Slaný – 23. března
I když v nižších kubaturách dosáhl nejvyšších met a také loni se pokusil o hattrick ve zlaté trofeji FIM, po čtvrtlitru se mu nestýská. Své směřování k plnoobjemovému motocyklu konec konců hlásil už mnohem dříve. Loni se postaral, aby české juniorské závody rozhodně nebyly nudnou podívanou, a v dramatickém závěru usedl na mistrovský trůn. Nicméně v těchto dnech má už především plnou hlavu myšlenek na nadcházející sezónu, o čemž Eduard Krčmář přesvědčí naše čtenáře v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Goričan a Plzeň byly vyvrcholením tvé kariéry v sedle dvěstěpdesátky a potažmo i nižších kubatur vůbec. Hattrick ve zlatém poháru FIM čtvrtlitrů ti bohužel, avšak v době srpnového závodu v Plzni už tvé myšlenky byly zejména jen u pětistovek, že?“
Eduard Krčmář: „Už jsem nechtěl jet dvěstěpadesátky ani loni. Rozhodli jsme se asi až měsíc před tím. V Goričanu jsme se s Michaelem Härtelem nesetkali, jeli jsme spolu až rozjezd. Jednou spadnul on, v opakovačce jsem to pod něj loupnul. Vyloučili mě, ale měli jsme stejně bodů. V Plzni jsem to chtěl vylepšit, ale posral jsem si to já. Kdybych počkal, mohlo to bejt‘ jiný. Dal jsem to nad něj, držel jsem, ale jak je v Plzni u mantinelu škvára, vypadla mi noha z háku. Jak to bylo suchý, přetočil jsem a bylo to hotový. Vzpomínky mám ale určitě dobrý, s druhým místem jsem spokojenej‘, ale spíš jsem už měl cíle v pětistovkách a ne ve dvěstěpadesátkách. Ty už pro mě nemaj‘ cenu, vůbec nic mi to nedá. A tráva mě nebaví, to není nic pro mě. Už dvěstěpadesátky nepojedu.“

speedwayA-Z: „S juniorským národním týmem jste slavili vítězství v kvalifikačním kole mistrovství světa v Rovně, kde to bylo dramatické až do poslední rozjížďky. Ze semifinále v Lakeside by se už postupovalo jen obtížně, ale v šampionátu Evropy skutečně do finále z Červenogradu nešlo postoupit?“
Eduard Krčmář: „Jak jsme postoupili, bylo to dobrý. Dráha pěkná a závody byly dramatický až do konce. Kolikrát jsem předjížděl na první místo a byl spokojenej‘. Byla bedna, to bylo dobrý a tiskovka taky. Na ní jsme šli přes diváky. Oni se s náma fotili a chtěli podpisy, atmosféra tam byla dobrá. Za tejden to ale v Červenogradu nevyšlo. Dráha mi nesedla, nesladil jsem motorku a nějak se nedařilo. Tam to nešlo. A Lakeside? Když jsme tam přijeli a chtěli se podívat na stadión, byl zavřenej‘. Když jsem nakonec tu dráhu viděl. Říkal jsem si, že tady nemůžeme ve čtyřech zatočit. Od lajny to šlo. První jízdu jsem odstartoval, byl tam, ale byli jsme tam tři a já si povídám, že se tam do nájezdu prostě nemůžeme vejít. Tak jsem klapnul, a jedou. Co jsem koukal na videa, nevypadalo to tak, ale bylo to neskutečný. Darcy Ward dělal víc bodů než my všichni dohromady. Všichni v týmu jsme tam spadli, to se nám vůbec nepovedlo, na jiný dráze si myslím, že bychom něco udělali, ale tady jsme byli poprvý v životě a vůbec ani nevěděli, co tam dát za rozety. Myslím, že v Pardubicích bychom měli bednu udělat. Třetí místo by bylo krásný, ale bude to nadupaný. Se špičkou je to něco jinýho, ale zase to přináší zkušenosti. Když jedeš s Nickim, je to úplně o ničem jiným, jak to má v ruce. To se potom získávaj‘ zkušenosti.“

speedwayA-Z: „V Pfaffenhofenu jsi skončil druhý v semifinále mistrovství Evropy juniorů a postoupil do finále v Opole. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Eduard Krčmář: „Pfaffenhofen byl dobrej‘. Nečekal jsem, že to tak dopadne. Přijeli jsme tam s Vencou, zrovna když měli béčkový závody. Koukali jsme se na ně a začalo pršet. Ptali jsme se, jestli se má trénovat. Nakonec jsme se na to vyprdli a na trénink se jenom dívali. Říkali jsme si, že dráha bude druhej‘ den stejně jiná. Přilít‘ pan Špinka a vynadal nám. Nejhorší ale bylo, že před závodama začalo zase pršet. Dráha byla úplně stejná jako při tréninku. Jak tam navezli novej‘ materiál, trhalo se to. Chtěl jsem hlavně postoupit, ale nakonec jsem se dozvěděl, že jsem druhé‘. Nevěřil jsem tomu, bylo to super. V Polsku to nevyšlo. Měl jsem novej‘ motor. I když jsem odstartoval, dávali mně. Až na poslední dvě jízdy jsem skočil na druhou motorku a dělal dva a tři. Kdybych na tý druhý motorce jel hned od začátku, bylo by to určitě lepší. Hlavně jsme ten novej‘ motor neměli vyzkoušenej‘. Chtěli jsme ho vyzkoušet, ale nevyšlo to. Udělali jsme chybu, ale chybama se člověk učí. Letos se chci dostat do Evropy i do světa. Bude to hodně těžký, v každým závodě jsou dva Poláci a dva Dánové a postupuje prvních pět. Uvidíme, nějak to dopadne.“

speedwayA-Z: „V mistrovství světa juniorů jsi sice vypadl v kvalifikačním kole v Goričanu, avšak závodění se světovou špičkou sis užil ve finále v Pardubicích, kde jsi dostal divokou kartu. Jaký to byl pocit, když jsi tam po martýriu Zlaté stuhy skončil z českých reprezentantů nejlépe?“
Eduard Krčmář: „Určitě dobrej‘, i když to mohlo bejt‘ lepší. Kdybych jel Stuhu, moh‘ bych si naladit motorku, ale kvůli utrhanejm‘ šteftům jsem musel ještě koupit nový kola. Byl jsem vynervovanej‘,otáčel jsem se a v týhle konkurenci nesmíš dělat chyby. A to tam ještě chybělo pár jezdců. Měl jsem radost, že jsem byl nejlepší z Čechů. Určitě to byly dobrý závody, to se nezapomíná. Přineslo mi to další zkušenosti. Tohle mistrovství světa je už něco úplně jinýho. Hlavně jdeš do jízdy a nevíš, koho můžeš porazit a koho ne. Nikoho jsem neznal, bylo to něco jinýho, než když se podíváš na českou soupisku. Do Goričanu jsme přijeli ve dvanáct v noci. Najednou mi začalo bejt‘ blbě. Měl jsem devětatřicítky horečky a do toho ten hic. Měl jsem tři ibalginy, chyběla mi síla. I když jsem odstartoval první, musel jsem to zabalit, protože to nešlo.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky juniorů nabídlo skutečně dramatickou podávanou. Zpočátku se zdálo, že se o zlato popereš ty s Václavem Milíkem, aby se pak mezi vás zamíchal ještě Jan Holub. Nakonec z toho byl rozjezd o mistrovský titul, který předčasně skončil explozí motoru Václava Milíka, když jsi ty rozhodně ještě neměl flintu zahozenou v žitě. Co bys vzkázal škarohlídům, kteří tvrdí, že ti titul spadnul do klína?“
Eduard Krčmář: „Spadnul a nespadnul. Venca si moh‘ nahnat body z víc závodů a žádnej‘ rozjezd bychom nejeli. Já se připravuju na sto procent, aby se to technicky nevysralo. Hlavně jeden závod vynechal. Já jel všechny, tak a si lidi říkaj‘, co chtěj‘. V tý poslední jízdě se mohlo stát všechno. Já jsem špatně odstartoval. Nebyl daleko přede mnou. Když byl takovejhle rozjezd, chtěl jsem do toho dát všechno. Těžko říct, jestli bych ho udělal. Bylo by to dramatický. Když jsem dojížděl poslední kolo, říkal jsem si, že jsem mistr. Ale došlo mi to až pozdějc‘, že se v šestnácti letech tohle ještě nikomu nepovedlo. Budu se snažit to obhájit. Uvidíme, je to šest závodů. Nikde se nesmí udělat chyba, to je pak hned znát. Musí se bojovat o každé‘ bod. Je to nabitý, uvidíme, jak kdo vyjede, někdo určitě zase vyskočí vejš‘. Chtělo by to, aby ty závody byly zajímavější a nebyla jenom první trojice. Aby se bojovalo se všema a ne jenom s pěti lidma.“

