Hamr na Jezeře – 17. února
Mrzlo, až praštělo. V noci klesla teplota až na mínus osmnáct. A ještě půl stupínku dolů. Při nádechu krásně štípalo v nose. A pod nohama hlasitě křupalo. Pořadatelská parta sobotních ledů v Hamru na Jezeře ale slyšela andělské zvonění. Zároveň také sirénu ohlašující začátek tvrdé šichty. Bez jakékoliv mechanizace se na zamrzlé hladině začíná rodit ovál, který má hodně z Inzellu a něco z Pardubic.

Ovál bude Inzell vskutku připomínat. Místo původně plánovaných tři sta padesát metrů se roztáhne na rovnou čtyřstovku. Rovinky budou o šíři třinácti, zatáčky čtyřiadvacet metrů.

Jejich rozměr nenašel svůj vzor ve Svítkově čirou náhodou. Díky zájmu dalších českých závodníků musela sportovní komise použít klasický rozpis na šestnáct závodníků.

Je spravedlivější, ale také náročnější na počet rozjížděk, jichž je bez případných rozjezdů dvacet. Pakliže by se hřeby v obloucích prořezaly až do vody, což není neobvyklé, může se vnitřní čára posunout.

Síla ledu je vždy klíčová. Proto dnes odpoledne dojedou na Hamerské jezero hasiči. Svými čerpadly a hadicemi půjdou naproti mrazům při vytváření zmrzlé hmoty. Začíná přituhovat. A to nejen doslova.