Březolupy – 27. dubna
Diváci plochodrážních závodů ho letos prozatím mohli vidět v akci pouze za řidítky pitbike, s nímž se proháněl minulou sobotu po březolupském areálu. Pro vítěze zlatého poháru UEM stopětadvacítek, což klidně snese označení evropského šampióna, je to vskutku netradiční stroj. Jenže ze stopětadvacítek už vyrostl, na pětistovku je ještě mladý a dvěstěpadesátky se u nás nejezdí. Patrik Mikel se magazínu speedwayA-Z svěřil, jak tento rébus vyřešil.

CISLO „Letos je to taková tréninková sezóna, abych se zlepšil,“ vysvětluje Patrik Mikel. „Na fyzičku a všechno. Stopětadvacítky už nechci jet, to je krok dozadu. Možná mistrovství Evropy a svět bych jel. To uvidíme, ale jel bych ho rád.“

Jenže dvěstěpadesátky se u nás nejezdí, takže by se březolupský závodník letos vůbec nemusel už svézt v závodním tempu. „Uvidíme,“ krčí rameny. „V Německu to docela žije. Budu hlavně trénovat na pětistovce. Všechno je ve hvězdách.“

S dvěstěpadesátko debutoval během zlatého poháru mládeže v Teterowě, kde obsadil osmou příčku. „Nevyšlo to,“ nechce se pouštět do delšího vyprávění. „Nedařilo se. Prostě to nevyšlo. Bylo to zkraje sezóny. Ale bylo to i ve mně, těch faktorů se tam sešlo víc. Druhý den jsem už něco zajel. Každopádně bych to rád jel za rok znovu.“

Patnácté narozeniny, které ho opravňují k závodění s pětistovkou oslaví 21. srpna. „Nic už asi nestihnu,“ uvědomuje si pozdní termín. „Nepočítám s ničím, ale možná se něco najde. Uvidí se, jek to všechno bude. Teď musím trénovat, trénovat, trénovat a posilovat. To jsou nejdůležitější věci.“

Pitbike, který dostal společně s rytířským mečem AČR jako nejlepší elév motocyklového sportu, jeho závodnický apetit neuspokojí. „Párkrát jsem trénoval v Březolupech, zítra jedu do Divišova,“ říká. „Trošku mě už svrbí ruce. Přes zimu jsem hodně makal, síly není nikdy dost.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Eva Palánová