speedwayA-Z: „V českých devatenáctkách ti Václav Milík ovšem porážku oplatil. Stačil na to výsledek jediné jízdy, v níž jsi hůř odstartoval. Není škoda, že ho v této soutěži vzhledem k věku z trůnu už nesestřelíš?“
Eduard Krčmář: „Abych pravdu řek‘, ve Svitavách jsem jel na pětistovce asi dvakrát. Dráhu tam moc neznám a rozjel jsem se tam až v tom rozjezdu. Zatáčku u depa jsem neuměl najet. Z tý červený byly koleje vedle sebe. Jak jsem odstartoval, spad‘ jsem do koleje vedle. Byl jsem třetí a už věděl, že je to špatně. Je to nevýhoda, že je to jen jeden závod. Do rozjezdu jsem šel s tím, že můžu bejt‘ druhej‘.Start se zase nepoved‘, ale rozjelo se to a v první zatáčce jsem Romana v nájezdu předjel a byl tam. Já musím mít rozjezd v každým závodě (smích). To samý byly dvěstěpadesátky, ve Slaným rozjezd, ve Švédsku rozjezd, v Goričanu rozjezd. Ty rozjezdy jsou na psychiku, ale musí se to brát na sto procent. Jak jseš na startu ve dvou, hlídáš si jen jednoho člověka a ne tři. Ale on si hlídá zase jenom mě. Stačí jenom jedna chyba a je to pryč.“

speedwayA-Z: „Extraliga se stává poněkud ožehavější slánskou otázkou. Už jste sice neprohráli všechny závody jako předloni a dokonce jste porazili mistrovský Olymp, nicméně předsezónní očekávání se nenaplnila. Čím to?“
Eduard Krčmář: „V každým závodě jsme měli smůlu. Dělal jsem dobrý body, ale přijde mi, že nemáme českýho seniora, co by dělal body. Poláci zatáhnou vždycky a my junioři dělali body taky. Je to na manažerovi, jak to postaví. Letos to snad bude jiný, teď jsme měli tři roky smůlu a letos se to snad v extralize převrátí. Měl jsem radost, když jsem dostal žolíka, říkal Milan Mach, že jsem ho měl dostat i v Plzni. Ale tam jsem šel na držku, bolela mě noha a už ty závody nebyly na sto procent. Systém neřeším, to je mi jedno. Já jsem dělal body, takže Milan neměl důvod mě střídat.“

speedwayA-Z: „Loni jsi podepsal druhou polskou ligu v Opole, avšak kromě jediného test matche jsi jeho vestu neoblékl. Co za tím vězelo a proč letos nemáš žádné angažmá v Polsku vůbec?“
Eduard Krčmář: „Trénovali jsme tam před ligou, jel jsem dobře a pozvali by mě. Říkali ale, že nemaj‘ prachy, a Michalu Mitkovi je taky dlužili. Táta jim řek‘, a se nezloběj‘, že ne. Letos v Polsku nemůže bejt‘ junior cizinec, tak jsme to ani nezkoušeli. Třeba ještě v průběhu sezóny se něco může stát. Určitě bych chtěl někam podepsat. Anglie mě neláká, nelíbí se mi tam. Polsko, Švédsko a Německo by bylo dobrý. V Německu není taková konkurence jako v Polsku, takže by se body udělat daly. Sezóna ale začíná, uvidíme, jak to dopadne.“

speedwayA-Z: „Jak říkáš, sezóna právě začíná, i když se její začátek snaží zimní počasí zkomplikovat. Jaká byla příprava v tvém podání a jaké sis stanovil cíle?“
Eduard Krčmář: „Příprava byla dobrá. Měl jsem osobního trenéra a chodili spolu cvičit do posilovny. Dával mi slušnej‘ záhul. Třikrát tejdně jsem byl v posilovně. Chodil jsem i běhat. Uvidíme, jak to dopadne. Chtěl bych nějakýho mistra zase udělat. Těžko říct něco dopředu, ale chtěl bych výsledek v devatenáctkách a v jednadvacítkách. Hlavně se chci dostat do finále v mistrovství světa a Evropy juniorů. Letos mám stejnej‘ design, ale už příští rok bude jinej‘.“

Eduard Krčmář děkuje:
„V první řadě děkuju rodičům. Hodně taky Františku Němcovi a Pepovi Hošalovi. Ondřeji Hedvábnýmu, Jirkovi Beránkovi, Milanu Piknovi, firmě Stuha, Bohoušovi Brhelovi a ještě firmě JAZservis, Milanu Machovi a SCM Slaný.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach