Günther Bauer, Max Niedermaier a Johann Weber, Švéd Stefan Svensson a smolař víkendu, Rakušan Harald Simon. Jan Klatovský si vedl lépe první den, ale ten druhy mu vůbec nevyšel. V sobotu se zbytečně nechal obrat o jediný bod Polákem Grzegorzem Knappem v poslední zatáčce první série a pak jel vyrovnané jízdy. Jenže to mu bylo málo platné, protože právě onen jediný bod mu chyběl k semifinále.

Jinak Rusové vyjížděli ze startovního zařízení jako natahovací vozítka a nebýt pásky, jeden by si myslel, že šidí starty. Už po prvých několika metrech pokaždé měli náskok délky motocyklu. Sporadicky někdo ze zbytku světa se jim přiblížil a dokonce jel před ním, ale to byla jen pobídka ke krásnému předjížděcímu manévru.

Kromě předjíždění bylo k vidění i několik pádů. Většinou šlo o uklouznutí pří vjezdu do zatáčky, což Jan Klatovský předvedl dvakrát, každý den jednou, a obešlo se bez vážných následků. To je pozoruhodné už jen z důvodu konstrukce ledového speciálu a zejména jeho hrotovaných pneumatik.

Spektakulární pády ale měl po oba dny i zmíněný smolař Harald Simon. V sobotu jeho highsider byl důstojný mnohem výkonnějších motocyklů z MotoGP. Obešel se dlouhým uklouznutím po zadku až k balíkům slamy. A pak skoro totéž v neděli, ale tentokrát ve spojení s vykopnutím z motorky a pád na levou stranu přes řídítka. Rakušan je tvrdý chlap jako všichni ledaři a odcházel pokaždé po svých, ale nedělní závod přece musel vzdát ihned na začátku a zaznamenal nulu.

Mistr světa se vším všudy
Dále pak stojí za zmínku souboj tvrdě jedoucího Günthera Bauera, který se v závěrečné čtyřicáté jízdě natlačil na Stefana Svenssona a po drsném střetu, kdy oba mohli spadnout, ho předjel. Švéd se ale nedal a pustil se do stíhací jízdy, kterou po dvou kolech korunoval úspěšným předjetím. Pak se oba střetli ihned nato v prvním semifinále, ale tam už proti Rusům neměli šanci a v klidu se svezli v úctyhodné vzdálenosti za nimi.

Extra emoce přinesly i obě finálové jízdy, jak se ostatně na finále sluší. V tom sobotním Danil Ivanov doplatil na rozbitou dráhu a ihned na začátku malinko zaostal. Ve snaze dostat se dopředu vjel na samotný vnitřní okraj tratí.

Kola mu uklouzla přes čáru, a i když mistrně ovládl motorku a pokračoval ve stíhací jízdě, nakonec nečekaně skončil bez bodu. V nedělních závodech už nic takového nepřipustil. Vyhrál všechny rozjezdy základního rozpisů a těšil se z titulu ještě před semifinále. Jak se na staronového mistra sluší, ale nic neodpustil a s přehledem vyhrál a svá obě zbývající vystoupení. Důstojný závěr celého šampionátu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)