Žil, byl plochodrážník. Se sportem levých zatáček poměrně pozdě, ale ve svých čtyřiceti rázně zabušil na brány světového finále. Do Wembley se nakonec nedostal, ale závodil dál. V jeho šlépějích se vydali i oba jeho synové. Mladší se dostal na vojnu do Rudé hvězdy, starší kvůli normalizaci na prahu sedmdesátek o tuto možnost přišel. Přesto závodil mnoho sezón a jeho příběh poznají také čtenáři magazínu speedwayA-Z. Pamětníci a zasvěcení již vědí, jiní jej poznají z fotografie a ostatní musí ještě chvíli zůstat v napětí.