Praha – 15. června
Vedle závodění s pětistovkou rozhodně neplánoval odložit stopětadvacítku, kde přece jenom věřil větší šanci na úspěch. A vskutku. Jeho předpoklady se začaly zjara naplňovat. Po vítězství ve Slaném se ujal vedení v průběžné klasifikaci kolibřího šampionátu na klasických drahách. Vypustil juniorku v Divišově kvůli evropskému poháru 125 ccm v Pardubicích. Finále A mu uniklo o pověstný vlásek. V béčku upadl a od té doby ho potkáte v depu se sádrou na pravé ruce. Filip Hájek se ale magazínu speedwayA-Z svěřil, že by už v červenci mohl opět usednout za řidítka svých kanárkově žlutých motocyklů.

„Naštíplá kost,“ ukazuje Filip Hájek na svou pravačku a dodává, že takovou trofej si z Pardubic rozhodně neplánoval přivézt. „Škrtnul jsem si o zadní kolo Adama Fencla a šel přes hák.“

Přitom chybělo málo a v osudnou dobu by na dráze vůbec nebyl. Mika Meijer ho totiž bodově předstihl až v poslední rozjížďce základní části. A právě on při rovnosti bodů vystřídal pražského borce na startovním roštu finále A.

„Co se dá dělat?!“ vnímá Filip Hájek svou smůlu poněkud pragmaticky. „Bylo by lepší, kdyby se to nestalo, a dojel bych. Je to zklamání, aspoň nějakej‘ výsledek by byl.“

V Žarnovici i v Praze už pošilhával po soupeřích. „Stalo se to pětadvacátýho,“ uvažuje nad časovým horizontem, kdy se sám vrátí do závodního kolotoče. „Po měsíci mi pětadvacátýho sundaj‘ sádru. Pak budu mít dlahu. Dva mistráky jsou v prdeli, budu mít co dohánět. Je dobrý, že se posunula ta Plzeň. Budu rád, když stihnu desátýho ty Pardubice.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel