Přelouč – 27. října
Josef Franc, Michal Škurla a především Václav Milík, jehož ve Svítkově tradičně obklopují davy příznivců, se nestačili ani vrátit do depa a za závorou jejího sjezdu už nedočkavě vrčely motocykly. Petr Moravec starostlivě kontroloval, zda všichni podepsali prohlášení, že se do akce pouští na své vlastní riziko. Tradiční recesistický Becher Cup musel sice minulou sobotu ustoupit do pozadí regulérního přeboru, nicméně zájemci o svezení na plochodrážním speciálu hodlali z vyhrazené dvouhodinovky nepropást jedinou minutku.

V sedle se objevili kupříkladu bývalí pardubičtí závodníci Vladimír Kalina a Pavel Fuksa, nestárnoucí František Liebezeit, svitavský veterán Richard Berger, otec pardubického juniora René Vidner, mechanik Davida Štěrovského David Vrtáček.

Mezi dalšími uchazeči se na motocyklu vypůjčeném od Vladimíra Višvádera chystal také ledař Lukáš Hutla. Na rozdíl od otce Radka a dědečka Václava, kteří za řidítky klasických plochodrážních strojů prožili část svých kariér, se na klasický ovál dostal poprvé.

Obdobné pokusy v minulosti skácely absence motocyklu, zápas v hokejbalu či obava z případného zranění před začátkem ledařské sezóny. Jízda smykem mu na první pohled nečinila žádné problémy navzdory pádu po pár kolech. Po dotankování se na ovál vydal znovu, dokud jeho působení neukončil prasklý třmen plynu.

„O svezení jsem přemejšlel několik let,“ svěřil se Lukáš Hutla se svými bezprostředními dojmy. „Došlo na něj až teď. Je to pěkný, ale nikdy bych nevěřil, jaká to je makačka. Po pár kolech si motorka jela, kam chtěla a to jsem si myslel, že mám fyzičku z hokejbalu. Na ledě jsem bez tréninku nikdy problém neměl, ale klasika je asi něco jinýho.“

A co naskočit i do regulérního závodění, o což se loni pokusil i Antonín Klatovský? „Asi by se mi to líbilo,“ netají se. „Ale začínat s osmdesáti kilama váhy v pětadvaceti letech bych díru do světa neudělal, zatím si nechávám ledy.“

Své k tomu říká i dědeček Václav, který svého vnuka do Svítkova doprovázel. „Asi by jel dobře,“ směje se. „Zvládnutí smyku je otázka tréninku, chování na dráze a nasazení mu problém nedělá. Ani příprava a nastavení motocyklu by nebyl problém, ale co s provozem motocyklu? Před čtyřiceti lety vydržela Jawa DT i střelcům sezónu bez podstatných zásahů jen se občas zabrousily ventily nebo se vyměnili kroužky a píst. A když dneska vidím na závodech tu šrotaci, i u střelců, kteří určitě nejedou motory přes limit, vzpomínám si na citát Enza Ferrariho, že dobrý závodní motor se rozpadne po projetí cílem. Zdá se, že to začíná platit i na plochý dráze. Ale kdo to má platit?! Zlatý ledy, závodů není tolik, ani motor nedostává tak zabrat.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel