Mariánské Lázně – 24. srpna
Tisícimetrový ovál v Mariánských Lázních by mohl vyprávět dlouhatánské legendy. V devětaosmdesátém už Aleš Dryml mohl reprezentovat Československo v mistrovství světa na dlouhé dráze, by o tři roky odešel na komerční styk. Probojoval se až do světového v Mariánských Lázních, avšak po fatální závadě motoru se ocitnul s prázdnýma rukama.

Tehdy mu svůj motor zapůjčil Gerd Riss a Aleš Dryml dojel až ke stříbrné medaili. Léta běžela, v červenci 1991 pardubický závodník mistrně zametl v rozjezdu s Dánem Jan O. Pedersenem a získal svou druhou medaili z mistrovství světa na dlouhé dráze. Výše na pódiu stál už pouze Gerd Riss, jenž právě získal první ze svých osmi titulů světového šampióna.

Letos se Aleš Dryml a Gerd Riss potkali v lázeňském depu nanovo. Německý fenomén měl však starosti, jelikož jen syn Erik přišel během tréninku o motor. „Ve světovém finále mi tehdy nepůjčil motor nikdo z našich a pomohl mi až Gerd,“ vzpomněl si Aleš Dryml okamžitě a svému příteli tentokrát pomohl on. Zamířil ke Karlu Kadlecovi a dohoda byla dílem okamžiku. Erik Riss měl v závodě, kde ho porazil pouze Richard Wolff, krytá záda alespoň druhým pohonným agregátem.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)