Michael Hádek vyřešil začarovaný kruh razantním řezem

Chotíkov – 28. února
V září roku 2011 létal nad hlavy přátel z depa jako čerstvý juniorský mistr republiky. S juniorským národním týmem zažil atmosféru světového finále, očarovala ho dlouhá dráha, kde mu mnozí předvídali velkou budoucnost. Jenže přelom do seniorského věku mu přinesl obvyklé problémy jako celé řadě jeho předchůdců. A tak se Michael Hádek rozhodl, že letos už na ploché dráze závodit nebude a eventuálně zkusí flat track.

„V mým případě to začlo první seniorskou sezónou,“ vysvětluje plzeňský plochodrážník, proč dospěl k verdiktu pověsit závodnickou kombinézu na hřebík. „Když vznikla ta koalice v extralize, ještě jsem věřil, že moje forma zůstane na stejný úrovni jako v mý poslední juniorský sezóně.“

Trojkoalice DaK Moto Plzeň-Divišov ovšem v extralize 2012 mířila vysoko. „Přišel první, druhej‘, třetí ligovej‘ závod a hned to bylo špatně,“ vzpomíná Michael Hádek. „Kromě závodů v Plzni jsem jel pokaždý snad jen dvě jízdy a hned tam dávali Mateje Žagara, a jsem udělal body nebo ne. Chápu, že chtěli vyhrávat, ale v tom případě ode mě nikdo nemoh‘ čekat nějaký výsledky, když jsem se při závodě sotva rozkoukal a hned jsem zas seděl.“

Trojkoalice zabušila na brány extraligového finále, avšak nakonec se musela spokojit s bronzovou medailí. Slibný projekt však bohužel v loňské sezóně nepokračoval a Plzeňané se jako jeden muž dostali na soupisku Mšena.

„Čas šel dál,“ pokračuje Michael Hádek. „Já nad tou sezónou mávnul rukou a koukal pomalu, ale jistě už na další a mou poslední, jak se ukázalo. Když jsem podepsal Mšeno, věřil jsem, že bych jim byl něco platnej‘ a nějakej‘ závod bych jel. Jenže chyba lávky. Jéňa Holub se chytnul, jelo mu to a tak jezdil on. Pravda je, že jsem jel extraligu, ale za Slaný, za což chci poděkovat Milanovi Machovi. Ale jeden závod je málo, aby mělo dál cenu jezdit.“

A tak se Michael Hádek ocitnul v zapeklité situaci. „Je to jak v bludným kruhu,“ líčí. „Když máš závody, máš formu a chu jezdit, pak přijdou dobrý výsledky. A hned máš další závody, jak říkám, začarovanej‘ kruh. No, a jak rychle má kariéra začala, tak rychle i odešla. Nějak mě přešla chu snažit se o dobrý výsledky. Nechtělo se mi do toho vrážet další peníze, když nemám ani doplaceno ještě to, co jsem si půjčil minulej‘ rok. A abych jel tři závody za rok, ne, ne, radši budu vydělávat na budoucnost. Z našich spadnou dva veliký balvany, teda starosti kolem mě a bráchy, a budeme všichni happy (smích).“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Antonín Škach