Prešov – 17. listopadu
Historie se zkrátka a dobře opakuje. Když nemohl jezdit motokros, realizoval se na ploché dráze. Ve třinácti zcela opanoval premiérový šampionát republiky stopětadvacítek a přešel do pětistovek. Jenže nedostatek finančních prostředků vyprovokoval tu část jeho osobnosti, která se nehodlá smířit s odevzdanou prohrou. A tak přidával plyn, dostával se za únosnou hranu a přišly pády. Na sklonku loňské sezóny učinili zásadní rozhodnutí. Odstěhoval se do Prešova, kde na dopravním hřišti vedle restaurace bývalého silničního esa Mariána Troligy coby předškolák vůbec poprvé usedl za řidítka motocyklu. Nyní se s jeho pomocí naplno vrhnul na flat track, s nímž koketoval už tři roky. Pavol Pučko se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že chtěl-li se dál počítat mezi motocyklové závodníky, nebyla jiná alternativa.
speedwayA-Z: „Poslední exkluzivní rozhovor jsme spolu vytvářeli v prosinci 2010 v Praze, skoro sedm set kilometrů odsud. Tehdy jsi nebyl se svou plochodrážní sezónou spokojený a pro rok 2011 plánoval zlepšení. Ale ani loňský rok na plochodrážních oválech nedopadl dle tvých představ.“
Pavol Pučko: „Tam to vůbec nevyšlo. Přes zimu jsem šel do toho, že to už musí konečně jít. Nastrkal jsem do toho peníze, co jsem měl i neměl. V posilovně jsem dělal hodně moc. První závody ve Slaným jsem jel rozjezd o druhý místo a upad‘ na čtrtý. Nebylo to špatný a říkal jsem si, kdyby to takhle pokračovalo, bylo by to OK. Pak přišly Pardubice a pád s Honzou Holubem. Otřes mozku a začalo se to se mnou táhnout. Když mi to nešlo a jel jsem poslední, stejně jsem přidal a dostal se nakonec do stadia, že jsem byl pořád otlučenej‘. Od půlky sezóny jsem se snažil s Markétou to dát dohromady, aby se to zlepšilo. Ale nešlo to. Hodně to stagnovalo a takhle to dál nemělo cenu. V Polsku jsem se neprosadil. V první jízdě držka, ve druhý držka. Krev z přilby jsem dodnes neumyl. Nejde to, zaschla v tom molitanu. A co dál? Chtěl jsem moc. Dost pádů bylo v kontaktu, ale dost jich bylo ve stylu, že jsem se nedokázal smířit jezdit vzadu. Tak jsem něco zkusil a šel na držku. Moje filozofie byla zkusit jít ještě přes hranu. A to už nemělo takhle dál význam.“
speedwayA-Z: „Flat track jsi poprvé vyzkoušel počátkem září 2009, kdy se tato disciplína představila divákům před Tomíčkovým memoriálem. Už tehdy jsi vůbec neskrýval, že se ti zalíbila. Proč?“
Pavol Pučko: „Mě to tehdy strašně oslovilo. Dřív jsem jezdil motokros, tím mi ta motorka byla blízká. Plochodrážní motorka je, aby dělala smyk a jela. A na to flat tracková motorka není stavěná. A to se mně na flat tracku líbí, že si motorku můžeš postavit jakoukoliv a jakkoliv. Samozřejmě podle řádů. Ty jsou v tom, že ve světlý výšce můžeš mít maximálně dvacet čísel. Pak už to jsou spíš věci jako velikost tabulky čísla. Vybereš si motor, podle toho si postavíš motorku, jak ti vyhovuje. Koupíš si motarda nebo krosku a za dostupný peníze si ji přizpůsobíš. Když jsem viděl, že to jezdí Harleye a KTMky plus poznal finanční úroveň, hodně mě to zaujalo.“
