Mariánské Lázně – 11. a 12. května
Statečný boj s počasím i dráhou sváděli jezdci Evropské série veteránů při úvodním podniku šampionátu v Mariánských Lázních. V tradičním termínu, den před otevřeným šampionátem ČR na dlouhé ploché dráze, se na kilometrovém ovále v západních Čechách sešla téměř padesátka jezdců z celé Evropy.

Vysoký počet účastníků a délka závodu přiměly pořadatele k předsunutí prvních osmi jízd základního rozpisu do dopoledních hodin. Nepříliš optimisticky vyznívající předpověď počasíse prozatím na dráze nikterak neprojevila, nic tedy nebránilo, aby se po jedenácté hodině ke startovní pásce postavila první šestice jezdců.

V kategorii dvouventilových strojů se nekonalo žádné překvapení, když v prvních čtyřech jízdách se o vítězství podělili největší favorité Angličan Kevin Teager spolu s Němci Jürgenem Brücknerem, Franzem Greiselem a svůj comeback slavícím Hartmutem Ernstem.
Zato mezi čtyřventily se podle očekávání rozhořely líté boje, kde nouze nebyla ani o překvapení. Hned úvodní jízda nabídla hrstce diváků v ochozech mariánskolázeňského stadiónu napínavý souboj. V něm se o první body utkala britská dvojice Bob Dolman a Dave Hammond s německým favoritem Ulrichem Büschkem a nováčkem mezi veterány, bývalým světovým finalistou, Maikem Ebensingem. Ten se ukázal jako velký bojovník a by cílovou metu protnul až jako třetí za Büschkem a Dolmanem, bylo jasné, že Evropská série získala novou hvězdu.

Další jízdu bez zaváhání ovládl Paul Evitts s velkým náskokem před svým krajanem z Velké Británie Johnem Hartleym. Dříve než se diváci mohli přesvědčit, jak si v následující rozjížďce povede další nová tvář a bývalý reprezentant Německa Wolfgang Barth, o překvapení se postaral jeden z velkých favoritů závodu Holanďan Hylke Dijkema. V momentě, kdy od vylétnutí startovací pásky jezdce dělilo jen několik zlomků vteřiny, se z jeho motoru ozvala rána, kterou vystřídalo zlověstné ticho. Již první pohled ukázal fatální defekt. Utržená ojnice rozbila karter a odhalila klikový hřídel.

Po opakování startu se vedení ujal Dijkemův krajan Henk Snijder a své vedení uhájil až do cíle před zle dotírajícím Barthem a Rakušanem Antonem Wannaskem. Na jediného zástupce českých barev si diváci počkali až do osmé rozjížďky. V ní Karel Kadlec výborně odstartoval, ve výjezdu z první zatáčky se však do čela protlačil další výborný nizozemský jezdec Wim de Haas. Ten se však v posledním kole poroučel s defektem, vítězství tak nakonec přeci jen spadlo do klína našemu jezdci.

Tím byl vyčerpán dopolední program a za optimistického svitu slunce se všichni odebrali ke stánkům s jídlem, případně do nedalekých restaurací, nebo se blížil čas oběda. Vrásky na čele nikomu z počátku nedělaly ani kapky deště, které po poledni vystřídaly sluneční paprsky. Koneckonců přeháňky se očekávaly. D隝 však neustával, ba dokonce získával na síle. Po hodině vytrvalého vodního přídělu, který by chvílemi snesl označení liják, se nálada v depu nesla již v poměrně skeptickém duchu. Dráha, jejíž tvář nyní hyzdily velké louže, sice byla sjízdná, ale dle interního vyjádření prezidenta zdejšího autoklubu Miroslava Musila spíše pro jezdce nedělního programu Mistrovství ČR než pro padesátku nadšenců, z nichž nejstaršímu je 78 let.

Rozhodnutí bylo odloženo na patnáctou hodinu a předcházela mu vášnivá debata závodníků s pořadateli. Že je sobotním závodům konec, již bylo jasné všem. Zbývalo však rozhodnout, co dál. Návrhy na definitivní zrušení závodu a anulování výsledků úvodních jízd nakonec nebyly vyslyšeny a zvítězila varianta s přesunutím závodu na nedělní dopoledne a jeho zkrácením o poslední dvě série základní části. Moudré rozhodnutí ocenila až na výjimky většina jezdců, kteří vážili do Mariánských Lázní dalekou cestu přes půl Evropy.

S navrženým řešením nesouhlasil třeba jeden z největších favoritů Kevin Teager, kterému pracovní povinnosti neumožňovaly zůstat do neděle, ale byl přehlasován většinou.
Čekání se vyplatilo a nedělní ráno bylo v mariánskolázeňském depu ve znamení slunce. Vzhledem k časové tísni se však muselo spěchat. Úderem deváté hodiny vyjely na ovál první motocykly. Dráha ztěžklá hektolitry vody tentokrát více než co jiného vyžadovala ke svému zdolání především odvahu a silné ruce.

