Pardubice – 12. října
Závody finálové série světového šampionátu na dlouhé dráze se mohou konat na oválech už s délkou 350 metrů. Dlouhodrážní motocykly mohli v podobné akci vidět diváci pardubické Zlaté stuhy. Magazín speedwayA-Z si o ní povídal s Richardem Wolffem a Karlem Kadlecem, jejichž názory stojí přesně na opačných pólech.

„Zajímavá zkušenost,“ připouští Richard Wolff. „Svez‘ jsem se, ale připadal jsem si jako na krátký dráze. Motorka by potřebovala větší rádiusy, aby nabrala rychlost. Tady jakoby couvala. Zajímalo by mě srovnání časů, ale dvaadvacítka guma se smejká a nepřenáší sílu.“

Stejně jako Zlatá stuha se kvůli nepříjemnému dešti dočkal redukce rovněž Pohár jezdců na dlouhé dráze. „Když začalo pršet, bylo to hrozný,“ netají se pražský závodník, který se minulý měsíc dokázal vrátit zpátky do finále mistrovství světa. „Nápad zkusit to v Pardubicích byl dobrej‘, ale nešel bych touhle cestou.“

Nicméně svítkovský ovál je svou délkou srovnatelný s drahami, kde se motocykly na dlouhou dráhu prohánějí běžně. „Francouzský dráhy jsou jako vajíčko,“ vystihuje Richard Wolff podstatný rozdíl. „Tady je to zavřený a rychlost se ztrácí. Zatáčky by musela bejt‘ pozvolnější. Uvidíme, co FIM, ale Pardubice bych nechal na krátkou dráhu.“

Karla Kadlece naproti tomu dlouhodrážní mítink v Pardubicích nadchnul. „Líbilo se mi to,“ nezastírá. „Ale GM se mi zadřelo ve Francii. Tuten motor byl ten z Mariánek. Když to bylo nagumovaný, jelo to. Jenže jak začal ten mokrej‘ sliz, od startu jsem stál a protáčel se. Ta moje Jawa to nebrala.“

Plzeňského nezmara stále neopouští myšlenka zorganizovat ve Svítkově podnik evropské série veteránů. „Veterány tu udělám,“ říká odhodlaně. „Stojáky by se tam měli vejít lepší.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)