speedwayA-Z: „A tak jsi nějakou dobu kombinoval plochou dráhu s flat trackem. Jak těžké to bylo skloubit a proč tě to spíše táhlo k flat tracku?“
Pavol Pučko: „Bylo to hodně těžký skloubit. Hlavně si pokaždý uvědomit, na čem zrovna sedím. Jízda má odlišný charakteristiky. Flat track je větší rokenrol (smích), plochá dráha je, že na plnej‘ plyn tam přilítneš, táhneš to do smyku a zase plnej‘ plyn. Na flat tracku si s tím musíš pohrát. Gumy tolik nedržej‘, pracujou tlumiče, je tam převodovka. Možná to tak nevypadá, ale z pohledu jezdce je to mnohem techničtější. Proto mě to sem táhlo, že je to zajímavější. Nemluvím teď o kategorii mistrovství světa, ale na český nebo evropský úrovni nejde o to, jakou máš motorku, ale jak na tom sedíš. Ve Svitavách jsem to jel třeba na pitbajku. To samozřejmě není cesta, ale je to důkaz, že je to o jezdci a ne o tom, jak silnej‘ má motor. Mám třeba jen dvě rozety. Jedna je na krátký dráhy, druhá na ovály o rozměrech Mariánek. Příští rok se chci posunout dál a koupit třetí rozetu. Zatím jsem z motorky maximum ještě nedostal, používal jsem jen základní nastavení. Na plochý dráze máš štůs rozet a nevíš, kterou tam dát. Tady má motorka převodovku, takže to doženeš tím. Kluci z flat tracku říkej‘, že se jim plochá dráha líbí, ale že by tam nešli kvůli tý práci při závodech. Já jel teď na flat tracku dva závody bez mechána. Tady se nevyhrávaj‘ závody v dílně, ale na trati.“
speedwayA-Z: „A pak přišel podzim 2011. Skončil jsi zaměstnání na pražské Markétě a skončil s plochou dráhou. Jak těžké rozhodnutí to bylo a nestálo zato pokračovat se speedway alespoň ještě jednu sezónu, než bys letos skončil s juniorským věkem?“
Pavol Pučko: „Ne. Určitě ne. Plochou dráhu nemůžeš jezdit, aby ses nezadlužil. Potřebuješ chodit do práce. To ale nejde, plochá dráha se jezdí sedm dnů v tejdnu. Pokračovat by bylo dost nebezpečný. Když nemám dostatečnou techniku, přidám. A ve finále jsem skončil v nemocnici. Flat track se jezdí o víkendu, takže přes tejden si na to můžu vydělat. Bylo to určitě těžký rozhodnout se skončit s plochou dráhou. Strávil jsem tam pár let, zvyk‘ si na lidi. Byl to kus života, kterej‘ jsem prožil. A ještě k tomu jsem se přestěhoval až do Prešova. Jinak to nešlo, když jsem chtěl závodit. Kdybych jel plochou dráhu ještě jeden rok, byl bych v ještě jednu sezónu v uvozovkách profesionální závodník. Ale co pak? Tohle byla jediná cesta, když jsem chtěl závodit dál. Koukal jsem na to stylem, co dál po juniorech. Zas taková hvězda jsem nebyl a viděl, že mnohem větší borci při přechodu do seniorů vyhořely. A viděl jsem, že mi flat track jde. A když byla možnost jet mistrovství světa, proč ne?!“
speedwayA-Z: „Kdysi jsi mi tvrdil, že plochou dráhu jezdíš, jelikož bys motokrosové závodění na srovnatelné úrovni nedokázal finančně utáhnout. To tedy znamená, že flat track je levnější než speedway?“
