Třináctý den. Navštívit USA a nezastavit se v obrovském, krásném a slavném městě San Francisco by byla obrovská chyba. Down Town Fisherman Wharf, Telegraph Hill, Lombard Street, Golden Gate Park, proslulý Alcatraz a navečer Golden Gate Area a hlavně dominanta města, která byla pro nás všechny asi největším splněným snem a obrovským lákadlem, slavný, majestátný a zároveň krásný Golden Gate Bridge.
Když jsme přes něj jeli, tajil se nám dech, v tu chvíli jsme si představovali, jak ten monumentální skvost ve třicátých letech stavěli. Celý most je dlouhý 2700 m. Hlavní věže jsou vysoké 230 metrů a jsou od sebe 1280 metrů. Dvě hlavní nosná lana jsou o průměru 93 centimetrů. Denně přes něj projede 110 000 automobilů. Vidět ho na fotografii, nebo na videu a potom naživo, je opravdu veliký rozdíl.
Teprve ve skutečnosti si člověk uvědomí o jak obrovskou stavbu, navíc z třicátých let jde. Při pohledu na věznici Alcatraz na malém ostrůvku, jsme si zase představovali, jak asi vězni z tohoto známého místa utíkali. Po náročném, ale krásném dnu jsme tentokrát nepřejížděli a zůstali na nocleh.
Čtrnáctý den. Ráno nás čekal 200 kilometrový přejezd, během něhož byla zastávka v San Jose, přesněji v Silicon Valley, sídle mezinárodních IT a internetových společností, jako GOOGLE, YOU TUBE, APPLE atd. Velice zajímavá a poučná zastávka. Poté pokračování k oceánu a nocleh v Monterey.
Patnáctý den. Cesta zpět do Los Angeles podél Tichého oceánu po jedné z nejkrásnějších silnic světa, Pacific Coas Hwy. Cesta přes San Luis Obispo a Santa Barbaru. Nocleh po ujetých 600 km v Los Angeles.
Šestnáctý den. Projížďka po Los Angeles, najednou vedle nás na křižovatce zastavilo auto, a my jsme nevěřili svým očím. V tom autě totiž vůbec nikdo neseděl. Nejdříve jsme si mysleli, že jde o nějaký trik Davida Copperfielda, ale potom nám Tomáš vysvětlil, že to mají na svědomí různá čidla, snímače apod. Zkrátka moderní doba. Já bych do takového vozu bez řidiče ale nesedl ani zadarmo. Odpoledne relax v Santa Monice u oceánu.
Sedmnáctý den. Relax u oceánu, focení a nákupy suvenýrů. Osmnáctý den. Přejezd na letiště, kde nás čekal opět náš autobus, obrovský letoun A 380 a dvanáctihodinový let do Mnichova, odkud jsme jeli domů do Mariánských Lázní.
Při kontrole na letišti v LA jsme museli všechno odevzdat do připravených plastových beden, jídlo, pití a já i inzulinové injekce na cukrovku. Při navrácení bylo jídlo a pití ta tam. V bedně ale chyběly také moje injekce a to byl veliký průšvih. Paní od kontroly to šla hledat, nakonec přinesla jednu, a tam na štěstí byla i důležitá jehla. No to jsem si oddechl.
Návštěva USA, byla po zájezdu do Austrálie v roce 2015 opět velikánským zážitkem. Krásu přírody a vše co jsme během dovolené prožili, budeme určitě ještě dlouho vstřebávat. Byli jsme vynikající parta.
Na závěr bych chtěl za všechny zúčastněné poděkovat Tomášovi Rambouskovi a Veronice Jelínkové za to, jak se o nás po celou dobu zájezdu starali. Tomáš jako řidič, který najel obrovský počet kilometrů, a který celý program pečlivě připravil. Veronice, která byla důležitou a perfektní navigátorkou po celou cestu. Navíc ještě fotografovali a natáčeli videa. S touto partou bych při možnosti nějakého zájezdu, neváhal ani minutu. Nádherný zájezd, ale přesto všechno musím konstatovat, že doma je doma.
