Březolupy – 17. března
Půlnoc bývala vnímána jako magická hodina, nicméně její strašidelné účinky jsou již spíše předmětem legend a bájí. S výjimkou Silvestra, kdy se všichni těší, až odbíjení zvonů ohlásí nejen nové datum, ale také letopočet. Pro plochodrážního závodníka může jít o pomyslnou hranici, kdy je nepovedená sezóna konečně definitivně pryč. Podobné pocity prožíval loni na Silvestra Martin Málek. A pakliže si tehdy neudělal svou soukromou bilanci roku 2012, který svým věčným laborováním s novými GM přinesl odklad naplnění sportovních ambicí, učinil tak v půlce března v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Tradičně se účastníš mistrovství Evropy jednotlivců, kde jsi měl tentokrát štěstí v otázce postupu. Z Rovna jsi postoupil do Stralsundu původně jako náhradník, avšak odsud ani to ne. Přesto ses ve finálové sérii představil. Štěstí se na tebe hodně smálo, co?“
Martin Málek: „V Evropě jo. V kvalifikaci v Rovně jsem dělal docela dobrý výsledek, jenom mi nevyšla poslední jízda. Postup jsem si vyjel. Ve Stralsundu jsem se ale trápil. Pořád jsem byl ve startovce jen jako náhradník. Pomalu ještě dvě hodiny před závodem jsem nevěděl, jestli pojedu nebo ne. Bylo to období, kdy jsem začínal jezdit na GM. A s ním jsem se na začátku hodně pral. Nevím, jestli je GM lepší nebo jednodušší na jízdu, jak se říká, ale je to prostě jiné. Motor se chová jinak a jezdí se trošku jiné převody a nastavení. Změna byla pro mě hodně velká. Bylo to těžké, když jsem deset let byl na něco zvyklý a co dřív fungovalo, tak najednou vůbec nefungovalo. Co by fungovalo na jawce prostě nefunguje na GM. Spíš proto ty výsledky byly takové jednou nahoře, jednou dole. A Stralsund se mi vůbec nepovedl. Dráha byla hodně děravá, rozbitá a co jsem tam měl, vůbec nefungovalo. Tím jsem si myslel, že Evropa pro mě skončila. Nakonec hodně jezdců rezignovalo a z pozice náhradníka jsem se dostal do celého finálového seriálu.“

speedwayA-Z: „Na rozdíl od předchozí praxe se finále evropského šampionátu konalo jako seriál. Vyhovovala ti tato formule lépe a jak své účinkování v Rawiczi, Daugavpilsu, Kršku a Murecku hodnotíš?“
Martin Málek: „Jak kdy, jak kde. Je fakt, v seriálu jsou výsledky spravedlivější pro určení mistra, ale druhá věc je, že to bylo dost finančně náročné a stadióny byly hodně daleko od sebe. Když počítám ještě challenge a kvalifikaci, byla to cesta na Ukrajinu a do Stralsundu na pomalu po tisíci kilometrech. Rawicz je blízko, ale Daugavpils třináct set kiláků. Krško pět set padesát. Do Murecku jsem už zvyklý jezdit, ale taky je to čtyři sta jenom tam. S těmi výsledky jsem byl docela spokojený až na Daugavpils. Tam jsem neměl den, nedařilo se, nemohl jsem dopasovat motorky. Nic jsme nevymysleli, aby to jelo. I když jsem se po startu dostal dopředu, ztrácel jsem ve výjezdech a byl hodně pomalý. Ale ve všech závodech byla výsledková listina dost vyrovnaná, stačilo udělat bod a zase by mě to hodilo o dvě nebo čtyři místa dopředu. I Mureck nebyl špatný a Rawicz taky ne. Až na ten Daugavpils to nebylo nejhorší. Ale zase vím, že při té sestavě, co tam byla, jsem měl i na lepší výsledky. Na začátku roku jsem přesedal pořád z jawy na GM, rozlousklo se to až v Rawiczi, kdy jsem při polské lize jel na jawě naposledy. Sezóna byla vyloženě o tom, že jsme s Rudym na každých závodech zkoušeli nastavení a předstihy. Celou sezónu jsme přicházeli na nastavení, co mi nakonec potvrdil Pepa Franc, že to tak je a jedině tak GM funguje. Ale než jsme na to přišli, trápili jsme se s tím celý rok. Spíš šlo o převody, na které jsem byl zvyklý, že fungovaly na Jawě, ale GM chce úplně něco jiného.“

speedwayA-Z: „V extralize se Slaný oproti předloňskému roku zlepšil a to rozhodně nejenom opticky, protože Mšeno mělo nepovedený rok. Porazili jste Olymp, trápili také ostatní celky. Nicméně k medailím bylo stále daleko. Čím to?“
Martin Málek: „Nevím, vždycky byla taková nějaká smůla v sestavě, že všichni kluci nebodovali stejně. Vždycky se to nějak pokazilo tím, že jeden z nás měl slabý den. Je také fakt, že ten systém byl pro závodníka dost hektický, takže se docela těším na ten letošek. Loni bylo hodně rozjížděk po sobě. Když se vyskytl problém, nebyl čas ho vyřešit. Sotva jsem si sundal přilbu a otřel brýle, musel jsem zase do jízdy. Nebo jsem byl už nachystaný a přiběhl manažer, že zase nejedu. Moc změn muselo být nepříjemné i pro diváky. Většinou jsem v extralize nepřispěl větším bodovým ziskem. Bylo to spíš zvykáním si na novou techniku. Myslím, že jsme měli v hodně závodech smůlu a neprohrávali s velkým bodovým rozdílem. Chyběl vždycky bod, nebo pár bodů. Takže bych náš výsledek spíš svedl na nějakou tu smůlu. Letos jsem hlavně zvědavý na ten rozpis. Přijde mi spravedlivější, že každý jede s každým. Nejsou určené pomyslné dvojice, kdy se vědělo, že pojedu pětkrát s Hancockem a tak dále. Bodové výsledky v tom okamžiku byly dost zkreslené a myslím si, že letos to bude lepší.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky sis opět oprávněně brousil zuby na medaile, avšak nevyšlo to ani v šampionátu AČR, ani ČSMS. V prvním případě to bylo osmé, ve druhém sedmé místo…“
Martin Málek: „Po tom Divišově mi to ve Mšeně bylo už jedno. V Divišově jsem byl nervózní, bylo to hodně zkraje sezóny a hodně lidí mě pasovalo mezi favority a to nemám rád. Celá ta sezóna byla nějaká nevydařená. Navíc zase nové pravidlo, že se na nominaci pro mistrovství světa a Evropy nezohledňovaly výsledky z minulých let, ale jen z Divišova. Další nátlak, proč zajet. Spíš jsem to tam nezvládl psychicky. Skončil závod, byl Memoriál Josefa Leifra a tam jsem byl klidnější. Stačilo jen odstartovat a dojet do cíle a bylo první místo. Matně si vzpomínám, že mně dělal problém motor a na ten memoriál jsme to vyměnili a bylo to dobré. Do Mšena jsem jel sám bez mechaniků. Neměl jsem pořádně, na koho se spolehnout. Bylo to období, že všichni byli nemocní nebo nemohli jet. Naštěstí tam na poslední chvíli přijel nemocný Láďa Šíma a pomohl mi. Věděl jsem, že dobrý výsledek je pryč a šlo mi jen se nějakým způsobem udržet v osmičce, abych nemusel letos do kvalifikace. Zkrátka a dobře jsem se na to vykašlal. Nevím, asi ta veškerá negativita a neúspěchy, se kterými jsem se potýkal celou sezónu, na mě dolehly. Vůbec mně to už nebavilo a netěšilo. Co se týče mistrovství republiky ČSMS, byla možná vidina úspěchu, ale prostě se to nepodařilo. Spíš to dopadlo velkým fiaskem jako celá loňská sezóna. Byla to jenom tečka za celou tou sezónou. Odráželo se to od první jízdě. Ta se nevyvedla, druhá také ne, takže mi to asi sebralo chu.“