Pavol Pučko: „Jo. Neznám levnější moto sport, než je flat track. A další věc. Vezmi si, že tam máš ve finále ve světě dvanáct lidí na startu. To je mazec! V českým finále jedou všichni, co přijdou. V Americe jsme jeli finále v devíti na sto třicetimetrový dráze. Je to kontaktní víc než plochá dráha, ale je to hlavně o techničtější jízdě. Jízda na plochý dráze není lehká, to ji nechci shazovat, ale flat track je pro mě jako závodníka zajímavější. Plus to, že pro mě jako plochodrážníka v mý finanční situaci nebyla možnost dalšího vzestupu. Neměl jsem na to prachy, na Markétě se nějaký věci, co se týče podpory, změnily. A tím jsem na to neměl. Když už mě začali zvát do Polska, nemoh‘ jsem, neměl jsem motory, protože jsem na ně neměl prachy. Byl to kolotoč. Servisní doba plochodrážního motoru je čtyřicet jízd. Jedna jízda je zhruba minuta, takže čtyřicet pět motominut. Teďka mám servisní dobu sto motohodin a letos jsem jich ujel jen třicet dva. Dělal jsem motor, ale protože mi prasknul rozvodovej‘ řetěz. To se stane, ale pravidelná údržba není tak drahá. Spojku ani neotvírám, neřeším lamely. Řetěz dvě sezóny. Řeším naftu na cestu na závody, ale do motorky víc než dvacet litrů benzínu nevezu. V Mariánkách to nežere vůbec, v Plzni jsem třikrát dolejval, a když na tréninku v Žarnovici dám plnou nádrž, můžu jet potom ještě někam na vejlet. Gumy vydržej‘ půl roku, rok. Já jezdím pro Mitas, tak je víc střídám, ale od kluků vím, že se nesjíždí. Olej měníš jednou za tři závody, jsou to motory dělaný na enduro, ale tam jedeš v kuse dvě hodiny. Flat track mi přines‘ strašně moc novejch‘ možností, který se mi ale naskytly, že mám hodně odježdíno na plochý dráze. Když si to vezmeš, tohle byla moje patnáctá závodní sezóna.“
speedwayA-Z: „Nakonec ses odstěhoval z Prahy až do Prešova. Co tě k tomu motivovalo? Jsou tady na východě pro flat track lepší podmínky nebo tu zakládáš flat trackovou líheň?“
Pavol Pučko: „Nebyla jiná alternativa. Pan Troliga mi nabíd‘ pro tuto sezónu podporu a pomoc. Těžko se shání sponzoři, když to jdeš jezdit poprvý. Dal mi k dispozici motorku a zázemí. Díky jeho podpoře jsem to moh‘ odzávodit, neměl jsem motorku, nic, z Prahy by to byl těžkej‘ začátek, z Mlčechvost zvláš. Prostě byla tahle varianta a já to mám v hlavně, že když dostanu podporu a možnost závodit, odstěhuju se třeba do Ruska. Nic jinýho nebyl. Buď jsem si moh‘ koupit starší motorku a jezdit v Čechách ten cup nebo jít sem a jezdit mistrovství světa.“
speedwayA-Z: „Plochodrážní veřejnost se vesměs staví vůči flat tracku poněkud skepticky. A víceméně ho začala intenzivněji vnímat až v souvislosti s tvým účinkováním v seriálu FIM, který začal v červnu v Praze. Jak hodnotíš své páté místo v jeho celkové klasifikaci?“
Pavol Pučko: „Celkově se mi po tý Praze dost lidí ozvalo, že se jim to i líbí. Že to není špatný. Po organizátorský stránce byla Praha nejlepší závod v seriálu, bylo tam i hodně závodníků. Nejvíc se mi líbila dráha v Itálii. Je to koňskej‘ hipodrom, Castagna říkal, že se tam jezdí až sto padesát. A v podstatě člověk nebrzdí. V Mariánkách je zatáčka zatažená, tam se musí ubrat, ale tady byla zatáčka strašně dlouhá a úměrná tý rychlosti. Strašně se mi ta tra líbila. Pak přišla Amerika. Lidskej‘ zážitek byl už, že jsem poprvý v životě letěl. Byla škola, že jsem tam bydlel v rodině a mluvil anglicky. Závodnicky mě to posunulo na úplně jinej‘ level. Oba