Praha – 12. června
Sešli se tu kupříkladu v sobotu 2. července 1978. Během kontinentálního finále mistrovství světa jednotlivců v Praze se spustil déš a rozhodčí místo rozjezdů nařídil losovat. Jiří Štancl prohrál první místo, protože si Hans Wassermann vytáhl delší sirku. Marek Cieslak měl ovšem větší štěstí a díky losu nechal za sebou Jana Vernera a Petra Ondrašíka. Od té doby se Jiří Štancl a Marek Cieslak potkali ještě bezpočtukrát, konkrétně třeba ve světovém finále ve Wembley, kam se před pětatřiceti lety postupovali. Naposledy se potkali minulou středu na Markétě. Polák sem přijel v úloze reprezentačního kouče. Náš nejúspěšnější plochodrážník celé historie, jehož autobiografická kniha vznikající ve spolupráci s vydavatelstvím Antonín Škach – Angličtina v České Třebové přijde do prodeje v létě, dorazil jako divák.
Před vlastním test matchem si Jiří Štancl a Marek Cieslak dopřáli kelímkové pivko ze štědře zásobeného stánku. „Nejsem velkej‘ pivař,“ směje se Jiří Štancl. „Už jsem měl jedno předtím, tak to druhý bylo tak akorát.“
Se svým někdejším polským soupeřem by si mohli historky vyprávět celé dlouhé hodiny. „Sice jsme o tom nemluvili, ale oba víme, že jsme to spolu neměli nikdy lehké,“ svěřuje se. „Bojovalo se až do cíle. Jednou v Lonigu při dvojicích projel mezi námi, ale asi jsme jeli pomalu… Ale nyní jsme se v depu srdečně objali a byli rádi, že jsme se po delším čase viděli.“
Nicméně povinnosti velely Marku Cieslakovi vrátit se ke svým svěřencům, chystajícím se otestovat ovál, na němž by se příští měsíc rádi vrátili na nejvyšší piedestal. Jiří Štancl test match sledoval z tribuny.
„Bohužel jsem zůstal jenom kibic,“ krčí rameny. „Zato on může pokračovat v séftrenérské práci a sbírat zlaté medaile, což já nemohl.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
