AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Březolupy – 31. srpna
Když se v šampionátu dvojic dnes kolem osmnácté hodiny chystala finálová jízda, diváci už měli zážitků na rozdávání. Ve skupinách vypadli loňští medailisté Březolupy, čtvrté Miletice, ambiciózní Dak Moto Liebezeit i první pár Mšena, na nějž dokonce v áčku zbylo až poslední místo. Semifinále viděla KO údery, když nejprve Josef Franc s Renatem Gafurovem vyřadili své kolegy spojené hlavičkou Markéty a poté Hynek Štichauer s Václavem Milík stejným způsobem naložili se Slaný. Martin Málek s Grzegorzem Walaskem ovšem v malém finále rozdrtili Matěje Kůse se Zdeňkem Holubem. A pak už konečně přišlo finále! Stylem start – cíl triumfoval Renat Gafurov, jenže za sebou si táhl pardubický tandem. Josef Franc však neohroženě zaútočil spodní stranou druhé zatáčky a před zraky osazenstva depa se dostal před Václava Milíka. Jenže přitom vyjel oběma koly až na trávník, takže by záhy předstihl i Hynka Štichauera, pražské vítězství 7:2 vzbudilo pardubické protesty. Rozhodčí Pavel Kubeš sestoupil z věže na průzkum inkriminovaného místa. Prohlédl si stále ještě patrnou stopu od motocyklu. Po zhlédnutí digitálních snímků přítomného fotografa, dal Pardubičanům za pravdu a Josefa France vyloučil. Václav Milík a Hynek Štichauer tedy zasedli na mistrovský tým jako vůbec první Pardubičané v historii vůbec.
Ve jménu Olympu, Bellisu, Slaného a Cereas
Březolupy přivítaly účastníky finále dvojic slunečným polednem. Záhy se ale přihnaly mraky, jakoby sama příroda chtěla symbolizovat, že se z nejvyššího stupínku bude usmívat jenom jedna dvojice. A zbývajících devět se bude tak či onak chmuřit. Jenže na samotném začátku závodu nikdo nemohl tušit vůbec nic.
Ve skupině A ovšem již úvodní rozjížďky nechaly vykrystalizovat tandem favoritů. Renat Gafurov s Josef Franc naměřili 7:2 mšenskému týmu Jan Jaroš – Filip Šitera v první jízdě. Ob rozjížďku později to samé provedli Grzegorz Walasek a Martin Málek spojení barvami Slaného a logem Cereas druhému mšenskému tandemu Mike Trzensiok – Michal Klein, jež na poslední chvíli nahradili odhlášený Divišov.
Oba favorizované tandemy pokračovaly v obírání ostatních o body i nadále. Pražané v rozjížďce s číslem pět odvedli Otrubovce. „Start už byl lepší,“ přemítal Josef Franc, jenž se učil komunikovat se svým ruským kolegou nejen v boxech, ale i na ovále. „Ale potřebujeme, abychom byli ještě rychlejší.“
V sedmé jízdě Jan Jaroš zaskočil Slaňáky svým rychlým startem. Než se ovšem nadál, Martin Málek se sunul před něho vnějškem první zatáčky a Grzegorz Walasek z opačné strany. Dalších 7:2 vešlo do české plochodrážní historie a všem bylo jasné, že se oba leadeři mohou obrat o body jedině navzájem.
Jejich konfrontaci přinesla rozjížďka s číslem jedenáct. S vylétnutím pásky vypálil dopředu Renat Gafurov a Josef Franc se zařadil za něho. Gregorz Walasek však v úvodním výjezdu mířil k vnitřnímu okraji a během pár metrů měl oba Pražany za svým deflektorem.
„Nula nevadí,“ komentoval Martin Málek své poslední místo. Měl naprostou pravdu, Slaný ztratil na Bellisový Olymp jediný bod. Měřeno dosavadními maximy přišel o tři body, avšak zbytek skupiny A byl poměrně vyrovnaný, pakliže šlo o vzájemné souboje.
Michal Dudek vyhrál rozjížďku s číslem devět ve stylu start – cíl, avšak Mike Trzensiok a Michal Klein brali v součtu víc, protože přijeli k šachovnicové vlajce dřív než Jaromír Otruba. Ve třinácté jízdě se dokonce ukázali lepší svých favorizovanějších klubových kolegů. Filipu Šiterovi se totiž roztrhl sekundární řetěz přímo na startovním roštu a vedoucí Mike Trzensiok ustál všechny tvrdé nájezdy v podání Jana Jaroše.
Obě vedoucí dvojice nezaváhaly ani v závěru. Michal Dudek se sice na protilehlé rovince patnácté jízdy na chvíli ocitnul mezi Grzegorzem Walaskem a Martinem Málkem. Slaňáci se ale záhy postarali o nápravu věcí ve prospěch svého dalšího maxima a dočasný kolega Jaromíra Otruby musel navíc ve druhém kole zastavit kvůli povoleným šroubům svých řidítek.
„Cejtil jsem to už na startu,“ vyprávěl později Michal Dudek, který se nakonec v rozjížďce s číslem devatenáct dočkal svého druhého dnešního triumfu. V prvním oblouku objel Jana Jaroše, který ovšem už od druhého kola jen bezmocně kroutil plynovou rukojetí naprázdno. „Zadřeno,“ odtušil, přičemž si briskně spočítal, že jsou s Filipem Šiterou v letošním šampionátu poslední.
Vítězství ve skupině připadlo Pražanům, protože Mike Trzensiok a Michal Klein byli v sedmnácté jízdě poslední, kteří okusili ostří břitvy Josefa France a Renata Gafurova. Ti již netrpělivě vyhlíželi semifinále, kam jim výsledek z béčka přihrál jejich klubové kolegy.
Vítězství 7:2 vzácnější než šafrán
Všechny cesty vedou do Říma, jenže Matěj Kůs se potřeboval dostat z Anglie do Březolup. „V jednu v noci jsem přistál ve Wroclawi a dojel taxíkem do centra, kde mě měl o půl třetí vyzvednout Karol Zabik,“ vyprávěl pražský závodník, že takový záměr může být zapeklitě těžký. „Ve dvě zavírali mekáč a mě vyhodili i s motorem ven. Zároveň mi přišla esemeska od Karola, že dorazí o půl sedmý. Naštěstí jsem v dáli viděl benzinku, tak jsem tam přespal.“
Matěj Kůs byl spolu se Zdeňkem Holubem zařazen do skupiny B, kde to postupovými ambicemi sršelo mnohem více než v áčku. Na dohled od svého rodného domu se chtěl vytáhnout Martin Gavenda, který se dostal do akce jako první. Spolu s Jakubem Jamrogem v rozjížďce s číslem dvě naměřili Karlu Zabikovi s Romanem Čejkou hned od vylétnutí pásky. Miletický Polák zkoušel útočit, avšak byl pomalý a hned po příjezdu do depa začal připravovat svůj druhý motocykl.
Triumf 7:2 se však neměl hned tak opakovat. Čtvrtou jízdu suverénně Václav Milík, ovšem před Hynkem Štichauerem se pevně usadil Zdeněk Holub a Matěj Kůs uzavíral řadu. Další klíčový okamžik očekával Pardubičany v rozjížďce s číslem osm, kdy vedle nich na startovním roštu stanuli domácí.
Martin Gavenda vystřelil dopředu současně s letem pásky. Jakub Jamrog tentokrát zaostal vzadu, takže Březolupák měl za krkem oba Pardubičany. Václav Milík šel v první zatáčce do vedení, jenže Martin Gavenda ho hned v dalším oblouku podjel. Václav Milík však stupňoval svůj tlak. V prvním nájezdu se nasunul pod vedoucího závodníka, který takřka současně upadl.
„Předjížděl mě a byli jsme na sobě nalepení,“ vyprávěl později Martin Gavenda, kvůli němuž nakonec blikala červená světla. „Chtěl jsem to zlomit pod něj, ale přetočil jsem se na tom hrášku.“ V repete nejlépe odstartoval Václav Milík, v první zatáčce počkal na Hynka Štichauera a coby učebnicová ukázka jízdy v páru nedali Jakubu Jamrogovi ani náznak šance.
