Praha – 13. prosince
Na letošní sezónu Josefa France lze nahlížet různě. Kupříkladu, že při devětašedesáti závodech v devíti různých zemích strávil v jízdě za řidítky bratru 350 minut. Na ně se připravoval 550 hodin v dílně, tachometr jeho dodávky poskočil o 40 560 kilometrů, což představovalo asi 405 hodin řízení. Na letišti strávil 150 hodin na letišti při čekání na osmadvacet letů v úhrnné délce 60 hodin, které dohromady měřily 35 640 mil. Včera v pražské restauraci Čertům mlýn spolu se svým rádcem Zdeňkem Schneiderwindem poděkoval svým přátelům a sponzorům za dlouhodobou podporu.
Bronzová medaile se naštěstí našla
„Autem jsem jezdil minimálně,“ vyjádřil se Josef Franc na téma úvodní statistiky: „Já spíš lítal a spal s baůžkem na letišti. V letadle se bojím, takže to je, čemu jsem se věnoval.“ Pohotový moderátor akce Richard Langer, který před třemi lety dokázal sám realizovat nepřetržitou talk show v délce čtyřiceti hodin, se podivil, zda se tedy nebojí, když se řítí plnou rychlostí po oválu. „Tam je to kolama na zemi, to je bezpečnější,“ smál se pražský závodník.
Celé setkání se neslo v úžasně pohodovém duchu. Josef Franc se prezentoval většinou svých letošních trofejí, z nichž největší lesk má bronz z dlouhodrážního mistrovství světa. „Jsem takovej‘ bordelář, že jsem ani nevěděl, kde je,“ žertoval, než jí nechal kolovat mezi přítomnými hosty, kterým se svěřoval se svým počátečním zklamáním, když ji ve Vechtě vybojoval.
„Před posledním závodem jsem byl dost nervózní,“ vyprávěl. „Chtěl jsem udržet stříbro, a když bylo po finálový jízdě, co jsem pokazil, jsem byl naštvanej‘. Martin Smolinski tam byl hodně sebevědomej‘, dělala tam ramena. Chtěl jsem ho porazit, nepovedlo se. Až pak při ceremoniálu jsem zchladnul a užil si to.“
Tady se Josef Franc dostal k meritu celé podvečerní akce. „Já na tý motorce jenom sedím, musí se sejít parta, co k tomu pomáhá,“ říkal do mikrofonu. „Třeba Zdeněk Schneiderwind, kdyby moh‘, určitě by mě zkop‘ z motorky a jel by to sám.“
Samozřejmě přišla na přetřes finanční otázka. Vzhledem ke složení společnosti, nemohlo být ani divu. Michal Stárek, jehož červenobílé stany s logem jeho společnosti MPM tvořily doposud nepřekonaný kolorit extraligových závodů přelomu tisíciletí, oznámil, že jeho podpora Josefa France se v roce 2013 vzroste téměř o třetinu. Ani ostatní nezůstali pozadu, by přesné cifry zůstanou předmětem interního vyjednávání.
„Už to ani nepočítám, co vydělám, dám zpátky do závodění,“ komentoval Josef Franc nezbytnou stránku závodění. „Všechny, co mě pomáhají, znám jako kamarády už léta. Jsem rád, že mně všichni pomáhají. Své dlouhodrážní počínání jsem nazval, že je to projekt. Říkal jsem všem, že ovoce z něho nebude hned, ale nějakým zázrakem se to povedlo už letos.“
Než začnou nosit nos nahoru, stanou se z nich kudrnáči
Vedle moderátora Richarda Langera a samozřejmě Josefa France nemohl na pódiu chybět ani Zdeněk Schneiderwind. „Osobně jsem na mistrovství světa nedosáh‘,“ nechal se slyšet. „Pepe jí získal zcela zaslouženě. A kdyby nebyly technický problémy v Norsku, byla by to možná i zlatá. Ale je to tak, když se daří, daří, když se nedaří, nedaří se. Jako při Zlatý přilbě. Věřil jsem mu, nakonec jsem jel domů autem sám a málem překous‘ volant. Jak to měl Pepe, nevím, jel taky sám… Jak tady všichni sedíte, je to jako mozaika. Kdyby jedna kostička vypadla, ta medaile by nebyla. Je to parta, co jde se mnou už léta. A nejen tady, ale i ve stopětadvacítkách, kde byl letos Páa Mikel nejlepší v Evropě.“
Oba dlouholetí přátelé odvíjeli ni vyprávění rovněž z klubíčka plánů na sezónu s třináctkou na konci. „Je to o štěstí,“ filozofoval Josef Franc. „Nechci mít nos nahoru a hrát jiný noty, než jsme hráli doteďka, ale strašně bych si přál, aby se taky ten příští rok povedl.“
„Velký mínus je povolení titanu do motorek,“ přemítal Zdeněk Schneiderwind. „Kluci, co na nich už teď trénovali v Itálii a Lagutové v Rusku, mají obrovský plus. Ale pro sport je to negativní stejně jako ty nový vejfuky.“
Nicméně bilancování sezóny by mělo končit optimisticky. A vskutku před pozvánkou k rautu Zdeněk Schneiderwind na tuto notu opět přeladil. „Energie je dost, jen aby nám oběma vyrazily vlasy,“ smál se. „Neslibujeme s Pepem nic, spíš děkujeme všem za podporu.“
Foto: Antonín Škach