závody v Americe byly výborný, ta druhá na tý TT trati se mi moc líbila. Povrch byl skvělej‘, výjimečně se to jelo i s přední brzdou, aby se mohlo brzdit pozdějc‘. Ten materiál tam drží líp, u nás když někdo zmáčkne předek, jde okamžitě na hubu. Nakonec následoval ten Miskolc. Přijel jsem tam celej‘ rozhozenej‘ v hlavě i fyzicky. Nebyl jsem v pohodě. Když jsem viděl dráhu, nelíbila se mi svým poloměrem. Ostrý nájezdy a ostrý výjezdy, dlouhá zatáčka a divnej‘ povrch. Testujeme Mitasy na různejch‘ tratích, tohle bylo něco jinýho. Nepovedlo se mi nastavit podvozek. Normálně na něj nesahám, tady to ale nefungovalo. Souhrn víc věcí, únava, nepohoda, špatný nastavení. Jsem rád, že jsem pátej‘ na světě. Neznal jsem tam nikoho, neměl porovnání, na začátku sezóny jsem si říkal, že kdybych byl v první pětce, byl bych happy. Povedlo se. Chtěl jsem se první rok oukávat a naučit se to. Teď vím, co musím zlepšit a do příští sezóny to musí bejt‘.“
speedwayA-Z: „A co flat trackové závody v Čechách a na Slovensku? Flat track není ve srovnání s plochou dráhou zas až tak medializovaný…“
Pavol Pučko: „Na Slovensku není zatím vůbec nic. Možná v Žarnovici budou něco dělat, jede se tam svět, aspoň se to tu ukáže. Českej‘ flat track je výrazně v plenkách. Zkusil jsem Březolupy, to je nejlepší flat tracková tra, kde jsem jel. Materiál, ovál, nádhera. Kopřivnice je další super dráha, kde by se to mělo jet. Vyhrál jsem v kategorii FT1. V prvním závodě ve Svitavách jsem všechno vyhrával, ale ve finále jsem dvacet metrů před cílem upad‘. Ztratil jsem a doběh‘ až sedmej‘. Další dva závody byly v Mušově. Roztrh‘ se mi rozvoďák, únava materiálu, to se stane. První závod jsem jel na půjčeným Harleyi devítistovce, z který jsem byl vykulenej‘. A to jsem byl třetí. Druhej‘ den jsme jeli TT a to na Harleyi nešlo. Půjčili mi Yamahu XT 500 z roku 1983, co jezdí veterány. Je o dost starší než já. Na tý jsem nebyl konkurenceschopnej‘. Pořád ale bylo lepší jet na ní, než se koukat. I ta jízda na veteránu mi nakonec pomohla k titulu, body by mi jinak utekly. Plzeň jsem vyhrál, v Mariánkách byl druhej‘ a pak už jsem jen vyhrával. Na tom světě jsem se totiž tolik naučil, že jsem se dostal úplně někam jinam.“
speedwayA-Z: „V seriálu FIM se prosazují bývalí plochodrážníci. Jako příklad by mohli posloužit Aidan Collins, Tom Woolley či Fabrizio Vesprini. Jsou zkušenosti z ploché dráhy v tomto sportu výhodou, a jak se projevuje rozdílná kubatura?“
Pavol Pučko: „Jak jsem říkal, na motorce nezáleží tolik jako na jezdcovi. Když jsi slabej‘ jezdec, bude ti jízda na devítistovce k neprospěchu. Čím větší obsah, motor je průběhem klidnější. Pořád je to na jezdci, jak přenese výkon motoru na zadní kolo. A jestli je člověk plochodrážník, je velká pomoc. Ale třeba Marzotto na plochý dráze nejezdil, jezdil motardy a podívej se na něj. Marco Belli na plochý trénoval, ale nezávodil. Není to tak, že by člověk mimo plochou dráhu neměl šanci, ale samozřejmě je to pomoc. Velká pomoc, ale myslím, že to není základ. V Praze loni při Memoriálu přijel Pavel Kejmar, třetí na světě v národech motardů, a ukázal nám. Sednul na to a dokázal jet. A myslím, že ve světě by se taky neztratil. Většina plochodrážníků je zvyklá jezdit na čtyři kola a pak může mít problém fyzicky i s nastavením v hlavě. Líbil se mi Gavendík, když se před finále na Zlatý přilbě držel za hlavu, že pojede šest kol. A já mu říkal ‚ty vole, my máme šest kol už v základních rozjížďkách‘.“
