Slaný – 22. února
Prožil skutečně zlatý podzim a to nejen proto, že by se brouzdal po kotníky v barveném napadaném listí. K letnímu bronzu z evropských juniorských družstev přidal jeho světovou obdobu, stal se českým šampiónem do devatenácti let, dostal se na pódium finálového závodu mistrovství republiky jednotlivců a skvěle se prezentoval při Zlaté přilbě. A to se přitom v průběhu sezóny musel vypořádat s frakturami obou klíčních kostí, které utrpěl během třech měsíců. Proto o loňské sezóně hovoří jako o své nejhorší vůbec a už se nemůže dočkat té nadcházející. I proto si Eduard Krčmář zvolil pro exkluzivní rozhovor pro magazín speedwayA-Z dopolední hodinu, aby již odpoledne mohl kroužit tréninková kolečka po slánském stadiónu.

speedwayA-Z: „Na rozdíl od letošního roku byla loňská zima proklatě dlouhá a ještě počátkem dubna chumelilo jako v pohlednici od Josefa Lady. Přesto v půlce měsíce startovaly juniorské šampionáty. V pátek jsi při jednotlivcích stál na třetí příčce pódia, ovšem další den během družstev prásk a zlomená klička. Sezóna 2013 pro tebe snad ani hůř začít nemohla…“
Eduard Krčmář: „První závod jsem dojel a hned druhej‘ si zlomil kličku. To bylo blbý, nestih‘ jsem se ani rozjet do sezóny a zimní příprava přišla vniveč. Byla tam mačkanice, jak byla tvrdá dráha, přetočil jsem se. Nebyl to ani žádnej‘ velkej‘ pád, ale padnul jsem na rameno. Začalo mi v něm píchat a už jsem věděl, že je to špatně. Tušil jsem, že je to klička už v sanitce, a v nemocnici se to potvrdilo. V pondělí jsem šel na rentgen a hned mi dali křidýlka. Nejdřív čekali, jestli se ta kost narovná. Nenarovnala, musel jsem na operaci, zdrátovali to. Rychle se to hojilo, že tomu ani doktor nevěřil. Ten pád byl hroznej‘ pech, pak přišla ještě druhá klička. Byla to nejhorší sezóna. Ale na to, co se mi stalo, úspěchy špatný nebyly, ale mohlo to bejt‘ lepší. Ale co se dá dělat, letos to už musí bejt‘ stoprocentní.“

speedwayA-Z: „S rekonvalescencí jsi hodně spěchal. Už na prvního máje jsi demonstrativně zvedla obě ruce nad hlavu. Důvod byl jasný, a sice kvalifikační kolo světového juniorského šampionátu v Rawiczi. Ovšem okolnosti lemující tvůj comeback sis asi představoval jinak.“
Eduard Krčmář: „Jeli jsme do Rawicze, měl jsem to rameno zatejpovaný a chtěl jsem udělat maximum. Pořád pršelo, myslelo se, že se závod odloží. Ale kvůli Polákům nechtěli. Předtím jsem seděl na motorce jednou, dráha byla těžká a hrozně hluboká. Na horší jsem nejel. Všichni měli problémy kromě Poláků, co to měli najetý. Odjel jsem tři jízdy, ale s tím ramenem prostě nešlo pokračovat. Jel jsem tam, chtěl jsem se probojovat do finále, ale nevyšlo to. Fakt to tam nešlo.“

speedwayA-Z: „Nicméně sezóna pokračovala. V Divišově ses opět postavil na pódium české juniorky, dostal jsi slánský tým do čela juniorských družstev, postoupil do juniorského finále Evropy, vybojoval bronz z evropských juniorských družstev. Jenže pak přišel juniorský šampionát v Pardubicích koncem července, nezaviněná kolize s Lukaszem Bojarskim a opět zlomená klíční kost. Tvé pocity se v ten moment asi ani nedaly popsat, co?“
Eduard Krčmář: „V těch Pardubicích se to táhlo už od začátku. Když jsme jeli na závody, zapomněli jsme dálniční známku a museli se pro ni vracet. Tím to začalo. V první jízdě jsem zadřel. Skočil jsem na druhou motorku, ale nebylo to naladěný. Ve třetí jízdě jsem odjel druhej‘, šel na první, ale dojel jsem jen do druhý zatáčky. Nejdřív jsem myslel, že mi spad‘ řetěz. Až v sanitě jsem se dozvěděl, že mě sundal Lukasz Bojarski. Už na zemi mě pálilo rameno a věděl jsem, že je to v čudu. Domluvil jsem se s panem Brožem, a mě pustí do Slanýho, kde mám svýho doktora. Kost mi trčela ven, nechtěli mě pustit, aby to neudělalo otevřenou zlomeninu, ale pak mi dali křidýlka a pustili. V deset ráno jsem nastoupil tady e Slaným. Hned v jedenáct operace a na sále jsem byl dvě hodiny. Doktor říkal, že horší kličku ještě nedělal. Dva dny jsem zůstal v nemocnici, pak mě pustili domů. Jel jsem se podívat do Mšena na první ligu. Chodil jsem na rentgen, rychle to začalo srůstat. Po tejdnu jsem si sundal ortézu, když jsem se šel koupat. Pomaličku jsem se snažil rozhejbávat ruku. Ptal jsem se doktora, jestli můžu zkusit závody. On nebyl nadšenej‘, ale ptal se, co má se mnou dělat. Po třech tejdnech jsem zase seděl na motorce jako po tý první kličce. Ani doktor to nechápal, jak se to rychle hojí. Jak jsem jezdil, nebylo to ještě srostlý. Šrouby to podržej‘, ale nesmíš se do toho zase praštit. Na vyndání destičky a šroubů jsem měl jít na konci sezóny, ale půjdu až příští rok. Stačila by totiž malá rána a mohlo by se to celý roztříštit.“