Prořídlé pole dvouventilů přineslo jediné překvapení, když osmasedmdesátiletý Christoph Eichhorn porazil lehce zaskočeného Hartmuta Ernsta. Další vítězství si rozdělili podle očekávání Greisel, Brückner a jejich krajan Wolfgang Starr.

Ve finále A již Ernst nenašel přemožitele a potvrdil tak, že je stále mezi veterány králem. Greisel skončil druhý, třetí pak dravě jedoucí Miklos Nemeth.

V kategorii čtyřventilů k velkým škrtům ve startovní listině nedošlo. Kromě Dijkemy, který neměl na čem startovat, se z favoritů nedělního závodu nezúčastnil již jen Wim de Haas. Ztráty to byly sice citelné, ale z dramatičnosti soubojů nikterak neubraly.

V úvodu Dolman porazil Evittse a Ebensinga. Karlu Kadlecovi stačilo v další jízdě k postupu do finále A druhé místo za Snijderem. Naopak třetí příčka v této jízdě poslala do béčka jednoho z favoritů Antona Wannaska. Stejně tak zaváhal i John Hartley, když mu záda ukázali Ulrich Büschke, Dave Hammond i Mike Clarke. B finále neminulo ani sympatického Itala Francesca Barbettu, kterému do áčka nepomohlo ani osm bodů za dvě druhá místa. Ve finálové jízdě B se mu nepodařil start a tak mohl pouze profitovat z defektu Wannaska, když z vítězství se radoval Dave Hammond před Ebensingem a Hartleym.

Vyvrcholením celého závodu bylo jak jinak A finále čtyřventilových strojů. V něm se představil i náš Karel Kadlec, kterého odpoledne ještě čekal závodní maratón v podobě otevřeného šampionátu mistrovství republiky. Po startu se Káča držel na výborném třetím místě, ale po průjezdu první zatáčkou se dostal do skrumáže tří jezdců, která jen o milimetry neskončila hrozivým karambolem. Karel musel ubrat a propadl se na poslední příčku. Jako první se k šachovnicovému praporku přiřítil Bob Dolman a obhájil tak své loňské vítězství. Za ním dojeli Barth, Snijder, Evitts a suverén základní části závodu Ulrich Büschke.

Letošní veteránské klání sice nedopadlo úplně podle představ všech zúčastněných, ale jeho uskutečnění bylo dostatečnou odměnou za obětavou práci pořadatelů, vůli a vytrvalost závodníků a především lásku k tomuto sportu.

Hlasy z depa:
Karel Kadlec: „Start ve finále se mi poved‘, ale ve výjezdu se Snijder přetočil a já musel klapnout, byli jsme tam najednou tři. Pak už se nedalo nic dělat.“

 

dvouventily:
	TOT		B	A
1. Hartmut Ernst, D	5 4	9			1.
2. Franz Greisel, D	5 5	10			2.
3. Miklos Nemeth, N	4 4	8			3.
4. Jürgen Brückner, D	5 5	10			4.
5. Christoph Eichhorn, D	2 5	7			5.
6. Bill Haynes, GB	3 4	7			6.
7. Jürgen Jucknies, D	4 3	7		1.
8. Wolfgang Starr, D	1 5	6		2.
9. Keith Snelling, GB	3 4	7		3.
10. Karl Heinz Suske, D	2 3	5		4.
11. Kevin Teager, GB	5 –	5		–
12. Svein Erik Geitsund, N	4 –	4		–
13. Jan Hamers, NL	4 –	4		–
14. Dieter Nachtmann, D	1 3	4
15. Jan Gunleik Kilen, N	3 –	3
16. Kenny Blain, GB	3 –	3
17. Geoff Urben, GB	2 –	2
18. Geir Furulund, N	2 –	2
19. Tom Blackwood, GB	1 –	1
20. Sigmund Finnstad, N	1 –	1
21. Knut Olsen, N	0 –	0
22. Roy Gomm, GB	0 –	0
čtyřventily:			C	B	A
1. Bob Dolman, GB	4 5	9			1.
2. Wolfgang Barth, D	4 5	9			2.
3. Henk Snijder, NL	5 5	10			3.
4. Paul Evitts, GB	5 4	9			4.
5. Ulrich Büschke, D	5 5	10			5.
6. Karel Kadlec, CZ	5 4	9			6.
7. Dave Hammond, GB	2 4	6		1.
8. Maik Ebensing, D	3 3	6		2.
9. John Hartley, GB	4 2	6		3.
10. Francesco Barbetta, I (ACCR)	4 4	8		4.
11. Mike Clarke, GB	3 3	6		5.
12. Anton Wannasek, A (SMF)	3 3	6		E
13. Andreas Büschke, D	2 3	5	1.
14. Gerd Mauer, D	R 2	2	2.
15. Steen Larsen, DK	3 2	5	3.
16. Andreas Blache, D	2 1	3	4.
17. Ingvar Nilsen, N	1 –	1	–
18. Arne Andersen, DK	1 –	1	–
19. Wim de Haas, NL	E –	0
20. Hylke Dijkema, NL	M –	0

Foto: Jiří Bayer