speedwayA-Z: „Tvoje premiérová sezóna ve flat tracku tedy dopadla ke tvé velké spokojenosti a jsi evidentně spokojený se svým rozhodnutím. Za měsíc a půl ovšem kalendáře s číslicemi 2012 skončí nenávratně v nádobách na recyklovatelný odpad. Co bude v roce 2013?“
Pavol Pučko: „Konec světa, vole (smích). V tuhle chvíli mám plány, že se chci posunout zase kousek dál. Myslím, že potřebuju jezdit s jezdcema, co jsou rychlejší než já. A to je italskej‘ mistrák. To je pro mě cesta. Nechci stagnovat, chce to rychlejší a rychlejší soutěže. Anglie je daleko, Itálie je lepší. Ale odsud je to patnáct set kiláků, což je dálka. Naskytla se mi možnost jít bydlet do Rakouska. Zase se mi otevřela nová alternativa jako loni. Z Wiener Neustadtu je to domů půlku blíž než z Prešova. Místo osmi set jen čtyři sta kiláků. Jenny Schreiner mi nabídla možnost, že u ní můžu bydlet. Je to blíž taky na trénink do Žarnovice. Miskolc a Krosno jsem měl odsud sto kiláků, ale trénovat tam nešlo. Kde jsou ty doby, kdy jsem měl tréninky na Markétě! Je tam jeden závodník, Hanson Schruf, kterej‘ bude jezdit svět. Letos byl zraněnej‘, ale vyhrál u nás celý Pasohlávky. Je to motardista a pro mě by byl skvělej‘ sparingpartner na trénink. Je to samozřejmě konkurent, ale můžeme se posunout dál. A na delší závody jet společně. Doufám, že se to povede. A kalendář mistrovství světa je pro mě z Rakouska blíž než z Prešova. V tuhle chvíli mám spíš posezónní odpočinek, obíhám doktory, snažím se dát do kupy, ale nic vážnýho to není. Teď to hlavně dotáhnout organizačně a odstěhovat se. Fyzickou a pravou zimní přípravu plánuju až z Rakouska, takže počítám s prosincem. Pojedu Česko, Itálii a svět. Na celou Itálii nebudu mít asi prachy, ale aspoň Terenzano, tři čtyři závody bych tam chtěl jet. To je bonus, zase něco novýho. Je to ve stadiu, že se snažím sehnat sponzory. Cíle mám vyhrát Česko, objet co nejvíc závodů v Itálii a bednu ve světě. A další cíl je, že jsem dostal nabídku, když jsem byl v USA, abych se tam vrátil. Jsem člověk, co chodí do práce a musí si brát volno, ale chtěl bych tam na měsíc zmizet a něco se tam přiučit. Nadělal jsem si tam dobrý kontakty a šance objezdit tam pár závodů je.“
Pavol Pučko děkuje:
„Bez koho by to nešlo, je pan Marián Troliga. MPM, Bellis, obrovskej‘ dík patří panu Plzákovi a firmě Mitas. CORRIDA shop, Speedway Club Žarnovica za tréninky, Pavlu Kubešovi, AČR, Richardu Bayerovi a firmě PRO TEC. Radku Dobiášovi a Slávo Tomkovi. Celé rodině, Jenny Schreiner, Hansonu Schrufovi, Dave Joinerovi, Jimu Lewisovi, Aďovi Rymlovi, Davidu Hlouškovi a J. W. Hansenovi za půjčení motorky, když moje nejela. Wojtovi Zavřelovi a všem, co mi nějak pomohli a fandili.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Eva Palánová