speedwayA-Z: „Už jsme se dotkli úspěchů, které ti přinesla první část sezóny. Z paměti ti asi nikdy nevymizí přelom června a července. V Divišově jsi v závěru semifinále evropského šampionátu juniorských družstev připravil půdu pro Romana Čejku. Vyřadili jste Švédy a z Opole se vrátili s bronzem. Jak sis to užil?“
Eduard Krčmář: „V Divišově super závod, vyhecovanej‘ až do konce. Bylo to dobrý. O tréninku to nemoh‘ naladit. Na závod jsme zkusili něco jinýho, Bohouš vždycky pomůže a poradí, ale po tréninku jsem byl zoufalej‘. Jakž takž to jelo, ale nestartovalo. Překopali jsme to, zkusil jsem si start před první jízdou a věděl, že je to lepší. A tak jsme už jen měnili rozety. Jak jsem jel na svou poslední jízdu, byly to nervy. Jel jsem vyhecovanej‘, všichni říkali ‚musíš, musíš!‘ U pásky jsem byl už v klidu. Odstartoval jsem dobře a už si to jen hlídal. Takovej‘ ale musí závod bejt‘, dramatickej‘, ale hlavně že jsme vyhráli, jinak by to takový nebylo. V Opole třetí místo bylo krásný. Měli jsme na druhý, snažili jsme se celej‘ tým dělat maximum. Dopadlo to, jak to dopadlo. Myslím si, že všichni byli spokojený i trenér pan Špinka. Druhý místo nám uteklo o fous, stříbro by bylo lepší, máme bronz, ale letos se nám to druhý místo povede.“

speedwayA-Z: „Podzimní část loňské plochodrážní kampaně ti ovšem vyšla neskutečně. V srpnu ses vrátil v pravý čas, abys pomohl Slanému ke klíčovému triumfu v extralize nad Mšenem. A pak jsi přijel na Bory, kde jsi v divokém závodě získal titul v devatenáctkách. Už jsi vědě, že v jednadvacítkách se ti titul nepovede. Vzpomněl sis na Václava Milíka, který byl ve stejné situaci o rok předtím ve Svitavách?“
Eduard Krčmář: „Jo, tak určitě. Do Plzně jsem jel s tím, jak mám špatnou sezónu, chci bojovat o titul. Byl jsem tam jednou předtím trénovat, ale jel jsem na jiný motorce. Jen jsme změnili nastavení a nehejbali s tím. Byl jsem rychlej‘, akorát v první jízdě jsem byl první a hned mi to stopli. Pak jsem byl rychlejší než Haďas, ale nebylo tam místo a já ho nepředjel. V semifinále mi sundal Polák, myslel jsem, že mám nohu zlomenou. Byl jsem ještě v sanitě, když přiběhli, že běžej‘ dvě minuty. Musel jsem spěchat a byl vyjančenej‘. Naštěstí se poved‘ start a pak jsem si to jen hlídal. A stejně tak ve finále, odstartoval jsem a jen to hlídal. Jak jsem měl zmrvenou tu sezónu, titulem jsem si udělal radost. Bylo nás málo a tak rozpis byl takovej‘, že rozhodla jediná jízda, takže celý závody mohly bejt‘ dobrý a pak by ti nevyšla jediná jízda a bylo by to v prdeli. Byly to pěkný závody, v Plzni se mi docela začala líbit dráha. Je úzká, technická, ale mně se tam líbí.“

speedwayA-Z: „Další týden jsi byl v Plzni opět. A znovu na pódiu! Do mistrovství republiky jednotlivců ses dostal z libereckého semifinále. V Divišově jsi skončil osmý, aby nakonec na Borech byl druhý a celkovým čtvrtým místem ses postaral o své prozatím nejlepší umístění vůbec. Jak si ho ceníš?“
Eduard Krčmář: „Hlavně když mi v Divišově závod nevyšel, nečekal bych, že skončím čtvrtej‘. V Plzni jsem makal od začátku, snažil jsem se Kůsáka nadjíždět a v poslední zatáčce ho předjel u prken. Moc místa tam nebylo, bylo to o kousek. Zkazil jsem jednu jízdu s Michalem Dudkem. Snažil jsem se, ale než bych si nabil hubu, řek‘ jsem si, že je lepší druhý místo než ležet na držce. Když mi říkali po závodech, že jsem čtvrtej‘, nechtěl jsem tomu věřit. Hlavně jsme si zajistili světa a Evropu. Udělat v Divišově o pár bodíků víc, moh‘ jsem skončit i na tý bedně. Doufám, že letos to vyjde líp.“

speedwayA-Z: „Svůj kombajn na medaile jsi po Plzni do garáže ještě rozhodně neodstavil. Po rozcvičce páteční Zlaté stuhy jste druhý den dali Austrálii na frak ve finále mistrovství světa juniorských družstev a přišli si pro bronz. Dal by se tento výsledek porovnat se třetím místem v Opole?“
Eduard Krčmář: „V Pardubicích to bylo určitě těžší než v Opoli. Bylo to krásný jet takovej‘ závod jako finále mistrovství světa juniorů. Celej‘ tým jsme chtěli medaili a dělali maximum. Vyšlo to sice o fous, ale naštěstí to vyšlo. Australani byla taky dobrý, byly to krásný závody a nám to vyšlo. Celej‘ tým makal. Dobrá atmosféra, pěkně vyhecovaný závody, ale tak to má bejt‘. Byli jsme spokojený, chtělo by v tom pokračovat i letos a zopáknout ten výsledek. Udělat lepší výsledek na Evropě a uspět zase i na mistrovství světa, to by byla paráda. Ale bude to těžký, tam už je fakt dobrá konkurence.“

speedwayA-Z: „Pardubické prostředí během plochodrážního supervíkendu ti rozhodně není cizí. Jezdil jsi sem s tatínkem Eduardem a maminkou Jitkou už ve své stopětadvacítkářské éře. Později ses dokonce stal jakýmsi specialistou na vložené závody při Zlaté stuze, ale myslím, že nejvíc sis Zlatou přilbu užil právě loni. Anebo ne?“
Eduard Krčmář: „Zlatá přilba byla loni. Prokousal jsem se daleko. A ty jízdy s Gregem… Závodí se na doraz, ale jsou čistý. Když člověk jede a na rovině předjíždí Grega, je to paráda. Poslední jízdu ve vylučovačkách jsem musel vyhrát. Odstartoval jsem, pak mě sice honil Peter Ljung, ale ohlídal jsem si to. Prostě paráda. Ale postoupit ještě jednou by bylo pěkný. Dostat se aspoň do velkýho finále. A pak už jen bedna. Ale dostat se do finále, je to úspěch.“

speedwayA-Z: „Na polské angažmá jsi měl prozatím dost smůlu. V Opole se ti dostala minimální příležitost, Lublin se loni trefil zrovna do tvé rekonvalescence. Věříš, že Rawicz bude letos konečně ta správná volba?“
Eduard Krčmář: „Jo. Já myslím, že určitě. Celej‘ tým jsme byli na horách v Polsku, ale kousek od Harrachova, jezdili jsme lyžovat do Čech. Super, jak trenéři, tak kluci. Sranda byla, sice jsme dost makali, ale taky jsem si to hodně užíval. Je to úplně jiná parta než tady v Česku. Máme sparingy a měli bychom je jet všichni. Myslím, že je to na dobrý cestě. Hlavní je ukázat se tam v dobrým a bude to všechno v pohodě.“

speedwayA-Z: „Jarní počasí tě nenechává v klidu, jak dopíšeme, chceš už vyrazit na stadión trénovat. Jaká byla zimní příprava, a chystáš na letošní sezónu nějaké novinky?“
Eduard Krčmář: „Připravuju se dobře. Doufám. Makám jak bejk‘. Chodím cvičit třikrát, čtyřikrát tejdně s Bohoušem Brhelem. Za to bych mu chtěl poděkovat, že mi hrozně pomáhá. Makám na fyzičce, ta je prostě v tý plochý dráze potřeba. Fyzička tam musí bejt‘. Bylo to vidět, jak jsme jeli ten test match v Pardubicích s Polákama. Oproti nim jsme byli úplný nuly. Je vidět, že ty kluci na motorce neudělaj‘ chybu. Kór v Pardubicích. Je to velká dráha, když se trošku ve výjezdu přetočíš, je to znát. Tak doufám, že ta příprava bude dobrá. Věřím, že jo. Budu mít novej‘ design, ale pořád modrobílej‘.“

Eduard Krčmář děkuje:
„Chtěl bych poděkovat rodičům. Mechanikovi Kubovi Růžičkovi. Frantovi Němcovi, Bohouši Brhelovi za to, jak mi pomáhá a chodí se mnou cvičit. Panu doktorovi Pustějovskému, jak se o mě stará. Jardovi Drbalovi, panu Rosůlkovi a SCM.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D MarkIV), Wojta Zavřel, Michal Kohout, Antonín Škach