Praha – 21. srpna
Po čtvrtém finále dlouhodrážního mistrovství světa v polském Rzeszowě vyrazil do francouzského Miramontu. Přivítal ho poněkud těžší ovál a soudě dle pěti bodů a celkového třináctého místa příliš neriskoval, protože se už viděl v sestavě národního týmu v britském Swingfieldu. Leč pád ho vyřadil už v jeho třetí rozjížďce. A tak zatímco většina zaměstnanců očekává pátek s vidinou dvoudenního volna, Richard Wolff se právě den před kvalifikací v Mariánských Lázních dozví verdikt nad kolenem své levé nohy.
„Zatím není nic jistýho,“ říká Richard Wolff na téma svého zdravotního stavu. „Chodím, pajdám, ale mám něco s kolenem. Připadá mi to jako retro, když jsem si udělal koleno ještě v anglický lize a ještě s tím měsíc závodil.“
A cože se to vlastně v rozjížďce sedm světového finále družstev ve Swingfieldu přihodilo? „Těsně před tím to nakropili a všichni řvali, že to bude klouzat,“ popisuje pražský závodník. „Dobře jsem odstartoval. Najednou mi to ustřelilo a už jsem se válel.“
První myšlenky Richarda Wolffa se po pádu točily kolem rychlého návratu do sedla svého motocyklu. „Zved‘ jsem se, skočil na motorku a jau!“ pokračuje. „Rozhodčí to zastavil divně, Pepa a Káča už jeli pomalu. Jel jsem do depa a už jsem cejtil, že je něco špatně. Zkoušel jsem se postavit a viděl, že je to koleno.“
V té chvíli si Milan Špinka mohl ve svém programu jeho kolonky pro body z dalších rozjížděk proškrtnout tlustou čárou. „V tom závodě jsem nemoh‘ pokračovat, nešlo to,“ svěřuje se Richard Wolff, avšak že bychom si jeho jméno měli gumovat i v sobotu v Mariánských Lázních prozatím rázně odmítá. „Jedu na sto procent. Připravuju se, ale vyvíjí se to různě.“
Vítr jeho pochybností vane ze skutečnosti, že lékaři prozatím nemohli stanovit přesnou diagnózu. „Myslel jsem, jestli to není vykloubený,“ popisuje Richard Wolff. „Ale dneska na kontrole diagnózu ještě nestanovili, protože je to napuchlý.“
Zkušenosti z dvaceti let závodění mu ovšem dodávají poměrně široký přehled z medicínské branže. „Soukromou diagnózu jsem si už stanovil,“ tvrdí přesvědčivým tónem v hlase. „Potvrdil mi to i doktor. Postranní vazy jsou stoprocentně OK, křížovej‘ by měl bejt‘ taky. Otázkou ale zůstává meniskus.“
V pátek však bude mít dokonale jasno. „Uvidíme, závodil jsem už s horším, ale nechci dávat verdikt,“ může do té doby pouze krčit rameny. „Je to levá noha. Kopneš si a může to bejt‘ v prdeli. Těšil jsem se na závodění na dobrejch‘ drahách. Neměl jsem žádný trávy, z Mariánek jsem chtěl postoupit do Mühldorfu a soustředit se na challenge. Čekala mě Vechta a Morizes a pouák v Scheesselu.“
Foto: Jiří Bayer