Za vedoucí Pardubice se dostal DaK Moto Františka Liebezeita, který své obě dosavadní jízdy vyhrál úsporným způsobem 5:4. Zdeňku Simotovi s Janem Holubem v šesté jízdě ujel Karol Zabik, ale Romana Čejku si dokonale vychutnali. V úvodních metrech rozjížďky s číslem deset se Zdeněk Simota vůbec nemazlil s Matějem Kůsem, avšak Jan Holub jel poslední. Záhy se všechno postavilo hlavou dolů a nohama vzhůru.
Zdeněk Holub převzal ve druhé zatáčce vedení, avšak Matěj Kůs ve druhém kole zůstal stát. „Motor je v prdeli,“ hlásil při svém příchodu do depa. Na deset bodů jako měly po půlce svých startů dostal Karol Zabik také Miletice, když v rozjížďce s číslem dvanáct rychle zmizel z dohledu Hynka Štichauera a Václava Milíka.
Jenže Pražané měli zvednout hlavu. Matěj Kůs a Zdeněk Holub odstartovali do rozjížďky s číslem čtrnáct jako jeden muž. Březolupáci prahli po změně pořádků, což se jim začalo dařit uskutečňovat ve druhém okruhu, když Jakub Jamrog v zatáčce u depa podjel Matěje Kůse. Sápal se i po Zdeňku Holubovi, avšak pražský junior se ve finiši ubránil.
První jistotu skupiny B nabídla až rozjížďka s číslem šestnáct. Václav Milík a Hynek Štichauer se díky svému sólu stali prvními semifinalisty. A přitom zkomplikovali postavení Zdeňku Simotovi s Janem Holubem. Těm navíc v osmnácté jízdě nastavili Pražané laku do nepřekonatelné výšky. Matěj Kůs a Zdeněk Holub si razantně vyšlápli na Miletice a Karol Zabik odskákal snahu o odvetu pádem v první zatáčce třetího kola.
Pohotový praporkář mu naštěstí briskně pomohla vstát a odtlačit motocykl pryč, takže Pavel Kubeš mohl nechat ovladač červených světel na pokoji. V závěrečné jízdě by už do finálové části nepomohlo ani sedm bodů nikomu ze soupeřů. O pěknou tečku za skupinou se ovšem postaral Jakub Jamrog svým duelem s Janem Holubem. A konec konců i Martin Gavenda, který na protilehlé rovince posledního kola sebral poslední dva body Zdeňku Simotovi. „Ty dva body by nám stejně k postupu už nepomohly,“ komentoval svou prohru.
Pražský triumf zvrácen hned na osudném místě
Po pardubických boxech mezitím lítal žlutý míč, který muselo čas od času vracet i osazenstvo z jiných kójí. „Vozím s sebou Wilsona,“ smál se Hynek Štichauer a na nechápavý pohled upřesňoval. „Neviděl jsi film Trosečník s Tomem Hanksem? Je to balón s namalovaným ksichtem. Nemám ale volejbalovej‘ míč jako v tom filmu, ale tenisák o rozměrech fotbalovýho míče.“
Avšak konec základní části odsunul veškeré srandičky stranou. V minulosti se v plné nahotě
projevila filozofie rozpisu importovaného rozpisu z Britských ostrovů, který měl u nás svou premiéru shodou okolností před deseti lety právě v Březolupech. Dva jsou více než jeden, je už dobře známou pravdou. Boje na ovále byly záhy vystřídány strategií udržet si druhé a třetí místo před závodníkem, jehož parák upaluje v čele.
Avšak letošní finálová část slynula nekopromisními KO údery. V prvním semifinále odstartovali Josef Franc s Renatem Gafurovem na Zdeňka Holuba s Matějem Kůsem, v jejichž silách už nebylo daným vývojem otočit. Vzápětí to samé v bleděmodrém aplikovali Václav Milík s Hynkem Štichauerem na Martina Málka s Grzegorzem Walaskem.
„Vůbec se nám nepovedl start,“ líčil Martin Málek, který celá čtyři kola zasypával Pardubičany před sebou jedním útokem za druhým. „Druhé a čtvrté pole nebylo na startovním roštu nejvýhodnější. Já se na dvojce úplně zahrabal!“
Slaňáci si ovšem své vyřazení vynahradili v malém finále ziskem bronzových medailí. Nejlépe odstartoval Matěj Kůs, avšak Martin Málek jej vystřídal vnějškem první zatáčky. Grzegorz Walasek zpacifikoval Zdeňka Holuba, což by už samo o sobě stačilo na nejnižší stupínek pódia. Avšak Polák se nespokojil s kompromisem a v posledním oblouku před cílem se také dostal před Matěje Kůse.
Zbývala vyřešit už jen jedna, avšak nejdůležitější otázka. A sice, kdo se letos stane šampiónem. Josef Franc na startovním roštu hrabal jako pracovitý bagr, avšak zatímco se Renat Gafurov ujal vedení, on měl oba Pardubičany před sebou.
V první zatáčce nenašel cestu dopředu a tak hned v následujícím nájezdu zaútočil vnitřkem. Překonal Václava Milíka, avšak při svém manévru vyjel na trávník. Ve výjezdu stačil překonat ještě Hynka Štichauera. V té chvíli zbývalo Pražanům jen tři kola k triumfu 7:2, který je posadil na nejvyšší stupínek pódia.
„Gafurov se ze čtyřky hejbe, Pepíček jezdí travnatou dráhu,“ mračil se Hynek Štichauer, když se vrátil do depa. „Ale rozhodčí se z věže nepůjde podívat na tu trávu.“ V tom se však mýlil, protože Pavel Kubeš se vydal na inspekci přímo na ono ošemetné místo. Prozkoumal stopy, přičemž dostal do rukou i snímky inkriminovaného předjetí.
Ruce obou Pardubičanů letěly nahoru, ledva jim oznámil dodatečnou diskvalifikaci Josefa France. „Nevím, jel jsem na motorce, nehlídal si čáru,“ komentoval Josef Franc svůj manévr, kterým posadil Olymp na trůn, přičemž ho z něj zároveň i sesadil. „ Dal jsem to pod něj, ale v rámci možností. Nepoznám pět centimetrů vpravo nebo vlevo.“ Zasedání jury byl nebývale bouřlivé, spekulovalo se dokonce o dalších krocích.
Hlasy z depa
„Výborný,“ jásal Václav Milík. „Celý závody to bylo super, až na tu poslední jízdu, kde Pepe přejel oběma kolama čáru. Ještěže to ten chlápek vyfotil a na jeho fotce to bylo vidět. Já jel na lajnu, nenechával mu to a on mě ještě podjel! Z titulu je dobrej‘ pocit, parák byl dobrej‘, rozumíme si. Výborně jsme startovali, já jezdil lajnu, on venek. Kdybychom byli druhý, byl bych nasranej‘, že jsem dnes nebyl na memoriálu v Polsku, ale jsme mistři. Takže super, jsem z toho hotovej‘.“
„Boží mlýny melou pomalu, ale jistě,“ filozofoval Hynek Štichauer. „Jsem rád, že to vyšlo. Plochá dráha je taky o štěstí, kdyby tam nestál ten pán ze Svitav s foákem, máme po prdeli. Tohleto ale vyšlo, diskuse nejsou na místě. Stydíme se ale trošku radovat, připadáme si, že jsme něco provedli. Ale my chceme závodit a od toho jsou tady řády. Stačí, že v Česku nefungujou soudy, ještě aby na plochý dráze nefungovaly řády. Ale myslím, že si v baru nahodíme ten dobrej‘ pocit, ale dneska ne, Vašek jede do Polska. Důležitý je, aby to vydrželo na extraligu a mistráky.“
„Vyhráli jsme na dráze a prohráli v zákulisí,“ neskrýval Josef Franc svůj názor. „Chtěl bych ještě podotknout, že dnešní závody jsme jeli spíš pod hlavičkou Bellis a s finanční stránkou neměli s Olympem moc společnýho. Díky panu Vopatovi, na devadesát devět procent se potvrdilo, že můžeme vyhrát. Až na to zákulisí. Je to škoda.“
„Všechno super,“ svěřoval se Martin Málek, avšak s jednou výhradou. „Až to semifinále jsme prodrbali. Škoda. Vůbec se nám nepovedl start. Druhé a čtvrté pole nebylo nejvýhodnější. Úplně jsem se tam zahrabal. Škoda, že jsme až třetí, ale pro všechny to byly super závody. Bylo hlavní soustředit se na postup. Moje nula nevadila, měli jsme s Grzegorzem skvělou spolupráci. A v depu to šlapalo úplně na jedničku.“
„Pěkný, ale mohli jsme bejt‘ o trošku vejš,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Naštěstí jsme byli v tom semifinále. Byla škoda, když se Matěj sebral, mně to nešlo. Dráha byla pěkná, jsem spokojenej‘.“
„Čekal jsem víc,“ nezastíral Martin Gavenda. „Posral jsem to tím pádem. Potom se dalo přivézt víc bodů. Nevím, čím to bylo, těžko řéct. Ale byla to vyrovnaná skupina a postoupit mohl každý. Nám chybělo štěstí.“
„Vypadalo to nadějně,“ přibližoval Jan Holub své pocity, s nimiž vstupoval do závodu. „Naše skupina byla vyrovnaná. Škoda pár bodů. Pražáci se po slabším úvodu rozjeli a nám to posral Karol Zabik.“
„Nestartoval jsem,“ nehledal Zdeněk Simota žádné výmluvy. „No jo no. Nechal jsem se předjet od Martina Gavendy v poslední jízdě, ale to by nám k postupu stejně nepomohlo. Za rok!“
„Závodilo se hezky,“ liboval si Michal Dudek. „Akorát první jízdu jsme to nevychytali. Netrefili jsme převody a předstih. Pak se mi povolily řidítka, už na startu jsem to cejtil.“
„S parákem jsem spokojenej‘,“ netajil se Jaromír Otruba. „Proto jsem ho chtěl. A dopadlo to líp než loni ve Mšeně.“
| skupina A: | ||
| 1. PSK Olymp Praha – Bellis | 27 | |
| Josef Franc | 3 3 2 4 | 12(3) |
| Renat Gafurov, RUS | 4 4 3 3 | 14(1) |
| 2. AK Cereas Slaný | 25 | |
| Martin Málek | 3 4 0 3 | 10(2) |
| Grzegorz Walasek, PL | 4 3 4 4 | 15(1) |
| 3. PDK Mšeno | 15 | |
| Michal Klein | 0 2 2 0 | 4(1) |
| Mike Trzensiok, PL | 2 3 4 2 | 11 |
| 4. Otruba Team | 14 | |
| Jaromír Otruba | 0 0 2 2 | 4 |
| Michal Dudek | 2 4 E 4 | 10 |
| 5. Grepl PDK Mšeno | 10 | |
| Jan Jaroš | 2 2 3 E | 7 |
| Filip Šitera | 0 0 E 3 | 3 |
| skupina B: | ||
| 1. ZP Pardubice | 25 | |
| Václav Milík | 4 3 2 3 | 12(3) |
| Hynek Štichauer | 2 4 3 4 | 13 |
| 2. AK Markéta Praha | 20 | |
| Matěj Kůs | 0 E 2 4 | 6 |
| Zdeněk Holub | 3 4 4 3 | 14(1) |
| 3. AK Mitas Březolupy | 18 | |
| Martin Gavenda | 3 X 0 2 | 5(1) |
| Jakub Jamrog, PL | 4 2 3 4 | 13 |
| 4. Dak Moto Team Liebezeit | 15 | |
| Zdeněk Simota | 3 2 2 0 | 7(1) |
| Jan Holub | 2 3 0 3 | 8(1) |
| 5. PRO-TEC SK Miletice | 12 | |
| Roman Čejka | 0 0 0 2 | 2 |
| Karol Zabik, PL | 2 4 4 F | 10 |
| Finálová skupina: | SF1 | SF2 | MaF | FIN |
| 1. ZP Pardubice | 7 | 5 | ||
| Václav Milík | 3(1) | 2(1) | ||
| Hynek Štichauer | 4 | 3 | ||
| 2. PSK Olymp Praha – Bellis | 7 | 4 | ||
| Josef Franc | 4 | L | ||
| Renat Gafurov, RUS | 3(1) | 4 | ||
| 3. AK Cereas Slaný | 2 | 7 | ||
| Martin Málek | 2 | 4 | ||
| Grzegorz Walasek, PL | 0 | 3(1) | ||
| 4. AK Markéta Praha | 2 | 2 | ||
| Matěj Kůs | 0 | 2 | ||
| Zdeněk Holub | 2 | 0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
