Zhůř – 12. února
Světová kvalifikace mu shodou okolností nevyšla. Ledařských závodů je málo. Čeká jej evropský šampionát. A dost možná i přespříští víkend i ten český, kde je již šest let mistrem. Tak dlouho se totiž u nás ledová plochá dráha nekonala. Pakliže počasí dovolí, zúčastní se jej jako závodník. Byť měl pořadatelské ambice, o příští neděli si je Andrej Diviš nesplní.

 

Bylo…

„Jel jsem skoro rovnou z Johannu,“ vrací se Andrej Diviš ke své cestě do Švédska. „Zastavil jsem se doma a hned jsme pokračovali do Östersundu. Trénoval jsem jeden den na stadiónu, ale jezdil jsem sám. Zkoušel jsem motorku.“

Světová kvalifikace v Örnsköldsviku začínala pátečním tréninkem. „Jeli jsme jen dvě kola,“ povzdechne si. „Báli se o led. Nakonec se oteplilo, ale až v neděli…“

V sobotu českému mistrovi nešlo štěstí rozhodně naproti. „Vůbec mi to nevyšlo,“ povzdechne si. „V první jízdě mi upad‘ hák. Nebyl ani náznak, že by byl naprasklej. Druhou jízdu mě to v poslední zatáčce nakopalo a mladej Němec (Maximilian Niedermaier – pozn. redakce) to dal pode mě.“

 

…je a snad bude

Místo postupu do finále se Andrej Diviš vracel domů se čtrnáctou pozicí a bez naděje na divokou kartu. „V sobotu jsme byli v Jistebnici,“ nevěší hlavu. „Když bude držet led, v sobotu půjdu taky. A pak bude Hamr.“

Oficiální informace prozatím mlčí o druhém závodě, který by se mohl uskutečnit hned v neděli. Andrej Diviš několikrát dostal do kalendáře jak Chocenice, tak nedaleký Nepomuk. Ovšem nikdy se jej nepodařilo uspořádat. Před osmi lety mu nepomucký ovál milí ochránci přírody ekologicky rozřezali motorovými pilami.

„Závody bych udělal,“ svěřuje se. „Ale nemáme led. U nás na hladině plavou labutě. Pojedu ještě mistrovství Evropy, ale je to jen jeden den.“