Toruň – 5. října
V poslední velké ceně letošního ročníku vyzrál Tai Woffinden na všechny bookmakery a své dvě zlomené klíční kosti a zajistil si pro sebe titul mistra světa. Ke zlaté medaili potřeboval šest bodů, což splnil vítězstvím v rozjížďce s číslem šest. Pomohl mu i Adrian Miedzinski, jenž nakonec v posledním kole finálové jízdy sebral triumf Gregu Hancockovi, když sebral druhé místo Jaroslawu Hampelovi, který mohl ještě Tai Woffindena ohrozit.

Polák se ovšem nakonec natáhl pro druhou stříbrnou medaili své kariéry, zatímco zdravotní trable Nielse Kristiana Iversena měly šastný konec v podobě bronzu. Celý večer však jednoznačně patřil Tai Woffindenovi.

By jej mnozí odepisovali již před sezónou, natož pak když si dvakrát zlomil klíční kost, nakonec dobyl pro ostrovní monarchii světový trůn poprvé od ročníku 2000 s triumfem Marka Lorama.

„Je to úžasná sezóna,“ nechal se Tai Woffinden slyšet na tiskové konferenci. „Nebyla pro mě jednoduchá, ale dal jsem do svého závodění všechno a ono to vyšlo. Měl jsem dvakrát zlomenou klíční kost, ale vrátil jsem se zpátky. Dostal jsem divokou kartu a bookmakeři mi v lednu dali kurz 500/1, že vyhraji. Znám lidi, kteří na mě tehdy vsadili dvacet nebo třicet liber. Myslím, že dnes musí být zatraceně šastní.“

Přitom ještě před dvěma týdny mohl být všechno jinak. Tai Woffinden si během skandinávské velké ceny ve Stockholmu znovu zlomil klíční kost, jejíž fraktura se sotva stačila zhojit po červnovém Cardiffu.

„Říkal jsem znovu a znovu, že se ve světě ploché dráhy může stát cokoliv,“ zdůrazňuje nový mistr světa. „Podívejte se na závod ve Stockholmu. Opakoval jsem to týden před ním a hned v první jízdě jsem sebral zadní kolo Tomaszi Gollobovi a zlomil jsem si zase klíční kost. To dokázalo, že moje tvrzení bylo správné. Potřeboval jsem si jen udržet vyrovnanou hlavu a nebrat nic za dané. Pustil jsem se tvrdě do práce, která se vyplatila.“

Nyní jej však čeká chirurgický zákrok, jenž před Toruní odložil. „Na příští rok budu připraven,“ tvrdí odhodlaně. „Vždy jsem si zlomil klíční kost před dvěma týdny a dnes jsem zase závodil. A teď budu mít na vyřešení více týdnů. Lékaři musí kost znovu zlomit a voperovat nové destičky na zpevnění kosti.“

Poklonu novému mistru světa vysekl rovněž Jaroslaw Hampel. „Musím přiznat, že Tai byl ode mě na míle daleko,“ svěřoval se. „Byl v obdivuhodné formě při každé Grand Prix. Závodil skvěle a rychlost, kterou si udržoval již od začátku série na Novém Zélandu až do posledního závodu bylo něco, co na mě udělalo velký dojem. Jsem rád za svoje druhé místo, je to velký úspěch, i když bych se sám viděl raději výše.“

Niels Kristian Iversen prožil povedený rok s obhajobou dánského titulu, vítězstvím v challenge a triumfy v Terenzanu a ve Stockholmu. A konec konců je tady celkový bronz, díky němuž poprvé v závěrečné klasifikaci překonal svého slavnějšího krajana Nicki Pedersena.

„Lidé okolo toho dělají v současné době docela povyk,“ připustil. „Samozřejmě jsem nadšený, že jsem tady jako třetí. Ale Nicki je v Grand Prix pořád a v Dánsku máme mnoho dobrých závodníků. Potřebuji zůstat ve střehu, protože je spoustu jezdců, kteří by mi moje místo mohli sebrat.“

Hrdinou večera se však pro většinu přítomných diváků stal Adrian Miedzinski, jenž se ve svém domovském městě postavil na nejvyšší stupínek pódia, na nějž si už brousil zuby zkušený Greg Hancock.

Také jemu zkomplikovalo sezónu zranění, které utrpěl, když v červnu vrazil do Matěje Kůse při test matchi naší a polské reprezentace. Incident odskákal otřesem mozku a zraněnými žebry a nohama. Slánský kouč Milan Mach se ukázal jako správný prorok, když jej nezval na středeční semifinále české extraligy, aby se mohl v klidu připravovat na domácí velkou cenu.

„Byl to jedinečný moment,“ rozplýval se nad svým vítězstvím. „Prožíval jsem velký večer a zkoušel najít nejlepší nastavení motocyklu. Finále byl skvělý závod a byl to úžasný pocit skončit sezónu vítězstvím. Kvůli zraněním z Prahy jsem zmeškal kvalifikaci. Chtěl jsem být v Grand Prix a pokud nedostanu stálou divokou kartu od organizátorů, zkusím si účast vybojovat sám v kvalifikaci příští rok.“

1. Adrian Miedzinski, PL	15
2. Greg Hancock, USA	18
3. Jaroslaw Hampel, PL	17
4. Niels Kristian Iversen, DK	13
5. Darcy Ward, AUS	13
6. Tai Woffinden, GB	10
7. Krzysztof Kasprzak, PL	9
8. Nicki Pedersen, DK	8
9. Leon Madsen, DK	7
10. Antonio Lindbäck, S	6
11. Martin Vaculík, SK	6
12. Troy Batchelor, AUS	6
13. Andreas Jonsson, S	5
14. Matej Žagar, SLO	3
15. Fredrik Lindgren, S	2
16. Aleš Dryml, CZ	0
res Pawel Przedpelski, PL	DNR
res Kamil Pulczynski, PL	DNR

Konečné pořadí seriálu:
1. Tai Woffinden 151, 2. Jaroslaw Hampel 142, 3. Niels-Kristian Iversen 132, 4. Greg Hancock 129, 5. Nicki Pedersen 121, 6. Emil Sajfutdinov 114, 7. Matej Žagar 110, 8. Darcy Ward 106, 9. Tomasz Gollob 89, 10. Krzysztof Kasprzak 89, 11. Fredrik Lindgren 83, 12. Chris Holder 82, 13. Andreas Jonsson 64, 14. Martin Vaculík 62, 15. Antonio Lindbäck 51, 16. Leon Madsen 30, 17. Aleš Dryml 16, 18. Adrian Miedzinski 15, 19. Andrzej Lebeděvs 9, 20. Chris Harris 7, 21. Krzysztof Buczkowski 6, 22. Linus Sundström 6, 23. Bartosz Zmarzlik 6, 24. Michael Jepsen Jensen 6, 25. Fredrik Engman 4, 26. Aleksandr Čonda 3, 27. Oliver Berntzon 3, 28. Josef Franc 2, 29. Peter Kildemand 2, 30. Kenni Larsen 2, 31. Nicolas Covatti 2, 32. Kim Nilsson 2, 33. Jason Bunyan 1, 34. Craig Cook 1, 35. Josh Auty 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)