Pardubice – 17. července
Léto roku 1999 bylo naprosto dokonalé. Téměř vůbec nepršelo a sluníčko se schovalo prakticky jen při svém srpnovém zatmění. Skvělé počasí vydrželo až do října, kdy legendární Zlaté přilbě v Pardubicích předcházelo světové finále družstev. Po svítkovském areálu se dalo procházet jen v šortkách a tričku s krátkým rukávem. Zářit mohli i čeští fandové, protože náš nároďák za sebou už od počátku nechal Američany a nakonec převálcoval i Brity. Po předlouhých šestatřiceti letech od Vídně 1963 jsme se ozdobili stříbrnými medailemi. Z tehdejších reprezentantů již Antonín Kasper není želbohu mezi námi. Bohumil Brhel, Michal Makovský a Antonín Šváb již pověsili kombinézy na hřebík. Aleš Dryml však stále brázdí plochodrážní ovály. V sobotním finále světového poháru povede do finálového boje národní tým v roli kapitána a magazínu speedwayA-Z prozradil, že si rozhodně nebude svůj medailový primát střežit jako oko v hlavě.
„Každopádně ne,“ reaguje s úsměvem na žert, zda by mu vadilo přijít o své výsostné postavení jediného medailisty v sestavě Milana Špinky. „Chci totiž mít dvě medaile na rozdíl od ostatních (smích).“
Před čtrnácti lety si Aleš Dryml vysloužil místo v národním týmu zejména díky stříbrné medaili v juniorském mistrovství světa. „Zůstal jsem posledních mohykánem týmu z devětadevadesátého,“ odpovídá v kostce na otázku, co se od října roku 1999 změnilo. „A stal jsem se kapitánem.“
Svou úlohu nebere rozhodně jako formální funkci. „Od čtvrtka jsme všichni v Praze,“ informuje, že se český tým nesetká až při zítřejším tréninku. „Mezi desátou a jedenáctou máme sraz na Markétě a budeme sledovat, co se tam bude dít.“
Aleš Dryml už přitom bude přemýšlet o finále. „Mám klukům co říct a budu se snažit je motivovat,“ netají se. „Nejsme favoriti, ale to jsme nebyli ani v devětadevadesátým. Můžeme jen překvapit. Každej‘ nedá kůži lacino, jdeme do toho naplno.“
Nicméně proti jeho nominaci se ozvaly i kritické hlasy vyčítající především jeho nepřítomnost při trénincích organizovaných na Markétě. „Mám svůj tréninkovej‘ program a podle toho se připravuju,“ reaguje. „V Praze jsem byl letos čtyřikrát a čtyřikrát byla dráha úplně jiná. Proto jsem nepokládal za nutný jet tam znovu. A na plochý dráze mám už hodně za sebou.“
Aleš Dryml však trénoval včera a v úterý v Pardubicích. „Připravoval jsem se především po technický stránce,“ přibližuje svůj program. „Spíš jsem testoval techniku a ne dráhu v Praze. Tu si zkusím v pátek o tréninku. I kdyby pršelo, znám plochou dráhu dobře, abych si věděl rady. I teď o Grand Prix byla dráha o něčem jiným než při tréninku. Motorka se dá nastavit, ale nedá se říct, že po tréninku máš stoprocentní nastavení.“
Náš národní tým má jistotu, že v sobotu nastoupí proti Polákům a Dánům, zatímco poslední finalista vzejde dnes večer z race-off z kvartetu Austrálie, Velká Británie, USA a Lotyšsko. Český kapitán ovšem odmítá myšlenku, že bude držet palce pobaltskému kvartetu.
„Budeme realisti,“ konstatuje, sotva odezněla salva smíchu nad představou sama sebe ve fanouškovské šále papírově nejslabšího týmu dnešního večera. „Bude to boj mezi Austrálií a Velkou Británií. I když musíme bejt‘ objektivní a Lotyši můžou překvapit. Znám je a vím, že do toho půjdou naostro. Ale Darcy a Tai jsou paliči dnešní doby, takže uvidíme.“
Po zítřejším tréninku se v sobotu večer dostanou do akce i Češi, kteří mohou těžit z přímého nasazení mezi finálovou čtveřici. „Připravoval jsem se, jak jsem jen moh‘,“ říká Aleš Dryml. „Přípravu jsem nemoh‘ mít lepší. Investoval jsem i po finanční stránce, včera mi přišly dva nový nabroušený motory. Každá placka je dobrá, nedávám si cíle, ale jdeme do toho, dáme do toho maximum. Před závodem si dáme sezení jen sami závodníci a já si s nimi promluvím řečí závodníků.“
Foto: Wojta Zavřel a archív autora