speedwayA-Z: „V této souvislosti by šlo poznamenat cosi o tom, že sezóna 2012 byla ve tvém podání také částečným odložením ambicí. Vychází to tak také třeba v kombinaci se Zlatou přilbou SNP či mistrovstvím Slovenska, kam rozhodně nejezdíš jako outsider.“
Martin Málek: „Tam jsem se ani nedostal do finále. Když nad tím přemýšlím, potřeboval jsem asi neúspěšnou sezónu, aby bylo letos co zlepšovat. Spíš to ale bylo zapříčiněno, že jsem nebyl v dobré psychické pohodě. Po sezóně 2011 jsem se ocitl úplně bez peněz a závodění taky nevycházelo a nevynášelo. Do toho jsem začal podnikat, protože žádné stále zaměstnání nemám kvůli závodění. Takže to možná bylo způsobeno takovým všeobecným stresem, že se nedařilo podle očekávání. Kdybych se mohl dobře život jinak, ale není to nic jednoduchého. Naštěstí mám rodiče, co mě nevyhodili z domu. Mám, kde bydlet, kde se stravovat.“

speedwayA-Z: „Nicméně pojďme k tomu, co ti už vyšlo. Při Zlaté přilbě města Pardubic jsi premiérově překročil brány čtvrtfinále. Bral jsi to jako skvělou tečku na konec sezóny?“
Martin Málek: „Jo, v Pardubicích se mi líbilo. Hlavně jsem se přijel odreagovat už v pátek na závody. Nevěděl jsem, jestli pojedu. Říkal jsem si, že si udělám pěkný víkend. Čekal jsem, jestli pojedu Zlatou přilbu, protože jsem takový jezdec čekatel na poslední chvíli. Nikdy nevím, jestli pojedu nebo ne. Ale líbil se mi ten systém, co byl loni. Bez tréninku rovnou začal závod. Motorka mi jela hodně dobře, jenom jsem měl nevýhodu ve čtvrtfinále, že jsem startoval z těch vnějších pozic a když jsem startoval z lajny, tak sem pokazil start. Ale myslím, že mi to tam vůbec špatně nejelo, a že jsem se neztrácel. I když z toho bylo jen čtvrtfinále, hodně jsem si to tam užil. Letos uvidíme, jestli se vůbec dostanu na soupisku.“

speedwayA-Z: „V první lize šly Březolupy od vítězství k vítězství. Z osmi závodů prohráli jen jediný a to pouze o jeden bod. Čím si takovou převahu vysvětluješ a neznamená koalice se Žarnovicou tak trošku ústup v otázce ambicí?“
Martin Málek: „Nevím, vůbec na to nedokážu odpovědět. Neznám souvislosti a plány, jak to bude a kdo pojede. Nemám o tom žádné informace, ani jsem se o to nezajímal. Jenom jsem Pepovi Mizerovi slíbil, že asi neodjedu úplně všechny závody, ale budu se snažit jich odjet co nejvíc. Loni nám to šlo, ale nelíbilo se mi, že se většina soutěže odjela v září. Ale co se týká loňského roku, tak měli jsme skvělý tým, nikdo na nás prostě neměl.“

speedwayA-Z: „Na slovenské vítězství v jadranské lize ses podílel pouze v jediném případě. Kromě toho ses objevil i na startu dalších zahraničních pouáků. Jak bys to hodnotil?“
Martin Málek: „Pouáky se mi hodně dařily. Co se týká Slovenska, Žarnovicu mám rád. Asi tam už nebudu jezdit tak často jako loni, protože mechanik Rudy mi odešel k Martinu Vaculíkovi. Mám tam takovou druhou rodinu, takový druhý domov. Rád vzpomínám na závod v Debrecenu. Tam byla jenom škoda, že se mi nepodařila první jízda. Neodstartoval jsem, potom v poslední jízdě jsem porazil všechny favority. Vyhrál jsem Memoriál Josefa Bössnera v Murecku. Po dlouhé době se mi podařilo vyhrát všechny jízdy a dojel jsem si pro vítězství s patnácti body. Týden po tom se mi v Natschbachu vůbec nedařilo technicky. Rozsypala se mi spojka, v další jízdě jsem z prvního místa ve třetím kole dostal defekt. Chyběli mi dva nebo tři body, abych postoupil do semifinálové části, kde si myslím, že bych v pohodě jel na finále. Ty pouáky mi loni docela šly. V jadranské lize jsem bohužel odjel jen jeden závod. To je trošku škoda, ale klukům jsem to přál. Po tom velkém neúspěchu v první sezóně si loni spravili chu.“

speedwayA-Z: „Poměrně často tě bylo vídat v sedle flat trackové Jawy od kroměřížského stavitele Františka Přehnálka. Dokonce jsi měl na sklonku sezóny jet oficiální šampionát ve Svitavách, který nakonec uplaval. Rýsuje se nový směr kariéry?“
Martin Málek: „Uvažuji o tom, protože ta motorka se mi hodně líbí. Jenom loni byla nevýhoda, že se mi hodně závodů krylo s plochodrážním kalendářem. Tak doufám, že letos se třeba objevím na více flat trackových závodech a budu se moct zúčastnit. Prioritou zůstane plochá dráha, ale ze zvědavosti bych se nějakého flat tracku zúčastnil.“

speedwayA-Z: „V Polsku ses loni svezl v jediném ligovém závodě v Rawiczi. Letos opět figuruješ v sestavě Krosna. Jaké máš další plány, cíle a ambice?“
Martin Málek: „Doufám, že se v Polsku svezu víckrát než na jednom závodě. Hodně jsem přes zimu investoval do techniky. Mám dvě skoro nové motorky. Rámy jsou nové, jen některé detaily jsou starší. Co jsem si myslel, že bych pokračoval ve finálovém seriálu mistrovství Evropy, letos už to nebude tak jednoduché. Doufám, že se budu moc zúčastnit nějakého semifinále a další postup realizovat. Postoupit co nejvýš to půjde. Odjet co nejvíc závodů za Krosno a udělat v Polsku co nejvíc bodů, dobře bodovat tady v Čechách v extralize. Čeká mě letos hodně změn. Technické změny jsou jasné, nevím ještě, kdo mi bude pomáhat jako mechanik o závodech. To je všechno v jednání. Chystám se přestěhovat do nové dílny. Chtěl bych také vylepšit nějaké to umístění v mistrovství republiky jednotlivců, aby to nebylo až to osmé místo jako loni. Aby bylo ještě lepší než ta moje bývalá pátá místa. Hlavně bych si přál být v psychické pohodě a ne se stresovat zbytečnostmi. To je asi největší základ úspěchu být v dobré psychické pohodě. A také bych se třeba rád dostal do národního týmu na světový pohár. Uvidíme, jak moc to bude v červenci reálné.“

Martin Málek děkuje:
„Chtěl bych poděkovat v první řadě jako tradičně rodičům, všichni si umí udělat obrázek sami a oni stejně taky vědí za co. Takže mami a tati děkuju za všechno! Mezi nej lidi a fanoušky patří taky pan Němec, který mi pomáhá jak finančně, tak technicky. Nebýt dalších skvělých lidí, jako je Saša Kopecký a Vladimír Vopat, tak bych už asi nejezdil, takže jim taky děkuji! No a nesmím taky zapomenout na Miru a Semistav, strejdu Petra, na strategického mága Milana Macha, Ládu Šímu, Brosáka, Karla a kluky v Žarnovici. A jak se říká, to nejlepší na závěr, díky Rudy! No a aby si to nebrali špatně ty desítky dalších lidí, co mi pomáhají všelijak různě, tak taky děkuju!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II, Wojta Zavřel, Michal Kohout, Antonín Škach a Eva Palánová