Kodaň – 29. června
SGP Dánska ve svém vydání anno domini 2013 byla zatím tou nejrůznorodější velkou cenou letošní sezóny. Poprvé letos a poprvé jako stálý účastník vyhrál Australan Darcy Ward, navíc po návratu ze zrněním způsobené pauzy.

Neskutečné finále
Jeho krajan, úřadující mistr světa Chris Holder splnil svůj záměr začít pronásledovat Emila Sajfutdinova a skončil třetí. Na Rusa sice udělal jenom bod, ale místo na stupních vítězů je tou nejlepší motivací do dalších soubojů. Mezi Australany se vtěsnal Slovinec Matej Žagar a plným právem byl zklamán, že ani tentokrát nevyšplhal na stupeň nejvyšší.

Ve finále Matej Žagar nejlépe odstartoval a svedl tvrdý souboj s Darcy Wardem. V prvních dvou kolech se tato dvojice střídala v čele tolikrát, že jsem to nedokázal ani spočítat. Matej Žagar to nevzdal ani poté, co si Australan po předjetí vypracoval malinký náskok, ale potřebnou rychlost nenašel a musel se spokojit se stříbrem.

A to měl přitom úvod závodu hodně špatný. Začínal ve třetí jízdě s mistrem světa Chrisem Holderem, vedoucím mužem šampionátu Emilem Sajfutdinovem a zkušeným Andreasem Jonssonem. Slovinec odstartoval nejlépe, avšak ani Emil Sajfutdinov, ani Chris Holder neměli v úmyslu ubírat plyn. Ruská raketa se dokázala rozjet po vnějšku, Chris Holder útočil zevnitř. Matej Žagar nechal po své pravici malinký prostor. Zrovna když se tam vešel Emil Sajfutdinov, chytil nerovnost, motocykl mu cuknul a ztráta kontroly nad ním poslala Rusa k zemi. Zezadu se řítil Andreas Jonsson, který neměl sebemenší možnost uhnout nebo položit motocykl, ač se o to pokusil.

Nabral Emila Sajfutdinova svým strojem a sám šel tvrdě k zemi. Za sebe můžu jenom říct, že jsem nic tak strašného doposud na ploché dráze neviděl. Opakované záběry na velkoplošné obrazovce ukázaly, že hák Švédova motocyklu jen těsně minul Rusovu hlavu. Jakým kouzlem si Emil Sajfutdinov nezlomil obě nohy, když se převracel i se svým strojem, je těžké pochopit. Každopádně Matej Žagar byl vyloučen, ale Andreas Jonsson skončil daleko hůř a odstoupil ze závodu.

A tak se letos poprvé svezli oba náhradníci. A vedli si slušně. Peter Kildemand je poslední dvě sezóny oporou britského Swindonu a loni se s krajanem Hansem N. Andersenem stal mistrem britské Elite League. Návštěvníci české extraligy mi jistě dají za pravdu, že je potřeba vidět, co všechno vyvádí při jízdě. Jeho styl připomíná MotoGP a zatáčky projíždí pověšený poníže řidítek. Sice v Parken udělal jednu nulu a pak přidal jedno druhé a jedno třetí místo, ale ihned v úvodu dovezl za sebou Chrise Holdera!

Druhý z domácích náhradníků Kenni Larsen stál na startu dvakrát a pokaždé dovezl bod. Nejdříve porazil zoufale jezdícího Antonio Lindbäcka, ale podruhé svého krajana Nielse Kristiana Iversena, čímž mu prakticky po čtyřech jízdách sebral účast v semifinále.

Mezi nejlepší momenty večera patřily souboje Darcy Warda s Chrisem Holderem, kteří se sešli celkem třikrát, s tím, že ten z dvanácté jízdy rozpisu byl ozdobou celého závodu. A pak to strhující finále.

Stará garda a smolaři
Po celý závod bylo zajímavé sledovat také, jak se vede staré gardě. Největší smůlu si prožil Greg Hancock, který byl hned ve dvou zastavených rozjížďkách. V obou případech přitom před vyvěšením červené vlajky jel na prvním místě, aby po opakovaném startu zůstal na chvostu.

Domácí Nicki Pedersen zvedl tribuny úvodním vítězstvím, ale pak už to pro něj šlo z kopce. Jednou dokonce skončil poslední, a jak sám okomentoval předchozí SGP v Polsku, nelze moc pomýšlet na postup, když se vezou nuly. Navíc ho v poslední jízdě porazili ten den pouze průměrní Michael Jepsen Jensen a Polák Jaroslaw Hampel.

Z veteránů to nakonec dotáhl nejdále Tomasz Gollob. Dostal se do finále, v němž už ovšem dojel poslední. Opět však prokázal, že umí přečíst každou tra a většinou najít i to nejlepší nastavení. Jak se mu stává poslední dobou poměrně často, začal špatně. Z prvních třech jízd přivezl jen dva body a dvě nuly. Pak dvakrát vyhrál a to včetně rozjížďky s číslem třináct s Emilem Sajfutdinovem, Tai Woffindenem a Nicki Pedersenem. Velký závodník má stále co ukázat.

Kodaň měla i své velké smolaře. Nejhůř samozřejmě dopadl již na začátku zmiňovaný Andreas Jonsson, jehož čekal loňský osud Jaroslawa Hampela, akorát o zatáčku dále. Podobný, ale ještě o něco dramatičtější osud měl Fredrik Lindgren, který pro změnu napodobil, co se mu přihodilo letos v Cardiffu. V devatenácté jízdě nezvládl tra a poroučel se k zemi.

Osm do fatálního okamžiku vybojovaných bodů ho sice dostalo do semifinále, avšak on do něj nebyl schopen nastoupit. Poslední zprávy ale uvádějí, že nic nebylo zlomeno, takže se Fast Freddie objeví už v SWC. Osm doposud vybojovaných bodů ho sice dostalo do semifinále, do něhož však nebyl schopen nastoupit. Poslední zprávy hovoří, že nemá nic zlomeného, takže se objeví už v SWC. Mezi smolaře zařadíme i Martina Vaculíka. Jel výborně a mířil do semifinále, avšak v opakované patnácté jízdě měl defekt stroje a tak se postup ukázal nad jeho síly.

V Kodani seriál vstoupil sedmým kolem do své druhé poloviny a také rozdělil účastníky do dvou velkých skupin. Bojující o medaile a o záchranu v první osmičce. Na pronásledovatele Sajfutdinova a osmé příčky v konečném pořadí.

Zrušením dvojnásobku bodů z finále bylo dosazeno, že ani veleúspěšný závodník ostatním neuteče už během par závodů, zároveň ale, když se to někomu podaří, jako teď Emilu Sajfutdinovi, o to těžší ho bude dohnat. Je-li maximum jednadvaceti bodů, může si Emil Sajfutdinov dovolit sbírat kolem deset bodů na Grand Prix a při letošním vyrovnaném startovním poli kdy si soupery berou body navzájem, udržet slibný náskok.

Totéž platí i o snaze zachránit se. Ale to všechno uvidíme v dalším pokračováni 3. srpna na SGP Itálie. Mezitím se máme na co těšit, jelikož během měsíční pauzy v Praze budeme svědky finále SWC.

Foto: Kiril Ianatchkov